Litovaly jste někdy, že máte děti?
.jpg)
Milé čtenářky, obracím se na vás s prosbou o radu. Je mi 30, jsem vdaná a mám 2 děti (4 a 1 rok). Když se narodil první syn, všechno bylo krásné, na vše bylo času habaděj. Byl hodný, sám si hrál, nás vůbec nepotřeboval. Pak přišel druhý syn a vše začalo.
Kluci zlobí, neposlouchají, jsou jako pytel blech! Vím, že je to taky tím, že jsem pořád nervózní, oni to cítí, ale jak se uklidnit? Všechno jsem zvládala, ale teď ubývá sil a všechno se hroutí. Už se nedokážu ani smát, natož si s dětmi hrát. Nevyspím se, mladší syn se v noci 2x budí na kojení, přes den nemám ani chvilku pro sebe. Manžel musí vydělávat, aby nás uživil. Babičky bydlí daleko.
Teď budou Vánoce, vůbec to u nás nevypadá vánočně, a to mě mrzí. Nejsem taková, že bych musela mít naklizeno, ale chybí ta vánoční atmosféra. O cukroví ani nemluvím, žádné nejspíš nebude.
Svoje děti miluji, ale někdy lituji, že je vůbec mám. Radši bych dělala 12 hodin denně ve fabrice.
Je mi jasné, že mě některé maminky odsoudí (hlavně ty, co mají hlídací babičky), ale jsem zoufalá a nevím, co dál. Už na své děti jen křičím a nebo je ignoruji. Nechci používat praktiky typu studená sprcha, na to nemám povahu! Jak jste se s tím vypořádaly vy?
15.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Litovaly jste někdy, že máte děti?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Regina: Milá Regino, jsi vysílená a unavená... navíc manžel je pryč za prací (dobrý to muž 
)....Naše prababičky na venkově, když byly "vytočený", přeskočily potok, zaběhly za sestrou, sestřenící, tetkama... vypovídaly se, zanadávaly a bylo zase dobře.... Dobře si vzpomínám na tu samotu po porodech (děti 3 roky od sebe), přestěhovala jsem se ve městě, nikoho jsem neznala,kamarádky žádný, manžel přicházel domů po půlnoci (číšník), ve dne spal...ty depky si dovedu představit velice živě... Ale !!! vše se časem zpraví, buď vděčná osudu, že jste všichni zdrávi, prkotiny házej za hlavu a pamatuj: BORDEL V BYTĚ - ŠŤASTNÉ DÍTĚ... 
... Neprožívej tak každou pohozenou věc na koberci apod...Všek ono se to "neposere"... To starší děcko jsem dávala na půl dne do školky, nejde to i u Tebe? Já vím, práce doma je pořád a jak děti zabavit, vymalovánky, kostičky atd, něco tvořivého a nezlob se na ně, když něco pomatlají, jednou na to budete v rodinném kruhu vzpomínat jako na milé příhody, věř mi .... Občas se domluv s manželem na hlídání, jestli žiješ ve městě, přihlaš se třeba na břišní tance, já tam taky chodila, je to fajn pocit, pak jsme u vínka chvíli pokecaly... Já už mám děti velký a věř mi: malé děti malé - starosti, velké děti- velké starosti, ale to prostě patří k životu...
děti mi nevadí, vyrostou a ten dobrý základ, který mají z domu v nich většinou zůstane, spíš bych někdy vyměnila manžela
, jenže bez něj by ty děti nebyly a tak to raději nechám, jak to je
Verera: ne sítě, dítě . Poněkud zavádějící překlep.
Libushe+3: Mně se tedy zapomínalo poměrně dobře, po pár týdnech, kdy jsem si říkala, že se buď uštvu a nebo se budu věnovat dětem a horu špinavého nádobí ignorovat tak dlouho, dokud si jí nevšimne manžel. A dodnes si pamatuju ten úžasný pocit, kdy obě děti konečně usnuly a já jsem si místo úklidu otevřela už před rokem rozečtenou knížku 
bibusa: Co z toho lidi mají? Ono se to těžko vysvětluje, ale pokud k tobě ten jindy uřvaný vztekloun přijde, usměje se na tebe , obejme tě a dá ti pusu, tak to rázem přebije všechny problémy s ním.
Jana+1: četla jsem knížku "Děti jsou z nebe" . Ne že bych tam se vším souhlasila, ale v podstatě tam o tomhle vztekání tvrdí, že sítě má právo se vztekat, nemá cenu ho za to nějak trestat nebo ho nutit, aby tyhle projevy potlačovalo, protože to prostě není v jeho silách. Musíme mu pomoct to postupně zvládat. Jako prostředek k tomu, doporučují dítě někam zavřít na tolik minut, kolik je mu let, třeba do pokoje do jiné místnosti a tak. Ne jako trest, ale aby mělo šanci se s tím vztekem vypořádat. Pak se k němu chovat normálně, klidně. Vypadá to divně,ale ono to fakt funguje.
Možná ho v té školce nutí dělat věci, které nechce nebo jen neví, jak se chovat mezi tolika lidmi. Tebe taky kolikrát určitě něco naštve tak, že bys nejraději něčím praštila, jenže ty už to umíš ovládnout, on ne.
krisvystr: jasně, máme za sebou psychologa, dět. psychiatra, specíální pedagogickou poradnu, rodinou poradnu, prostě kde co. Včude mi říkají, že to musím vydržet, že z toho - snad - vyroste.
bibusa: bo bychom s Vaším sobeckým přístupem k věci třeba vymřeli?
hejhola děvčata,zaplať pánbůh,že mate v sobě více mateřského
než zde přítomná pisatelka
Stanik:) Mne sa po precitani skor nuka otazka, naco maju ludia vlastne deti. Co z toho maju. Zivot predsa sam o sebe prinasa dost problemov, naco si ich este zbytocne vyrabat. Sme s manzelom tiez sami a v noci sa vzdy bajecne vyspime, ked nemam naladu, varit nemusim, nemusim sa o nikoho starat, utierat mu zadok, venovat sa mu, dookola ho o niecom poucovat, ucit ho, pripravovat do skoly. Fakt by ma to nebavilo. Okrem toho nechapem zeny, ktore si zaobstaraju dieta, na ktore su same - manzel je v praci od nevidim do nevidim alebo na tyzdnovkach. Jedna moja kamaratka je na tom velmi biedne s financiami - rocne dieta teda dava cez tyzden na 9 hodin do jasli a navyse cez vikendy chodi na brigady, pretoze manzel nie je schopny uzivit troch ludi (hlavne, ze dieta mali preto, ze uz nanho vraj mali vek. Ze nemali prachy, podstatne nebolo). Najviac ma pobavi, ked sa ma pyta, ze kedy budeme mat dieta my.
jana+1 nebyla ses poradit za psychologem?? co kdyz ve skolce jen vyzaduje pozornost, kterou tam nema??
Libushe+3: nj, ale kdo mi poradí, jak s malým zacházet, aby se ve školce takkhle nevztekal, neprudil a nemlátil ani děti, ani paní učitelku (dnešní hlavní prohřešek)... mám své dítě velice, velice ráda, ale tohle mě dovádí k šílenství. Hlavní je to, že neznám důvod, PROČ se takhle chová. Doma je milionovej...
Ale ani za nic bych ho nedala.
.gif)
A posledni dodatek , ZADNA z nas NELITUJE, ze jsme deti mely, takova forma obhajoby mi otvira kudlu v kapse a nazev clanku je zavadejici.
Jana+1: Mam vyzkousene, ze jedinacek je narocnejsi nez deti 2 ale jen tak s rocnim rozdilem.
Smajliky na konci.....
Verera: Reakce na ...
"Zapomeň na svoji představu jak asi vypadá skvělá matka a manželka, zapomeň na uklizenou domácnost a běž si hrát s klukama s autíčkama."
Mila VEVERO> Vis jak se spatne zapomina (obecne receno, kdyz se otevrela moznost pouzivat techniku jako internet a cteni) na to jak my nektere matky malych deti jsme nemozne a vsechny maminy v okoli v okoli jsou pohodove, denne v parku, napecene cukrovi, pravidelny
, manzele maji teple jidlo, deti maji teply obed, posite obleceni a jeste maji cas na pleteni...... jak jste vsechny od rany a zvladate materstvi levou zadni.......nam "nemoznym" neni vubec prinosem
Stanik: Chces antikoncepcni povidku? Tohle neni nic, oproti tomu co bych mohla napsat ja
