Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
.jpg)
Hned v úvodu předesílám, že v žádném případě nemíním mé dceři nijak zasahovat do života a přesvědčovat ji o svém názoru. Je dospělá, a to, s čím se potýká, musí vybojovat především ona sama. Ale jelikož se jedná o velice závažnou záležitost, zajímaly by mne názory ostatních žen. Jak by vzniklou situaci řešily ony.
Moje dcera čeká své druhé dítě. Má už dvouletou holčičku. Nedávno podstoupila vyšetření z odběru plodové vody a u miminka byly zjištěny vývojové vady. Tedy jedna vada, ovšem velmi zásadní. Srdeční. Pokud se děťátko narodí, bude muset v podstatě okamžitě podstoupit závažnou operaci s nejistým výsledkem.
Všemi v rodině to velmi otřáslo, nejhůře to, pochopitelně, nese dcera. Zvažovali s jejím manželem další kroky, co udělat a rozhodli se, že dají miminku (je to opět holčička), šanci. Utěšují se, že třeba se po narození zjistí, že to není tak vážné a po případné operaci bude moci děťátko žít plnohodnotný život. V podstatě se na tuto eventualitu upnuli a o té horší variantě vůbec nechtějí diskutovat ani se o ní bavit.
Já jsem z toho, jako babička, rovněž velmi smutná, je to v každém případě tragédie. Jenže já nejsem ta, která je těhotná, dokážu o celé věci uvažovat reálněji. Samozřejmě dceřino rozhodnutí respektuji a ať to dopadne jakkoli, jsem ochotna jí být všemi možnými způsoby nápomocna. Ale přiznám se, že jejich rozhodnutí z velké části moc nechápu, byť jsem schopná mu z citového hlediska rozumět.
Dcera si vůbec neumí představit, jak moc jim může vážně nemocné dítě změnit život, nejen jim, ale i jejich malé holčičce, která už je na světě. I ona bude kvůli nemocnému sourozenci mít různá omezení. Nikdo si nedokážeme představit, co všechno bude narození a péče o to malé nemocné miminko, obnášet. Zda mu operace pomůže, zda nebude nějak hůře postižené a nebude vyžadovat stálou péči i v dospělém věku.
Je to hrozné, takto uvažovat, já vím. Samotné je mi z toho velmi úzko. Ale rozumem si říkám, zda by nebylo „lepší“ to těhotenství ukončit a časem se pokusit znovu. Přebolelo by to, dcera by si poplakala, ale tak jako mnoho jiných, by se s tím postupně srovnala. Pokud přivede na svět postižené dítě, o které se bude muset do konce života starat, bude to, podle mne, mnohem horší.
Jak jsem psala, dcera se o této variantě nechce vůbec bavit, je upnutá na možnost, že se srdeční vada podaří vyřešit a holčička bude normálně zdravá a soběstačná. Když jsem s ní chtěla na toto téma zavést hovor, utnula to hned v počátečních náznacích.
Nikam ji netlačím, rozhodnutí je na ní. Přesto mi to vrtá v hlavě a mám obavu, aby se nerozhodla špatně a pak toho třeba celý život nelitovala.
Jaký je váš názor na takovou situaci? Kdy žena ví, že čeká postižené dítě a přesto se rozhodne přivést ho na svět? Šly byste v tomto případě na potrat, nebo byste si dítě za každou cenu nechaly?
7.3.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Karlo, představet si, že byste to nevěděla. že by to věděli dcera s manželem, rozhodli se dítě si nechat a vám nic neříct. hm? jaké by byly vaše pocity, kdyby se dítě narodilo a teprve PAK se zjistilo, že je nemocné? chtěla byste, aby ho léčili a aby se snažilo přežít? nebo byste chtěla to druhé?
vím, že to trochu hrotím.¨....
Almega: Tak dobre. Kdyz se teda oprostim od svych vlastnich etickych a moralnich hodnot a presvedceni a vezmu to ciste materialne teda 
(Mimochodem mam pocit, ze ani pani z clanku ani jeji dcera ted materialno neresi.)
Pokud bych mela tu moznost rozhodnout, kam pujdou moje dane. Zda na dite, ktere se narodi se srdecni vadou a bude potreba nejakych financnich prostredku ze statni kasy (lekarska pece) na jeho pripadnou zachranu ci zkvalitneni zivota a mezi napriklad clovekem, co kouri, chlasta, prezira se a nic se sebou nedela a jen se vali a u tech kardiologu skonci taky a bude to stat stejne penize, myslim, ze bych mela jasno.
.gif)
mam-ča: jé, chtěla jsem napsat příbuznými.
v článku nestojí nic o tom, že by bylo dítě mentálně postižené. Jako nejhorší vadu zmiňuje autorka vadu srdce.
Každé postižení neznamená doživotní závislost.
Existují i ústavy, kde by takový člověk mohl potom žít. To je naprosto legitimní řešení, od toho ty ústavy i existují.
Nikde není psáno, že by si pak sestra nebo bratr musel takového sourozence "nakvartýrovat" domů.
Monik: Víte,ono se dá ohánět duchovnem,ale realita je taková,že dnes se musí hledět více na matriální stránky,neboť sebekrásnější idea nám nezaplatí ani nájem,ani jídlo,nic....Rodina i s postiženým dítětem,která má dostatek financí,určitě přinese všem důstojné žití.Rodina chudá musí se dožadovat příspěvků,darů a podobně a přitom všichni trpí pocitem podobným ponížení nebo lítosti...Tak je to dnes.Dříve se více dávaly invalidní děti někam do ústavu a příliš se tato témata neprobírala.Dnes je to více veřejné a valí se na nás příběhy,osudy,sbírky....stát nepomůže a lidi mnohdy zůstanou na vše sami!
Shayla: 
No, znám i situace, kdy lékaří se 100% jistotou tvrdili, že dítě bude postožené a narodilo se zdravé. Nic není tak horké, jak se na první pohled zdá a pokud dcera dítě chce, je to jen a jen její věc (a samozřejmě jejího muže). A navíc srdeční vady se dnes dají úspěšně léčit.
Ano, rozhodně by se dítě normálně narodilo. Já nejsem ten arbitr, který může rozhodovat o tom, kdo smí a nesmí žít, já jsem pouze ten, kdo může podporovat. Rozhodně volím normální postup s eventuelním přijetím smrti a normálním rozloučením.
Srdeční vada je hodně široký pojem. Dítě může zemřít ještě v břiše, pak se dítě narodí mrtvé, rodiče se s ním rozloučí, pohřbí. Dítě zemře při porodu nebo krátce po něm. Nebo také budou dítě operovat a ono bude zcela zdravé! Nebo budou dítě operovat a ono zdravé nebude a bude potřebovat pomoc, ke které já se stavím čelem. Ale oni i ti doktoři s přístrojema se můžou teď jen domnívat.
Postoj, jaký jste zaujala (potrat jako jediné řešení) a žádná podpora, musí být pro Vaši dceru strašný. Osobně se jí nedivím, že přestala komunikovat. Je to jejich dítě a jejich zodpovědnost, ona už je dospělá. Přála bych vaší dceři více podpory.
Přístup potrat a udělat si nové zdravé dítě... co se nehodí, odložíme? Běhá mi mráz po zádech.
Ještě se vrátím k mému osobnímu názoru. Ráda bych si ponechala právo neresuscituovat. Mně je líto dětí, které jsou tady drženy jen přístroji.
mam-ča: 11:06 S tim souhlasim. Nemyslim si, ze by to meli jednoduche at ti postizeni nebo ti co se o ne staraji.
A sama nevim jak bych takovou situaci zvladala.
Reagovala jsem na prispevek Almegy v 10:26 ktery mi prisel hodne matreialne zamereny a kde se mluvilo o spolecnosti.
Ovsem tyto zalezitosti maji take docela dulezitou a casto opomijenou "duchovni a citovou" stranku veci.
A kdo muze urcovat, jestli maji pravo na zivot nebo ne?
Me vubec pripada nekdy tato spolecnost dost materialne zamerena a ze spousta lidi se pro svoje vlastni pohodli nestiti lecceho 
(Tim ted nemyslim nikoho ze ŠŽ)
Pokud je to "pouze" srdeční vada a nepřidružují se žádná jiná postižení, tak já osobně bych si miminko nechala. Dnes je již lékařská věda a kardiochirurgie na takové úrovni, že jsou šance. Každopádně bych si zjistila rozsah poškození srdíčka a všechno kolem.
Pracovala jsem dlouhá léta s postiženými dětmi, které měly mentální i těžké zdravotní postižení a kdybych se měla rozhodovat, zda si takové dítě ponechám nebo ne, rozhodla bych se jednoznačně pro interupci.Být Karlou, tak dceru podpořím a budu za ní stát, ať se rozhodne s manželem jakkoliv.
Monik: 10:55
Monik: Před lidmi co se starají o své postižené a nemohoucí, hluboce smekám.
Ale pro ně samotné to většinou znamená, že přestanou žít svůj vlastní život, a žijí život svého postiženého dítěte. Možná je to naplňuje a obohacuje, ale na to musíš mít povahu.
Vzdát se své profese, už nikdy nemít pro sebe chvilku volna, žádnou dovolenou bez dítěte a stálý strach o to, aby mu někdo neublížil. Ani postižené dítě, které má to štěstí, že se může vzdělávat mezi svými vrstevníky, nemá lehký život. A pak přijde puberta, první neopětované lásky a stálé vědomí, že je prostě "jiný".
Almega: 10:26 Vis, lide,kteri se staraji o postizene mozna spolecnosti prinaseji vic, nez lidi, co jsou bez citu.
Akorat to neco neni materialni.
A naopak ti postizeni mohou zivot sveho okoli nejen zkomplikovat, ale take obohatit.
Grainne: Chápu vaše pocity a zkušenosti...Ale myslím,že byste na tom byla stejně,kdyby se vaše dítě narodilo,a pak třeba za hodinu zemřelo,nebo za týden...Pocit žalu by byl asi stejný...
Bellana: Vidím to taky tak,z hlediska budoucnosti se počet defektních lidí bude jen zvyšovat,protože zdravých bude čím dál míň...Kolikrát jsem se už podivila,že někteří lidé se chtějí za každou cenu množit,společnosti nic nepřinášejí,jen odebírají na péči o své postižené,a to ve větší míře,než jiní!!
.gif)
Viv :o): tak, především spolu s rodiči zapracovat na zjištění co nejvíce objektivních informací, méně studovat servery pro ženy, více studovat informace o konkrétním postižení a jeho dopadech na život postiženého..................dá se dělat hodně, ale rozhodně nedělat nic, co se všeobecně považuje za to "lepší řešení", lepší opravdu není, jen někdy to vyjde o něco lépe, než druhá varianta a přesně to je potřeba vědět.
