Nočník - předmět svárů v naší rodině
Je mi padesát jedna let a před rokem se mi narodilo první (a zatím jediné) vnouče. Ženy, které jsou již samy babičkami, mi určitě dají za pravdu, že vnoučátko vnese člověku do života obrovské štěstí. Naši Pavlínku zbožňuji a jsem ráda za každou chvilku, kterou s ní mohu být.
Před dvěma týdny jí byl rok a konala se nádherná oslava. Radost mi však zkazila snacha, která prohlásila, že od této chvíle začne Pavlínku učit na nočník. Snažila jsem se jí nenápadně a jemně vysvětlit, že je to zbytečně brzy, ale trvala na svém.
A jak řekla, tak udělala. Morduje to malé dítě několikrát denně dlouhé minuty na nočníku ve snaze vyždímat z ní alespoň kapičku. Samozřejmě, že většinou zůstane nočník prázdný, pak snacha dělá zklamané grimasy a vzbuzuje v Pavlínce pocit viny za něco, co ta malá nemůže absolutně ovlivnit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé děti malé. Tehdy se propagovalo, že na nočník je potřeba začít dítě vysazovat hned, jak začne samo bez opory sedět. U prvního dítěte jsem toto doporučení slepě poslechla a dodnes toho lituju. Bylo to k ničemu, dcera začala vyměšování vědomě ovládat až kolem druhého roku. Syna jsem už tak netrápila a začala s občasným vysazováním až po roce a půl a myslím, že to bylo dostačující.
Domnívala jsem se, že praktiky prosazované před nějakými dvaceti, třiceti lety jsou už dnes dávno překonané a dnešní mladé maminky jsou v tomto ohledu rozumnější. Na mé snaše vidím, že to tak asi často není.
Ona si usmyslela, že její dcera bude brzy bez plen a rozhodla se dosáhnout toho stůj co stůj. Je mi té malé líto, protože se jí na nočníku nelíbí, snaží se z něj vstávat a snacha na ni hudruje a drží ji tam i násilím. Na mé rady je alergická, snažím se do ničeho jí nemluvit, ale v tomto případě mlčet nedokážu. Kvůli nočníku tak máme v rodině dusno, já k nim smím na návštěvu, jen když je syn doma a oni k nám téměř nechodí.
Napadlo mne napsat tento nočníkový problém sem a zeptat se na názory maminek, které mají malé děti, a pak dát jejich odpovědi snaše přečíst. Myslím, že tak fanatický přístup k tomu naučit dítě co nejdříve na nočník, má dnes už málokdo.
Moje otázka pro všechny maminky zní: Kdy jste začaly své děti posazovat na nočník a kdy dokázaly ony samy ho vědomě používat? Moc všem děkuji za jejich příspěvky.
11.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Nočník - předmět svárů v naší rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mashanko...tak tohle me pobavilo...
Výchova stylem děti se nemají do ničeho nutit, je k smíchu.....
myslim, ze to s nocnikem nema vubec nic spolecneho....apropo....myslim, ze v tom, na co to vztahujes, nemas taky uplne pravdu......musim ti oponovat......ziju v cechach a v nemecku....prvni dcera je o 20 let starsi, a je vychovana vychovou pred 20ti lety, asi dle tve idealni vychovy.....je uzasna, lec sebevedomi ji malinko vic chybi, ac by nemuselo.......holt, musela delat to, co se reklo, ze?
druha vyrusta pres tyden v cechach, o vikendu v nemecku.....musim rict, ze jsem prisnejsi matka v tom, ze dite musi znat svou hranici..odsud pocud...bohuzel mi to narusuje manzel, ktery dovoli vse a tak se nase dite obcas podoba /hlavne v pritomnosti tatinka/ nemeckym rozcapenym detem....co vsak je paradox /pozoruji to v ceske skolce ve srovnani s ceskyma detma/, moje dite je sebevedomejsi, nema s nicim problem, presto je oblibena v kolektivu. I tu hranici zna.....rozhoduje se rychle, nelame si s nicim hlavu. Uz jsem tu jednou psala, ze dite musi ke kazdemu rozhodnuti dozrat.....me se osvedcilo delat to tak..nechat dite, popripade vest ho nejakym smerem a popripade ho jen usmernit, ze tady je ta hranice.....rozhodne ale ne servat v autobuse ze rve a nutit dite k poslusnosti dle obrazu svemu...ono to vsechno jde i jinak
....to na tom jinak budou totiz jednou ty nemecke rozcapene prubojne deti opravdu lip
nie je dobre dieta nutit do hocicoho...
staci vhodny podnet...
kazda matka pozna svoje dieta a vie, co na neho zabera..
druha vec je, ze nie vzdy to zaberie (ved vieme svoje)
mam kamaratky, ktore deti oducali od plienok az ked dieta malo dlhsi cas suchu plienku a vedlo pekne udrzat cikanie...
lenze na moje dieta to nefungovalo , ked mala plienku tak sa do nej vycikala, ked ju nemala tak cikala do nocnika alebo na zachod 
plienky idu do penazi, ale kazde dieta je v inom case zrele na odplienkovanie...ja vzdy hovorim, ze je pekne, co pisu v knihach o psychomotorickom vyvoji dietata, ale moje dieta tie knihy necita napr. v 7 mesiacoch sa rozhodla chodit... ako som jej mala vysvetlit, ze je na to este cas
berte to tak, ze sme jedinecni, neporovnavajte, ale pozorujte a davajte vhodne podnety
mashanka: "Některé se s tím ani netají, že děcku raději vrazí plenu, než někde venku řešit jejich potřebu"
Máš pravdu, přesně to jsem dělala se synem, když ve dvou letech začal chodit sám na záchod, na ven jsem mu dávala plenu, neboť představa toho, jak dvouleté dítě, které chodí na záchod velmi často a které poté, co mi řekne "čurat", je schopno to držet tak dvě vteřiny, v zimě rozbaluju ze všech vrstev, ale ono se mezitím chudák stejně počurá a pak bude stresem plakat, mi za to věru nestála. Ne, nepovažuji to za své výchovné selhání.
Ja to udelala tak ze jsem dala do obyvaku nocnik a Emmy byla kazdy den bez pliny 2hodinky,nedrzela jsme ji nad nocnikem jen kdyz chtela sama.Ukazala jsem ji co a jak. A kdyz to nestihla anebo nechtela a vycurala se na podlahu nehubovala jsme ji. Proc?? Dite nema z toho rozum.
Jinak neni dobre davat rady snase kor od tchyne,se endivim ze je an to alergicka,je to jeji dite at si dela co chce.
Ja bych to taky nebrala.
Zkuste ji dat prospekty letacky kdy zacit s nocnikem,nebo nejaky clanek,proste podstrcit ji to at si to precte
.jpg)
To souhlasím. Násilím určitě ne, Ale copak si dospělý člověk neporadí s tím, jak motivovat dítě tak, aby chtělo samo, pokud je tedy ochoten tomu věnovat trochu své energie ? V roce a půl už se děti cítí velké - proč toho nevyužít.
corall+Emmy30.9.: 
přesně tak
Ja zacla davat dcerku az kolem roku a pul,driv absolutne ne. Deti z toho nemaji rozum.
A ted uz je dcera bez plin dlouho kolem 2let zacla vedome curat a kakat a dobry.
Neni dobre davat nasilim dite na nocnik
Můj syn se kdysi odnaučil nosit pleny asi v 16 měsících, v době, kdy když viděl kočárek, říkal "mimi" a usoudil, že on už mimi není, protože chodí. Vysvětlila jsem mu, že mimi jsou všechny děti, které mají pleny, takže i on. Do týdne byl bez nich přes den a na noc je dostával ještě pár týdnů pro jistotu a řval naopak, že je nechce.
kotě, mluvím obecně o tom, že rodiče skáčou jak potomek píská a to se potom odráží i tam, kde nejsou sami. Mně osobně celkem vadí ječící děti v obchodě, restauraci, v parku... a na láskyplné domlouvání jejich chápajících matek absolutně nejsem zvědavá. Chci jen jediné - aby mě tím kraválem přestali obtěžovat. To souvisí i s tím nočníkem. V poslední části tady byla řeč o dvouletých - ty už moc dobře vědí, o co jde, jen mají pohodlné maminky. Některé se s tím ani netají, že děcku raději vrazí plenu, než někde venku řešit jejich potřebu.
S dvouletým dítětem se už dá normálně mluvit
medvěd : Ve dvou letech už dítě umí mluvit, takže nevidím důvod, proč by mělo křičet. Rozumí tomu, co je čokoláda, chápe, co se dělá s mobilem a že se v autě musí do sedačky, takže nevidím důvod, proč by nemělo chápat, že velké děti nemočí do kalhot.
mashanka: "aby potomek svým chováním neobtěžoval ostatní lidi a aby byl schopen brát ohledy na ostatní"
Božínku, to jsem se nasmála. Takže roční dítě, které neumí chodit na nočník, svým chováním obtěžuje a není schopno brát ohledy na ostatní? 
To o čem mluvíš, snad probůh platí pro děti, které jsou schopny pojmout, co jim přikazuješ
mashanka: to bych tě chtěla vidět jak křičící dítě posadíš na nočník.pokud neni sám na to připraven tak to prostě nejde.k smíchu je toto
tady šlo JEN o ten nočník!!!
mashanka: to by me docela zajimalo, jak se da rozkazem dite naucit na nocnik. k tomu, aby dite na nocnik chodilo je naprosto nezbytna jeho VULE samozrejme spojena se schopnosti to zvladnout. rodic se muze stavet na hlavu a odstrkovat usima, ale kdyz to dite NECHCE, tak proste vymesovani do nocniku nebude. uznavam, ze se da rada veci naridit befelem. sebrat dudlik, ukoncit kojeni, narazit venku cepici. ale to jde o akce, ktere muze provest rodic sam bez asistence ditete. to vymesovani za nej jaksi nezaridi.....
Dneska je k vidění čím dál víc dětí, které žijí v bludu, že zeměkoule se točí jen pro ně. Až vyrostou a začnou poznávat realitu, tvrdě narazí. Třeba už ve školce, ale ve škole určitě.
Nikde jinde, než doma za kamny, se s nimi nikdo párat nebude. Podle mě je lepší, když jsou na to připraveni, že se vždycky všechno nebude podřizovat jen jim.
Výchova stylem děti se nemají do ničeho nutit, je k smíchu.
Nechce se vymočit, nechce pozdravit sousedku, nechce čepici, když je venku mráz, nechce obědvat, nechce spát, nechce v autobusu přestat ječet,..... - tak rodiče zasalutují a za 15 let sem budou psát, jak je to možné, že je jejich dítě takový sobecký hajzlík, když na něj byli vždycky tak hodní a snažili se mu vytvořit přátelskou atmosféru.
Výchovné metody jsou každého věc, ale platí určitá povinnost vůči společnosti. Totiž, aby potomek svým chováním neobtěžoval ostatní lidi a aby byl schopen brát ohledy na ostatní.
