Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
.jpg)
Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme.
Je to pro nás velice bolestné. Syn byl naše jediné dítě, další jsme už mít nemohli. Když se oženil a postupně sebmladým narodily dvě děti, dnes sedmiletý chlapeček a tříletá holčička, byli jsme všichni moc šťastní. Hlavně můj muž se do vnoučat doslova zamiloval. Je už v důchodu a hodně se jim věnoval, bral je na výlety, hlavně chlapce, když trochu povyrostl. Vnučka byla ještě hodně malá.
Jenže před rokem se stala obrovská tragédie, ze které jsme se ještě nevzpamatovali. Doufali jsme, že alespoň vnoučátka nás dokážou rozveselit a potěšit, jsou vlastně to jediné, co nám po synovi zbylo. Snacha se však rozhodla udělat za minulým životem tečku. Vím, že ani pro ni to není lehké, měli se se synem velice rádi. Tím spíš nedokážeme pochopit, že od nás naše vnoučata izoluje.
Je to strašné. Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě. Ona nás jako rodinu patrně nebere. Vyhýbá se nám, pokládá telefony, když dětem pošleme nějaký dárek, vrátí nám ho.
Zpočátku jsme si říkali, že se to časem srovná, i ona potřebovala určitý čas, aby překonala to, co ji potkalo. Věřili jsme, že změní názor, přijde na to, že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost. Ale nestalo se tak. Navíc teď se nám doneslo, že snad má nějakou známost. Máme strach, že pokud uzavře nový vztah a sňatek, o vnoučata přijdeme definitivně. Tím nechci říct, že bychom jí novou lásku nepřáli. Samozřejmě, že ano.
Jsem z toho na zhroucení, tím spíš, když vidím, jak moc se trápí můj muž. Za ten poslední rok strašně sešel, zestárl. Je apatický, smutný, jako bez života. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho strašně smutno, jsem plná bolesti a moc se trápím. Zkoušela jsem snad úplně všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu, nejitřit v nich nějakými vzpomínkami ztrátu tatínka. A při návštěvách u nás by k tomu podle ní docházelo.
Jak ji mám přesvědčit, že její rozhodnutí je špatné a že jím ubližuje nejen nám, ale i svým dětem? Vždycky jsem si myslela, že jsme s ní vycházeli dobře, nejsem si vědoma žádných větších konfliktů. Teď mi to připadá, jako by nás snad nenáviděla.
Vím, že mi nikdo z vás asi nedokáže pomoci ani poradit. Alespoň jsem se ze svého trápení vypsala. Přesto se zeptám, jak byste podobnou situaci řešili vy? Mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty, nebo jsme skutečně vydání na milost a nemilost snachy?
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Majucha: my nevlasníme dědečka, tak si to nedokážu představit v těch správných barvách .-))
sevenofnine: jó, já se jen vcítila do role postaršího chlapa. 
Ženská samozřejmě zvládne uhlídat i zabavit dvě děti a manžela, u toho ještě zaplatit složenky, objednat uhlí a ještě být milá a krásná, ale chlap? Představ si, že by měl dokázat na svá artrotická kolena držet fyzický i mentální krok s předškolákem, do toho opečovávat vřískající mimino a nedej bože ještě provést nějaký úkon ve smyslu zakoupení několika druhů vstupenek nebo jízdenek. Z toho by byli odrovnaní všichni tři a celý středočeský kraj s hejtmanem v čele
.
Já nevim, ale ze svejch životních zkušeností jsem zatím poznala, že chlap zvládne "obdělat" jedno dítě. Je fuk jakého věku, pohlaví či vyznání, ale jen jedno. A při jakémkoliv vyrušení nervově kolabuje
taky souhlasím s majuchou, tím že roční dítě někde s dědou, se moc nedá.
Vzhledem k tomu, co pisatelka píše, že jí vrací poštu, nebere tel, si myslím, že předtím byl alespon ze strany snachy vztah k prarodičům nepříliš dobrý. Jen díky tomu, že manžel žil, to třeba snacha udržovala v nějaké rozumné míře,ale pokud se zachovala tak jak zachovala, nebyl vztah vpořádku. Kdyby byl, bylo by to jinak. Když já se zachovala blbě k tchýni- různý moje obličeje a asi jsem nebyla nejpříjemnější, (bohužel pro mě, jak s ecítím uvnitř, tak to dělám navenek, žádnej diplomat nejsem) , vždy se ji omluvím a ona dělá, že s enic neděje, že o ničem neví, později s eto dovím od jejího přítele jak špatně s echovám atd. Prostě spousta lidí si nepřizná problém, radši ho nevidí. Třeba oni taky tak, zaslepeni láskou k dětem, osttaní neberou jako problém a třeba jich je dost. Těžko říct, správně jak píše sharon, do toho nevidíme, težko radit.
Majucha: já netvrdím, že ho protěžovali, pouze, že to tak vypadá a snacha si to klidně může myslet.
Moje holky chodí spolu kamkoliv, takže i do lesa i na hrad i na keltské slavnosti i do Zoo, nemyslím, že malé dítě je debilní a úderem 5roku se mu rozsvítí a najednou se umí chovat ve společnosti. Nás ve škole učili, že se dítě učí pozorováním a pokud nemá od nejranějšího věku dost podnětů tak se nerozvíjí. Mladší s námi letos absolvovala puťáckou dovolenou po Šumavě včetně pamětihodností a zvládala to kolikrát líp než mnohem starší děti, které se dostali na prohlídku poprvé a nějak jim nikdo nevysvětlil, že při výkladu mluví jen kastelán, po parketách se nelítá a na nic se nesahá.
Rok jako dát někomu čas je dost málo. Chápu, že chce udělat tečku. Ale bere to moc extrémně. Nevím, mám případ v okolí a tam se dotyčná nechce stýkat ani s jejich společnými kamarády. Nešlo by se stýkat pouze s dětmi, samozřejmě, že by o tom snacha věděla, jestli je pro snachu stýkat se s Vámi bolestné.
sevenofnine: 
sevenofnine:
sevenofnine: já nevím, jestli jde o protežování, ono jít na výlet s ročním miminem je asi o něčem jiném, než jít s pětiletým capartem. Třeba, až by holčičce bylo víc, chodila by stejně tak a v tak malém věku by z toho stejnak nic neměla...
Dneska jí jsou podle článku tři roky, tak to by mohli jít tak za roh do cukrárny, ale třeba z výletu do lesa nebo na hrad by těžko něco měla. A není psáno, že by ji s sebou nebrali nikdy, třeba do té cukrárny šla taky :-)
já si přečetla článek ještě jednou, a na místě snachy bych měla strach z upnutí prarodičů na syna, jejich jim zemřel, už před smrtí protěžovali chlapce (holčička je malá ... na výlet pojede jen chlapec ...) a tedˇ by se mohli upnout na vnuka. Z toho bych na jejim místě měla strach, navíc pokud protěžovali hocha tak se snaše nemusí chtít vysvětlovat dívence proč ji babička s dědečkem nikam neberou. Prarodiče si toho nemusí být vědomi, ale přece není normální aby s nimi snacha takhle tvrdě vyběhla a za těch min. 6let (usuzuji z věku chlapečka) co byli manželé tak by si museli všimnout, že snacha má pokroucené hodnoty a divné vztahy s okolím. Navíc pokud prarodiče stále jsou zlomeni a truchlí a ona chce začít znovu s někým jiným tak se třeba bojí, že ji děti přijdou doblbnuté a se zamotanýme hlavičkama.
mam-ča: Majucha: no asi tak... a hlavne si fakt myslim, ze jestli ji budou prudit a tlacit na ni... tak se odstehuje a neda vedet kam
Majucha: To mě taky zarazilo. Přece někomu nepoložím telefon a nevrátím dárek jen tak ?
Ty vztahy mezi tchýní a snachou nebyly zřejmě ani nikdy předtím idylické, ale jen diplomatické..
dadka: když jim pokládá i telefony a jakémukoliv styku se vyhýbá, tak aby je vůbec pustila přes práh ...
sharon: tak to nerozpitvavej, kdyz je ti totak proti srsti..
.gif)
dadka: taky to tak nějak cítím.....
