Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
.jpg)
Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme.
Je to pro nás velice bolestné. Syn byl naše jediné dítě, další jsme už mít nemohli. Když se oženil a postupně sebmladým narodily dvě děti, dnes sedmiletý chlapeček a tříletá holčička, byli jsme všichni moc šťastní. Hlavně můj muž se do vnoučat doslova zamiloval. Je už v důchodu a hodně se jim věnoval, bral je na výlety, hlavně chlapce, když trochu povyrostl. Vnučka byla ještě hodně malá.
Jenže před rokem se stala obrovská tragédie, ze které jsme se ještě nevzpamatovali. Doufali jsme, že alespoň vnoučátka nás dokážou rozveselit a potěšit, jsou vlastně to jediné, co nám po synovi zbylo. Snacha se však rozhodla udělat za minulým životem tečku. Vím, že ani pro ni to není lehké, měli se se synem velice rádi. Tím spíš nedokážeme pochopit, že od nás naše vnoučata izoluje.
Je to strašné. Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě. Ona nás jako rodinu patrně nebere. Vyhýbá se nám, pokládá telefony, když dětem pošleme nějaký dárek, vrátí nám ho.
Zpočátku jsme si říkali, že se to časem srovná, i ona potřebovala určitý čas, aby překonala to, co ji potkalo. Věřili jsme, že změní názor, přijde na to, že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost. Ale nestalo se tak. Navíc teď se nám doneslo, že snad má nějakou známost. Máme strach, že pokud uzavře nový vztah a sňatek, o vnoučata přijdeme definitivně. Tím nechci říct, že bychom jí novou lásku nepřáli. Samozřejmě, že ano.
Jsem z toho na zhroucení, tím spíš, když vidím, jak moc se trápí můj muž. Za ten poslední rok strašně sešel, zestárl. Je apatický, smutný, jako bez života. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho strašně smutno, jsem plná bolesti a moc se trápím. Zkoušela jsem snad úplně všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu, nejitřit v nich nějakými vzpomínkami ztrátu tatínka. A při návštěvách u nás by k tomu podle ní docházelo.
Jak ji mám přesvědčit, že její rozhodnutí je špatné a že jím ubližuje nejen nám, ale i svým dětem? Vždycky jsem si myslela, že jsme s ní vycházeli dobře, nejsem si vědoma žádných větších konfliktů. Teď mi to připadá, jako by nás snad nenáviděla.
Vím, že mi nikdo z vás asi nedokáže pomoci ani poradit. Alespoň jsem se ze svého trápení vypsala. Přesto se zeptám, jak byste podobnou situaci řešili vy? Mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty, nebo jsme skutečně vydání na milost a nemilost snachy?
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
nemá smysl....to tu rozpitvávat......!!!!!!!
Možná by stálo zato snachu navštívit a rozumně si promluvit.Říci jí, že když budou děti u vás, že nebudete přehnaně vzpomínat na jejich otce a nebudete je stresovat. Vždyť babička a děda jsou pro vnoučata přínosem, je škoda je o to ošidit. A měly by vědět, že měly otce, který je měl rád a co se mu stalo, na tom není nic špatného,ani na tom, že snacha má novou známost. Přece nezůstane do smrti sama.
Držím palce, ať to pro vás dobře dopadne.
sharon: protoze se ptala?
Barunko, musíš věřit,že se vše vykrystalizuje k lepšímu, snacha třeba pochopí,že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost.......všichni jsme lidé chybující a omylní,všichni mnohdy řeknem to co nás později mrzí, ale čas opravdu letí jako splašený, v 60sáti si to člověk uvědomuje víc jako ve 30ti........přeji vše dobré,nemá smysl to tu rozpitvávat, neznáme Vás ani snachu tak proč !
Minda: Teď jsem dočetla příspěvky. Opravdu se chceš s dcerou soudit? Mám to za sebou - jako dcera, která bránila, protože v té době prostě jinak nemohla, i když to nebylo úplně dobře. Není o co stát. Všechno se ještě zhoršilo a není to dobré ani po 12 letech, i když se o to snažím. Spíš než si podávat žádost k soudu je lepší se zamyslet, PROČ mi vlastní dítě (v článku snacha) nechce vnouče posílat. To platí samozřejmě i pro Barboru, je to bolestné, ale nic se neděje jen tak a chyby bývají na obou stranách. Každý má svůj čas, i když ten dětský utíká sakra rychle. Nelze říct, rok, dva atd. je dostatečně dlouhá doba na...(každý si může doplnit).
.gif)
Ota: Jj, už jsem to asi psala. Možná to je i z nich, nemuseli se mít vzájemně v lásce.
.jpg)
ještě jeden zajímavý fakt ... vůbec tady nejsou zmíněni druzí prarodiče?
Přitom logicky by to asi měl být ten první informačně kontaktní bod?
Generačně blíž a tak ....
Znám případ,kdy matka dítěte náhle zemřela.Ihned si dítě vzali rodiče otce a vychovávali,ačkoliv předtím dítě bylo hlavně u babičky od dcery, a zcela zamezili i výhružkami soudem té babičce,aby se stýkala s vnoučetem.Ona chudák dělala vše možné,aby dítě viděla aspoň jak jde s dětmi do školy,nemohla mu nic dát,protože si to nesmělo vzít,teprve po 15.roce dítěte se vzepřelo a začalo docházet k té babičce.Bohužel výchovou bylo již tak pokřivené,že našlo málo společného,hlavně se dožadovalo peněz...
mam-ča: lip bych to nenepasala, myslim si presne totez! 
mam-ča: presne presne presne presne.. . byt na miste te snachy, taky bych mela z rodicu po manzelovi vitr.... presne prosto, ze bych tyto reci nechtela poslouchat ( vime jak je to u jedinacku...) a chtela bych si zardit zivot po svem... a vuibec si nemyslim, ze by chtela snacha tu "smrt manzela" vytesnit... vi o ni, uzila si svoje a nechce aby ji to dal nekdo pripominal
Almega: myslim, ze kazdy by se s tim mel srovnat jak to sam citi a ne tak jak se rika, ze by se to melo... kazdy ma zpusob vyrovnani se jiny... to ze nekomu pomaha mluvit a chodit denne na hrob neznamena, ze je to obecne dane pravidlo, ktere pomaha kazdemu a vsem...
Já bych v tom viděla strach snachy z toho, že jí budou tchánovci mluvit do života, a děti litovat, že mají "nevlastního otce", a že ten jejich vlastní "by tohle nikdy..."
A babičkou a dědečkem "zpracované" děti by pak mohly mámu i jejího nového partnera citově vydírat.
Zní to možná tvrdě, ale poučena životem s tchýní, nevěřím na čisté a nezištné vztahy.
Ta snacha se jenom snaží začít znovu žít bez kostlivce ve skříni.
Barbora píše "nejsem si vědoma žádných větších konfliktů", to znamená, že nějaké (byť malé) konflikty byly.
Almega: ano to samozrejme, Nicmene snacha je plnoleta, svepravna a prarodice nemaji na vnoucata zadny pravni narok, takze je opravdu jen na ni, jak to pojme a nikdo na svete nema pravo ji spoudit.
Je mi líto, co prožíváte, Barboro. Podle zákona o rodině mají vnoučata i prarodiče právo na styk. Ale z vlastní zkušenosti vím, že soud není správná cesta - ani pro jednoho z účastníků. Moji rodiče to zkoušeli a vše se jen zhoršilo, cestu k nim hledám dodnes. Je to smutné a hrozně těžké, z mého pohledu v tom nemůžete dělat nic jiného, než čekat, jestli ona nezmění názor. Radila bych najít si ještě nějaký smysl života, pravděpodobně jste se celý život věnovali jedinému synovi, posléze jediným vnoučatům. Kromě nějakých vašich zájmů by třeba nějaká mladá rodina bez vlastních babiček uvítala babičku "cizí", abyste měli komu dávat svoji lásku. Podle mě snacha vidí, že jste smrtí syna zlomeni (aby ne), nemá sílu to nějak ustát, aby mohla s dětmi fungovat. Dobře to není, ale na to si musí přijít sama, bohužel jsou v tom i ty děti. Myslím, že by jí pomohla návštěva odborníka, ale to je jen její věc. Na druhou stranu, vy máte úplně stejnou možnost, na vašem místě bych ji využila, je dobré nebýt na takové věci sama. Návštěvou psychologa se vám můžou otevřít různé cesty a řešení. Život pokračuje. Přeji hodně štěstí
.
Nevím,ale dnes je takovým zlozvykem,že když někdo zemře-spíš tedy mladší nebo nečekané úmrtí,tak se často dělá,že ten mrtvý nikdy ani nebyl,nežil a omlouvá se to tím,že děti by truchlily,manželka by se trápila,atd.Pak z toho vzniknou do budoucna velké problémy,se smrtí se musíme naučit se vyrovnat,mluvit i mrvém,udělat pohřeb a né že údajně na přání zesnulého bez obřadu....Na každého z nás čeká smrt,ale dnes se dělá,jakoby jsme byli nesmrtelní .....
