Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

....pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec....mě by fakt naštvalo, že jdu do lesa na houby a místo hub tam najdu blbou peněženku a ještě k tomu s penězi...určitě bych si koupila ty houby.

Napíšu vám příhodu, co se stala mně.
Pracuji v knihovně a jednou jsem měla službu u veřejného internetu. Přišel mladík a sedal si k jednomu PC. A jen tak mimochodem mi sděluje, že tam leží něčí peněženka. Odevzdal mi ji . Tím pro něho celá věc skončila.
Tu paní, která tam byla před ním, jsem znala a věděla jsem kde pracuje. Tak jsme se s kolegyní místo oběda za ní vypravily a peněženku ji předaly se sdělením, jak k nálezu přišlo. Její prvotní reakce byla, že peneženku otevřela a přepočítávala obsah Pak chtěla vědět jméno toho mladíka, který nam peněženku odevzdal. No a na 2. den k nám přišla a přinesla pro toho mladíka bomboniéru a že mu máme vyřídit velké poděkování Ale že jsme ji tu peněženku přinesly my (a že jsme si ju taky mohly nechat).....tak to bylo asi samozřejmé a nestály jsme ani za to slůvko děkuji

Kozorohu, věř mi, že pro sousedku by byla nejlepší pomoc od Tebe, kdybys dovedla přesvědčit její příbuzné, aby jí pomáhali sami. A to jakýmkoli způsobem. Protože oni by pro Tebe prstem nehnuli, to si piš. Možná, že kdybys jim dala najevo, že rádi pomůžete, protože paní řekla, že blízké příbuzné nemá a že si svůj byt nebo dům? jednou tam nahoru s sebou nevezme, začali by jezdit pomáhat ještě rádi a sami od sebe. Ano, nebude to od Tebe hezké, ale jak říkám, někdy účel světí prostředky. Nikdo dneska nebude trávit čas pomocí zadarmo cizím lidem. To se už fakt nenosí. A že se sociální služby platí, to je snad taky samozřejmé. Ti lidi, co si nemohou sami oběhat nákupy atd, by měli být šťastní, že to někdo udělá, byť organizace za poplatek! Ono se dá pomoct i příbuzným zcela zdarma a nezištně, ale když pak zjistíš, že Tví sourozenci, co nic nedělali, dostávají obnos na Vánoce stejný, a že přímí potomci Ti nikdy neřeknou děkuju, pak práskneš do stolu a řekneš si - a dost. I to jsem se už naučila. A tak vaření a pečení skončilo po dvou třech letech, a mohli se angažovat zase oni. Kozoroh - neangažovali....

Ilono, udělala jste podle svého přesvědčení, netřeba se dodatečně ptát ostatních, neboť jim do toho nic není.Dokonce ani manželovi.Byla jste u toho sama jakožto jediná dospělá a právně způsobilá a tím to končí. Váš dobrý skutek se Vám vrátí odjinud. Nikdo neví, kdo ho pozoruje, když se dostane do nějaké situace, kdy je třeba se rozhodnout. Lidi umějí neřádi, okradou vědomě druhého, v naší rodině se už stalo, že se ztratila cenná věc i peníze v práci, kde jsou kolem jen samí kolegové a známí, a to je k vzteku. Taky se nám stalo, že jsme našli peněženku. Po dohledání majitele podle adresy si tento přijel a dal nám pro nás bankovku větší hodnoty. Byla tam jediná svého druhu a on nám řekl - berte, já jsem šťastnej, že si nemusím obíhat všechny doklady a blokovat kreditky. A taky se mi stalo, že odcházela paní od bankomatu a kartu tam nechala. Musela bych sama sobě plivnout do tváře, byla to důchodkyně a já si vydělávám, abych to využila a sáhla vědomě na její peníze. Z čeho by asi žila celej měsíc...? Jako blbec si nepřipadám, kdyby mě někdo náhodou viděl, měla bych z ostudy kabát a za to mi její důchod nestojí. Je fakt, že když člověk upozorní prodavačku, že se okradla a ta ani neumí poděkovat, že si řeknu, že jsem se na tebe hvězdo nevykašlala, ale nikdo nevíme, kdy co ztratíme, kdy budem potřebovat pomoc, a tak bychom se k sobě měli chovat jako lidi.

Kozoroh18
Myslím, že není pravda, že dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Jen se někdy nedokážeme zbavit chamtivých a bezohledných lidí, kteří si ze zneužívání ochoty a dobré vůle okolí udělali živnost. Vzhledem k tomu, že jsem na volné noze, působím dojmem jak dostatku volného času, tak prostředků k živobytí a navíc jsem se během let starala nejen o děti, ale i o nemocnou babičku a tchyni. Takže jsem cílová skupina podobných potřebných sousedek a nezbylo mi, než se naučit říkat ne. Nenech se vydírat, nebo za pár let skončíš vyšťavená a váš vzájemný vztah skončí pořádným karambolem, až někomu z vás přetečou nervy. Já bych paní sousedce jednoduše řekla, že nemůžu neustále pečovat o někoho, kdo ani není z rodiny a mám svoje vlastní povinnosti. A za tím bych si stála. Paní si buď najde jinou oběť, nebo zapojí příbuzenstvo, případně sáhne do Hlubočep. Promiň, že se do toho pletu, ale znám několik skvělých lidí, ze kterých se stali zapřisáhlí misantropové jen proto, že nedovedli včas praštit do stolu a obhájit si svoje zájmy proti lidem, kterým by prospělo víc naplácání sedacího svalu než pomoc a sami by pro nikoho prstem nehli. Taková škoda. Nezařaď se k nim prosím.

Almega
já jsem vzala stopaře asi v 86 roce, byl to mladý kluk voják. Řikala jsem si, ten nemá peníze, tak ho kousek svezu. Byl příjemný dobře jsme se bavili, já tenkrát jela za partou na chalupu.
Pak jsem ze sebe udělala takovou pipku. Jak jsem řadila, nějak jsem zachytila prstem za zvonovou sukni šatů která visela dolů po sedačce a vyhrnula si jí nahoru. Chudák kluk, já byla červená až na pr... Dnes bych ráda věděla co si tenkrát myslel a pokud to někde vyprávěl jak to komentoval.

Vícekrát jsem už žádného stopaře nevzala, vrátila jsem se zpět, ke svému prohlášení, že stopaře brát nebudu. Já jela stopem a skončila jsem v nemocnici, tak abych neprovedla krom zvedání sukní něco horšího.

Lissie - doufám, že mně nenakazila.

Já prožívám nyní velký boj, sousedka se naučila když něco potřebuje tak nám volá, muž ji již několik let chodí opravovat co se el. týká. Na podzim, když byla v nemocnici jsem se nechala zatáhnout také
Je tu sama příbuzné má ve 100km vzdáleném městě, social. pracovnici co k ní chodí musí vše platit, odvoz na poštu, nákup vše si započítá a tak by ráda kdybych já a mu, zvykla si, že je to za děkuju. Příbuzní prej nemohou a chodí do práce. Asi si nechce ty služby platit, pak ji zbývá více peněz pro příbuzné. Ti vědí, že jsme chodili hlídat barák, když byla v nemocnici. Muž občas zkontroloval stav baráku po chodbě to máme i klíč, jen od bytu jsme nechtěli, to by mohl být i problém. Ti její příbuzní se ani nezeptají co a jak, jsou rádi, že to tu někdo dělá za ně. Já už nějak nestíhám sama co mám, zahrada mne baví a je to jen krátká část roku si to užívat a na jaře se musí máknout aby to pak fungovalo, když sekám zahradu tak to je na dva dny.
Ona volá do telefonu začne brečet, že se zblázní. Už jsem jí říkala, že musí zapojit neteř, že toho mám moc a tak brečí. Já ji nepamatuji, že by se nějak sama někdy pro někoho obětovala.
To píšu, že mám vnitřní boj, nevím jak se zachovat. Nechci být zlá, ale nechci se nechat vydírat. Jsem často dost měkká, když vidím, že mohu pomoci tak to udělám. Nakonec to je, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.

Omluva v tom filmu to byl Ladislav Pesek...

Jsi poctiva nevim co resis - klobouk dolu pred Tebou... Jenom pevne doufam, ze udelali zapis - penize jsou jako evidence, pokud se nikdo neprihlasi tak se pouziji na nejake dobre ucely, treba detem do detskeho domova...atd...
Vis co me napadlo kdysi byl moc hezky film, hral tam Jaroslav Pesek - udelal dobry skutek a nad hlavou se mu rozsvitila svatozar = ovsem ta mu nadelala spise "peklo" najednou byl divny, vyhodili ho i z kostela, od doktora atd...Neboj brzy se tak nastval, zaklel a svatozar zmizela...Najednou vse v normalu... Jsme lidi nejsme "svati"...
http://www.csfd.cz/film/5329-o-vecech-nadprirozenych/

Ja jsem ta co nasla penezenku pred bazenem.Bylo to takova detska znacky PUMA.Rozhledla jsem se okolo a nikoho jsem nevidela bylo to,uz za tmy.
Penezenku jsem strcila do kapsy a ,az v dalce jsem se do ni teprve podivala.Byli v ni eura.Na nase to bylo 4 tisice korun.Penize jsem si nechala.Za 2 tisice jsem koupila detem obleceni a za dalsi dva jsem dokoupila jidlo do domacnosti......vymstilo se me to, hned dalsi mesic me prestal byvaly manzel platit alimenty a od te doby jsem od nej nedostala ani korunu......jestli existuje buh tak me za to patricne potrestal.Tato udalost je stara mozna 7 let.

Já třeba beru stopaře,protože našeho syna,když jezdil do Plzně,taky brali...Tak to beru jako dobrý skutek.Když jsem pak několikrát já jela s autem do opravy a nic mi nejelo zpět do města,taky stopovala a vzalo mě asi desátý auto,tak to je ta půjčka na oplátku....Když už nemůžu s něčím pomoci,tak aspoň poradím,např.cestu nebo něco z mého oboru.Nevidím vše jen v penězích a myslím,že se mi vždy dobro vrátí.

já bych ji taky vrátila, pořád ji mohl ztratit větší chudák, než jsem já, peněz tam na chudáka sice bylo dost, ale co my víme, třeba je střádal rok a kdo ví na co. A můj manžel by mě podpořil, on sám ztratil peněženku se všemi doklady už 3x (jednou s celou výplatou), a vždycky mu to dobří lidé vrátili. To se prostě nedělá, navíc je to i trestný čin. Spíš bys zasloužila metál a ne nadávky

Kozoroh18: Tak to je hezký, jsi hodná a zase jiní byli na Tebe, tak by to mělo být. Teda, jen mě napadlo, jak jsem to četla, jestli pointa nebude, že Tě nakonec něčím nakazila. Šmankote, tak ještě že ne. .
To je právě to, co si myslím. Prostě, že dobré skutky plodí dobré skutky. Něco jako karma (ne tako v Jmenuji se Earl, i když taky dobrý). Já nejsem nějaký extra charitativní typ, že bych balila bezdomovce do spacáků, přispívala na různá konta a tak. Ale když někde vidím někoho, jak je mu špatně nebo třeba hned vedle mě srazilo auto paní, tak prostě nemůžu jít jen tak dál. Nebo když mě někdo o něco poprosí, co mě stojí jen chvíli času nebo pár peněz, tak to většinou udělám, zase se to v těch malých skutcích vrátí. Takže z toho plyne, že jsem vlastně vypočítavá a čekám karmickou oplátku

Na ostatní se vykašli. Důležité je, jak se cítíš Ty - myslíš, že by tě, co by sis za ty peníze koupila, bavilo ? Měla bys z toho radost ? Asi ne - tak vidíš.

Myslím si o sobě, že stát se mě totéž, ty peníze bych si nechala. Ale jen do té doby, než se to skutečně stane - mám pocit, že bych ve finále udělala totéž, co Ty. Nejsi blbá - jsi normální, řekla bych

Lissie - jak píšeš o tom omdlení, já pomáhala paní v obchoďáku měla záchvat. Děti byly nešťastný, jak jsem se nad ní naklonila tak vyprskla, měla sliny s krví. Prodavačka mně vzala hned do šatny abych si umyla obličej. Stále jsem cítila něco v oku, tak jsem jela večer na očí do nemocnice. Ptali se co mám za problém, že jdu na oddělení. Tak jsem jim řekla, že mě do obličeji prskla paní, hned mne vzali, vyčistili oči, dali domů kapky a nechtěli ani poplatek. Záleží na jedlotlivcích.