Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

loupák: JEDNI Z MÁLA??? tak to hledím teda kde žiju, v robotě z 60 lidí kouří 6 jestli počítám dobře, v baráku (na balkoně) nikdo, mezi bližšíma známýma jedna holčina a pár chlapů...mezi rodiči dětí kolem mojich svišťů se pravda nevyznám, ale jinak mi přijde že kouří už hodně málo lidí...

Na to, že přestanu kouřit, jsem se asi rok připravovala. Srovnávala jsem se s faktem, že si už nikdy v životě nezapálím - to pro mě bylo asi nejhorší. Protože pak stačí jedna a zase v tom lítáš... Taky mi pomohly zdr. problémy - byla jsem pořád unavená, bez energie. Nakonec se ukázalo, že je to něčím jiným, ale hodně to pomohlo. A pak mi pomohla jedna knížka, kde byly různé rady a příběhy lidí. Některé věci byly celkem zajímavé - nejsi odnaučený kuřák, jsi nekuřák. A jako nekuřákovi ti nemůže být líto, že si už nemůžeš zapálit. A není to o vůli, ale o rozhodnutí.

Prvních 14 dní jsem si dávala nikotinové náplasti. Teď jsou to 2 roky co nekouřím a můžu o sobě říct, že jsem nekuřák. Nejhoší byly asi první 3 měsíce, další 3 měsíce mi to přišlo ještě občas líto, že si už nezapálím. S čím jsem se dlouho srovnávala, byla spousta volného času. Spočítej si, kolik minut či hodin prokouříš a najdi si způsob, jak ten čas vyplníš - nový rituál. Třeba cvičení, křížovka, časopis... A je dobrý začít víc sportovat - přece jenom jdou kila trochu nahoru - s tím se taky vyrovnej, než se rozhodneš přestat.

Asi by toho bylo víc, fakt doporučuju pročíst pár knížek, určitě tam taky najdeš tipy, rady, podporu.

Přestala jsem kouřit před cca 9 rokama. Ze dne na den. ( Také předtím bylo několik neúspěšných pokusů. ) Přestala jsem poté co mě můj gynekolog poslal téměř ze dne na den na operaci. Sice mě uklidňoval, že to není zhoubné, ale rychlost jakou mi sjednal termín... Zhoubné to nebylo, ale nic to nemění na tom jak moc jsem se bála. A pak ten týden v nemocnici. Vrátila jsem se a řekla: nic vám neslibuju, ale uvidíme.

Nejhorší byly ty zavedné rituály: odpolední kávička+cigaretka. Po příchodu z práce chvilku pauza s cigaretkou, atd. Naučila jsem se místo toho žvýkat párátka. A že jsem jich rozžvýkala požehnaně. A také jsem pila čistou vodu. Poválet v ústech a polknout. Nebo vyplivnout. Jde o ošálení chuťových buněk.

A když se párkrát stalo ( opravdu jen párkrát ), že jsme seděli s přáteli a popili a já nevydržela a zapálila jsem si, tak jsem se druhý den tvářila, že se to nestalo a pokračovala jsem v nekouření. A vyplatilo se. Vydržela jsem a dneska už by mě to ani nenapadlo si zapálit. A jsem za to ráda. Držím Vám palce, ať se to podaří. :)

Kawa: klobouk dolů
Byla jsem silný kuřák než jsem začala chodit s manželem,on jako nekuřák mě motivoval k tomu,že jsem kouření hodně omezila(ze skoro 40ti cigaret/den na 10)...celkem brzo jsem otěhotněla a naštěstí mi to přestalo chutnat ještě dřív,než jsem vůbec zjistila,že jsem těhu,takže jsem nekouřila po dobu celého těhotenství a kojení,.jsem ve fázy,že si zapálim,když někde sedim u pivka nebo vínka,ale málo,mám asi 2 krabičky na měsíc,někdy ani to ne...je pro mě pořádvelká motivace nezačít úplně-manžel a hlavně synek,před ním bych si nikdy nezapálila,strašně si na tom zakládá,že má rodiče jako jeden z mála ve třídě nekuřáky,to bych mu nemohla udělat
...co poradit pisatelce nevím,podle mě pokud nebude mít snahu přestat i manžel,těžko to dokáže,zvlášť když si kouří doma,což teda nechápu vzhledem k dětem...

Měla sem tu nejlepší motivaci - zdravotní problémy...najednou se mi i léčení blbého nachlazení začalo hodně protahovat, tak sem se nechala vyšetřit důkladněji, a pan doktor měl velice nelichotivé zprávy o mých dýchacích cestách... Od té chvíle co sem vylezla z té ordinace už sem si nezapálila...v říjnu to bude rok...od té doby sem nebyla nemocná (aspoň ne tak, aby to bylo na nemocenskou)... Nikdy sem nedovolila kouření v bytě, ani ne tak kvůli dětem jako prostě kvůli smradu který ulpívá na všem... Hodně mi pomohlo psát si na radu pana doktora "kouřový deník",samotné popisování toho stavu jak sem se cítila mi pomohlo, a onen můj deník teď pomohl kamarádce taky přestat, když si přečetla co ji čeká a na co se připravit... Nejrychleji sem se zbavila chuti zapálit si při nervech, to sem vlastně asi ani nikdy moc nedělala, horší byly rituály, ale ty taky nikdy nebyly až tak silné...nejhorší ale bylo nekouřit když mám výbornou náladu, z něčeho radost, to u mě vždycky převládal pocit: a proč bych si nedala... Ovšem je to boj na hooodně dlouho, možná na celý život... KAŽDÝ DEN SI MUSÍM PŘIPOMÍNAT, ŽE SEM NEKUŘÁK...není to pro mě automatické a možná nikdy nebude...
Jo a doma sem měla až do nedávna skoro plnou krabku, jako dráždidlo, a každý další den sem měla větší a větší radost že sem dobrá, že sem si nezapálila...

září 1996 to je moje magické datum kouřila jsem cca 20 let a dost, až 40 denně. Nejsi slaboch chce to mít důvod přestat a pořádnej. U mě to byly finance, buď dám najíst dětem nebo cigarety. A taky změna přátel, prostředí ,koníčky, dnes už mám je jednu kamošku která kouří. No a manžel by tě měl taky podpořit a doma nekouřit......prostě se max. vyhýbat kuřákům. Držím palce

Já myslím, že problém tady bude částečně manžel, u každé závislosti platí to, že příklady táhnou a u silných závislostí jako je závislost na tabáku (což je silnější závislost než třeba kokain, fakt. ), je podpora okolí hodně důležitá. Ty bojuješ proti sobě a zároveň ještě proti manželovi, který pravděpodobně tvé snahy přestat bagatelizuje, protože chce mít parťáka a tím si taky vlastně ospravedlnit své kouření.

Já jsem taky bývala silná kuřačka, kolem dvaceti denně, přestala jsem v těhotenství, pak zase začla a pak přestala s dalším těhotenstvím...bylo to snadné, protože jsem si nedovedla představit že kouří i mé dítě, takže motivace byla silná. Ale možná právě proto, protože ta motivace byla zvenku a ne ze mě samotné, jsem vlastně jen přestala kouřit, ale nikdy neskončila. Vždycky jsem měla chuť na cigaretu. Proto tohle těhotenské nekouření nikdy tak úplně nefunguje.
Mě osobně chyběly rituály - nekouříme doma, chodíme ven a já mívala hodně pěkných chvilek s cigaretou uprostřed zahrady, sama v noci, kdy jsem nic nemusela, jen jsem relaxovala a čuměla na hvězdy. To mi hrozně chybělo. Když se tyhle rituály podaří nějak nahradit, tak je napůl vyhráno. Já jsem teď po letech nekouření začla o víkendech bafat dýmku, nešlukuju, s cigaretama se to nedá srovnat, prostě ocucávám fajfku a čumím na ty hvězdy. Lidi mi prorokují že to skončí špatně, že zase začnu kouřit cigarety...ale já si to nemyslím. Nezačala jsem po půl roce, jsem uvnitř přesvědčená o tom co chci a co nechci a zatím moje vůle funguje. Jsem tak trochu svůj vlastní experiment
Tím nechci nabádat k nahrazení cigaret dýmkou, moc dobře si uvědomuju že ten tabák není nic skvělého, ale možná tobě se podaří najít nějaký jiný, neškodný rituál.

Monik: třídní se to snažila s rodiči řešit, ale rodiče nic necítili.... .... a holka se myla, prádlo prali... tak to přeci je nějaká blbost, že by smrděla, ne?

sallie: Chudak holcicka. To je fakt naprosta bezohlednost rodicu, vystavovat dite takovym psychickym terorum, jen kvuli svoji sobeckosti a pohodlnosti

A to s vami deti nebydli? Ze kourite doma

Jak je mozne, ze v tehotenstvi to slo a najednou ne?
Asi ti chybi motivace
Ja prestala asi v osmnacti, kdyz jsem se po tom pozvracela. Bylo to koureni asi pulrocni a stacilo
Manzel prestal, kdyz zjstil, ze jsem tehotna, vedlo ho pry k tomu to, ze chce zustat detem co nejdele zdravy. Prestal ze dne na den. Kouril vic jak 15 let.
Poradit moc neumim, leda tak kineziologicky odblok.

Asi bych začala tím, že bych zkusila domluvit s manželem nekuřáckou domácnost. Jestli kouříte oba, tak to u vás musí být fakt jak ve spojených udírnách. Prostě odbourávat ty příležitosti kdy kouříš - a třeba domů si cigarety vůbec nekupovat / nenosit.
Ale poradit nedokážu, tohle je závislost jako každá jiná...

MMCH - jak jsi to dokázala v těhotenství? Nebyl by tam nějaký motiv, ke kterému by se dalo vrátit? Upřímně, jeslti máte dvě děti a jsou s vámi v té udírně, víš jak to musí být hrozné pro ně? Kdysi jsem ve škole měla holčičku, jejíž rodiče doma kouřili a nikdo s ní nechtěl sedět, že smrdí. Později se jí holky smály, že je prase, že si nemeje hlavu (měla krásné dlouhé vlasy a myla si je - ovšem v jejich domácnosti to bylo úplně zbytečné, okamžitě načuchla zase) - fakt si s tím pak už na druhém stupni zažila docela šikanu. Tak možná kvůli dětem?

No kouření je opravdu špatný zlozvyk....ale dá se odnaučit když má člověk vůli. Mě pomohla biorezonance informace o ní najdeš na netu, již nekouřím pět let a nikdy bych již nezačala