„Dyzajnér“ do bytu, hůl do ruky? Jak máte zařízený domov?
Valí se na nás ze všech stran. Z televizí, časopisů… odborníci, kteří nám radí, jak si máme správně zařídit byt, abychom šli z dobou, nezaostávali, zkrátka abychom byli „in a trendy“. Mnoho z jejich rad je určitě dobrých a přínosných a pomohou člověku se správně zorientovat, kdo však některým těmto odborníkům vydá své bydlení napospas, mnohdy spláče nad výdělkem.
Důkazem jsou rádoby efektní proměny, které můžeme sledovat v televizních pořadech či rubrikách různých časopisů. Jistě, ne všechny dopadají katastrofálně, jsou i bytoví architekti, pro které je názor a přání zákazníka svaté. Bohužel je však i dost těch, kteří se prostřednictvím těchto mediálně populárních proměn chtějí hlavně zviditelnit a dát na odiv, jak originální a neotřelí umějí být.
To pak ve výsledku sledujeme byty, kde je vše dokonale sladěno, doslova od vypínače po záchodovou štětku, ale chybějí dostatečné úložné prostory a celkově se v nově upraveném bytě moc žít nedá. Na pohled a na ukázání to sice vypadá efektně, ale tím celá paráda končí.
Navíc všechny zrekonstruované byty vypadají jako podle jedné šablony. Dříve tolik vysmívané uniformy v podobě bytové stěny na jedné a sedací soupravy na druhé straně pokoje nyní nahradily uniformy jiné. Klasické stěny nahradily opět bytové stěny, jen poněkud vzdušnější, které si jsou podobné jako vejce vejci. Sedačky bývají nezřídka opatřeny velkými polštáři místo opěradla, takže se na nich prakticky nedá pohodlně sedět…
Jenže byt je především domov, nikoli výkladní skříň nebo kóje v obchodním domě. Každý z nás dává přednost něčemu jinému, někdo má rád sklo a kámen, jiný potřebuje cítit teplo a útulnost a dává přednost dřevu a třeba i těm dnes tolik zatracovaným dečkám a „serepetičkám“. Ani jedna z variant není špatná, jen ta druhá holt dnes není zrovna moderní.
Vzpomínám si, jak si mí rodiče za těžce ušetřené peníze koupili v roce 1973 novou obývákovou sestavu: Světlý lakovaný nábytek, který čítal šatní skříň, prosklený sekretář, knihovnu, stolek, jídelní stůl s židlemi a gauč a dvě křesílka. Celá rodina jsme z toho byli tehdy u vytržení a obývák se stal centrem veškerého dění.
Od té doby se nábytková móda několikrát změnila. Mé rodiče však všechny změny minuly. Pečlivě udržovali svůj pracně získaný obývací pokoj a i dnes, téměř po čtyřiceti letech je doslova jako nový. A stále vypadá pěkně a útulně. Pravda, gauč a křesla vzala léty užívání za své a musely být vyměněny, ale základ zůstává stále stejný.
Dnes je asi jiná doba. Kuchyň, kterou si člověk pořídil za velké peníze před patnácti lety, je dnes již totálně „out“ a slabší povahy podléhají tlaku reklamy a zařizují si ji podle nejnovějších trendů. Možná zbytečně, kdo ví, jaká móda přijde za dalších, deset, dvacet let…
Jak jste na tom se zařízením svého domova vy? Patříte k těm, kteří se zařizují tak zvaně „na celý život“, nebo vás těší své obydlí v pravidelných časových úsecích obměňovat a renovovat? A jakému stylu dáváte přednost? Sklo a kámen, nebo dřevo a teploučko? Pustili byste si do bytu architekta a dali mu zcela volnou ruku v zařizování vašeho bytu?
12.1.2011 Rubrika: Opravy úpravy domu a bytu | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Stěhování, zařizování, rekonstrukce. Kolikrát to máte za sebou vy?
- Podlahy. Dlažba, dřevo, nebo koberec?
- Kuchyň v obýváku? Ano, nebo ne?
Diskuse ke článku - „Dyzajnér“ do bytu, hůl do ruky? Jak máte zařízený domov?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pro mě je to te´d celkem aktuální téma - zařizování bytu. Budu se letos stěhovat a brát s sebou nábytek starý 30 let už nechci. Bohužel mám děsně moc knížek, víc než 2000 a je mi líto je vyhodit a taky dost pokojových květin. Tak to bude asi největší problém to někam umístit.
Líbí se mi jednoduché tvary, žádné krucánky a blbůstky, ale ne zas studené holé interiéry, něco mezi tím. A spíš teplé barvy, kámen a sklo nemusím.
.gif)
tornado-lou: Jj, jen každý je jiný, každý má svůj styl. Jen mě dost štve že prosazuje ten svůj a zatracuje jiný názor. Někdo rád černou a bílou, kov, sklo, někdo dřevo.
Zrovna v jednom pořadu vyhodili ne zrovna starou kuchyni dřevěnou(nebo jako dřevo) a nahradili ji lesklou černou. No, hezké to bylo, ale moc studené. To dřevo je útulnější,teplejší. Ale jak se komu líbí.
Arna: jo, tak o to mi jde, abych nemusela klečet před linkou vytahovat hrnce zpředu a dolovat ty zadní. Kór, když mám natlučené koleno ještě z loňska, jak jsem sebou majzla před Globusem naplacato a hlavně na to koleno. Pořád na něj nemůžu kleknout, klekám tedy pouze na pravé a vypadám jako rytíř, který čeká na pasování.
jo, tak to by bylo vnitřní uspořádání. A co říkáte na zeleň na lodžiích u tzv. bytových domů? Co jdu kolem, tak mi v hlavě naskakuje URNOVÝ HÁJ.
majucha: Nasávej, hlavně ty šuplíky, fakt moc dobrá vychytávka. Při hledání hrnce dole vzadu se nemusíš plazit po podlaze.
A dorazy, nemlátíš dvíškama a šuplatama i kdybys chtěla.
on dobry dyzajnér umi navrhnout i utulny byt s deckama.
Arna: věřím. Nechtěla jsem propagovat zrovna jen Ikeu, ale tam chodím nejčastěji, i třeba jen nasávat inspiraci
majucha: Nová kuchyně je tedy opravdu moc dobrá a nemusí být zrovna z Ikey. Když jsme před párl lety vybírali do nového domku,tak jsme prošli hafo studií a prodejen a rozhodně můžou s Ikeou soupeřit. Ztěch vychytávek nejvíc miluji místo spodních dvířek šuplata. To je věc k nezaplacení,hlavně u stárnoucí generace.
Pustit si architekta do bytu a nechat to na něm, to bych fakt nemohla. Chci mít všechno přesně podle mých představ.Teď jsme si nechali dělat kuchyň, z počátku měl pán snahu nám navrhnout nějaké řešení, na které byl zvyklý, ale pak už jen kýval a občas se divil. Sem tam navrhl i vylepšení, to mu nemůžu upřít.
Právě to bych viděla jako hlavní přínos takového architekta- zná určitá řešení na požadované situace, která člověka nemusí napadnout a taky ví, na co si dát pozor (jako že třeba u kuchyně do L s prosklenou skříňkou je dobré si dát pozor, aby se při otevření jedné skříňky nedotýkalo její držátko skla, ale dřeva .
Kov a nerez 
Nemám ráda nesmysly na poličkách , ale všude je plno knížek, kytek, maximální využití volného prostoru (když už nástavec na skříni tak až do stropu).
Ale tedy s nákupem nábytku je problém, je ho zdánlivě všude dost, ale při bližší prohlídce nic neobstálo (např. dětská palanda, která vypadala, že se při běžném dětském provozu musí nutně rozpadnout, nebo sice zvenčí krásná,a le z toho, co nebylo moc vidět (ovšem bylo v dosahu dětí ) trčely třísky 
Výsledek je ten, že obejdeme obchody, načerpáme inspiraci... a pak to manžel vyrobí sám.
Dovedete si představit, jak krásně provoní panelákový byt vůně hoblovaného dřeva? Pravda, některé kousky jsou delší, do předsíně se nevejdou a tak je třeba hoblovat i v obýváku... no aspoň můžu říct, že obývák je u nás skutečně centrem VEŠKERÉHO dění. 
Když ona kuchyň z osumdesátých let je spíš děsně nepraktická, než ošklivá a ty moderní jsou zkrátka praktičtější. Teda aspoň většina. Já ulítávám na kuchyních z Ikey, naši si ji nakonec taky koupili a máma si ji nemůže vynachválit. Ono to nejspíš vypadá na první pohled stejně, ale má to hodně vychytávek, který nesmírně ulehčej nebo zpříjemněj práci a ušetřej i čas.
Jednou si jí koupím taky, ale teď je to pro mě velká investice, a ty peníze bych pořád dokázala využít potřebněji jinde. Tak aspoň odkoukávám ty vychytávky a když se dají nějak napodobit, tak si je vyrábím sama "samodómo", ale dělají mi radost i tak
Mám ráda dřevo, dlažbu, přírodní barvy, bílou, hnědou a béžovou. Náš čtyřpokojový byt prošel už několika rekonstrukcemi, jako je koupelna s WC, celá kuchyň, podlahy,bourání příček, okna, vestavné skříně, nábytek. Zařizuji a vynýšlím sama, největší práce je ale s manželem, přemluvit ho, aby s tím souhlasil.
V našem bytě se cítím moc dobře a pohodlně.
.jpg)
"dyzajnér" do bytu,požehnání domova
,vždy se dá domluvit...není to o tom že musíš
.jpg)
Dnes je asi jiná doba. Kuchyň, kterou si člověk pořídil za velké peníze před patnácti lety, je dnes již totálně „out“ a slabší povahy podléhají tlaku reklamy a zařizují si ji podle nejnovějších trendů. Možná zbytečně, kdo ví, jaká móda přijde za dalších, deset, dvacet let… - no, já bych to zas tak neodsuzovala. Nevím co je na tom špatného si pořídit novou kuchyň podle nového trendu. Když se to někomu líbí tak proč ne. A nesouhlasím s tím, že ten, kdo si pořídí něco nového tak je ,, slabší povaha". Stejně tak já bych pak mohla napsat, že ten, kdo zapškle trvá na své kuchyni které je 25let je ,,slabší povaha" a význam to bude mít stejný.
Co je na tom, pozvat si designéra? Proč se tomu kdekdo vysmívá nebo se k tomu staví negativně jako tento článek? Co je na tom zařídit si byt v něčem, co je moderní, když už si na to vydělám a líbí se mi to? Proč mám zapškle trvat na něčem co mám 30 let jen proto, že se to tak dělá a je to zvykem? To je hloupé.
Pokud se někomu moderní styl líbí a chce designéra - nechť si ho pozve a bydlí tak, ale říkat o něm, že je proto slabá povaha je hloupé.
Navíc osobně by mě vůbec nenapadlo dívat se na svůj byt jako že je out (tohle dělají ti, co se moc nechávají masírovat časopisy) - je to jednoduché - už se mi něco nelíbí, chci něco nového, koupím co se mi líbí, nainstaluju a bydlím dál a jsem spokojena. Vydělala jsem si na to. Žádné in a out v tom nevidím.
Stejně tak bych mohla říct, proč si tenkrát ti rodiče kupovali něco nového, proč jim tenkrát nestačilo něco starého.
Takhle všechno bagatelizovat......je přinejmenším netolerantní.
Mám za sebou tři kompletní rekonstrukce bytů. ze starého, kde se dělalo topením plyn, koupelna, potom stěhování do nového většího paneláku, tam se předělávalo hlavně jádro a kuchyně, a už v roce 1983 jsem měla u kuchyně posunovací dveře, které jsou dneska in. Potom zpět do Brna opět do paneláku. A opět kuchyně , komplet WC a koupelna, kachličky nová linka a potom rychle pryč do maličkého 2+ kk, A znovu. Tady fungoval jen WC, takže opět komplet všechno, kuchyně se povedla až na 3. pokus. Nábytek - původní Universal prošel všechno stěhování, podle toho vypadá, ale bylo nám tu s 
dobře a já si připadám teď tady sama jako v rezidenci. Neříkám, že bych nechtěla změnu, ale úplně mě postačí občas vymalovat a jsem spokojená. Už nic přestavovat
.JPG)
Arna: my ještě nemáme úložné prostory dotažené k dokonalosti a ten binec se nám právě hromadí všude 
