Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Je mi pětapadesát a můj dosavadní život se mi zhroutil jako domeček z karet. Nikdy jsem nebyla žádná fňukna, vždycky jsem se dokázala všem problémům, které mne kdy potkaly, postavit čelem. Ale teď mám pocit, jakoby mi došly veškeré síly a marně v sobě hledám chuť a odhodlání čelit všemu, co se na mne za poslední sotva půlrok navalilo.
První rána mne postihla na přelomu března a února. Odešel ode mne manžel. Nečekala jsem to, naše manželství jsem považovala za stabilní, brali jsme se před více než třiceti lety. Vychovali a postavili jsme do života dvě děti, dnes už máme tři vnoučata. Syn i dcera se nám rozprchli po světě, takže je vídáme poměrně málo. Dcera se vdala až do USA, kde je velmi spokojená, syn se před třemi lety se svou manželkou rozhodl pro život v Austrálii a společně se tam odstěhovali.
Jako pro matku to pro mne bylo a je těžké. Vím, že jsou děti dospělé a mají své životy, z celého srdce jim přeji, aby byly šťastné a spokojené a doufám, že jsou. Rozumově to zvládám, citově však velmi strádám. Stýská se mi jak po nich, tak po vnoučatech, vídáme se sotva párkrát do roka.
O to víc jsem se upnula na manžela a na náš společný život. Jenže místo toho přišel šok. Manžel se přiznal k mimomanželskému vztahu s jinou ženou (pochopitelně o dvacet let mladší) a na přelomu zimy a jara se k ní odstěhoval. V současné době probíhá rozvodové řízení. Je to smutné a stresující. Žiji sama v bytě, kde na mne všechno padá, všude vidím děti i manžela. Je mi nevýslovně smutno.
Aby toho nebylo málo, přišla v červnu další rána. Vyhazov z práce. Masivní propouštěcí mašinérii jsem tentokrát neunikla a skončila na pracáku. Okamžitě jsem začala hledat jiné místo, zatím bezúspěšně. Pobírám podporu, žiji z úspor, celé dny visím na internetu a hledám práci, obcházím firmy, posílám životopisy, občas jsem dokonce pozvaná na pohovor. A to je vše. Dál jsem se nikdy nedostala.
Mám strach z budoucnosti. Bojím se samoty, existenčních problémů. Postupně upadám do šílených depresí, často nespím i několik nocí za sebou a honí se mi hlavou všemožné katastrofické scénáře. Připadám si nepotřebná, k ničemu. Děti jsou daleko, manžel odešel, nejsem dobrá ani na žádnou práci. Plácám se ve svých bolístkách a nevím, jak a kde sebrat sílu se všemu postavit čelem a začít zase nějak normálně žít. Připadá mi, že je na všechno už pozdě.
Vím, že sem chodí i spousta žen, které jsou ve stejné věkové kategorii jako já. Možná některá z nich prošla nebo prochází něčím podobným a bude pro mne mít nějakou radu či povzbuzení. Víte, nechci se tomu všemu poddávat, jen nějak nevím, jak se zmátožit a prolomit tu smůlu, která mne letos pronásleduje.
15.9.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nový život v pětapadesáti letech? Jde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: šmarjá, přece tady nikdo neřekl, že to měla napsat jinak, nebo že neměla psát vůbec. To řešíš akorát ty, a podle mě úplně mimo mísu. 
.gif)
Kadla: fakt nevím jakým stylem by to měla podle vás napsat..... asi raději nepsat vůbec.....
sharon: já neřeším, jak to měla napsat
.jpg)
sharon: Člověče, nevím. Mně to přijde teda zoufalý fakt hodně. O něco zoufalejší už by bylo jen "Koupila jsem si zelenou a hnědou šňůru. Kterou si mám přehodit přes trám?" Ostatně, já být v její situaci, tak se z toho asi poskládám a odpočinu si pár týdnů v Bohnicích.
Probíhá rozvodové řízení, tak by bylo na místě se postarat, aby vyrovnání majetku nedopadlo zbytečně nevýhodně. Potom prodat nábytek, vyměnit byt za menší, levnější, nebo prodat a koupit jinej, jestli to jde. Případně i v souvislosti s prací, jestli v kraji není, tak by možná stálo za to se přestěhovat někam, kde je větší šance. Práci vzít jakoukoliv, však to nemusí být napořád. Psa bych nepořizovala, to je v téhle situaci akorát problém navíc, nemluvě o finanční zátěži. Smutné a stresující to celé je, ale co už, holt se to musí nějak přežít a hlavně vyřešit, samo se to nezmění. 
Každej máme jiné způsoby, jak se vyrovnat se stresem. Někdo si dá panáka, někdo brečí kamarádce na rameni, někdo začne běhat maratony, a jinej třeba maluje obrázky. To je těžko radit, v tomhle. Osobně teda vidím takovou spoustu práce, zařizování a vyřizování, co má paní před sebou, že by ten čas na stesky vlastně ani neměla mít.
Riki: a to měla napsat jako jak ?....hurá, jsem bez práce, bezva odešel mi manžel....jupííí děti jsou daleko ?.........bože můj, normálně se vypovídala....tak jak to cítí podle mě...
Riki - 15.9.2011 8:50 -musím s tebou souhlasit,přesně to co jsi napsala napadlo i mě 
tetička: myslím, že tři , ale čím dřív jde o to má pak míň a to už jí nikdo nevrátí oproti tomu, že dříve to dopláceli.......
tetička: ano, nárok na důchod jí vznikne pravděpodobně v roce 2016, ale potřebuje mít odpracováno 32 let, nebo 30 let bez náhradních dob pojištění. Do předčasného důchodu by mohla nejdřív v roce 2013, ale ta podmínka odpracovaných let je stejná.
sharon: tohle ti je málo zoufalý?
"Mám strach z budoucnosti. Bojím se samoty, existenčních problémů. Postupně upadám do šílených depresí, často nespím i několik nocí za sebou a honí se mi hlavou všemožné katastrofické scénáře. Připadám si nepotřebná, k ničemu. Děti jsou daleko, manžel odešel, nejsem dobrá ani na žádnou práci. Plácám se ve svých bolístkách a nevím, jak a kde sebrat sílu se všemu postavit čelem a začít zase nějak normálně žít. Připadá mi, že je na všechno už pozdě."
Mně to připadá teda zoufalý dost.
Riki: a ještě, mi ten článek nepřipadá zoufalý.......
sharon: jestli je jí 55 let, tak je ročník 1956 se 2 dětmi, tak do důchodu v 60 letech a 4 měsících, odpracované roky je něco jiného, zatím myslím platí odpracovat 25 let a to bude mít bez problémů, ale do předčasné penze se myslím stále může až dva roky před penzí, jestli se to nezměnilo.
já osobně bych zatím pejska neradila.....ten taky něco stojí a dokud člověk obrací každou korunu....
Riki: a nemá v 55 roky na důchod odpracované ?.....já je tedy se dvěma dětmi měla.....
je to smutné , ale takových lidiček jsou dnes tisíce......jak píše Orinka , děti i kdyby byly v místě bydliště tak mají stejně své životy a rodiny ale je fakt že alespoň ten pocit že jsou po ruce stačí......nezoufej, mě sice muž neodešel, ale s tou prací jsem na tom byla taky tak a donutilo mě to jít do předčasného důchodu i když jsem finančně dost bitá.....co taky čekat za zázraky v této republice! Jak píšou holky, najdi anebo ber práci jakoukoli, člověk se naučí všechno , já taky chvíli seděla za kasou
, taky mám za sebou ledacos ale člověk se nesmí straostem a trápení poddat a vím, že žít se dá i z mála.......uvidíš, že to zvládneš, nevím sice z kterého jsi města ale přeju ať vše vyjde , hlavně s tou prací......
