Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
.jpg)
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak nějak elegantně vyjít s babičkou mého manžela. Je jí už přes sedmdesát, tedy dáma v letech, já jsem proti ní ve svých pětadvaceti úplný zajoch. A mám logicky problém se nějak ozvat.
Tchyně s tchánem nám poskytli kus své velké parcely a my začali stavět. Zatím bydlíme v domě s nimi, uvolnili nám celé horní patro. Mezi námi všechno klape, hlavně tchyně, respektive maminka, je naprosto skvělá ženská. I tchán je fajn, ale ten je spíš tak sám pro sebe.
Na první pohled by se zdálo, že nám nic neschází, ale není to tak. O několik domů dál totiž bydlí v baráčku tchánova maminka, která už je sama. Chodí sem každý den, ani nechci říct na návštěvu, bere to spíš jako svou druhou domácnost. Nejdřív chodila jen dolů ke tchánovým, ale teď co jsem na mateřské s tříměsíčním synkem, si zvykla navštěvovat nás. A mě to ničí, nemám vůbec žádné soukromí. Ona vstává velmi brzy, doma si udělá co je potřeba a už v devět ráno je u mne a chová se tu jako by tu bydlela.
Asi to myslí dobře, ona je hodně činorodá, nevydrží jen tak sedět a nic nedělat, takže jak přijde, tak se rozkmitá: bez ptaní vezme kýbl a vytře, pověsí prádlo z pračky, posbírá suché a vyžehlí, do toho vaří, chová malého a hlavně – neustále radí, vysvětluje a poučuje. Komentáře a námitky má prakticky ke všemu. Proč tak často kojím, že dítě má mít řád a jíst pravidelně po třech hodinách, že to povlečení vidí na našich postelích už třetí týden a měla bych ho měnit častěji (a hned jde a udělá to), že mi v lednici chybí to a to a v koření zase něco jiného, proč kupujeme spoustu nesmyslů jako brambůrky a sladkosti, že to akorát leze do peněz.
Je toho hodně a jde mi z ní už hlava kolem. Mluvila jsem o tom se svou tchyní, která s ní má v podstatě to samé v bledě modrém a ta mi řekla, že když byla mladá, tak s ní děsně bojovala, ale nakonec to vzdala. Babička je prostě nezničitelná. A tchyně se z toho naučila těžit pro sebe to lepší. Vzhledem k babiččině hyperaktivitě a vitálnosti ji prostě nechala a nakonec si užívala, že aspoň nemá v domácnosti tolik práce. Radí mi, ať to taky hodím za hlavu a zbytečně se nestresuju, že babča je holt taková a v pětasedmdesáti se už nezmění.
Jenže pro mne je to děsné. Mám pocit, že moje domácnost není moje, ale babiččina. Já vím, že ji asi nezvládám tak bravurně, jako ona, ale chci si najet nějaký svůj systém, není mi příjemné to její věčné dirigování a vměšování do našich záležitostí a věcí.
Manžel, když jsem si mu postěžovala, to řešit nebude, prý je to tak u nich zvykem co si pamatuje a mám se uklidnit. Jako chápu, že on v tom vyrůstal a připadá mu to normální. Ale já na něco takového zvyklá nejsem a doslova trpím.
Nevíte, jak bych mohla babičku nějak usměrnit, aby se to neobrátilo proti mně a abych nezpůsobila zbytečné dusno v rodině? Protože jak to pozoruju, oni jsou tady všichni náramně spokojení, kromě mne. Já mám sevřenej žaludek jen ráno vstávám, protože vím, že než se stačím rozkoukat, bude tady bábí a její nekonečné rady, řeči a nevyžádaná pomoc v mé domácnosti.
20.9.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Řekni babce, co všechno má udělat a s malou vypadni ven nebo třeba ke kamarádce. Je fajn pak přijít do uklizeného bytu, mít vyžehleno a navařeno, ne? Máš moudrou tchýni, řiď se její radou a babču využij ve svůj prospěch.
.gif)
Haninka: 
to je fakt,asi jako mladá bych se na to koukala taky jinak,ale dneska přesně jak píšeš-co bych za to dala,přijít domů z práce a mít všechno doma hotový
....
.JPG)
Holky, ale tohle není dočasně, jelikož staví na stejném pozemku, budou bydlet jen o pár metrů dál, takže babička v pohodě zvládne dvě domácnosti. Manžel samozřejmě nedopustí, aby babička i maminka nedostaly klíče, a Veronika bude tam, kde byla.
Nejsi z okolí Kerska? Že bys ji poslala ke mně 
Ne vážně, tohle je extrém a taky by mi to vadilo, ale tu pomoc s domácností bych děsně potřebovala.
Jenže tyhle věci se řeší jinak v 25 a jinak v 45. V 25 bych z toho byla naštvaná jako Veronika a teď by mi to asi tolik nevadilo, hlavně kdybych přišla z práce a bylo navařeno a vyžehleno. Poradit neumím 
, od začátku bydlíme sami a ani jedna z matek nikdy neměla potřebu nám zasahovat do domácnosti, výchovy apod. Ale při své povaze bych byla chvilku v klidu a pak by to bouchlo, byl by to pro mě stres, aby mi někdo takhle zasahoval do domácnosti 
Bodejď by manžel zasahoval,ještě by si po něm chtěla pomoc s domácností,takhle vše udělá bábí....babi to sice přehání,ale zase na druhou stranu,ty máš čas na malou a nemusíš se zdržovat tak nudnou čiností jako je úklid,vaření a podobný nikdy nekončící denní úmorný libůstky...ber to tak,že si u tchánů dočasně a ve svém už si stanovíš pravidla jaký ti budou vyhovovat a kdo ví,třeba si časem zvykneš a bude ti vyhovovat,mít tolika volnýho času,který by si musela trávit u sporáku a s vysavačem v ruce
adelka1: a co Liduška, ta by byla bez práce?
Jak se znám, tak bych takovýhle jednání se mnou obrečela. Pak by se ve mě něco zlomilo a hned druhý den, bych bábu ve dveřích sjezdila, jak to, že jde tak pozdě, že není umyté nádobí, vypráno, vytřeno, navařeno atd. A doma ať si to přebere každý po svém. Zamknout dveře a nechat klíč v zámku je asi to nejjednodušší řešení.
Veroniko, škoda že nebydlím blízko tebe, mohla by jsi babču posílat ke mě, co já bych za to dala, kdyby mě povlékala postele, rovnala skříně, vytírala, to by byla paráda....
Vzhleem k tomu, že asi staví blízko baráku, ve kterém te´d žijí, tak bude bába nakvartýrovaná i v její nové domácnosti.
To bych já dávala asi velice těžko. 
Tak já měla podobnou babičku. je pravda, že k nám nechodila často, protože jsme bydleli až na druhém konci města a musela jsem jí vždycky přivést. Sotva vstoupila do bytu hned jí oči jezdily co mám špatně. Když třeba na hodinu hlídala, přerovnala mi všechny skříně a nádobí. Vždyky jsem byla vzteky bez sebe a vynadala jí, že je to moje domácnost a že si jí budu vést jak já chci. Dneska s odstupem času, kdy už babička není dlouho mezi námi, bych byla tak ráda, kdyby přišla a přerovnala mi skříně a nádobí a ještě bych jí za to moc poděkovala. Pokus se jí to říct v klidu, že budeš ráda za každou pomoc, pokud to nebudeš sama zvládat, ale že si chceš vytvořit svoje návyky a když ona to dělá podle sebe nevnímáš to jako doma. Ať si odpočině, že na to má nárok a naopak, že ty ráda pomůžeš jí. Pokud to nepomůže, tak vydržet než se budete stěhovat (je škoda, že to není někam dál) a v novém domě nastolit od začátku nová pravidla.
Zamykat vše. Skříně, ložnici, byt, nebýt doma. Manžel - no comment. Babku bych poslala za ním (o víkendu), ať mu kafrá, že není uklizeno auto, naštípaný dříví atd.
Kawa: obávám se, že když se pravidla vzájemného soužití nenastaví teď, tak v novém to už nepůjde, protože babička bude prostě zvyklá a nebude chtít nic měnit.
vera: promiň, i kdyby měla babička stokrát pravdu, například s těmi sladkostmmi a brambůrky, tak zasahuje do soukromí někoho jiného. A je úplně jedno, jak dobře to myslí.
Já bych jí asi zkusila sehnat chlapa, případně dala psa nebo přihlásila do nějakého klubu důchodců. A asi bych byla nekompromisní a babičku do domácnosti pouštěla třeba jen jednou, dvakrát týdně, po předchozí domluvě. I za cenu uražených pohledů a scén. Blbé je, že manžel nevidí problém. Zkussila bych si ještě jednou promluvit a manželem - zeptat s eho, jak by se mu třeba líbilo, kdyby mu někdo lezl do jeho dílny, řerovnával nářadí, dělal to, co si manžel plánoval dělat sám a podobně. Manžel asi ani netuší, že babička okupuje tvoje "území".
Jak by babka přišla,tak bych ulehla na gauč ke knize a jen mávla rukou,že tady je plno práce a mě se do toho nechce....Jindy bych odešla z domu pryč a vrátila se co nejpozději a když by nebylo uklizeno a navařeno,tak bych se hlasitě ozvala další den....Nemyslím si,že někdo vydrží dělat nekonečně dlouho dobrovolně služku!! --Ve svém vlastním bytě bych se zamykala,dole bych vyvěsila návštěvní hodiny a jinak bych na žádné nevyžádané návštěvy nereagovala,i kdyby bušily na dveře,zvonily a pod. Jednoho dne by snad nastal kýžený klid!
.gif)
Kawa: aháááááááááá
Tak v tom případě jedině 
- ubít!
