Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
.jpg)
Jsme s manželem velice nešťastní. Náš jediný syn před rokem tragicky zahynul při autonehodě a jeho žena nám neumožňuje vídat vnoučata, která velmi milujeme.
Je to pro nás velice bolestné. Syn byl naše jediné dítě, další jsme už mít nemohli. Když se oženil a postupně sebmladým narodily dvě děti, dnes sedmiletý chlapeček a tříletá holčička, byli jsme všichni moc šťastní. Hlavně můj muž se do vnoučat doslova zamiloval. Je už v důchodu a hodně se jim věnoval, bral je na výlety, hlavně chlapce, když trochu povyrostl. Vnučka byla ještě hodně malá.
Jenže před rokem se stala obrovská tragédie, ze které jsme se ještě nevzpamatovali. Doufali jsme, že alespoň vnoučátka nás dokážou rozveselit a potěšit, jsou vlastně to jediné, co nám po synovi zbylo. Snacha se však rozhodla udělat za minulým životem tečku. Vím, že ani pro ni to není lehké, měli se se synem velice rádi. Tím spíš nedokážeme pochopit, že od nás naše vnoučata izoluje.
Je to strašné. Vždycky jsem si myslela, že v takových chvílích by rodina měla držet co nejvíce pohromadě. Ona nás jako rodinu patrně nebere. Vyhýbá se nám, pokládá telefony, když dětem pošleme nějaký dárek, vrátí nám ho.
Zpočátku jsme si říkali, že se to časem srovná, i ona potřebovala určitý čas, aby překonala to, co ji potkalo. Věřili jsme, že změní názor, přijde na to, že bránit dětem ve styku s babičkou a dědou je hloupost. Ale nestalo se tak. Navíc teď se nám doneslo, že snad má nějakou známost. Máme strach, že pokud uzavře nový vztah a sňatek, o vnoučata přijdeme definitivně. Tím nechci říct, že bychom jí novou lásku nepřáli. Samozřejmě, že ano.
Jsem z toho na zhroucení, tím spíš, když vidím, jak moc se trápí můj muž. Za ten poslední rok strašně sešel, zestárl. Je apatický, smutný, jako bez života. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho strašně smutno, jsem plná bolesti a moc se trápím. Zkoušela jsem snad úplně všechno, abych se se snachou nějak domluvila. Všechno bylo marné. Ona si nepřeje, aby měly děti nějaké vazby zpátky, chce s nimi začít nový život. Prý je to v jejich vlastním zájmu, nejitřit v nich nějakými vzpomínkami ztrátu tatínka. A při návštěvách u nás by k tomu podle ní docházelo.
Jak ji mám přesvědčit, že její rozhodnutí je špatné a že jím ubližuje nejen nám, ale i svým dětem? Vždycky jsem si myslela, že jsme s ní vycházeli dobře, nejsem si vědoma žádných větších konfliktů. Teď mi to připadá, jako by nás snad nenáviděla.
Vím, že mi nikdo z vás asi nedokáže pomoci ani poradit. Alespoň jsem se ze svého trápení vypsala. Přesto se zeptám, jak byste podobnou situaci řešili vy? Mají prarodiče právo stýkat se se svými vnoučaty, nebo jsme skutečně vydání na milost a nemilost snachy?
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalá snacha nám brání ve styku s vnoučaty
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pisatelky je mi líto a přeji ji jen dobré, přesto mě úplně nění jasné jaké měla ( li) vztahy s " bývalou snachou" před neštěstím.
Jestli nebude zakopaný pes tam.
Stačí si všimnou jaký je obecný vztah k tchyním v debatách na štastných ženách....
Do soudniho sporu bych nesla... duvodu proc soud ne uz tady byli napsany, pod vsechny bych se podepsala...
Me by spis zajimali duvody snachy "proc nechce"... Cely vas clanek je o vasi bolesti (pochopitelne, je to hrozny a smutny, to chapu)... Jeji argument, ze chce nejitrit v detech vzpominky na ztratu tatinka mi pripada jako docela rozumny. Mozna ma strach, ze je budete zahlcovat svym smutkem, ze budete nejakym zpusobem jim davat neustale najevo "jste jediny, co nam po nasem synovi zbylo, chybi nam, jsme smutni..." atd. Vim a chapu, ze clovek ma smutek a ze ztrata ditete je nejhorsi vec, ktera rodice muze potkat... ale i pres to, zkusila bych ji rict, ze i vy chcete jit dal a nechcete, aby se deti trapili kvuli ztrate tatinka a ze svou bolest a smutek na deti prenaset nebudete... Ale mozna se pletu, mozna ji nejde o tohle, ale jen proste nevi co sama se sebou... Kazdopadne drzim palce, prootze by byla velka skoda jak vase tak tech deti, aby jste se vzajemne ztratili... Snad se vse srovna... drzim palce 
.gif)
mashanka: 
to máš jedno....já nebo bohunka
možná, že by i jednou snašin nový muž mohl chodit k vám i s dětmi a trošku ztraceného syna nahradit.....život je tak krátký a proč si dělat naschvály...
Snacha je opravdu hloupá...zřejmě si myslí,že kdyby si našla nového muže,že byste ji za to kritizovali,že nechová památku na vašeho syna do smrti smrťoucí...Kdyby ho ale měla opravdu ráda,tak by naopak často chodila k vám i s dětmi a vzpomínali byste společně na mrtvého a tím si ho nejen připomínali,ale zároveň byste se s ním takto pomalinku rozloučili definitivně.Ona si asi myslí,že děti jsou ještě malé,zvyknou si rychleji na nového"tátu".Jednoho dne však se děti stejně dozví,kdo byl jejich pravý otec,budou shánět informace o něm a na svoji matku se budou zlobit,proč jim to udělala.Jinak nechápu,proč někdo si záměrně uzavírá dveře k pomocným a milujícím rukám,copak ta snacha nebude potřebovat hlídat děti,dát je na prázdniny,atd.atd.,nemluvě i o pomoci finanční???Opravdu nechápu....my jsme bohužel neměli žádnou babičku ani dědu,dávno zemřeli,když jsem byla ještě úplně malá,a velmi jsme ostatním dětem záviděli,že oni mají,a v případě rozvedených a nově provdaných rodičů někteří měli i několik babiček a dědečků....
.jpg)
Pardon za překlep, samozřejmě soud zkuste...
U nás se řešil podobný případ, šlo o sousedčinu snachu. Soud proběhl, ale protože se ona mezitím vdala, rozhodl, že děti mají i ty druhé prarodiče, kteří e o ně dostatečně starají, a zamítl to. Bylo jí z toho hrozně. Vím, že to asi bude znít hrozně, ale k Vánocům jsme jí s manžou darovali pejska a tak alespoň trochu ožila. Takže ten soud bych opravdu zrušila, když to nejde po dobrém, ale buďte připraveni na to, že to nemusí skončit dle vašich představ. Přeju hodně
.jpg)
Vlastně sharon 
Ano, den pro mou lásku, díky Bohunko 
moc smutný, ani si to neumím představit ale přes koleno bych to nelámala,soudy zatím ne,zkuste si promluvit třeba jen ty se snachou mezi čtyřma očima,vysvětli jí , že jí novou lásku přejete, život jde dál a děti za nic nemůžou........ona si dnes neuvědomuje, že nedej bůh může podobná situace v životě potkat i jí.......
Přeji ti ať se to změní k lepšímu....těžko něco radit
mashanka: Den pro mou lásku.....
Je to smutné. Soudit bych se nešla, zkusila bych se se snachou domluvit, možná bych se zkusila sejít s jejími rodiči a všechno probrat, napsat dopis, zkrátka snachu ukecat. Pokud jste měli dřív dobré vztahy, časem by se měly vrátit k normálu.
Ještě něco. Viděla jsi starý český film o tom, jak rodiče přišli o dceru ? Už nevím, jak se jmenoval. Marta Vančurová a Vlasta Harapes, holčička, zánět mozkových blan, nečekané úmrtí............
Chovali se přesně tak - všechny její věci uklidili, schovali na půdu, zavřeli, snažili se zapomenout, že vůbec kdy existovala.
Teprve po čase jim došlo, že je to hloupost, smířili se s tím a dovolili si, s láskou na ni zase vzpomínat. Teprve potom mohli zase normálně žít.
Třeba k tomu dojde i vaše snacha. Dala bych jí čas
Právo z hlediska právního nemají a nelze styk nijak vymáhat. Ovšem, druhá věc je lidské hledisko. Je to velice smutné. Těžko říct, možná, že jí to časem dojde. Třeba je ještě stále v nějakém transu nebo šoku, všechno, co souvisí s jejím mužem a vaším synem jí působí bolest, od které utíká.........
Možná ji paradoxně nová láska prospěje, uzdraví, že dojde k nějakému smíření nebo jak to nazvat, možná jí i nový muž vysvětlí, že děti by měli vědět, kdo byl jejich pravý otec a s láskou na něho vzpomínat, nechat si o něm vyprávět... třeba od babičky s dědou, jestli matka toho není schopna........
A nejen, že by měly - ony mají právo vědět, kdo je jejich biologickým otcem.
Asi bych ji nepřemlouvala, jen třeba posílala pohlednice k výročím, abych dala najevo, že tady stále jsme a že jsme na ni nezanevřeli. Možná jednou dětem ty pohlednice od babičky a dědy přecejen ukáže.
.JPG)
Tohle opravdu nepochopím.
Máme dvě babičky (vztahy výborné, aspoň myslím) a kdyby byla ještě nějaká navíc, beru ji taky. Fakt nevím, že někdo sebe i děti o ni dobrovolně připraví. 
