Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem na tom stejně jako pisatelka a to je mi "už" 30. Myslím že nezvládnu a možná ani nechci zvládnout to sebeobětování se pro dítě. Žena se fyzicky mění, mám šílený strach z porodu, a mění se jí i život (izolace od práce, ztráta koníčků) a vše se točí kolem dítěte. Nevím, jak mít ráda budoucího usurpátora a jestli by to nebyl chudák. Na druhou stranu, dřív se dětem taky všechno nepodřizovalo a vyrostly taky (a možná slušnější než dnešní rozcapenci).

Když přemýšlíš takto, tak si žádné děti nepořizuj. Fakt, není to žádná sláva - polovinu těhotenství prozvracet a pak zas mít bolesti zad a trpět při porodu, a potom ty starosti - nevyspat se, mít vytahaná prsa a břicho, zničenou postavu a žádný volný čas, nevyspat se a na sex a intimnosti s přítelem zapomenout, protože zrovna v té nejhezčí chvilce se ozve dítě. A co až mu porostou zuby a bude mít koliku, až začne chodit a já budu muset svůj krásný byt přispůsobit dítěti. A taky se vzdát kariéry a místo práce se starat o nějaké dítě, co se nedá vrátit nebo reklamovat. Co kdyby se špatně učilo, co kdyby nakonec nesplňovalo mé představy o prospěchu ve škole a chování, a nedejbože puberta, to bude hrůza, dohadovat se s pubošem o každou maličkost. Ó hrůzo, to ne to bych ti teda neradila, je to fakt hrozné, a navíc člověk přijde o své pohodlíčko, nemůže si dělat, co se mu zlíbí, jet kam a kdy chce - vždycky už musí myslet, na dítě. Fakt, říkám ti na rovinu, nepořizuj si děti, není to pro tebe, to bys rozhodně nezvládla.

Myslím,že není nikde psáno,že žena MUSÍ mít děti.....Jsme přelidněná planeta,takže se nic nestane....Já měla děti až ve 31 a 34 letech,vše jsem si promýšlela dost let,než jsem do toho šla(jen kvůli manželovi,já se fakt na děti netřásla).Ale pak jsem to brala i se všemi problémy,protože jsem věděla,jaká úskalí to přinese.Když se mi narodilo 1. dítě,tak jsem na něj koukala jako na nenadále se zjevivší předmět,který od teď až do smrti budu mít na krku....nějaké mateřské cítění se rozvinulo postupně ....A jak je známo,člověk vydrží hodně,ale žena nejvíc.....

Přijde mi, že všeho, co na dítěti vidíš v dohledné době, se bojíš... jakoby ses bála jakékoli zodpovědnosti a nepříjemnosti, které s tím mají přijít. Jestli jsi na tom ale takhle, tak dítě není dobrý řešení, jestli s dítětem něco poznáš, tak je to skutečný strach... a někdo, kdo je tak vystrašenej jenom z toho, že bude těhotnej a bude se muset starat o mimino, ten ten strach neunese a bude v neustálých depresích. Takže podle mě - nejdřív zapracuj na sobě, nejlíp s dobrým psychologem, abys odhalila příčiny svého strachu, možná je to tak, že dítě ve skutečnosti nechceš,a strach je jenom taková tak jakože racionální brzda... a možná máš nějaký trauma, o kterým ani nevíš a potřebuješ si ho vyřešit. Rozhodně ale nečekej, že ti tady sto pisatelek napíše "jdi do toho, to zvládneš" a ty na to vlítneš, zítra budeš těhotná a šťastná. Takhle to fakt nefunguje.

Pateta: hehe, to rčení tvého otce mě fakt pobavilo Kolikže dětí porodil? Osobně? ;)

Kdybych nemela deti z blbosti hned po dvacítce tak bych je pravdepodobne nemela vubec, protoze bych zacala premýslet jako ty. Ano tech 9 mesícu stojí za starou backoru, aspon v mém prípade, ale treba ta sranda povídat si s brískem taky stojí za to. Ano prvních pár mesícu po narození prcka se clovek nevyspí, ale nakonec pokazdé kdyz zmenís zabehnutý zivotní rytmus zmenís i styl spaní a bdení. A není nad úsmev nebo obejmutí zapatlanýma lepícíma se rukama. A puberta? To si nervy zavinují rodice sami. Sakra díte se mení ne dospeláka a rodice chtejí mít porád poslusného chlapecka / holcicku. Tak se s nimi nehádejte, nechte je nabít si ústa,oni na to prijdou sami ze blbou a vrátí se. Proc si nicit nervy a vztahy necím to nejde zmenit? Proc 100x vysvetlovat kazdou pitomost a vztekat se? Vzdyt oni na to prijdou sami a bez dospeláckých kecu i rychleji. ..... ver mi Karolíno, kdybych tenkrát vedela co vím dneska tak bych do toho nesla snad ani blbostí, ale na druhou stranu bych ty dve potvory nedala ani za nic a beda tomu kdo má neco proti nim (je jim 16 a 14 )
Pateta: nejhezcí údel zeny já umru, takovouhle pitomost jsem uz HODNE dlouho neslysela.

Pokud dítě chceš, tak do toho jdi - a asi bych začala zadělávat co nejdřív. Přece jen, je Ti 29.. nemusí to vyjít hned. A nemusí vám to jít vůbec...
Mít dítě je super. Těhotenství se dá překlepat a porodit holt musí každá těhule...
Každopádně to stojí za to! Já bych neměnila ani na chvíli. Ono totiž miluju Tě od přítele je hezký, ale mámo, já Tě mam lád - no to je prostě božský...
to Ti nic nevynahradí.

Asi ještě jsi nedospěla ,mít dítě,je krásné a o tom se nepochybuje ani předem.Radši počkej až si budeš 100% jistá.Není nic krásnějšího nežli míti dítě,já jsem od začátku vše s radostí prožívala,bez pochyb

hele, jestli vidis jenom to negativni, tak to dite asi zas az tak moc nechces. sak ono neni povinny.
ja sama jeste dite nemam, takze jaky je to s ditetem ti nereknu. nicmene jestli chces reklamu na spokojeny tehotenstvi, tak se klidne hlasim. mrnous se narodi asi behem mesice a to nejhorsi co me v tehotenstvi potkalo je to, ze se budim pred sestou hodinou. jinak o zadnych neprijemnostech nevim. a to sem mrne do sedmyho mesice protahla polovinou vychodni evropy.
krom toho vsechny ty negativa, o kterych mluvis, se sice vyskytujou, ale malokdy vsechny naraz. v jedne vete pises, ze te desi porod, ve druhe se bojis puberty... hele mezi porodem pubertou uplyne nejmim 10-12 let! nepotka te to vsechno najednou.

Když si nejsi jistá, jestli dítě opravdu chceš, tak ho NEMĚJ.
Mít dítě není žádná povinnost, je to možnost. Pokud si chceš pořídit dítě proto, že máš pocit, že se to tak dělá, protože přece když se dva vezmou a nastěhují do domečku, tak by měli mít v tom domečku ještě děťátko, tak to je fakt nedobrý důvod, proč do toho jít.

Pokud opravdu dítě chceš a brání ti jenom děs z těhotenství a porodu, zajdi si za psychologem, třeba ti pomůže odhalit, proč tě to tak děsí. Nemá cenu si něco malovat, těhotenství a porod nejsou procházka rájem, ale nic strašlivého a nepřekonatelného taky ne. Ale každoročně u nás otěhotní a porodí desetitisíce žen, desetitisíce žen se první rok nevyspí a strachujou o dítě a všechny to nějak přežijou.

Přijde mi, že na to prostě nejsi připravená, no tak to nech uležet, ono se to taky může během pár měsíců úplně změnit a najednou ti budou nějaké strachy o to, jestli zvládneš tu strašlivou zodpovědnost, úplně ukradené. Anebo taky ne a dítě mít nebudeš a taky je to v pořádku. Rozhodně bys ale o tom měla komunikovat hlavně se svým partnerem, ne s kamarádkami nebo na netu.

Neboj se, žádné dítě nepřišlo na svět jinak než porodem nebo císařským řezem. Kdyby to bylo tak strašné, jak popisuje tvoje sestra, děti by se asi nerodily. Některé matky bolesti u porodu přehánějí. Čím větší komplikace, tím se cítí důležitější. Na bolesti brzo zapomeneš. Ne každá má špatný průběh těhotenství.Já osobně jsem si obě těhotenství užívala. A že se potom, až se mimčo narodí, nevyspíš? Že budeš mít nějakou zodpovědnost? Na to si taky zvykneš. Přece bys nechtěla jem kvůli svým obavám přijít o tak krásné zážitky s miminem. I ta puberta se dá přežít.
Přeji ti, ať ti tvoje budoucí děti přinášejí co nejvíce radosti.

Mít dítě je nejhezčí úděl ženy. Co by za něj daly ty, co je mít NEMOHOU ! těhotenství je snadnější než bolavý zub a porod, jak rád říkával můj otec je jako větší průjem. A starost o miminko ? všechno je o režimu dne.Z počátku: spí-li dítě, odpočívá i maminka.na nějaké šůrování bytečku se musí na čas odhlédnout, psychika je důležitější. A tatínek taky může na procházku. Ideální je zahrádka u domu, aby se nemuselo pořád courat s kočárem po ulici. Hodně štěstí!!

3 případy nepovedené... a kolik je těch hezkých?
Porodila jsem 3 děti, ani si nepamatuji, že bych zvracela, bolesti zad jsem nevnimala, plavala jsem téměř celých 9 měsíců... jasně že ihned po porodu si rodičové musí zvyknout na nový režim, ale všechno je to zvladatelné. Moji miláčkové milí klidní, báječně spali, každý den jsme něco nového objevovali, učili se mluvit, zpívat, sedět, chodit... a jejich smích nám byl odměnou. Dnes jsou už skorodospělí a opět si nemohu stěžovat, pracují, studují, tu a tam i poslouchají. Ale to patří k životu. Musí se "otlouci" životem.
Každý je jiný a pamatuj, že to, co má jedna rodina, nemusí mít druhá.
Přeji Ti .... vše nejkrásnější.