Nočník - předmět svárů v naší rodině
Je mi padesát jedna let a před rokem se mi narodilo první (a zatím jediné) vnouče. Ženy, které jsou již samy babičkami, mi určitě dají za pravdu, že vnoučátko vnese člověku do života obrovské štěstí. Naši Pavlínku zbožňuji a jsem ráda za každou chvilku, kterou s ní mohu být.
Před dvěma týdny jí byl rok a konala se nádherná oslava. Radost mi však zkazila snacha, která prohlásila, že od této chvíle začne Pavlínku učit na nočník. Snažila jsem se jí nenápadně a jemně vysvětlit, že je to zbytečně brzy, ale trvala na svém.
A jak řekla, tak udělala. Morduje to malé dítě několikrát denně dlouhé minuty na nočníku ve snaze vyždímat z ní alespoň kapičku. Samozřejmě, že většinou zůstane nočník prázdný, pak snacha dělá zklamané grimasy a vzbuzuje v Pavlínce pocit viny za něco, co ta malá nemůže absolutně ovlivnit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé děti malé. Tehdy se propagovalo, že na nočník je potřeba začít dítě vysazovat hned, jak začne samo bez opory sedět. U prvního dítěte jsem toto doporučení slepě poslechla a dodnes toho lituju. Bylo to k ničemu, dcera začala vyměšování vědomě ovládat až kolem druhého roku. Syna jsem už tak netrápila a začala s občasným vysazováním až po roce a půl a myslím, že to bylo dostačující.
Domnívala jsem se, že praktiky prosazované před nějakými dvaceti, třiceti lety jsou už dnes dávno překonané a dnešní mladé maminky jsou v tomto ohledu rozumnější. Na mé snaše vidím, že to tak asi často není.
Ona si usmyslela, že její dcera bude brzy bez plen a rozhodla se dosáhnout toho stůj co stůj. Je mi té malé líto, protože se jí na nočníku nelíbí, snaží se z něj vstávat a snacha na ni hudruje a drží ji tam i násilím. Na mé rady je alergická, snažím se do ničeho jí nemluvit, ale v tomto případě mlčet nedokážu. Kvůli nočníku tak máme v rodině dusno, já k nim smím na návštěvu, jen když je syn doma a oni k nám téměř nechodí.
Napadlo mne napsat tento nočníkový problém sem a zeptat se na názory maminek, které mají malé děti, a pak dát jejich odpovědi snaše přečíst. Myslím, že tak fanatický přístup k tomu naučit dítě co nejdříve na nočník, má dnes už málokdo.
Moje otázka pro všechny maminky zní: Kdy jste začaly své děti posazovat na nočník a kdy dokázaly ony samy ho vědomě používat? Moc všem děkuji za jejich příspěvky.
11.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Nočník - předmět svárů v naší rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
aha - my vypadlo - přes den pak byly BEZ PLEN během cca dvou dnů (přes noc to ještě chvíli trvalo).
Děti jsem na nočník neučila, počkala jsem si, až k němu samy dozrají 
To bylo u všech třech zhruba v roce a třičtvrtě a přes den pak byly během cca dvou dnů 
Nicméně mám kamarádky, které mají klidnější děti a kamarádky je klidně vysazovaly na nočník klidně od roku - děti jim chvíli poseděly, buď se zadařilo a byla ušetřená plena nebo se nezadařilo a život šel dál. To, že malá ve vaší přítomnosti nechce sedět na nočníku ještě neznamená, že jindy pokusy o vysazování nebývají v klidu. Pokud to tak třeba je a vy jste "rušivý element" a ještě ke všemu si neodpustíte blbý kecy (pardon - dobré rady), tak se ani nedivím, že je na vás snacha alergická 
Což je další věc - vy už jste si své děti vychovala, tak teď nechte syna s manželkou, ať si zas oni vychovávají děti své.
Ota: oni taky nechteji slyset ze mycka se vyplati a ubyde doma asi tak tretina postuchovani kvuli myti nadobi... takze mycku pochvalit,to jooo... ale nechat je at si na to za pet let pridjou samotne 
Jana+1: kamard vykladal, jak na ne byla babicka drsna, proste od roka museli na nocnik, v roce a pul jim sebrala zachranne pleny a kdyz to ciste nahodou udelali do puncochacu ( takova ta za komancu prodavana hruza), dostali tema mokrejma puncochacema pres nos... sice babi trochu herodes, ale tenhle postup by mi byl velmi sympaticky , kdybych planovl neco jako decka :-D kamos rikal, ze do pucochau uz se podruhy nepocurali :-D
.jpg)
prvorozený už tak v 10 měsících ve dvou letech již zcela bez plen
druhorozený okolo roku a a plenku na noc ještě ve 2,5 letech
nejmladší tak v 15 měsících a ale plenku na noc potřeboval ještě ve 3 letech prostě mu to 2x za týden nevyšlo 
Libuše porušila zlaté pravidlo.I když má tchyně 100x pravdu a rada je dobrá, je to rada od tchyně a takové se valné většine mladých paní zajídají
Msalému jsou teď 4 roky, bez plen je přes den od 20 měsíců úplně, přes noc od 2 let. Dřív jsem to zkoušela, ale nepovedlo se mi ho ani posadit. Prostě se našponoval a na nočník jsem ho prostě nedostala. Tak jsem to prosstě nechala na léto, kdy byl na zahradě u našich a šlo to samo. Navíc dítě začíná vědomě ovládat svěrače až po 18 měsíci života (dle chytrých knih
) a tak jsem prostě nedala na rady babičky, která už říkala - ty jsi byla už v 6 m. na nočníku, musíš vysazovat... Jenže představa, že budu trávit dny tím, že se malého budu snažit narvat na nočník, udržet ho tam a když se NÁHODOU dílo povede jásat a chválit, když ne být nabručená, mi nepřišlo jako dobrá náplň dne. Přeji hodně štěstí a trpělivosti.
.jpg)
hm, koukám že některé názory v diskusi bych podepsala oběma rukama - Nika1, Sallie a spol.
tady nejde vůbec o nočník - ale o to, že nevyžádané rady ohledně výchovy dětí by měl člověk spolknout, i když se mu můžou při výchovných metodách snachy (sousedky, kamarádky, dcery) protáčet panenky Stejně, k čemu je to dobré? Snacha si bude vychovávat dceru podle svého a jediné, čeho tímhle tažením docílíš, bude ještě větší dusno a třeba i to, že malou nakonec ani neuvidíš. A to by byla škoda, ne?
monyk: znam jeste jednu horsi vec, nez je nevyzadana rada.. a to je nevyzadana pomoc
Hm tady nejde o nočníkový problém, ale o problém s vměšováním se do výchovy dítěte, které není Vaše. Je to tvrdé, chápu Vaše starosti, ale nezbývá než respektovat výchovu snachy. Zakročit můžete jen kdyby dítě týrala a to vysedávání na nočníku asi není. Můžete jí v klidu říct Vaše zkušenosti, ne jako radu, ale vyprávět, jaké jste měla zkušenosti s vl.dětmi ale jen JEDNOU a nenutit. Tím spíš jí bude drezúrovat na nočníku. Každé dítě je jiné, někdo v roce používat nočník umí a nedělá mu to trauma někdo ne. Co třeba malé podat na nočníku nějaké hračky, povídat si s ní hrát si, možná i s tematikou, že panenka taky udělá ee, pak snacha uvidí, že nesabojujete, ale pomáháte a vnučka tak vydrží na nočníku sedět delší dobu atd.
Milá Libuško,
svoje děti už jste odchovala, takže laskavě snachu nechte dychat.
sakra.. pak se nema rikat, ze slovo tchyne vzniklo spojenim slov tchor a svine
Myslím si, že byste neměla snaše do výchovy zasahovat, ať si to dělá jak chce. Já bych na Vaše "dobré" rady asi taky byla hodně brzy alergická, měla jsem to od tchýně v bledě modrém a nesnáším ji dodnes a už je dětem 30 let. Teď už jsem taky skoro babička čekatelka, ale mladým do toho rozhodně kecat nebudu. Je to její dítě. Nechte malou žít a buďte rádi, že je zdravá.
Já jsem dávala obě děti na nočník už když začaly sedět, takže někdy od půl roku, to ještě z nočníku neutíkaly a nebyl žádný problém. Nočník jsme teda doma nikdy neřešili ani v širokém okolí mých známých tento problém nikdy nevznikl. Asi bude opravdu problém jenom ve Vás.
Moje dcera odmitala chodit na nocnik temer do tri let, mela zajmavejsi veci na praci. Kdyz jsem ji tam posazovala, tak se proste drala pryc. Pak v lete behem jednoho tydne si zacala sundavat plenky a zacala chodit na zachod. Od te doby plinky nepotrebuje ani ve dne ani v noci.
A Libuse, byla bych opatrna v tom, mluvit snase do veci, tykajicich se vychovy ditete. Moje tchyne mi pro zmenu dva roky nosila vystrizky ci davala cist diskuze o tom, jak ostatni deti chodi uz v jednom roce na nocnik , diky cemuz je ted nas vztah na bode mrazu. Davat nevyzadane rady, o to jen malokdo stoji.
Syn začal sám na nočník chodit ve 26m, ze dne na den, dvojky holky později..taky samy od sebe..za měsíc jim budou tři a na noc plenu ještě mají.Každé dítě má svůj čas, kdy si samo začne říkat.Kdeyž se to dělá předčasně je to k ničemu.
a jen to dítě stresuje
Hm, moje děti se mnou o hovně odmítly diskutovat a prosadily si plínky do 3 let! Neměla jsem šanci, bylo to potupné
