Zamilovala jsem se do kolegy a pěkně v tom lítám
Jsem zoufalá a nevím, co mám dělat. Pere se ve mně rozum a cit a mám pocit, že ať se rozhodnu jakkoli, bude to pro mě špatně.
Jsem rozvedená, je mi 35 let, mám jedenáctiletou dceru. Už čtyři roky žiji sama. Doslova. Za celou tu dobu jsem neměla známost, ani takovou tu, jak se říká, nezávaznou. Po nevydařeném manželství jsem vůči mužům hodně ostražitá a jen tak někoho si k tělu nepustím.
Až teď se situace změnila. Před časem nastoupil k nám do práce nový kolega. A dá se říct, že hned při seznámení mezi námi přeskočila jiskra. Podíval se na mě, podal mi ruku a mně se doslova podlomila kolena.
Zpočátku jsme se jen tak oťukávali, pak přišly na řadu společné obědy, nejdřív s kolegy a potom už jen sami dva. Sem tam jsme zašli po práci na kávu (když dceru hlídala babička) a zjistili jsme, že si rozumíme, že je nám spolu moc dobře. Netrvalo dlouho a došlo i na intimní sblížení. Musím říct, že něco tak krásného jsem snad nikdy nezažila.
Je to pro mě muž, o jakém jsem vždy snila. Galantní, ohleduplný, sebevědomý. Cítím z něj ohromnou jistotu, dává mi tolik zájmu a pochopení, kolik jsem nikdy od nikoho nedostala. I on se se mnou cítí dobře, vyhledává každou příležitost, aby byl v mé blízkosti, byť by to bylo jen na pár minut.
Náš vztah musíme tajit, kolegové nic netuší. Důvodem je to, co mě právě strašně trápí: je ženatý. Má dvě děti, sice už poměrně velké, oba jsou středoškoláci, ale přesto jsou ještě ve věku, kdy ho potřebují. O svém manželství moc nemluví, tvrdí, že to do našeho vztahu nepatří, a že mě nechce trápit zmínkami o své ženě. Netuším tedy, zda je s ní spokojený, nebo ne. O rozvodu se nezmínil, možná o něm uvažuje, ale jistá si tím nejsem.
Velmi ho miluji a nedokáži si představit, že bych ho ztratila. Přesto mne tento tajný vztah vyčerpává. Chtěla bych s ním chodit zcela volně, bez obav. Zajít si do kina, na večeři, do divadla. Trávit s ním večery, víkendy, Vánoce. Každý večer, každou noc, jsem úplně na dně, když si představím, že je s ní.
Co mám dělat? Mám o svou lásku bojovat? Přitlačit ho ke zdi a donutit ho, aby se vyjádřil, zda chce takto žít dál, nebo zda to míní nějak řešit? Dokonce mě napadlo, že bych napsala anonym i jeho ženě, třeba by se k něčemu rozhoupala ona. Já vím, je to hnusné, asi mě za to odsoudíte.
Ale když já opravdu nevím, co mám dělat. Trápím se strašně. Když jsem s ním, vznáším se v oblacích, ve chvíli, kdy vím, že je doma, jsem na dně. Dlouho to takhle nevydržím.
13.11.2007 Rubrika: | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zamilovala jsem se do kolegy a pěkně v tom lítám
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
annie: jj podobnej par jsme tady meli taky... oni se delali jako ze nic... a my jsme delali, ze nevime... oni si mnuli rucicky jak jsou sikovni a utajeni a my jsme se smali jak jsou naivni... 
.JPG)
catcat - 
Mj. netuším, kde bere autorka článku jistotu, že kolegové nic netuší - kolegové totiž mají většinou oči i v ...zadku a možná že už probíhá čilá šuškanda. To vaše společné chození na oběd asi taky bije do očí a některé jistě dráždí... ať už jíte za stravenky nebo peníze.
annie: orinka: gentleman vypomůže i stravenkou... Tedy, ofšem, žiju s vědomím našich stravenek, které jsou směnitelné i v některých obchodech... Jestli mají normální klasický stravenky do závodky, tak v tom okamžiku se stávám moralistkou a káži spolu s ostatními - PRYČ S NÍM!!!!!
catcat: třeba chodí na obědy do závodky na stravenky
catcat - 
Každá koruna dobrá. Jen jestli to není tak, že já Tě vozím z práce, Ty platíš oběd... A nebo - co když mají stravenky...
Ale, no tak!!! Holky, ať si ho dál drží - vždyť spolu chodí na oběd a předpokládám, že oběd platí on - to už je docela slušně ušetřená částka v domácím rozpočtu! A že každá samoživitelka se musí ohánět!!!
Tušila jsem, co bude ke konci příspěvku. Co chceš poradit??? Stejně neposlechneš, teď se řídíš "hlasem srdce". Kdyby ses řídila starou dobrou pravdou, že co je v domě, není pro mě, ušetřila by sis hodně bolesti. On se kvůli tobě rozvede jen těžko, zpestřuješ mu manželský stereotyp. Jeho žena buď neví, co její polovička tropí, anebo už si zvykla a nevadí jí to. Každopádně je to manželství, které trvá dlouhou dobu a jedna z dalších ho těžko rozvrátí. Jestli to ještě jde, nepokračuj.
moc dobře vím co prožíváš....budeš moc trpět...věř,že ON se nerozvede a odneseš to nejvíc Ty
Když nedokážeš oddělit city od prostého potěšení těla, tak si nezačínej se zadaným. Vzhledem k tomu, že jsi byla za 4 roky nadržená, asi by se ti to líbilo i s bezdomáčem v zahrádkářské kolonii, tak si ho neidealizuj a stoupni zas na zem. Je spousta nezadaných chlapů, tak lov mezi nima a nebylo by od věci dospět. V 35 je načase
Pokud se kolega nechce o manželce - manželství bavit, tak je jasné, že váš vztah bere jako "bokovku", zpestření stereotypu, příjemně strávené chvíle. Možná proto, že je to "tajné" tak to má ten správný náboj.
Zkus si s ním promluvit, ale myslím, že až se bude cítit "tlačený" do kouta, tak váš románek ukončí.
Sheeni: jo, a ještě jsem si říkala, jak je férovej, že mi to na rovinu řekl, že má dlouholetý vztah no jo, další chudák nepochopenej, ale z čeho jsem měla velký pocit zadostiučinění bylo, že půl roku na to, co jsem to ukončila ho ta jeho nechala kvůli jinýmu tedy ne, že bych byla škodolibá 
elephant: Za trochu lásky šel bych světa kraj...že jo...
Sheeni: já neměla ženáče, ale dlouhodobě zadaného taky jsem si pak říkala, jak jsem mohla být tak pitomá 
Na druhou stranu chapu Ivu, ze touzi po lasce, kazdej ji potrebuje a kdyz se navic objevi nekdo z koho se ji podlomej kolena, tak je to tezky... ale da se to ustat, zel, ona uz zasla prilis daleko, nestopla to vcas a pravdepodobne to dopadne blbe tak jako tak, pokud se nema pan k reseni... 
elephant: Vím, že je to těžký! Prožila jsem to! Taky to byl pro mě ON a já pro něj úžasná a nejdokonalejší na světě...ale musela jsem se s tím poprat!! A navíc sama, protože jsem věděla, že by to nikdo nepochopil...
