Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Je mi pětapadesát a můj dosavadní život se mi zhroutil jako domeček z karet. Nikdy jsem nebyla žádná fňukna, vždycky jsem se dokázala všem problémům, které mne kdy potkaly, postavit čelem. Ale teď mám pocit, jakoby mi došly veškeré síly a marně v sobě hledám chuť a odhodlání čelit všemu, co se na mne za poslední sotva půlrok navalilo.
První rána mne postihla na přelomu března a února. Odešel ode mne manžel. Nečekala jsem to, naše manželství jsem považovala za stabilní, brali jsme se před více než třiceti lety. Vychovali a postavili jsme do života dvě děti, dnes už máme tři vnoučata. Syn i dcera se nám rozprchli po světě, takže je vídáme poměrně málo. Dcera se vdala až do USA, kde je velmi spokojená, syn se před třemi lety se svou manželkou rozhodl pro život v Austrálii a společně se tam odstěhovali.
Jako pro matku to pro mne bylo a je těžké. Vím, že jsou děti dospělé a mají své životy, z celého srdce jim přeji, aby byly šťastné a spokojené a doufám, že jsou. Rozumově to zvládám, citově však velmi strádám. Stýská se mi jak po nich, tak po vnoučatech, vídáme se sotva párkrát do roka.
O to víc jsem se upnula na manžela a na náš společný život. Jenže místo toho přišel šok. Manžel se přiznal k mimomanželskému vztahu s jinou ženou (pochopitelně o dvacet let mladší) a na přelomu zimy a jara se k ní odstěhoval. V současné době probíhá rozvodové řízení. Je to smutné a stresující. Žiji sama v bytě, kde na mne všechno padá, všude vidím děti i manžela. Je mi nevýslovně smutno.
Aby toho nebylo málo, přišla v červnu další rána. Vyhazov z práce. Masivní propouštěcí mašinérii jsem tentokrát neunikla a skončila na pracáku. Okamžitě jsem začala hledat jiné místo, zatím bezúspěšně. Pobírám podporu, žiji z úspor, celé dny visím na internetu a hledám práci, obcházím firmy, posílám životopisy, občas jsem dokonce pozvaná na pohovor. A to je vše. Dál jsem se nikdy nedostala.
Mám strach z budoucnosti. Bojím se samoty, existenčních problémů. Postupně upadám do šílených depresí, často nespím i několik nocí za sebou a honí se mi hlavou všemožné katastrofické scénáře. Připadám si nepotřebná, k ničemu. Děti jsou daleko, manžel odešel, nejsem dobrá ani na žádnou práci. Plácám se ve svých bolístkách a nevím, jak a kde sebrat sílu se všemu postavit čelem a začít zase nějak normálně žít. Připadá mi, že je na všechno už pozdě.
Vím, že sem chodí i spousta žen, které jsou ve stejné věkové kategorii jako já. Možná některá z nich prošla nebo prochází něčím podobným a bude pro mne mít nějakou radu či povzbuzení. Víte, nechci se tomu všemu poddávat, jen nějak nevím, jak se zmátožit a prolomit tu smůlu, která mne letos pronásleduje.
15.9.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A ty rady, ať odcestuje k dětem a orazí si tam, mě skutečně pobavily 
Vy co to radíte, už jste někdy letěly do USA nebo Austrálie? Evidentně ne, jinak byste takovou blbost nemohly vypustit. A to mám na mysli jen cenu letenek 
Já bych ještě poradila se postarat o to, aby Vám exmanžel vyplácel po dobu Vaší nezaměstnanosti výživné. To on opustil Vás, Vy jste do toho přišla o práci a Vaše životní úroveň se tím snížila natolik, že on je ze zákona povinen Vám výživné platit. Ono to nebude moc, ale na ulici to taky nenajdete 
To bych mu teda nedarovala 
Jinak držím palce, ať se to brzy srovná. Jsem momentálně taky v těžké životní situaci, takže vím, co to obnáší.
.jpg)
no jo jenze rady ohledne vymeny bytu a tak jsou v soucásné dobe nepouzitelné, protoze jak pise je v rozvodovém rizeni, takze s majetkem nic moc nezmuze, dokud si ho nejak nerozdeli. Totéz i s usporama - asi proto setri kde muze (jak pise), protoze nemuze zlikvidovat spolecné uspory dokud nemaji s exem rozdeleny majetek - aspom se tak domnivám 
.
A jinak Drahomiro jak pisou ostatni, nic te nedrzí. Muzes zacit znovu od nuly nekde jinde. V podstate se nemusis na nic a nikoho ohlizet, tak proc nezacit nekde jinde v uplne jiném oboru, ano bude to tezky, ale dokud to nezkusis tak nevis ,jestli to pujde nebo ne. Drzim palce 
.gif)
Riki: vlastní zkušenost ?
sharon 10.08: 
dej si vlažnou heřmánkovou lázeň prý to pomáhá. 
orinka: 
Verera: jenom ne chlapa. Zbavit se psychické závislosti na tom prvním chce čas, aby to vyvanulo, teď by toho současného kamaráda zatěžovala svými stesky. Ne nadarmo se v seznamkách píše v inzerátech "s vyřešenou minulostí". No, a rozjet se do světa, při vší úctě....to mi připadne jako hraběcí rada. Jedině, že by to děti všecko zasponzoravaly. Při rozvodu u nás se málokterá žena výrazně obohatí. To jde akorát v emeryce ve filmu
sallie:
To se dobře radí, ale už dnes Drahomíra přidává k penězům z pracáku svoje úspory, tak asi na letenku jednou do Ameriky a podruhé do Austrálie každý rok mít nebude.Je vidět, že nežiješ v Česku.
Já osobně bych radila vyměnit byt za menší,hledat práci i mimo svoji profesi, třeba i na brigádu. Chodit ven a nesedět doma. V případě, že bys měla psychické problémy, tak se objednej u psychologa.
Riki: souhlasim. Pokud ji v meste nedrzi tedy uz nic, jako treba starot o rodice, odstehovat se za praci a povedeneho manzilka rozhodne nenechat, aby ji odrbal u deleni majetku.
hele, ale každopádně by měla urychleně na pracák, zaregistrovat se a požádat o podporu. Ale to snad už udělala. Aby pak ještě nedoplácela zdravotní pojištění a tak, člověk v takové situaci neví, co má první udělat....Drahuš, ber to opačně: máš věk se spoustou zkušeností. I kdybys byla "jenom" v domácnosti, tak jsi dobrý manager, protože zvládnout rodinu i chod bytu, to žádá organizační schopnosti. Nevěš hlavu, ale ber tu situaci jako šanci. Dokud jsi zdravá, všecko zvládneš. Pokud trpíš nespavostí, zajdi k doktorovi. Vyhoď staré oblečení, které něco připomíná, i když nové by mělo být ze sekáče nebo z internetového bazaru. Za rok bude všecko jinak a možná budeš blahořečit tomu, že ses zbavila zrádce, který by ti rozhodně na stará kolena oporou nebyl. V tomto věku je stará ještě nemáš, začínáš nový život, a to je přece něco!!!
Verera:
Riki: promiň, já zapoměla, že jsi advokát chudých....
...jen ty máš vždycky pravdu ! zoufalou pravdu....
Jde to. Moje maminka byla ve stejném věku v podobné situaci (až na tu práci).
Byla zoufalá, taky se v tom babrala, cítila se podvedená, odkopnutá, její představa o budoucnosti se zhroutila.
Nedokázala být sama v bytě, tak courala po venku. V nějaké vývěsce turistů narazila na pozvánku na sobotní výlet, zavolala tam a od té doby s těmi lidmi jezdí už 10 let. O víkendech na výlety, na kolo, v zimě na běžky, potkala spoustu fajn lidí a pár dobrých kamarádek, se kterými podniká ledacos i během týdne.
Má rozhodně mnohem zajímavější a bohatší život než když opečovávala byt a tatínka a čekala ho doma s večeří a o víkendu uzpůsobovala program tomu, jestli má čas a chuť on.
S tím chlapem a psem bych počkala, ono to není nutné a spíš to chce dát věcem volný průběh.
Zkus si najít něco, kde by ses cítila užitečná, stačí něco ne až tak časově náročného, záleží jak jsi založená, co by ti vyhovovalo. Jde o to, aby sis mohla každý den říct, že se ti něco malého povedlo, že máš z něčeho dobrý pocit.
Je to smutné,ale vypadá to tak,že paní byla tak moc upnutá na rodinu,že i děti raději šly do ciziny a manžel už nechtěl furt slyšet ty stesky a přílišná péče o něj ho tak znechutila,že si našel(nebo si ho vyhlídla) jiná žena.Podle mě nemá člověk na ničem viset,má mít zájmy,které ho vždy podrží,když je nejhůř...I kdyby děti bydlely ve vedlejší ulici,tak by se třeba paní i tak cítila osaměle,neb už by po ní nikdo nechtěl ty služby...Co se týče zaměstnání,to je blbé-ale zase je naděje,že se to změní,jít té práci naproti a né sedět v slzách doma.Mě je asi taky tolik,tak se mě ta situace dost dotýká...Rozhodně bych už viděla světlo v temnotách,neb už si svůj podíl špatných zpráv vybrala a nyní paní čeká něco nového,jiného a s dobrým koncem!!
Npadá mě, co kdbyste se odstěhovla k synovi nebo dceři. Nebudete sama a časem anjdete i práci.
