Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Je mi pětapadesát a můj dosavadní život se mi zhroutil jako domeček z karet. Nikdy jsem nebyla žádná fňukna, vždycky jsem se dokázala všem problémům, které mne kdy potkaly, postavit čelem. Ale teď mám pocit, jakoby mi došly veškeré síly a marně v sobě hledám chuť a odhodlání čelit všemu, co se na mne za poslední sotva půlrok navalilo.
První rána mne postihla na přelomu března a února. Odešel ode mne manžel. Nečekala jsem to, naše manželství jsem považovala za stabilní, brali jsme se před více než třiceti lety. Vychovali a postavili jsme do života dvě děti, dnes už máme tři vnoučata. Syn i dcera se nám rozprchli po světě, takže je vídáme poměrně málo. Dcera se vdala až do USA, kde je velmi spokojená, syn se před třemi lety se svou manželkou rozhodl pro život v Austrálii a společně se tam odstěhovali.
Jako pro matku to pro mne bylo a je těžké. Vím, že jsou děti dospělé a mají své životy, z celého srdce jim přeji, aby byly šťastné a spokojené a doufám, že jsou. Rozumově to zvládám, citově však velmi strádám. Stýská se mi jak po nich, tak po vnoučatech, vídáme se sotva párkrát do roka.
O to víc jsem se upnula na manžela a na náš společný život. Jenže místo toho přišel šok. Manžel se přiznal k mimomanželskému vztahu s jinou ženou (pochopitelně o dvacet let mladší) a na přelomu zimy a jara se k ní odstěhoval. V současné době probíhá rozvodové řízení. Je to smutné a stresující. Žiji sama v bytě, kde na mne všechno padá, všude vidím děti i manžela. Je mi nevýslovně smutno.
Aby toho nebylo málo, přišla v červnu další rána. Vyhazov z práce. Masivní propouštěcí mašinérii jsem tentokrát neunikla a skončila na pracáku. Okamžitě jsem začala hledat jiné místo, zatím bezúspěšně. Pobírám podporu, žiji z úspor, celé dny visím na internetu a hledám práci, obcházím firmy, posílám životopisy, občas jsem dokonce pozvaná na pohovor. A to je vše. Dál jsem se nikdy nedostala.
Mám strach z budoucnosti. Bojím se samoty, existenčních problémů. Postupně upadám do šílených depresí, často nespím i několik nocí za sebou a honí se mi hlavou všemožné katastrofické scénáře. Připadám si nepotřebná, k ničemu. Děti jsou daleko, manžel odešel, nejsem dobrá ani na žádnou práci. Plácám se ve svých bolístkách a nevím, jak a kde sebrat sílu se všemu postavit čelem a začít zase nějak normálně žít. Připadá mi, že je na všechno už pozdě.
Vím, že sem chodí i spousta žen, které jsou ve stejné věkové kategorii jako já. Možná některá z nich prošla nebo prochází něčím podobným a bude pro mne mít nějakou radu či povzbuzení. Víte, nechci se tomu všemu poddávat, jen nějak nevím, jak se zmátožit a prolomit tu smůlu, která mne letos pronásleduje.
15.9.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
eset - děkuji za nabídku pomoci, to se na diskusích noc nestává 
eset - 15.9.2011 14:42 toho bych se bála nejvíc, do jaké míry by se mohl manžel díky své přítulné milence zadlužit a jeho složenky ba chodily na naši společnou adresu.
a to druhé, to jen na odlechčení
naštěstí se to mne netýká.
eset - 15.9.2011 14:47 jen jsem něco slyšela, že snad nějaká taková povinnoat existuje.
Jinak já bych snad ,, živila´´ dceru i vnouče, ale není mě zatím přámo se z vnoučete radovat, dcery 37- 32 a ta 21 ta má ještě čas.
Kozoroh18: Tak to bych potřebovala víc informací, které přesahují rámec diskuse...a tím nemyslím, že chci peníze za rady, nechci...:-))))..když má Vaše dcera dítě a je bez prostředků, na mateřské, v první řadě musí žádat o výživné pro dítě a pro sebe otce, pokud by to nebylo možné, tak rodiče obou dalších generací...nejen Vás, ale i rodiče otce...
Kozoroh18: Máte zdravý přístup. Nevěřím ale, že by manžel byl odhlášen z trvalého pobytu a nahlášen trvale bytem ke své milence. Má to hlubší následky.Vezměte si prosím teoretický příklad, kdy si manžel odstěhovaný k milence bez přehlášení pobytu vezme u jakékoliv společnosti jakýkoliv úvěr, třeba chce milence splnit životní sen a koupí ji na úvěr kabriolet, ať má konečně radost. Firma se samozřejmě nestará, komu to auto dá, ráda mu půjčí, a hádejte, kam potom půjde exekutor, pokud manžel nezaplatí splátky??? K milence? Ne, do jeho adresy trvalého bydliště, k jeho ženě, všechny věci opatří samolepkami a budou předmětem exekuce, pokud rovnou soud neobstaví společný účet manželů...
eset - napsala jsem to asi pěkně blbě. Když dcera má dítě a je bez peněz tok, že snad mají její rodiče povinnost se o ně postarat.
Kozoroh18: Kozoroh18: Rodič je ten, kdo je v rodném listě uveden jako rodič...rozhodnout jinak může pouze soud...takže i svobodná matka je matka, o to statečnější...:-)
mýlím
Kadla: Všechno má svůj čas...dnes už mě znáš...nejsem matka Tereza ani princezna Diana, které mimochodem obdivuji, dělám jen to, o čem si myslím, že je správné. Nemám patent na rozum, ale cítím.
eset - pododná vyživovací povinnost rodičů je snad i u svobodných matek - dcer. Jsem v obraze nebo se mílím?
PEGG: Žádná hádka, pouze výměna informací...jde o nás, ženy, které by si měly pomáhat...tak to prostě dělám.
Renee - toto bylo to první co mne napadlo, když jsem si přečetla, že přišla i o práci. Manžel by ji měl doplácet a pak také když stát přispívá ostatním na bydlení tak i Drahomíra by se mohla pozeptat jak to s ní je. Pokud je již manžel odstěhovaný a odhlášený z trvalého pobytu. Jinak by asi měl na náklady spojené s poplatky na bydlení hradit fifty fifty.
Hlavně si najít nějaké odreagování a né kamarádky, které se předhánějí jak ony se mají špatně. Hodně štěstí v hledání práce, úspěch pozvedne sebevědomí.
.jpg)
eset: Škoda, že jsem tě neznala, když jsem se před 7 lety rozváděla...
.jpeg)
Tak jsme se pročetla až na konec příspěvků a koukám, že už se to tady zas úspěšně hádá. Já to moc nechápu, přece to,že má někdo jiný názor než já, ho za to nebudu peskovat. Ono je někdy těžké přesně vyjádřit,co člověk chtěl říct, tak proč hned posměšky a jedovaté sliny.
Verera - 15.9.2011 9:55 
Kadla: díky...
PEGG: Ano, někdy je lepší udělat řez, ale v případě probíhající soudního řízení o rozvodu jsou to rádoby "hraběcí" rady...manželé jsou pořád manželé, to znamená mimo jiné, že mají pořád společné jmění...v článku není uvedeno, čí je byt, ve kterém dnes paní bydlí...pokud je v osobním vlastnictví, nemůže ho sama prodat, pokud je v nájmu, byla by blázen, aby odcházela a našla si jiný jinde s komerčním nájmem...předčasný důchod je nesmysl, paní se zbytečně připraví o peníze, které jí právem náleží...děti nejsou povinné řešit osobní problémy svých rodičů, ale co málokdo ví, pokud ten rodič není schopný se sám bez vlastní viny zabezpečit, jsou povinné mu platit výživné. Tyhle diskuse žen jsou pro mě přínosem, protože si čím dál tím více uvědomuji jak "šťastné ženy" v ČR neznají svá práva...a to radím bezplatně :-)
