Chtěla bych dítě a zároveň se toho bojím
Je mi 29 let, čtyři roky žiji s přítelem a plánujeme v brzké době svatbu. A samozřejmě i děti, respektive zatím první dítě. A to je můj problém.
Po dítěti toužím, moc bych si ho přála. Přesto se mi vždycky sevře žaludek, když si představím, že bych měla být těhotná. Strašně se toho bojím. Těhotenství, porod, starost o miminko, to všechno je pro mne jedna velká neznámá a já zjišťuji, že víc než touha po dítěti ve mně převládá obava z té obrovské odpovědnosti, kterou bych na sebe vzala.
Ve svém okolí mám bohužel několik příkladů, na kterých vidím, že to skutečně není žádná procházka růžovým sadem. Třeba moje sestra. První polovinu těhotenství doslova prozvracela a chodila jako duch, v té druhé pak trpěla ta příšernými bolestmi zad, že se nemohla skoro pohnout. Když mi pak líčila, jak probíhal porod, vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě. Teď má půlročního chlapečka a je úplně vyřízená. Nevyspalá, přetažená, utahaná.
Nebo kamarádka. Ta zase několikrát po sobě potratila, naposledy dokonce až v pátém měsíci. "Užila" si strašně, než se jí konečně podařilo donosit zdravé dítě.
Manželův bratr má zase dva kluky v pubertálním věku a to je teprve síla. Když je vidím, vždycky si říkám, jestli pro tohleto ženy podstupují taková rizika jako těhotenství a porod, aby se pak do úmoru dohadovaly s nevycválaným a drzým individuem, které zapomnělo všechna pravidla slušného chování.
Jsem sama ze sebe zmatená. Možná o všem moc přemýšlím a moc si to beru. Přítel říká, že se nemám tolik zaměřovat na ta negativa, že mít dítě je přece fajn. Ale jemu se to říká, on to nebude skoro rok nosit a pak v bolestech rodit.
Jak jsem už psala, dítě si přeji, moc bych ho chtěla, ale velice intenzivně mi v hlavě hlodá ten pochybovačný červ. Co když toho budu litovat a bude už pozdě? Takové rozhodnutí je přece na celý život, dítě nejde vrátit ani reklamovat, ani nikam uklidit, když se chcete vyspat.
Jsou mé pocity normální? Uvažovala některá z vás podobně jako já? Všichni mi totiž tvrdí, že když na ženu přijde touha po dítěti, nevidí, neslyší a nemyslí na nic jiného, než aby to dítě opravdu měla. Já tu touhu mám, a myslím, že dost velkou, ale přesto ještě stále „vidím a slyším“. Připadám si dost rozpolceně. Možná ještě nejsem na dítě zralá, nevím. Ale času už taky nemám tolik, za půl roku mi bude třicet.
30.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtěla bych dítě a zároveň se toho bojím
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
lonkue: Samo, že to jde lékařovi do kapsy. Proto tady nikdy svobodnou volbu, jak porodit, neuzákoněj. Přišli by o úplatky a nemá na tom nikdo, mimo pár mamin, zájem. Já bych povolila vše, ať si rodí na poli nebo císařem na přání. Samozřejmě s doplatky. Rodička "na poli" by si eventuelně zaplatila resuscitaci a zdravotní péči o mimino, rodička "císařem" by si zaplatila trochu epidurální anestezie a šitíčka navíc.
Verera: Kdybych si chtěla rejpnout, tak se zeptám kolik matek nastřihnuli/řezali i při normálním porodu. Holt jizva bude buď výš nebo níž. 
Nika1: to muj cisar vyjde na 2 500 Euro! To je ten vas gynekolog z levneho kraje..... Ale predpokladam, ze to by slo primo do jeho kapsy. Ja tohle budu platit jako oficialni poplatek klinice. Tak tady plati kazdy kdo tu prijde porodit....
tornado-lou: uz jsem zila vsude mozne, ale na jihu Francie jeste ne. Ale moc by se mi tam libilo....
Verera: muj cisar bude v epiduralu. Do celkove narkozy bych nesla. Neni duvod....
lonkue: No jestli to nebude tím, že při představě, že by domě někdo řezal se mi dělá špatně ale ještě víc mi vadí narkóza. Ještě tak s epidurálem,ale to zas není důvod do sebe nechat řezat, když by člověk neměl nic cítit. A zase po normálním porodu se člověk může za chvíli zvednout (mě teda dělalo problémy vydržet ležet i těch požadovaných 6 hodin) a v podstatě ještě týž den normálně fungovat i když se značným odpočinkem. A každé další těhotenství po císaři je větší a větší riziko.
No nic, aby to nesklouzlo k strašidelným historkám z císaře... končím na toto téma
.gif)
evropka: mám stejný názor....nejsme my ségry......? Taky říkám, díky za děti a dnes už i za vnoučata....vždycky jsem je chtěla, též mám dceru a syna jako ty
nestíhám to tu všechno přečíst...
za mých prvních tehotenství jsem nemela internet (asi ani nebyl), tudíž přístup k informacím (i hororovým) jsem nemela, nejak mne ani nenapadlo, že by mohly nastat nejaké komplikace teda - jasne vedela jsem , že mohou, ale vůbec jsem si nepřipouštěla, že u mně taky. o porodech jsem moc nevedela - a taky probehly 
při třetím mi bylo skoro 40, šlo o dvojčata, internet už byl, tak jsem si základní info vyhledala, problémy jsem si opět nejak nepřipouštěla a asi jsem obklopená rozumnýma matkama, které mi žádné horory nevnucovaly...
závěr - mám pocit, že nekdy je méně informací lepší 
Moje rada zní, nedívej se na okolí, co kdo zkusil, jaké měl problémy, tebe se to týkat vůbec nemusí. Já sama jsem porodila 2 děti bez problémů a dohromady s druhým manželem vychovala 4 děti, přežila jejich pubertu a před pár lety jsem ještě uvažovala o nějakém mazlíčkovi do rodiny. Těhotenství je krásná věc a není to zase tak strašné jak ti popisují. Najdi si třeba mámu, která si mateřství užívá a těhotenství měla bez problémů. Ty vidíš jen to špatné, ale to pěkné, co mateřství přináší nevidíš. Porod zase tak těžký není, neříkám, že nebolí, ale když tě chytí žlučník, jsou to mnohem větší bolesti. Když se na tebe to malé pak usměje, začne chodit, žvatlat, to je prostě krása. A jestli ti některá kamarádka nakuká, že u půlročního mimina je unavená, tak jí to nevěř. Je to sice větší zátěž pro ženu, ale jsou i náročnější činnosti. Jdi do toho a vůbec si takové starosti nepřipouštěj. Já si život bez dětí nedokážu přestavit, ikdyž někdy bych je roztrhla a ten strach z porodu a z těhotenství má opravdu každá žena, to nejsi jediná.
lonkue: a ja si kdoviproc myslela, ze zijes na jihu francie...
Pateta: Tvůj příspěvek aspiruje na blbost týdne. Gratuluji. 
mam-ča: 14.00
Nika1: no ja teda neziju v Cechach. Ziju na dalnem vychode (Pobalti ). Jsem tu pacientkou na soukrome klinice a za porod budu platit. Plati se tu za normalni (vaginalni) a plati se tu i za cisare. Cisar je asi o 500 Euro drazsi nez klasika....
Verera: nikdo z mych kamosek cisare nemela. Jenom moje sefova. Mela tak 3 deti a moc si to pochvaluje...
.JPG){kind=avatar}
lonkue: Neboj, ty nic takového psát nebudeš. Mám dojem, že jsi osoba racionální a nečekáš, že to bude procházka v oblacích a že tě svět bude uctívat jako Velikou a Jedinou Matku.
