Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mila Regino, tvuj problem se bohuzel pomalu vyresi az s vekem deti, mas je male, za 3 roky bude lepe.
Jinak kdo prohlasuje, ze nikdy nebyl nebyl na dne a nepomyslel si, ze by bez nich bylo lepe, je lhar anebo ma kratkou pamet, anebo nevi co to je byt na dne.
Ja nemela pomocnou ruku za poslednich 7 let a momentalne jsem ve stejne (mozna i horsi) mentalni situaci jako ty. (Mam deti 3, 4, 7)Jen ti poradim, dej si bacha at neotehotnis nechte potreti
Jinak si tu muzem obe drzet palce a a snazit se protloukat den ze dne, jak to jde

diky diky diky :-) tenhle antikoncepcni clanek dam precist sve milovane mamince, az zase zacne otravovat s vnoucatama :-)

Já jsem měla děti 3 roky po sobě, budily se mě pravidelně několikrát za noc, bývalý manžel chodit na směny,takže mi nepomohl, babičky byly daleko, ale nezdá se mi,že by se to nedalo stíhat. Pak jsem se rozvedla a zůstala sama a přesto, že jsem na všechno zůstala sama, tak jsem to zvládla a nikdy bych neřekla, že by mi bez nich bylo líp. Když jsem si našla přítele, tak jsme vychovávali 4 děti a i dnes po těch letech jsem ráda, že je mám a neměnila bych. Chce si to jen najít nějaký systém a dá se to zvládnout. Dřív jsme neměli takové vymoženosti jako dnešní maminky, pořád se praly plínky, žádné jednorázovky, na obědy se nechodilo, vařila jsem, druhé dítě dávat do školky aspoň na dopoledne? v žádném případě a šlo to. Musíš se naučit odpočívat a uvidíš, že se to dá zvládnout.

Regino myslim,ze tu bylo receno vse,z ceho si neco muzes vzit.Deti zlobi,pokud se nudi.Chce to je stale zamnestnavat nejakou cinnosti,coz plno maminek tady ze svych zkusenosti psalo.Mam sama 4 deti.Prvni dve vyrostly ani nevim jak,zadne problemy mezi sebou nemely.Stale se necim zabavovaly,jezdili jsme s nimi po krasach vlasti,hraly si spolu....Babicky mi nepomahaly,byly obe mlade,jedna 200km daleko a jeste i tak pracovaly.Mne bylo 20 roku..Kdyz byly deti dospele jsem se rozvedla,znovu vdala do ciziny a po svych 40 letech jsem porodila dalsi 2 deti..Tak to bylo neco,rikala jsem si,jak si tentokrat materstvi vychutnam,nemusim chvatat do zadne prace...Ouha!!Dcera byla hyperaktivni,spanek skoro nepotrebovala,kojila jsem ji take pres 1 rok..Do toho jsem u sebe mela tchyni,ktera sama se nechala obsluhovat,s vnuckou si jen vydrzela chvili hrat a ja honem dohanela to,co jsem mela za resty.Manzel jako lekar cely den pracoval a o weekendech,kdy jsem si v blahe nadeji myslela,ze vyrazi s kocarem na prochazku a ja si orazim,chtel odpocivat.Druhe dite,chlapec,klidny,mirny,kdyz povyrostl,tak se se sestrou stale potykali v pokoji,pokud jsem varila,nebo neco delala.Tak jsem za nimi vzdy bezela do pokoje,pokud jsem slysela,ze jeden,nebo druhy place.Stejne to svadely deti jeden na druheho,tak jsem to prestala resit a rekla jsem si,pokud neuvidim pod dvermi tect cervenou,tak se tam stale za nimi vrhat pri kazdem kviknuti nebudu.Jinak si myslim,ze deti se fakt musi stale zamestnavat,chce to mit napady a taky si najit na ne cas.Doma nemusi byt vse akorat.Vanoce jsou hlavne pro deti a ony chteji mit klidne rodice,kdyz je nervozita, jsou i deti neklidne.Na ty babicky se spolehat u Tebe taky nejde,tak se trochu musi zapojit manzel,aby jsi take od deti mohla vypadnout,ale musis s nim take o tom mluvit,protoze je to nenapadne,ze by jejich zenuska taky potrebovala od deti si trochu orazit.Deti Ti odrostou a budes si pak rikat,ze je skoda,ze nezustaly male ,ze to byly vlastne krasne casy i s tim jejich temperamentem a skadlenim.S velkymi detmi jsou zase jine starosti,ale to uz je jina kapitola.Vytvor detem atmosferu vanocni jinak,nez pecenim cukrovi a naklizenym bytem s vyzdobou.Take bych prihlasila toho starsiho uz do skolky,nevim,kdy deti v Cechach mohou a za jakych podminek.Ve skolce by se uz lepsi zabavil a Ty by jsi mela i vetsi klid s tim malym a mohla i vyrazit s kamaradkou a mela by jsi vice casu na sebe.Ja jsem tu v dobe ,kdy byly deti male nikoho neznala,tak jsem si musela take v urcitych svizelnych situacich poradit sama,treba i navstevu zubare s miminem na kline.Vse se prekona,zapremyslej a vse Ti pujde lip.Preji Ti hezke,klidne svatky a ver,ze i ti zlobilkove se casem zklidni....Drzim palce.

Regino, nejsi v tom sama, spíš je výjimka, když někdo s podobně starými dětmi je na tom výrazně líp.

Zapomeň na svoji představu jak asi vypadá skvělá matka a manželka, zapomeň na uklizenou domácnost a běž si hrát s klukama s autíčkama.

Byt neocení, že je vyšůrovaný, ale dětem svadčí, že se jim máma věnuje.

A ze své zkušenosti ti ještě doporučuju dát občas tatínkovi mladšího a udělat si odpoledne i jen s tím starším. Mé děti dohromady, to je někdy na prášky, ale pokud jsou každý sám a mají mě jen pro sebe, když jim ještě nechám navrhnout vlastní program, to je v podstatě odpočinek a pokud je ten starší hodnější, hrozí, že se budeš víc z nutnosti věnovat tomu malému a ten hodnější na to nakonec doplatí, bude žárlit a bude to dávat tomu malému sežrat, tj. zdroj hádek a rvaček.

Regino, je mi o dvacet víc a zcela dobře chápu, o čem mluvíte. Bývalý muž měl časově náročné zaměstnání, babičky byly v práci a já byla na všechno sama. Děti nebyly šídla, jako ty Vaše, ale chronicky nemocné každé s jinou vrozenou vadou. Na první pohled vidět nebyla, ale to lítání po doktorech...to bylo děsný. A být to muselo. Někdy jsem měla chuť jít se pověsit a jindy si říkala, že jsem měla s vdáváním a mateřstvím sakra počkat. Dneska si půjčuju u jedněch mladých roční vnouče a protože mám ochotu, kterou má matka nikdy neměla, ač pracuju, dost jim pomáhám. A protože do všeho nekafrám jako bývalá tchýně, mladí mě vidí rádi a sami si o rady a pomoc říkají. Dobře vědí, že mám koníčky a že času nemám nazbyt. Zato pomohou na zahradě a tak a jsme všichni spokojeni. Regino, Vaše děti jsou v kritickém věku, vydržte. Bude zase líp. Ve škole budou mít povinnosti a nebude takový elán na zlobení....A taky jsou v tom věku nejhezčím, tak si to užijte a na úklid či navařeno na sto procent nehrajte!

tak já občas zalitovala až v pubertě, jinak když to tu čtu, tak mám zlatý děti, ty velký co přežili bouřlivou pubertu jsou teď super a ty malý jsou zaatím taky perfektní, tak nevím, na co já si občas stěžuju

Regino, drž se!!! Já mám sice "pouze" 1 kluka, zato vydá za 4, ale to mi na to může kde kdo odpovědět, že to je normálka. Možná ano. Avšak i já mám občas ty myšlenky- skočit z balkonu já, neboi z něj hodit malého? Zatím si ještě stále říkám, že mě je škoda a malej z toho třebe vyroste :-).

Alespoň mi to tak říkají doktoři. Míša je klasický dítě s ADHD syndr. - tzn. hooodně hyperaktivní, vzteklý, cíleně ohluchlý, když potřebuje, sem tam agresivní. Já, epileptik, kardiak aj., jsem na něj ve své podstatě sama - manžel je sice doma, ale tvrdí, že on musí vydělávat, je celý den v práci, takže když přijde, chce odpočívat. Asi má pravdu, ale taky bych si potřebovala oráchnout. Zvláště, když mám co do týdne záchvat, jsem po něm další den - 2 naprosto hotová, ale kvůli malému musím fungovat dál. A funguji. Mišulku miluju, nedala bych ho za nic na světě i když je mi občas hodně zle.
Nebo, děti se časem naučí, jak sladit denné režim, aby si vzájemně "nepřekáželi" a občas si i budou hrát společně. Tak vydrž, zkus jim nastavit pevný denní režim, to taky pomůže.
A přeju trpělivost a snaž se najít i ten zbyreček klidu co v sobě máš. Někde určitě je.
PS: jo malej začal v září chodit do školky a už teď uvažují o tom, že by ho vyloučili. Protože je vzteklý, občas agresivní. No, tak dělám co se dá - zkouším zklidňující masáže, ale hlavně - utahat. Tvrdím, že unavené dítě, je základ šťastné rodiny.

ahojky, mam dvouleteho klucinu a i kdyz je fakt hodnej, tak ma i sve dny, a ja bych ho nekdy prerazila, ale rozhodne nelituji ze ho mam!! jsou dny kdy padam na pusu, mame nove postaveny domecek takze sem na maleho byla sama, odstehovala sem se z mesta na vesnicu, sve rodice mam 40 km daleko, tchyne i tchan jsou pracujici a hlidani je straaasne malo.. ted s malym pecu cukrovi a ta mala san mi behem 10 minut trikrat vysypal cukr na zem... nemam kolikrat uz ani silu na nej zakricet.. v noci spi u sebe v pokojiku, s nama nechce spat ale za noc se tak 5 budi takze uz asi tyden psavam snim protoze s noci sem nic nemela... ale je to moje slunicko, staci kdyz se na me usmeje nebo prijde a rekne mi mamiko pojd pusenku dat a ma ne ba lopatkach!! deti jsou to nej co mame, jen to chce si najit cas pro sebe, vypnout!! hlavu vzhuru, bude lit!! krasne vanoce preji!!

regino, vydrz....mam dve holky skoro o rok starsi nez pises a musim rict, ze jsem toho taky nekdy mela plne kecky. hlavne jsme pred rokem jeste staveli barak, prodavali byt, ja pracovala, starsi nechodila do skolky, mladsi se v noci budila co dve hodiny.....bylo toho nekdy fakt dost, ale jak uz bylo receno dole, chce to najit si chvilku pro sebe....taky nemam zadne hlidani, vubec zadne...takze co si s manzelem neudelame to nemame....ALE manzel je naprosto zlaty a kdyz prijde z prace, tak vyzaduje jen cas na prevleceni a rychlou veceri a pak se holkam az do jejich usnuti venuje a to je rozhodne hodne velky rozdil proti tomu, kdyz je nekde sluzebne mimo nebo se to proste sejde, ze je v praci dyl a ja je mam nonstop

vekem mi to teda prijde lepsi, hlavne uz si holky umi hrat spolu coz pred rokem neumely nebo dost ztuha a navic ja proste umim vic "pracovat" s komunikujicimi detmi, coz dvoulete uz je, jednolete moc ne.

Nikdy jsem nelitovala ( nebo jsem to už zapomněla), že mám děti, ale nejvíc jsem je mïlovala,když večer usnuly. Prarodiče byli taky daleko, ale když děti trochu odrostly a jezdily tam na prázdniny, tak se mi vždycky po dvou dnech straště stýskalo. Určitě potřebuješ chvilku pro sebe. Zacvičit - dcera chodí na cvičení, kde i hlídají děti. Večer může pohlídat tatínek a zajdi si na babinec do kina nebo jen na kafe. Podobně je na tom, myslím, většina maminek. Ale hlavně když jsou děti zdravé. Dnes mám vnoučata a je to mnohem lepší.

My 4 sourozenci se vídáme asi tak 1x za 4 roky...čili v množství to není......Když brácha něco potřebuje,tak mu dle možností pomůžu,snad by i oni pomohli mně,ale ještě jsem nic nepotřebovala....

Mamina6: od nás by Ti akorát bolela hlava....myšlenky jsou rychlejší než psaní....

Sofffie: Víš Sofffie, ono je kolikrát lepší to brát z nadhledem...Tvá matka to určo dělala dobře, měla pevnější nervy než já, já vylítnu pro nic za nic, ale je fakt, že večer mě ten vztek přejde a kolikrát příjdu za hokama řeknu jim, že je mám ráda i přes to jejich handrkování a zlobení....
Dělám to občas, nejní to pravidle, páč jsou dny-jako včera-že holky zlobé ještě v 9 večer a já pak opravdu šílím, když si nemůžu dát kafe v klidu.......
Kdybychom mohly najít zlatou střední cestuj...něco medzi Tvojí maminkou a mojí výchovou...jsem hoodně přísná, opravdu hoooodně
Od nás by Ti akorát hlava.....ale je fakt, že semi sem ráda vrací návštěva.....tak asi něco na tom bude.....

Mamina6: My se se ségrama strašně rvaly, někdy až do krve. A ta starší nás psychicky týrala. Mamka vychovatelka se mezi nás nepletla a když, tak nějakou vyčtenou moudrostí a přednáškou. Bylo by mi milejší, kdyby zařvala, jednu mi flákla a večer se za mnou přišla pomazlit, protože už by jí vztek přešel. Někdy je lepší "Itálie" než sterilní výchova... Proto myslím, že by mi u vás bylo dobře.