Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám dítka 3,5 roku od sebe a vše musela zvládat sama bez babiček. Manžel musel vydělávat tak, měl se co otáčet, dávali jsme dohromady starší dům a měli jsme najednou tři úvěry. Když jsem se vrátila s druhou ratolestí z porodnice, barák byl bez střechy, konala se přístavba. Se dvěma prckama to bylo fakt těžké. Zvládli jsme to myslím na výbornou.
Je to v tobě a v ničem jiném. Děti potřebují zabavit a jak říkám vybít baterky. Ony cítí, že to nezvládáš. Když budeš relativně v klidu, budou i ony. Pocit, že bys je nejraději vystřelila na měsíc je normální, je to nápor na nervy. Chce to být více nad věcí a uspořádat si den tak, aby jsi odpoledne měla čas jít s dětmi ven. Manžela využij k tomu, aby jsi si vydechla a on se věnoval dětem. Třeba na něm nech koupání, kluci potřebují být s tátou.

Myslím,že úplně nejhorší je se nevyspat,od toho se rozvíjí celková únava...V roce kojit se mi zdá též už zbytečné,mým dětem moje mléko nestačilo už po několika měsících...Podle mě je taky zapotřebí dětem udělat tvrdý režim a důsledně to zachovávat...Žádné ponocování,po večerníčku šly do postele,přečetla jsem jim něco a spát...Ráno žádné dlouhé polehávání,vstát tak do 8,pak jsme si hráli doma,ve 12 byl oběd,pak přečíst něco,spát(šla jsem s nimi),ve dvě už jsme byli za každého počasí venku,v lese(svačinu a pití s sebou),tam jsme nachodili dost kilometrů.Asi v 6 -7 podle roční doby jsme se vrátili,děti si chvíli hrály,užily si tatínka atd.,jak už jsem psala.Jedině kvůli nemoci se něco pozměnilo,ale většinou se to osvědčilo,děti byly od sebe necelé 3 roky.Já jsem byla hodně vykolejená u 1.dítka(kluk),které nespalo v noci ani ve dne,až do roka a čtvrt.Ale všechno se dá přežít,a jednoho dne už jsou to jen vzpomínky....

Teda pardon, jsem asi ostřejší, ale každá jsme si tím prošly a naříkat, že lepší by bylo, kdybych děti neměla, se mně zdá trochu drsné.

Teda příspěvky jsem nečetla, ale nezvládnout čtyřleté a roční dítě! Malý se budí 2x v noci na kojení. No a co? Naše obě dvě dcery měly děti, které v noci vůbec nespaly. Starší z toho byla hubená jako lunt,mladší s malým jezdila v noci po zahradě, aby aspoň na chvíli usnul. Taky jsem měla rodiče 200km daleko, na všechno jsem byla sama,manžel taky chodil pozdě domů, ale nikdy mě nenapadlo, že bych litovala toho, že mám děti.Taky byl doma rachot, holky se hádaly, rvaly křičely a skákaly, no a co? Vždyť to jsou děti!
A budíš se 2x za noc. To se teda musíš luxusně vyspat.Asi jsi moc přecitlivělá, nebo máš špatnou organizaci práce, nebo to neumíš s dětmi, já nevím. Nebo sis představovala, že děti budou od malička samostatné a budou ti nosit kafe do postele. Té samostatnosti je musíš naučit, od toho jsi rodič.

Jak se nemůžeš vyspat, když v noci vstáváš "pouze" 2x? Ne, já vím, blbý vtip. Ale já mám skoro dvouletou dceru a dodnes k ní vstávám i 4x a když byla malá, tak někdy i 10x, protože furt řvala. Takže jsem v noci často spala třeba jen 3 hodiny.

Radila bych ti, aby ses začla více na kluky usmívat - třeba ze začátku i nuceně. A když budou hodně zlobit, tak jim dej klidně na zadek, to jim neuškodí.

Kup si třeba kreslící tabulku a maluj jim něco a oni budou hádat, co to je, uvidíš, že je to zabaví. Myslím, že jsou protivní i proto, že se vlastně nudí, když si s nimi nehraješ.

A neboj, časem bude líp.

Souhlas s Křečkem. Jako první bych zrušila to noční kojení. Sunar nebo Sunarka ještě nikoho nezabily, a dítě se tím zasytí na celou noc. Prvním předpokladem je, aby ses pár nocí vyspala. Hned se Ti bude svět zdát veselejší.
Skoro všechny, co máme více dětí, jsme si podobnými pocity uštvanosti prošly. Pamatuj především na sebe, na svoje zdraví a klid v duši.
Veselá a pohodová máma mívá i veselé a pohodové děti.
Začni u sebe, protože Tebe ty děti potřebují ze všeho nejvíc, a Tvoje nálady se odrážejí v jejich zlobení.
Nějaké Vánoce klíďo ignoruj. Ještě jich bude...

1. zrušila bych to kojení.
2. Nemohl by už starší do školky, aspoň na půl dne?

To mi povídej - mám holky, ale když jsou pohromadě, rvou se, vřískají, dělají bordel..... Samozřejmě toho mívám plné zuby.
Alespoň částečně jsem to vyřešila tak, že jsem sehnala chůvu a aspoň občas vypadnu do práce.... nebo někam ...

Ponorka jako bič....
rada první : svět se nezboří když to letos nebude "vánočně vánoční"

rada druhá: manžel vydělává, ale snad chodí domů nějak normálně ?
Prostě mu dej 10-15 minut na umytí rukou a pak si vem 2 hodiny volno, jestli se zamkneš se špunty v uších v ložnici, nebo vyrazíš na hodinu-dvě ven je jen na tobě.

rada třetí : domluv si s manželem něco na víkendový půlden , odstříkej mu mléko do láhve a seber se a jdi někam kde ti to dělá dobře, nevím třeba běž do sauny, na másáž, zaplavat nebo prostě jen někam jen tak projít. Domluv se s kámoškou vrbou a všechno to na ní vylej, neboj ona ti to někdy oplatí

Joaještě jedna věc -když na ně budeš jen křičet, ztratí tvé křičení účinnost. Kluci si na to zvyknou jako na běžný mámin projev a budou to zvesela ignorovat, ty se budeš vytáčet ještě víc... začarovaný kruh. Zkus to jinak Jasně, že člověku někdy ujedou nervy, ale nemělo by to být furt. Takže se na to zaměř a zkus reagovat jinak, než jsou kluci zvyklí.

Regino klídek. Ted prozívas to nejhorsí, ale neboj bude líp. Mám dve dcery, jsou mezi nimi 2 roky a 5 mesícu a byly casy kdy jsem mela chut zabouchnout za sebou dvere a odejít neznámo kam hlavne hodne daleko. Starsí dcera je super hyper aktivní, stacily jí 2-3 hodiny spánky za noc a zbytek dne byla perpetum mobile a to od narození. A druhá byla sice pomerne klidné miminko, ale starsí jí vyhecovala do neskutecných obrátek, navíc byla zhuru presne ty 3 hodiny kdy starsí spala. Prvních 7 roku jsem spala po 10 minutách které by mozná daly dohromady 2 hodiny. Prezila jsem, ale do tretího dítete me nedostane nikdo nicím. A byla jsem na ne sama, moje máma 1000km daleko a tchýne odmítla ztrácet cas mýma spratkama (doslova a dopísmene), manzel na mori v 3 a více týdenních turnusech, pak mel 2 týdny normální práci v prístavu a opet odplul. Byly doby, ze kdyz priplul po mesíci domu, tak jsem mu nerekla ani ahoj, ale hned v predsíni jsem mu holky vrazila do náruce "tady je más a delej si s nima co chces hlavne budte zticha" a sla jsem spát.
Prozívás to nejhorsí období, me zachránila skolka pro starsí na pár hodin týdne, já vím je tezké získat místo a sehnat peníze na zaplacení, ale stojí to za to. A vydrz, jde o 2-3 roky navíc, pak bude líp a pokud si potrebujes vylít dusi, jsme tu pro tebe

Klasické vyhoření, to se někdy stává každému, z různých příčin. Vánoční přípravy omez na to, co zvládneš, a nestresuj se tím, co by podle nějakých obecně platných, ústně podávaných pravidel být mělo.
A hlavně - využij toho, že bude manžel s největší pravděpodobností přes Vánoce doma a k dispozici. Vraz mu obě děti a vypakuj je ven, nebo ještě líp, zmizni ven ty. Kamkoli, kde nejsou děti, hlavně tvoje. Nejlíp tedy na malý terapeutický nákup, nebo s nějakou bezdětnou kamarádkou do kavárny... Kamkoli, kde ty děti neuvidíš a hlavně neuslyšíš. Roční už není tak závislý na kojení, aby se to nedalo zvládnout
Dlouhodobě - zkus najít v okolí nějaké mateřské centrum,nebo jesličky,co nabízejí hlídání malošků, byť třeba jen na dvě hodiny týdně. Šetři každou chvilku,kdy kluci spí,pro sebe. čert vem úklid, to se nějak dá udělat,i když jsou ti rarášci vzhůru, ale ta chvilka ticha a klidu je tak vzácná,že ničit si ji šůrováním je smrtelný hřích

To chce klid! Takhle podobně je na tom spousta maminek. Teď je to příšerné, pak to bude pár let prima a kluci budou pomáhat i s cukrovím (třeba plnit formičky). Pak to bude pár let dobré a v pubertě to bude možná ještě horší. A pak to bude zas dobré. A pak to budou mít kluci zpátky a ty budeš hlídací babička, která si možná vezme před Vánocemi vnoučata na pár dní k sobě, aby si snacha stihla uklidit a napéct.

Řekla bych, že tě ničí stereotyp. Teď je docela slušné počasí, pro vlastní zdraví a uondání dítek jeďte s kočárkem na procházku, na pečení a úklid se vybodni, určitě máš automatickou pračku, žehlit ani nemusíš. Koukej od toho získat odstup, takhle jsi v domácnosti zabořená až po uši a máš pocit, že se nemůžeš zastavit. Přeruš to, udělej něco jinak a uvidíš, že se všecko zlepší. Hlavně zdraví, dokud děti řádí, tak jsou v pořádku. Však už to napsaly baby přede mnou

Esssi: