Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
.jpg)
Právě prožívám hrozné životní zklamání a bolest a nevím, jak se s celou situací vypořádat. Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Miminko bylo plánované, dlouho očekávané. Oba jsme po něm s manželem toužili.
Když jsem konečně otěhotněla, byli jsme nejšťastnější lidi pod sluncem. Jenže se překulilo pár měsíců a všechno je jinak. Místo radostného očekávání našeho děťátka řeším velmi bolestný problém.
Zjistila jsem totiž, že mi je manžel nevěrný s kolegyní z jeho zaměstnání. Zpočátku jsem měla jen podezření a snažila se nevěnovat mu pozornost, ale před Vánocemi se mé obavy potvrdily. Nemůžu sem psát podrobnosti, ale pravda je taková, že můj muž má se svou kolegyní skutečný poměr, který trvá již čtvrt roku.
Když jsem se ho zeptala přímo, ani se nesnažil zapírat. Ano, udržuje s ní intimní styk, ale nic jiného v tom prý není. Chápete? Mluvil o tom, jako by mi sděloval, že chodí s kamarádem pravidelně na ryby!
Na můj dotaz, proč to dělá, proč mi tak ubližuje a ponižuje mě, mi odpověděl, že si to nesmím tak brát. Jako chlap má prý určité potřeby, které já nejsem schopná mu v současném stavu splnit, a tak se zařídil po svém. Má mě prý však stále rád a stejně jako já se těší na miminko. Pak toho prý nechá a kontakt s kolegyní přeruší.
Jsem z toho úplně vedle, najednou mám pocit, že jsem si vzala někoho, koho vůbec neznám. On mi vlastně řekl, že mi bude zahýbat, dokud budu v sexuální oblasti „mimo provoz“, protože jako chlap to přece potřebuje! A moje povinnost je to chápat. Ještě bych mu snad měla na jeho zálety připravovat čisté prádlo!
Je mi z toho na nic. Strašně jsem se v něm zklamala, už mu nevěřím, protiví se mi. Projevil se jako sobec, který dokáže myslet jen sám na sebe. A teď nevím, co s tím. Odstěhovat se nemám kam, k rodičům nemůžu a na nějaký pronájem nemám. On z našeho bytu neodejde, protože podle něj jen nemístně a zbytečně vyvádím a všechno se zase srovná do starých kolejí.
Jsem na dně. Čekám dítě s chlapem, který se mi totálně odcizil, a nevím, co mám dělat. Svěřila jsem se kamarádce a ta mi řekla, ať nejdřív vychladnu a pak teprve něco řeším, že chlapi takoví prostě jsou.
Připadám si jako ve zlém snu. Dokázaly byste svému partnerovi odpustit nevěru, která je navíc provozována v období vašeho těhotenství? Jsem opravdu hysterka?
8.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
stenla: No, on už má svá pravidla, a jak to vypadá, je s nimi plně spokojený. Doma servis - venku zábava. To by se mi líbilo. A když se manželka ozve, že se jí to nelíbí, tak to otočí ještě tak, že ona zbytečně vyšiluje. By mě zajímalo, jestli by bylo v jeho očích stejně regulérní, kdyby si ona našla milence, během jeho jakékoli indispozice.
Manželovi jsem řekla, že jedonorázovou nevěru bych mu tolerovala, ale v žádném případě v době těhotenství. Pak ať je připraven na to, že se ze mě stane lítá bestie 
.jpg)
Lubar: taky jsem radikální, ale mně se to mluví, když jsem nic takového nezažila. Asi máš pravdu
Mi se líbí názor Lubar.
Je ale otázka, jestli bych to dokázala. Možná by byla zajímavá reakce, kdybys mu opravdu jeho věci nechala odvézt před dům paní kolegyně...
Přeji hodně štěstí a neboj, bude líp!
Lubar: anebo takhle- tohle vypadá rozuměji
.gif)
Jo a ještě něco - ukončit vedlejší vztah v případě, že je to kolegyně z práce by pro mě znamenalo, že manžel práci změní... protože pokud jí bude mít na očích, nebudeš ty mít klid...
sharon: mne príde že všetky to riešite s horkou hlavou. Ja myslím že Lucie manžela miluje a ožno by časom ľutovala že ho vyhodila a je zrazu sama be ničoho a nikoho. Nevravím aby mu to trpela, ale aby mali nejaké pravidlá s ktorými by boli spokojný.
.gif)
mam-ča: proč do toho tahat rodiče, ti snad s nima nežijí.......a určitě mají svých starostí dost....myslím, že to je věc jen jich dvou až tří.......
V mírnější formě jsem to zažila taky... a ať je to od něj jak chce sobecký a nezodpovědný, tak důležitý je, jestli chce tebe nebo jí... a jestli ty chceš jeho nebo samotu s miminem...
Vím, říká se, že ultimáta nejsou dobrý řešení, ale někdy to prostě jinak nejde. Já jsem ultimátum postavila ... ale nebylo to ultimátum ani tak pro něj, jako spíš pro mě.. věděla jsem, že pokud bych to tentokrát kousla, kousala bych to dál a dál a nakonec bychom se za deset let stejně rozvedli, akorát by manželství mělo celou dobu pachuť toho, že bylo strašné... A takhle nějak jsem mu to i řekla a v tu chvíli pochopil, že rozhodnout se musí a musí se rozhodnout teď, protože já mu ten čas prostě nedám, ne kvůli němu, ale kvůli sobě...
Dalším nutným krokem ale pak musí být poradna, protože upřímně - to, že to udělal, to není jen o sexu.. člověk to nechce slyšet, ale asi ten vztah má větší problémy a ty problémy by se měly odstraňovat...
Takže moje řešení podobné, leč mírnější situace bylo - ukončit vedlejší vztah, jít do poradny, pracovat na našem vztahu... já se učím o svých pocitech mluvit, on se učí o svých pocitech mluvit a třeba krůček za krůčkem tu krizi zdoláme... a když ne, tak aspoň nebudu mít pocit, že jsem to vzdala "bez boje"
Ať už se rozhodneš jak chceš, držím ti palce 
narozdíl od většiny předchozích pisatelek si nemyslím, že je nutný ho hned vyhodit a rozvést se, ale taky si nemyslím, že bys to měla "neřešit" a čekat...
Nejvíc se mi líbí názor "Boubel". Ano, tak bych to udělala já. Sbalila mu kufry a dotáhla mu je do práce. Ať se ho i s kuframa ujme ta "milosrdná sexuální potřeba".
Musí být hodně blbá, když tuhle "službu" poskytuje zadarmo.
A nebo je to jinak, a on jí slibuje hory-doly.
Tak by se to aspoň rozseklo. Ty se ničeho neboj, jako těhule jsi "hájená", z bytu Tě nikdo stěhovat nebude.
Svěř se rodičům, ať Ti pomůžou sehnat dobrého právníka, i kdyby sis na to měla vzít půjčku.
Tvého manžela doporučuju : zesměšnit v práci, oškubat na kost a vyhodit.
stenla: tak to bych tě chtěla opravdu vidět ve skutečnosti.........v něčem máš pravdu,ale jinak, nevím, nevím.......
Ja neviem...pokiaľ sa majú radi a všetko ostatné im funguje, tak by som to tak tragicky nebrala...asi by som zašla v kľude s jeho kolegyňou na kafe a povedala jej ako to vidí tvoj manžel a nech ona vysvetlí, či to nemyslí inak. Pokiaľ to obaja berú iba ako sexuálne uspokojenie tak by som to neriešila. Píete, že on manželku berie ako sexuálnu otrokyňu, avšak keby to tak bolo tak vyžaduje sex po nej. Proste chlap vie oddeliť lásku a sex. Samozrejme, pokiaľ by kolegyňa v tomto videla niečo viac, pobavila by som sa s manželom a riešila s chladnou hlavou. Veď vzťah a manželstvo nie je len o sexe.
abadon: 
Jak už tady někdo psal, některé ženské jsou stejně divný národ. Chlap se zachová jako hajzl, a ženská ještě řeší, jestli má vlastně vůbec nárok cítit se naštvaná anebo jestli je vlastně divná ona 
a jee.. dalsi uprimnej.. aby ulevil svemu svedomi, hodi to na tebe a ty se rozhodni... drz se, preju ti abys nedopadla jako ma nej kamoska.. manzel ji podvadel uz v tehotenstvi... taky sliboval... ale nepresusil s tou cuzou styky.. po trech letech od narozeni decka se stejne rozvedli...
Podporu budete potřebovat ještě dlouho po porodu a když ji nemáte už teď tak to bude asi složité, zvlášť pokud máte mírnou povahu. Já jsem se dozvěděla, že se mi manžel zamiloval, když bylo dceři 6 měsíců. Takže jsem mu řekla, ať se odstěhuje (byt byl můj). Měl štěstí, že to udělal, jinak bych udělala peklo ze života já jemu. Asi je to tím, že jsem štír, ale pomsta by byla sladká - když sexuješ jinde, doma nic nečekej a já se zařídím podle svého taky a rozhodně bych se tím netrápila a ještě bych si užívala jak se užírá on. Ale jak říkám, na to musí být povaha. Pokud by se člověk měl v tom vztahu trápit, tak je vždycky lepší to ukončit za každou cenu. Můj názor je, že jen spokojená matka může udělat spokojené i dítě. Problémy, ať člověk chce nebo nechce se na dítě vždycky přenesou a takové dětství si snad žádný prcek nezaslouží. Takže držím všechny palce, ať to dopadne dobře hlavně pro Vás - na něj se v žádném případě neohlížejte. Když člověk zůstane sám s dítětem, tak to sice není lehké, ale já jsem si to zkusila, zvládla jsem to a Vy to určitě zvládnete taky. Jak se říká - ženská vydrží víc než člověk.
