Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Je mi pětapadesát a můj dosavadní život se mi zhroutil jako domeček z karet. Nikdy jsem nebyla žádná fňukna, vždycky jsem se dokázala všem problémům, které mne kdy potkaly, postavit čelem. Ale teď mám pocit, jakoby mi došly veškeré síly a marně v sobě hledám chuť a odhodlání čelit všemu, co se na mne za poslední sotva půlrok navalilo.
První rána mne postihla na přelomu března a února. Odešel ode mne manžel. Nečekala jsem to, naše manželství jsem považovala za stabilní, brali jsme se před více než třiceti lety. Vychovali a postavili jsme do života dvě děti, dnes už máme tři vnoučata. Syn i dcera se nám rozprchli po světě, takže je vídáme poměrně málo. Dcera se vdala až do USA, kde je velmi spokojená, syn se před třemi lety se svou manželkou rozhodl pro život v Austrálii a společně se tam odstěhovali.
Jako pro matku to pro mne bylo a je těžké. Vím, že jsou děti dospělé a mají své životy, z celého srdce jim přeji, aby byly šťastné a spokojené a doufám, že jsou. Rozumově to zvládám, citově však velmi strádám. Stýská se mi jak po nich, tak po vnoučatech, vídáme se sotva párkrát do roka.
O to víc jsem se upnula na manžela a na náš společný život. Jenže místo toho přišel šok. Manžel se přiznal k mimomanželskému vztahu s jinou ženou (pochopitelně o dvacet let mladší) a na přelomu zimy a jara se k ní odstěhoval. V současné době probíhá rozvodové řízení. Je to smutné a stresující. Žiji sama v bytě, kde na mne všechno padá, všude vidím děti i manžela. Je mi nevýslovně smutno.
Aby toho nebylo málo, přišla v červnu další rána. Vyhazov z práce. Masivní propouštěcí mašinérii jsem tentokrát neunikla a skončila na pracáku. Okamžitě jsem začala hledat jiné místo, zatím bezúspěšně. Pobírám podporu, žiji z úspor, celé dny visím na internetu a hledám práci, obcházím firmy, posílám životopisy, občas jsem dokonce pozvaná na pohovor. A to je vše. Dál jsem se nikdy nedostala.
Mám strach z budoucnosti. Bojím se samoty, existenčních problémů. Postupně upadám do šílených depresí, často nespím i několik nocí za sebou a honí se mi hlavou všemožné katastrofické scénáře. Připadám si nepotřebná, k ničemu. Děti jsou daleko, manžel odešel, nejsem dobrá ani na žádnou práci. Plácám se ve svých bolístkách a nevím, jak a kde sebrat sílu se všemu postavit čelem a začít zase nějak normálně žít. Připadá mi, že je na všechno už pozdě.
Vím, že sem chodí i spousta žen, které jsou ve stejné věkové kategorii jako já. Možná některá z nich prošla nebo prochází něčím podobným a bude pro mne mít nějakou radu či povzbuzení. Víte, nechci se tomu všemu poddávat, jen nějak nevím, jak se zmátožit a prolomit tu smůlu, která mne letos pronásleduje.
15.9.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Prominte, ale musim se zastat Sally...Ja taky bydlim v USA a moje maminka k nam leta kazdy rok na 3-6 mesicu (je uz v duchodu). O letenku by se snad mohly postarat deti a za byt a stravu se v rodine platit nemusi. Myslim, ze by pani hodne pomohlo, kdyby se dostala do jineho prostredi 
, psychicky zcela jiste.
Pentlicka: 
kolegyne "joginka", ktera je tva oblibena pozice (asana) moje "delfin" ...Namaste...
====
Drahu jeste me napadlo denne si napsat do deniku 5 diku za to co Te ten den potkalo, nekdy to bude fuska napsat 5 hezkych "veci", ale clovek si uvedomi, ze to vsechno neni zas az tak hrozne cerne....
Cauky Drahu nekdy se na cloveka navali...Podle moji zkusenosti, kdyz je toho moc tak se na to clovek nesmi koukat jako na masu proste, ze je toho hodne, cloveka to totiz hodi do takoveho pocitu, ze to nezvladne je toho prilis, uplne ho to zaplacne...Predstav si, ze mas pred sebou horu jidla, kterou mas snist za cely zivot je to obrovska hromada, mas pocit, ze tohle v zivote nemuzes snis, ale po malych kouskach den po dni ono to jde...Takze zacni malymi kousky, kazdy den neco...Ono to zacne ubyvat sice pomalicku, ale jiste a kazdy den je toho mene...Nejhorsi je zalozit ruce do klina s tou vidinou, ze je toho hodne a neda se s tim nic udelat...
Ty mas vlastne 3 problemy (hlavni) pokud se v tom nebudes jeste vice motat - rozvod (to Ti tady holky radi myslim velmi dobre navic to je takova "technicka" zalezitost, ta se da vyresit pravne) potom je psychika, ale to pozdeji...
Druhy problem je prace - to se taky da resit, myslim ze kdyz clovek chce tak si praci najde vzdycky pokud opravdu chce pracovat, vis treba snizit ze svych pozadavku, vzit treba pro Tebe podradnou praci zkratka to brat tak, ze je to job prace co nosi penize na stul, ne nejake poslani, kariera, ale taky zalezi co vlastne chces? Ono byt zaneprazdnena v takovych zivotnich momentech je vlastne taky lecba...
Treti problem je samota - psychika ja si myslim, ze Ty bys ted nemela byt sama, clovek si mysli, ze vsechno zvladne sam, svymi silami, chce byt ta hrdinka, ktera vsechno zvladne, ale ono - kdyz se nedari tak ta samota je spatna...Aspon kamaradku kdybys mela, vis vykecat se nebo k dceri odjet na par mesicu proste nebyt sama....Vis ono se to zlepsi vsechno jak se ty problemy vyresi vrati se Ti spani, opusti deprese, ale zkratka to musis nejak resit, samo se to nezmeni...Vis cloveka nic tak nepostavi na nohy jako uspech, ze se Ti neco povede... Povazuj za uspech i male "veci", bud na sebe v tomto hodna....Ty si ted pripadnes nemozna, ale tak to neni vychovalas 2 deti dobre, 30 let manzelstvi, pracovala jsi to je hodno obdivu zkratka ty za neco stojis...Jenom ted proste volas S.O.S. a potrebujes pomoc...Zkus vyresit ty 3 veci rozvod, praci, samotu, kazdy den na tom trochu pracuj, vim ze jsou veci do kterych se cloveku nechce, ale ty udelej co nejdrive, dej si denne treba 2 hodiny, kdy budes delat ty neprijemne veci - telefonaty, urady - ty veci co nemas rada, co se jich bojis...Predstav si, ze ty 2 hodiny musis nejak vydrzet a pak uz mas cely den jenom prijemnosti...A ono to pujde pomalicku se veci zacnou hejbat...
Urcite nejsi nepotrebna a k nicemu pro 80lete lidi jsi mladice, mas zdravi k tomu pocitu nepotrebnosti nemas v okoli nejake starsi lidi co potrebuji obcas zajit na nakup, precist knizku, utrit prach v byte, taky nejak povzbudit peknym slovem...Vis, kdyz budes mit nejakou starenku, ktera bude rada, ze za ni dojdes jeste Ti podekuje atd...Najednou je ten den hezci a min casu na svoje bolistky, protoze uvidis ty bolistky druhych...Mozna bys mohla najit praci i nekde u senioru, proste tam zajit, chci pomahat lidem, zadne dotazniky etc...Drzim palce a hodne stesti a nezapomen po malych kouskach kazdy den....
Milá Drahomíro, chci tě potěšit, že v tom nejsi sama, něco podobného se stalo i mně. Nejdřív jsem přišla o práci, naštěstí mi nabídli jinou, ovšem o polovinu méně peněz, pak mě opustil manžel. Bylo mi 47 let. Děti zůstaly sice se mnou, ale byly už dospělé, takže jsem je často nevídala, měly svoje zájmy a studovaly vysokou. Teď už jsou oba pryč, syn se nastěhoval k otci a dcera má už svůj podnájem. Já byla tak blbá, že jsem manželovi všechno podepsala, bylo mi v té době všechno jedno, jen ať je to za mnou. Takže mi zbyla polovina bytu a bytové zařízení, staré skoro 25 let. Všechny úspory, garáž, sklep, auto, všechno připadlo manželovi. Dokonce si vymínil i jeden obraz - originál. Už je to 5 let a stále to bolí. (Tedy myslím ten odchod, majetek je mi buřt).Teď řešíme prodej společného bytu, budu se stěhovat do maličkého paneláku, vůbec se mi nechce, ale co nadělám?
Jinak žádného chlapa jsem si nenašla a ani ho nehledám a po mnoha peripetiích mám stále ty samé tři kamarádky, co jsem měla od dětství. Psa taky nemám, kdo by se o něj staral, když jsem od rána do večera v práci?
Manžel se znovu oženil, pořídil si dítě a dům na venkově, má se prý úžasně a je nesmírně spokojený. Taky si připadám opuštěná a k ničemu, ale bojuju s tímto pocitem každý den. Hodně čtu, plavu, cvičím jógu, chodím na procházky, jezdím na dovolenou, snažím se radovat se z maličkostí a užívat si každý den.
Přeju ti, ať brzy najdeš práci a věř, že čas je nejlepší lékař.
Verera: Finanční úřad zajímá zaplacená daň. Pokud ji uhradí pouze jeden ze spoluvlastníků nebo pouze jeden ze spolunájemců, ano, máte pravdu. Další vyůčtování je pak mezi vlastníky. jste chytrá hlavička...:-)))
Riki: Super, o tom to je. Měly bychom se soustředit na to, jak pomoct ženě v článku...empatií i právními radami...děkuji.
Verera: Ne , podle uvedených údajů se jedná o spoluvlastnictví, takže společně a nerozdílně...:-))))
eset: jasně, je to dneska už jiná forma spoluvlastnictví. Napsala jsem to spíš pro ilustraci, že někdy i dloouho po rozvodu nemusí být majetek vypořádán a vznikají nejrůznější situace, které dlužno ošetřiti patřičnými papíry. Ovšem řešitelné to je, a Drahomíra z článku by se měla trochu zajímat, aby třeba výsledek pak pro ni nebyl překvapením.
eset: ano, uznávám, že kabriolet by patrně manželka nepřehlédla... ale k tomu jsme se dosud nedopracovali 
eset: Mám pocit, že Riki se s bývalým manželem v pohodě dohodne. Daň z převodu nemovitostí při prodeji společného vlastnictví se podává za byt a je jedno, kdo ji zaplatí, hlavně že to je, ne? Nebo se to nechává až na roční zúčtování?
Ten pronájem by měl stačit taky jen u jednoho , pokud přizná celou částku, ne?
Riki: A hlavně, pokud jste už řadu let řádně rozvedeni, pak se už nejedná o SJM, už z toho názvu to přece vyplývá, společné jmění manželů, ale Vy už manželé právně nejste... jde tedy o spoluvlastnictví k nemovitostem, a to Vás ujišťuji, že se jedná o sakra jiný právní režim...:-))))
Riki: Právníka by nekleplo, finanční úřad bude jásat...:-))))
Riki: Aspoň pro finanční úřad jde o hodnotu darů věnovaných v tom daném roce, pokud se nepřiznají ke zdanění, úroky rostou...:-)))) samozřejmě nejde o darovanou bonbonieru...:-))))...pokud je manželka svéprávná, vždy se dozví...nechci Vám brát iluze, pokud nedošlo k vypořádání SJM v zákonné lhůtě, je to sice Váš problém, ale vlastnictví k nemovitostem se zapisuje do katastru nemovitostí, a ten je z hlediska vlastnictví rozhodující...pokud jste tam uvedeni u obou bytů jako vlastníci, tak z pronajímaného bytu po odečtení provozních nákladů k bydlení/energie, popelnice, voda apod./ jste povinni ze zbývající částky platit daň, pokud ta částka nepřesáhne zákonem stanovenou sazbu osvobozenou od daně ročně...byt, který je ve vlastnictví Vás obou, prodat sama nemůžete, jednalo by se o neplatný právní úkon...
Kozoroh18: Taky děkuji za důvěru...bez jakýchkoliv obezliček a právního vzdělání je důležitý "selský" rozum...dokud jsou manželé manželi, všechny jejich závazky jsou jimi společnými závazky, ať už bydlí kdekoliv a zavazují se komukoliv...cokoliv jiného pak řeší soud, a ujišťuji Vás, že je to drahé...:-))) hodně štěstí.
eset: teda musím říct, že jsem se napřed dodatečně vyděsila, pak jsem ale sečetla hodnotu darů v minulosti obdržených od ženatého milence a takovýma maličkostma zatěžovat finanční úřad fakt nebudu. Ostatně princip darů milence je, aspoň doufám, postaven na tom, že se o nich manželka nedozví 
No a rozvedená jsem X let, ale všechny oba byty, co jsme s manželem měli, jsou stále vedeny jako SJM, neb k majetkovému vypořádání nikdy nedošlo. Přičemž exmanžel jeden byt pronajímá, a já teď druhý prodávám. Obávám se, že právníka by z našich nestandardních vztahů kleplo... 
