Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
.jpg)
Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme.
Je to pro nás velice bolestné. Syn byl naše jediné dítě, další jsme už mít nemohli. Když se oženil a postupně sebmladým narodily dvě děti, dnes sedmiletý chlapeček a tříletá holčička, byli jsme všichni moc šťastní. Hlavně můj muž se do vnoučat doslova zamiloval. Je už v důchodu a hodně se jim věnoval, bral je na výlety, hlavně chlapce, když trochu povyrostl. Vnučka byla ještě hodně malá.
Jenže před rokem se stala obrovská tragédie, ze které jsme se ještě nevzpamatovali. Doufali jsme, že alespoň vnoučátka nás dokážou rozveselit a potěšit, jsou vlastně to jediné, co nám po synovi zbylo. Snacha se však rozhodla udělat za minulým životem tečku. Vím, že ani pro ni to není lehké, měli se se synem velice rádi. Tím spíš nedokážeme pochopit, že od nás naše vnoučata izoluje.
Je to strašné. Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě. Ona nás jako rodinu patrně nebere. Vyhýbá se nám, pokládá telefony, když dětem pošleme nějaký dárek, vrátí nám ho.
Zpočátku jsme si říkali, že se to časem srovná, i ona potřebovala určitý čas, aby překonala to, co ji potkalo. Věřili jsme, že změní názor, přijde na to, že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost. Ale nestalo se tak. Navíc teď se nám doneslo, že snad má nějakou známost. Máme strach, že pokud uzavře nový vztah a sňatek, o vnoučata přijdeme definitivně. Tím nechci říct, že bychom jí novou lásku nepřáli. Samozřejmě, že ano.
Jsem z toho na zhroucení, tím spíš, když vidím, jak moc se trápí můj muž. Za ten poslední rok strašně sešel, zestárl. Je apatický, smutný, jako bez života. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho strašně smutno, jsem plná bolesti a moc se trápím. Zkoušela jsem snad úplně všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu, nejitřit v nich nějakými vzpomínkami ztrátu tatínka. A při návštěvách u nás by k tomu podle ní docházelo.
Jak ji mám přesvědčit, že její rozhodnutí je špatné a že jím ubližuje nejen nám, ale i svým dětem? Vždycky jsem si myslela, že jsme s ní vycházeli dobře, nejsem si vědoma žádných větších konfliktů. Teď mi to připadá, jako by nás snad nenáviděla.
Vím, že mi nikdo z vás asi nedokáže pomoci ani poradit. Alespoň jsem se ze svého trápení vypsala. Přesto se zeptám, jak byste podobnou situaci řešili vy? Mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty, nebo jsme skutečně vydání na milost a nemilost snachy?
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: no právě....vim co umi moje vlasni babicka, coby tchyne.. a taky si neni niceho vedoma a mysli si, jak vsem pomaha
Arna: to by asi slo.. pokud se s ni odmitnou bavit, je jasne, ze snacha vztah jako bezproblemovy nevnimala ani pred tragedii v rone.. bohuzel...
.gif)
Stanik: Nebo se pozeptat kamarádek či kolegyň snachy. Těm možná řekla víc než vlastním rodičům.
.jpg)
Stanik: nedávno se tady probírala tchyně, která si třeba také nebyla vědoma ničeho......
Arna: presne proto by me zajimaly konkretni vztahy. Nic na svete se nedeje bez duvodu.
Stanik: Napadlo mne neco podobneho 
. Jeste mne po precteni clanku napadlo, ze mozna jsou Barbora a jeji manzel na vnoucata fixovani az prilis a i to muze jejich byvalou snachu znepokojovat. Rozhodne si myslim, ze by se se snachou mela pokusit sejit a promluvit si.
Asi bychom měli znát jaké byly vztahy před tragédií, už to tu psal Ota a Staník. Možná je to msta za vztahy před tím. Nebo taky po smrti syna.
Rozhovor s rodiči snachy by lecos vysvětlil.
Ale je hloupá, hlídání či finanční pomoc je dobrá.
Moje kolegyně ovdověla se třemi dětmi, znova se provdala a má další dítě. Rodiče zemřelého muže berou i to "vnouče" druhého manžela.
sharon: spis si myslim, ze by ji meli chvili nechat byt a dat ji cas.. nez na ni tlacit.. ono by setaky mohlo stat, ze zmeni telefonni cislo, odstehuje se a ani jim neda vedet kam, kdyz to takhle pujde dal...
sharon: coz ovsem vubec nic neznamena.. ze si neni vedoma.... ona totiz cesta do pelka byva dosti casto dlazedna dobrymi radami, dobrymi umysly a co jeste hure.. nevyzadanou pomoci.. ta jse snad ze vseho nejhorsi
.gif)
Barbora píše, že si není vědoma žádných prohřešků a že vždycky vycházely dobře.....myslím, že telefon by snacha zvednout mohla a když pošlou něco dětem tak to nevracet......každý to vidíme ze své pozice, mě i manžovi by vnoučata hodně chyběla
Viv :o): no to me prave taky napadlo, male deti se vetsinou rychle vzpamatujou za takovych pecek.. a on jen nechce, aby jim porad vysvetlovali, ze ta nova znamost neni jejich skutecny tata.. a nedejboze aby si dovolili mu tak rikat.... tak bych to videla ja.. ale je to cira spekulace
Stanik: 9:37 jj to je presne to prvni, co me napadlo... ze oni vzpominaji, potrebuji se vypovidat a ona proste jen nechce, aby tim zatezovali i deti...
Almega: no mozna je snacha ve stadiu, kdy se chce konecne ( aspon na cas) oprosti od vzpominani na mrtveho milovaneho, ktery se ji timvzpominanim nevrati.. kazdej to ma jinak a mozna se prave boji takoveho nazoru, jako je ten ztvuj.. ze kdyz se nebude masochisticky i rok po jeho smrti kazdej den muscit vzpominkama, ze je hloupa... treba ji rodice proste jen manzela pripominaji a ona se ted od toho potrebuje na chvili oprstit a zit... az najde znovu svuj vnitrni klid, tak se treba vztahy s extchanovci zlepsi...
Ota: no taky mi prijde, ze to nebude jen tak.. dost by me zajimalo, jake vztahy byly pred nehodou.. jestli ono treba snase nelezlo na nervy to vecne rozmazlovani vnoucat, nehadali se kvuli tomu doma ( protoze manzel stal za mami) a tudiz to treba trpela kvuli manzelovi, ktereho milovala... no a ted nemusi no.. tezko ict
sharon: Jo, jo, v podstatě je to šumák. Ten film byl jeden z těch nezapomenutelných - dodnes mě z něj mrazí. A pak ještě byl jeden slovenský - Zahrada plná plínek - téma narození postiženého dítěte, jeho pobyt v ústavu. Viděla jsem ho zhruba před 27 lety, ale nezapomenu.
taky by me zajimalo, jestli se snazi snacha izolovat vas hned od zacatku, nebo jestli to prislo postupne, casem.. po naky dobe...
a jaky byli vztahy pred tou tragickou udalosti, to taky hraje roli, si myslim...
