Chce se vrtat v mém soukromí a považuje to za normální
Moc by mne zajímal váš názor na chování mého přítele. Jsem z něj totiž docela vyvedená z míry, protože mi nepřipadá normální.
Nedávno jsme se po půlročním chození sestěhovali do jednoho společného bytu. Respektive já jsem se přistěhovala k němu, bydlela jsem v pronajaté maličké garsonce. On bydlí také v pronájmu, ale větším, takže kde budeme bydlet společně bylo celkem jasné.
Neznáme se dlouho, ale rozuměli jsme si a chtěli si vyzkoušet, jak nám to půjde dohromady. A já jsem hned krátce po stěhování docela narazila. V podstatě hned od počátku máme tichou domácnost a visí mezi námi konflikt. Oba dva si myslíme, že máme pravdu a nejsme schopni se dohodnout.
Když jsem si totiž začala vybalovat kufry a tašky a uspořádávali jsme úložné prostory, přítel mi vydatně pomáhal. Narazil na krabici, v níž mám uložené takové ty památeční věci. Fotky, sešitky z dětství, ale i milostné dopisy od první lásky. Chtěl si to prohlédnout, a mně se to nelíbilo. Požádala jsem ho, aby tu krabici neotvíral, že si ji uložím sama. Urazil se.
Nechápal, jak před ním můžu mít nějaké tajemství, když jsme partneři, on přede mnou prý také nic neskrývá. To je asi pravda, ale on jako kluk vlastně ani žádné takovéhle památeční věci nemá. Teda nějaké fotky ano, ale soukromé dopisy ne.
Já jsem na jeho naléhání pak částečně ustoupila a ukázala mu staré školní fotky apod., ale to ho neuspokojilo. Velice ho zajímaly právě ty dopisy, které v krabici viděl a na rovinu přiznal, že by si je rád přečetl, prý na tom nic 
není, jsou to už dávno zapomenuté věci.
Nedovolila jsem to a on je z toho úplně vedle. Považuje to za nedůvěru, a když prý nevěřím já jemu, tak jak má věřit on mně a co vlastně v těch dopisech je tak závadného, že mám problém mu je ukázat. V podstatě mu to posloužilo jako vyprovokování naprosto nesmyslné žárlivé scény. Alespoň mně to tak připadá.
Už jsme spolu v jednom bytě dva týdny a ty zpropadené dopisy mezi námi pořád visí. Jsem z toho otrávená a pomalu lituji, že jsem se s tím stěhováním tak unáhlila. Garsonka, kde mi bylo fajn, je fuč, tam už se vrátit nemůžu, je tam nový nájemník.
Vím, že je to na první pohled hloupost, konflikt kvůli něčemu takovému, asi vám připadáme jako malé děti. Ale jsme už dospělí, je nám 24 a 26 let. Chtěla bych se vás zeptat na váš názor. Myslíte, že je opravdu normální, dát partnerovi všanc i svá nejintimnější zákoutí? Víte, v těch dopisech samozřejmě nic závadného není, patrně by se vůbec nic nestalo, kdyby si je přečetl, ale mně ta představa přesto všechno není vůbec příjemná. Jsou to přece moje dopisy, proč by je měl číst kdokoli jiný, byť by to byl můj partner? Zamkla jsem je do šuplíku v psacím stole a jeho to vytáčí do nepříčetnosti.
17.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se vrtat v mém soukromí a považuje to za normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Teď mě tak napadlo, že dnešní pubertální generace už možná ani žádné takovéhle "truhličky s pokladem" mít nebude - milostné dopisy se píší SMSkou nebo e-mailem, místo pohledů se posílají aktualizace statusu na Facebook a fotky má každý uložené na disku. Možná trochu škoda.
Než budu úplně stará a nemohoucí,tak všechny ty věci z mládí asi spálím,i když je mi trochu škoda toho "ztraceného"času,který je tam zachycen (od r. 1969 cca do 1985)...Asi to nemá žádnou literární hodnotu,spíš dokument doby.Dávala jsem si do deníčků i všelijaké lístky a upomínky...Ale stejně je to ještě s nějakými dopisy a starými svatebními oznámeními apod. takový můj "tajný" materiál,do kterého mi nikdo nikdy nelezl,ani ještě doma u rodičů,ani v mé domácnosti.Kdyby měl manžel nějaké takové upomínky a nechtěl mi je ukazovat,tak bych se nikdy nedožadovala,ani mu tam nelezla.Mrzí mne,že on nemá ani fotky z dětství,jen asi 2-3,a ze školních let taky nic..,tak nemá ani co ukazovat našim dětem,jaký byl za mlada. Jo a já bych se taky hned k někomu po pár měsících nestěhovala,ale dnes je asi jiná doba....jiné myšlení...
ax: no jo, ona by mu to asi neukazovla.. vypadalo to jako normalni krabice... a on do ni strkal rypec.. a nalehal.. ukazala fotky.... ale pan je rypak zvedavej a chtel si cist soukrome dopisy a divi s,e ze mu je Laura nechce ukazat, ja se teda nedivim.
Stanik: Já souhlasím, že mu do toho nic není.
Já když chci mít něco, o čem ten druhý nemá vědět, tak mu prostě neukazuju nic (ani třeba zapečetěnou složku s dopisy). Prostě to schovám a hotovo. V okamžiku, kdy se k někomu nastěhuju a odprezentuju mu, že toto je krabice vzpomínek, musím počítat i s rizikem toho, že ten druhý nebude respektovat mé soukromí a k těm věcem se bude chtít dopátrat - buď si o to přímo řekne, což je případ Laury v článku, nebo to udělá potají.
mam-ča: To je taky pravda, po šestiměsíční známosti bych se taky nestěhovala hned se vším všudy a nepouštěla hned svůj byt. Ale to už teď Laura jaksi nezmění. 
Pardon, Laura.
Úplně nechápu, proč se po šestiměsíční známosti stěhuje Linda ke svému příteli s "krabicí milenců". Jedině že by byla úplný sirotek a neměla si jí kam jinam dát.
Jinak k příteli bych se stěhovala s kartáčkem na zuby, náhradníma spoďárama a krajkovou noční košilkou...
Pokud by vztah po sestěhování nefungoval podle mých představ, sbalím svůj majetek do igelitky a jdu.
ax: no ale par fotek a dopisu neni krabice plna plyšáků. Fotky mu ukazala.. a do dopisu jse mu s prominutim prd. Nevidim duvod, proc by je mel videt. Byt Laurou, odsneu si je do práce a zamknu tam, at ho to neponouka.. teda pokud chce s takovym pitomcem dal bydlet.
Manžel má někde krabici dopisů z doby zhruba vojny, jsou tam i ty, kterému psala jeho tehdejší holka, možná ani přesně neví kde jsou,ale nevyhodil je a nenabídl mi je k přečtení, je to jeho minulost jeho vzpomínky, žádné závěry z toho nevyvozuju.
I já mám někde takové dopisy a nemíním je vyhazovat , abych tím dokázala pevnost našeho vztahu. Ono to totiž nedokazuje vůbec nic, jen to, že, v případě tohoto článku, bych ustoupila nátlaku, abych měla klid , což není dobré, je to neupřímnost?, podřízenost? něco takového.
Když bych si ty dopisy četla, jsou to už jen vzpomínky na hezké chvíle, třeba bych si představovala, jak se mohl můj život vyvíjet jinak, možná podivovala tomu, co jsem na dotyčném viděla... ale jen úsměvné vzpomínky, nic víc. Tohle bych řekla i příteli a očekávám, že mi natolik věří, že je schopen to přijmout a že mi věří, že ho to neohrožuje.
Pokud ne, je to jeho problém, buď si není jistý vztahem, to se může brzy zlepšit a nebo je to žárlivec v takovém případě pryč od něj, v žádném případě neustupovat, nebo se to bude stupňovat.
Mám ráda svoje soukromí (ačlikov milostné dopisy neshromažďuji), a proto věci, které nechci, aby partner viděl, schovávám - ať už je mám u rodičů nebo na dně šatní skříně.
Kdyby se ke mně partner nastěhoval s krabící plnou plyšáků od bývalek, také by mě to štvalo. Každý má nějakou minulost, někdo má dokonce lásky, na které nikdy nezapomene, ale nevidím důvod k tomu, aby tím dráždil.
Stanik: vzdyt o nic nejde... jasne, ze to neni uplne vzdy mile, ono ma vsechno sve... ja uz jsem se naucila i rikat "mi to nerikej". Na druhou stranu mam pochopeni, protoze mam podobne sklony jako on...
Viv :o): 
Stanik: ja mezi chlapama delam 12 let, pred nima si na slova "porad, nikdy, vzdycky" davam bacha, ale na zenskem serveru jsem polevila... 
Viv :o): ja to myslela tak, ze me kdyby muz na sebe vzdycky vsecko vyblil, tak to je pro me takove male soukrome peklíčko.... preci jen se jeste nevyjadřuju jako chlap.. tedy uplně exaktně.. promiň
Viv :o): ja se omlouvam...
vdim, ze uz s nima delam opravdu dlouho
