Litovaly jste někdy, že máte děti?
.jpg)
Milé čtenářky, obracím se na vás s prosbou o radu. Je mi 30, jsem vdaná a mám 2 děti (4 a 1 rok). Když se narodil první syn, všechno bylo krásné, na vše bylo času habaděj. Byl hodný, sám si hrál, nás vůbec nepotřeboval. Pak přišel druhý syn a vše začalo.
Kluci zlobí, neposlouchají, jsou jako pytel blech! Vím, že je to taky tím, že jsem pořád nervózní, oni to cítí, ale jak se uklidnit? Všechno jsem zvládala, ale teď ubývá sil a všechno se hroutí. Už se nedokážu ani smát, natož si s dětmi hrát. Nevyspím se, mladší syn se v noci 2x budí na kojení, přes den nemám ani chvilku pro sebe. Manžel musí vydělávat, aby nás uživil. Babičky bydlí daleko.
Teď budou Vánoce, vůbec to u nás nevypadá vánočně, a to mě mrzí. Nejsem taková, že bych musela mít naklizeno, ale chybí ta vánoční atmosféra. O cukroví ani nemluvím, žádné nejspíš nebude.
Svoje děti miluji, ale někdy lituji, že je vůbec mám. Radši bych dělala 12 hodin denně ve fabrice.
Je mi jasné, že mě některé maminky odsoudí (hlavně ty, co mají hlídací babičky), ale jsem zoufalá a nevím, co dál. Už na své děti jen křičím a nebo je ignoruji. Nechci používat praktiky typu studená sprcha, na to nemám povahu! Jak jste se s tím vypořádaly vy?
15.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Litovaly jste někdy, že máte děti?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: sice teď obědvám, ale na tohle musím odpovědět.....
hiolka, věř, že bys brala všechny nohy na ramena
být tu aspoň na týden...toho křiku, co u nás je
jak ze strany dětí, tak z mé na ně
Ale je fakt, že když jde u holek do tuhého, tak se spojí....
r2309: Doufejme, že budeme jednou šťastná rodina, zatím tu jsou jen hádky na denním pořádku, lae asi to k tomu patří.....
No, mám dvě ségry a naše vztahy nebyly nikdy žádná hitparáda... Oni naši rodiče na nás spíš působí spíš rozkladně než tmelitelně... Více dětí ještě neznamená rodinnou pospolitost. Mamina6 - u tebe bych chtěla vyrůstat, vážně.
Mamina6: tak to jo, taky si nedokážu představit být na světě úplně sama. Mám čtyři sourozence, maminka nás měla co dva roky, takže v 27letech měla pět dětí. Jako děcka jsme se řezaly, a až co jsme z domu jsme se tak nějak semkly a držíme pospolu. Vím, že se mám kdykoliv na koho obrátit a nebudu bez odezvy. Držím palečky ať máte velikou a hlavně šťastnou rodinu 
r2309: však s tím taky počítám, že se na mě vyprdnou.....
ale budou mít jeden sdruhého, o to mi jde nejvíc......poradí těm mladším, pomůžou si navzájem atd......
Mamina6: no nevím, nechci brát iluze, ale taky se říká a ne jednou se už naplnilo, že "jedna matka se postará o deset dětí, ale deset dětí se nepostará o jednu matku". 
.gif)
Viv :o): jo,jo, známe
Viv :o):
tak zatím ještě na prášky nedošlo
znate to? 
Celý život beru omylem místo antikoncepce antidepresiva..teď mám 10 dětí a je mi to úúúúúplně jedno :)
r1911: to spíš
Sofffie: vždycky jsme chtěla mít tolika dětí.....aby se měl o mě kdo postarat, až budu stařena
Sofffie: nebo jí je už všechno jedno
Mamina6: ještě dvě?!!! 
Ježiš, ty musíš mít nervy jak ocelová lana.
Ne,lituju jen toho,že mám málo dětí...
.gif)
sharon: dobře napsáno
Regina: to víš, že nejsi sama....jsou na tom některé ještě hůř, ty co mají děti a opustil je manžel, ty co jim dítě zemřelo, ty co jim manžel zahynul a tak podobně, nikdy není tak zle aby nemohlo být hůř.......domluv se mužem jak tu už radily a udělej si aspoň jednou týdně pár hodin pro sebe, někam si zajdi třeba s kamarádkou a tak......neboj všechno zvládneš a buď ráda, že ty děti máš, co by za to jiná dala
, věř, že ženská ta vydrží víc jak člověk
.gif)
dadka:
velikej souhlas
