Nočník - předmět svárů v naší rodině
Je mi padesát jedna let a před rokem se mi narodilo první (a zatím jediné) vnouče. Ženy, které jsou již samy babičkami, mi určitě dají za pravdu, že vnoučátko vnese člověku do života obrovské štěstí. Naši Pavlínku zbožňuji a jsem ráda za každou chvilku, kterou s ní mohu být.
Před dvěma týdny jí byl rok a konala se nádherná oslava. Radost mi však zkazila snacha, která prohlásila, že od této chvíle začne Pavlínku učit na nočník. Snažila jsem se jí nenápadně a jemně vysvětlit, že je to zbytečně brzy, ale trvala na svém.
A jak řekla, tak udělala. Morduje to malé dítě několikrát denně dlouhé minuty na nočníku ve snaze vyždímat z ní alespoň kapičku. Samozřejmě, že většinou zůstane nočník prázdný, pak snacha dělá zklamané grimasy a vzbuzuje v Pavlínce pocit viny za něco, co ta malá nemůže absolutně ovlivnit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé děti malé. Tehdy se propagovalo, že na nočník je potřeba začít dítě vysazovat hned, jak začne samo bez opory sedět. U prvního dítěte jsem toto doporučení slepě poslechla a dodnes toho lituju. Bylo to k ničemu, dcera začala vyměšování vědomě ovládat až kolem druhého roku. Syna jsem už tak netrápila a začala s občasným vysazováním až po roce a půl a myslím, že to bylo dostačující.
Domnívala jsem se, že praktiky prosazované před nějakými dvaceti, třiceti lety jsou už dnes dávno překonané a dnešní mladé maminky jsou v tomto ohledu rozumnější. Na mé snaše vidím, že to tak asi často není.
Ona si usmyslela, že její dcera bude brzy bez plen a rozhodla se dosáhnout toho stůj co stůj. Je mi té malé líto, protože se jí na nočníku nelíbí, snaží se z něj vstávat a snacha na ni hudruje a drží ji tam i násilím. Na mé rady je alergická, snažím se do ničeho jí nemluvit, ale v tomto případě mlčet nedokážu. Kvůli nočníku tak máme v rodině dusno, já k nim smím na návštěvu, jen když je syn doma a oni k nám téměř nechodí.
Napadlo mne napsat tento nočníkový problém sem a zeptat se na názory maminek, které mají malé děti, a pak dát jejich odpovědi snaše přečíst. Myslím, že tak fanatický přístup k tomu naučit dítě co nejdříve na nočník, má dnes už málokdo.
Moje otázka pro všechny maminky zní: Kdy jste začaly své děti posazovat na nočník a kdy dokázaly ony samy ho vědomě používat? Moc všem děkuji za jejich příspěvky.
11.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Nočník - předmět svárů v naší rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Můj osobní názor je, že předmět sváru může být pouze to, co druhý dělá tak, že mi tím škodí a mě se to týká. Potom je zapotřebí se ohradit.
Jak často a kdy chodí něčí dítě na nočník, to by by pro mě, jako pro snachu i jako pro tchyni nemohlo být předmětem sváru. Jako snacha bych si do toho nenechala mluvit a jako tchyně bych o toho nemluvila, pokud by ovšem po mně mladí nechtěli, abych přebalovala jejich dvouleté dítě, které má ještě pleny - to bych odmítla.
Jsme stejně staré a máme stejně stará i vnoučata/ já vnučky rok a 4 roky /Vím, že moje dcery byly bez plínek od roku a půl, tehdy se "vysazovalo"na nočník opravdu když dítě dokázalo jakžtakž sedět. Nyní se od toho upustilo a děti mají opravdu tak rok"zpoždění". Myslím, že je to úplně jedno, ani dřív ani později to na nich nezanechlo nijaké následky.Divím se, že se do toho "montuješ". Já bych si to k své dceři nedovolila, vnucovat ji nějaké své názory- je to JEJÍ dítě!!
Anni: 
sevenofnine: presne
Z uvedených příkladů vyplývá, že každé dítě se naučí ovládal svěrače v jinou dobu a jiným podpůrným způsobem. Mně zas moje tchýně neustále předhazovala, že její syn už v půl roce nepotřeboval přes den pleny. Docílila toho tím způsobem, že mu celé dny číhala u pozadí, a jakmile zahlédla nějakou vylučovací aktivitu 
, ihned přiskočila s buničitou vatou. 
Zatímco moji dva "nevychovaní" (nedonošení) synové v pohodě čůrali do plen do 2,5 let. Polehčující okolností mi byl jen nejstarší syn, který se naučil být bez plen něco po roce, protože v létě nechtěl běhat v plenkách.
Nevidím životní smysl ve sledování vylučování u dětí jakkoli starých, a vy paní Libuše, do toho snaše nemluvte. Já už jsem také ve věku babičkovském, ale ráda bych se svými potencionálními snachami žila v míru. Žádný nočník za tyhle sváry nestojí.
PS : Trochu mě zarazila Vaše věta : "před rokem se MI narodilo první (a zatím jediné) vnouče." Na to pozor ! To dítě se nenarodilo Vám, ale Vaší snaše a synovi. Vaše role je milující a všeodpouštějící babička.
Ota : kdyby Libuše myslela za roh nikdy by nic nekomentovala, max by 1x řekla za nás to bylo jinak a užívala by si vnučky. Pochybuji, že v podstatě nevidí vnučku jen kvůli nočníku a tomu, že se jinak do výchovy nemontuje. Je to škoda, myslím, že vnoučata potřebují prarodiče.
prvni, pred 23 lety, zacala s nocnikem urcite pred jejim rokem a nikdy nezapomenu na nestastne zhroucene dite na nocniku....az se na to nevydrzela koukat ma teta, vynadala me a na nocnik ji naucila pak v lete, kdy bylo male rok a pul....behem tydne byla mala bez plin.....druhe mam po 20ti letech....a ver, ze jsem najednou mela pred ocima tu prvni na nocniku......proto uz nic nehrotim a s nocnikem jsme zacali poradne kolem 2 let, presto jsem i dal davala plinu a dite do niceho nenutila...asi do 1/2 roku pochopilo dite samo o co jde a bylo ze dne na den bez plin a chodilo samo na nocnik.....delam to tak se vsim....dite ma na vsechno svuj cas a cas kdy dany pokyn spravne vnima.....treba jsem nikdy diteti nedala do ruky lzici , at se s tim popere a vzapeti necistila celou kuchyn....proste jsem jednoho dne usoudila, ze dospela do teto faze, kdy uz nemusim krmit, dostala lzici a ji vzorne sama. Totez malovani vodovkama, atd...atd....
u te strasi byla jina doba, jine nazory a vsichni se predvadeli, kdo co zvladne driv....ted mi jde predevsim o to mit spokojene dite
.jpg)
Verera: nebo hučet opak toho čeho chceš dosáhnout 
Kdyby Libuška myslela za roh tak by snaše doporučovala nočník již od začátku sezení vnoučete a tím by dosáhla šprajcu
Je pravda, že každý by měl mít právo dělat vlastní chyby a poučit se z nich, i snacha. První dítě bývá bohužel něco jako pokusný králíček, někde se to matky naučit musejí, ale každá normální matka chce pro dítě to nejlepší a nechce mu ubližovat. A vůle dítěte bývá silnější než rodičů v těchto případech. Jestli to bude jen mezi ní a dítětem, když se bude dítě bránit a výsledek žádný, sáhne aspoň po nějaké odborné literatuře nebo to rovnou odloží na později. Pokud nebude mít ovšem nějaký dobrý důvod vytrvat a to je snaha dokázat vám, že má pravdu ona nebo že si bude dělat co uzná ona za vhodné, tj. pravý opak toho, co navrhujete vy.
Pravidelně a opakovaně do někoho hučet vyvolá pravý opak toho, co chceme dosáhnout. Naopak mnohem účinnější je říct svůj názor, doplnit případně nějaké objektivní informace a na závěr větu : " No ale je to na tobě." A nechat být, už se k tomu nevracet, pokud se někdo přímo nezeptá. . Ono to někde v hlavě zůstane a po čase začne hlodat, jen musí být možnost předložit to jako své rozhodnutí, a ne že si nechala konečně poradit od zkušenějšího.
A ještě pozor do budoucna. Až vnučka začne chápat, neměla by slyšet něco od maminky a něco jiného od babičky. Jinak se může stát, že vám ji snacha nebude chtít půjčovat vůbec.
.jpg)
Libusko vykasli se na to! Snacha na to, ze delá pitomost, musí prijít sama. Cím víc do toho budes ty po dobru radit, tím víc se sprajcne. A neboj, kazdé malé díte si vychová rodice k obrazu svému, takze dej Pavlínce cas a ona sama vysvetlí máme, ze plínky opustí az ona sama bude chtít. Preji pevné nervy a nekaz si babickovství zbytecnýma starostma 
Mám sice děti velké,ale starší holčinu jsem takjy dála jen jednou na nočník v roce a pak toho nechala a nechala to na ní a můžu říct ,že jsem udělala dobře a ten samý přístup jsem měla i u druhé dceři,a opravdu se dítě nenaučí ,to musí přijít vývojem,tak Vám držím palce at snacha dostane rozum.
Lesi:
Mě se taky snažila dirigovat moje maminka, jako ve výše zmíněném případě, ale opačně - čím dřív tím líp.. Je pravda, že od cca roku jsem měla plínek jen málo a od roku a půl žádné, ale úplně nejlepší bylo, když jsme s druhým mrňousem už bydleli ve svém, nikdo mě "dobře míněnými radami" nedirigoval, bylo vše po našem a kluk se na nočník naučil taky brzy a bez vzpírání. 
Viv :o): klidne me cituj 
.jpg)
Milena: tak kup látkové pleny, přírodu to nezahumusí a stojí často méně- obzvlášt když máš jedno dítko a chystáš se mí druhé
