Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Valí se na nás ze všech stran. Z televizí, časopisů… odborníci, kteří nám radí, jak si máme správně zařídit byt, abychom šli z dobou, nezaostávali, zkrátka abychom byli „in a trendy“. Mnoho z jejich rad je určitě dobrých a přínosných a pomohou člověku se správně zorientovat, kdo však některým těmto odborníkům vydá své bydlení napospas, mnohdy spláče nad výdělkem.

Důkazem jsou rádoby efektní proměny, které můžeme sledovat v televizních pořadech či rubrikách různých časopisů. Jistě, ne všechny dopadají katastrofálně, jsou i bytoví architekti, pro které je názor a přání zákazníka svaté. Bohužel je však i dost těch, kteří se prostřednictvím těchto mediálně populárních proměn chtějí hlavně zviditelnit a dát na odiv, jak originální a neotřelí umějí být.

To pak ve výsledku sledujeme byty, kde je vše dokonale sladěno, doslova od vypínače po záchodovou štětku, ale chybějí dostatečné úložné prostory a celkově se v nově upraveném bytě moc žít nedá. Na pohled a na ukázání to sice vypadá efektně, ale tím celá paráda končí.

Navíc všechny zrekonstruované byty vypadají jako podle jedné šablony. Dříve tolik vysmívané uniformy v podobě bytové stěny na jedné a sedací soupravy na druhé straně pokoje nyní nahradily uniformy jiné. Klasické stěny nahradily opět bytové stěny, jen poněkud vzdušnější, které si jsou podobné jako vejce vejci. Sedačky bývají nezřídka opatřeny velkými polštáři místo opěradla, takže se na nich prakticky nedá pohodlně sedět…

Jenže byt je především domov, nikoli výkladní skříň nebo kóje v obchodním domě. Každý z nás dává přednost něčemu jinému, někdo má rád sklo a kámen, jiný potřebuje cítit teplo a útulnost a dává přednost dřevu a třeba i těm dnes tolik zatracovaným dečkám a „serepetičkám“. Ani jedna z variant není špatná, jen ta druhá holt dnes není zrovna moderní.

Vzpomínám si, jak si mí rodiče za těžce ušetřené peníze koupili v roce 1973 novou obývákovou sestavu: Světlý lakovaný nábytek, který čítal šatní skříň, prosklený sekretář, knihovnu, stolek, jídelní stůl s židlemi a gauč a dvě křesílka. Celá rodina jsme z toho byli tehdy u vytržení a obývák se stal centrem veškerého dění.

Od té doby se nábytková móda několikrát změnila. Mé rodiče však všechny změny minuly. Pečlivě udržovali svůj pracně získaný obývací pokoj a i dnes, téměř po čtyřiceti letech je doslova jako nový. A stále vypadá pěkně a útulně. Pravda, gauč a křesla vzala léty užívání za své a musely být vyměněny, ale základ zůstává stále stejný.

Dnes je asi jiná doba. Kuchyň, kterou si člověk pořídil za velké peníze před patnácti lety, je dnes již totálně „out“ a slabší povahy podléhají tlaku reklamy a zařizují si ji podle nejnovějších trendů. Možná zbytečně, kdo ví, jaká móda přijde za dalších, deset, dvacet let…

Jak jste na tom se zařízením svého domova vy? Patříte k těm, kteří se zařizují tak zvaně „na celý život“, nebo vás těší své obydlí v pravidelných časových úsecích obměňovat a renovovat? A jakému stylu dáváte přednost? Sklo a kámen, nebo dřevo a teploučko? Pustili byste si do bytu architekta a dali mu zcela volnou ruku v zařizování vašeho bytu?