Mladá a blbá versus zkušená, ale zrovna nějak mimo. Domácí karamboly.
„Copak jsem mladá nebo blbá, abych dávala králíkům mokrou trávu?!“ Takhle nějak se rozčilovala paňmáma Škopková poté, co se jí manžel zeptal, čím ty králky proboha krmí, že houfně hynou. Spojení „mladá nebo blbá“ mi připadá velice trefné, ačkoli v dobách svého mládí jsem byla přesvědčená, že jsem děsně chytrá. Možná bych terminus technicus „blbá“ nahradila mírnějším „nezkušená“. I když to zase nezní tak trefně.
Pravda však je, že mladé novomanželky a hospodyňky začínající fungovat jako samostatné jednotky se nějakému tomu karambolu a šlápnutí vedle vyhnou jen velmi zřídka. Snad každá z nás má na své pažbě více či méně zářezů v podobě sražených svetrů, omáček vylévaných za stálého míchání do záchodu a dalších povedených taškařic.
Moje maminka dává ještě dnes k dobru historku, kterak poprvé vařila chlupaté knedlíky a ve chvíli, kdy je chtěla vyndat z hrnce, zděšeně míchala cedníkem ve vodě a nenalezla ani jeden. Já zase nostalgicky vzpomínám na svou první svíčkovou, která ve finálním výsledku nebyla ani svíčková, ani omáčka a už vůbec ne poživatelná. V průběhu několikahodinového snažení u plotny jsem vytvořila jakousi těžko identifikovatelnou zeleninovou šlichtu, kterou nedokázal spořádat ani můj tatínek, který, jako válečné dítě, byl zvyklý na ledacos.
Samostatnou kapitolou drobných domácích nehod je pak praní prádla a seznamování s automatickou pračkou a jejími programy a vhodnými teplotami. Těch slz, vzteku, bezmoci a pocitu, že jsem naprosto nemožná! Můj parádní svetr tak po jedné očistné akci zůstal ve skříni a po několika letech ho na chatě u rodičů užila má dcerka, které bylo v té době pět... Světloulince žluté damaškové cíchy od babičky, ke kterým se omylem připletla černá bavlněná ponožka, se již nikdy nepodařilo vrátit do původního stavu a místo zářivé, žluté nádhery jsem měla s velkou hanbou ve skříni uložené odporně šedavé, zaprané „cosi“.
Když si člověk takovou spoušť způsobí sám, je to sice nepříjemné, ale může hubovat akorát sám sobě. Majucha se asi necítila zrovna nejlépe, když při návštěvě u sestřenice ve snaze jí pomoci naládovala pračku běloskvoucími plenami a přihodila k nim fialové kalhotky. Po dokončení pracího programu pak musela sestřenici dlouho utěšovat, neboť ta se prý usedavě rozplakala a nebyla k zastavení.
Abychom však byly spravedlivé, tyto karamboly nebývají výsadou jen „mladých a nezkušených“. I zdatné a životem ošlehané a ostřílené hospodyni se občas přihodí něco, co ji donutí k hlubokému zamyšlení. Dodnes nechápu, jak mne mohlo napadnout dolovat ze zapnutého topinkovače vzpříčenou veku kovovou vidličkou. Že je to špatně jsem si uvědomila hned, co bouchla elektrika v celém domě a mé vlasy stály v pozoru.
Má redakční kolegyně Kadla taky určitě nenalila do hrnce s cibulí pod guláš ten ocet místo oleje úmyslně. Stejně jako Sofffie nehodlala překvapit rodinku inovací v podobě osoleného štrúdlu.
Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. A tak si myslím, že není potřeba se za podobné úlety nějak zvlášť stydět. Tak ostych stranou, milé čtenářky, a přihoďte do diskuse nějaké své perly, které jsme ve svém životním období „mladá a blbá“ nebo „zkušená, ale momentálně nějak mimo“ sobě a svým blízkým připravily.
13.1.2011 Rubrika: Náš domov | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Neštěstí nechodí jen po horách aneb Příhoda pro otrlé.
- Ženy jako naprogramované stroje na uklízení. Také k nim patříte?
- Kdo říká, že ženy neumějí číst v mapách?!
Diskuse ke článku - Mladá a blbá versus zkušená, ale zrovna nějak mimo. Domácí karamboly.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj první kousek coby novomanželky byl, když jsem do zbrusu nové automatické pračky (doma jsme jí neměli) dala na program bílé prádlo, tj. nejvyšší teplota, všechno, co jsem našla bílého, včetně vlněného svetru. Ten jediný nepřežil
Obarvené prádlo za ty roky ani nepočítám, ale ten červený, růžový nebo modrý nádech se ze všeho vždycky časem opral.
A nejvíc asi vzpomínám na to, jak jsem chtěla 
podstrojit a pekla pstruhy, akorát jsem jaksi zapomněla, že se musí předem vykuchat
chlupaté knedlíky jsem taky vařila, dopadly stejně
Bety - aspoň se jí nedržel hmyz.
taky je dobré, když pospícháte, použít Biolit místo laku na vlasy - naštěstí se to nestalo mně (vlasy si nelakuju) ale kamarádce. 
Jé 
tejď to vypadá, že já nikdy nic, ale já taky dovedu nemožné.
Já se vracela ze školy a na šnůře vysely plínky. Můž mě možná chtěl dokázat jak se to vše dá krásně stihnout. Jenže plínky byly růžové, on mezi ně přihodil ty nejhezčí dupačky. Byla to holčička tak měla nějaký čas i růžové plínky.
Vloni před Vánocemi jsem upekla vánočku pro maminku.Rok předtím si pochvalovala ,jak byla dobrá,ne moc sladká a vláčná.Tak pro velký úspěch jsem opakovaně pekla.Vánočka byla krásná,úplně výstavní.Měla jen jednu chybu,byla slaná.Nějak jsem byla mimo a nasypala sůl do dozy s cukrem.A to nejsem mladá,ale asi zase už blbá.
.JPG)
Kolegyně v práci vyprávěla,jak se při stěhování od rodičů chtěla vytáhnout obědem pro řemeslníky - vytáhla kuřecí kytky z mrazáku, obalila, usmažila, krásně to vonělo, všechno super do chvíle, než do toho řízli...
Vůbec si nedělala hlavu s rozmrazováním.
Poprve jsem delala slepici na paprice. Myvali jsme obcas slepici (nosnici, co uz byla pokrocilejsiho veku, na polivku, a varili ji v papinaku). Dostala jsem slépku od manzelovy babicky. Tudiz jsem vzala pipenu, vrazila ji do papinaku s cibuli a mrkvi, zavrela papinak a nechala asi tak hodinku bublat. Pak jsem otevrela hrnec, lovim, lovim, a co nevylovim... Kostru. Ona se mi ta potvora cela rozvarila. Nemusela jsem to zahustovat, to je pravda. Chutnalo to taky dobre, jenom jsme obcas narazili na nejakou tu zapomenutou kustku. Teprve pozdeji jsem se dozvedela za na Morave rikaji slépka i kureti. 
Jo proste neni pipka jako pipka.
Ještě jsem zapomněla na vlasy namotané na metle ručního šlehače. Jinak mám smůlu, že manžel je, co se týká domácnosti velmi pozorný, až dokonalý, sůl a cukr vždycky ochutnává. Tak pořád slyším: Jak jsi jen mohla, to by se mi nestalo, já tomu nerozumím.
To s těma plínama udělala přesně moje babička ve snaze mi pomoci. Dala plíny do pračky, kde jsem měla odložené modré tepláčky staršího dítěte, což ona nevěděla. Byla jsem po porodu a chtělo se mi brečet. Vzala ty plíny domů a nějakým savem je odbarvila. Jinak svých karambolů mám taky dost: osolená buchta, ne a ne se naučit houskové knedlíky, nad mou blbostí tehdy žasli manžel, švagrová, tchán i tchyně, rozbitý mixér, které tchyni sloužil léta letoucí, špatně spočítané přísady do jídla, chybně zavařené houby, co vystříkly ze sklenic ven, rozbité skleničky, talíře, atd., většinou památeční nebo od někoho půjčené, prostě trapasy. Nejhorší ale byla noční potopa a vytopený sklep, když jsem nezavřela vodu od pračky a v noci praskla zpuchřelá hadice.
nezapomenu, jak jsem synkovi mixovala mrkvičku na první příkrmy... nešlo mi to tyčovým mixérem, málem jsem ho zavařila, takže nakonec jsem zdolala vzdorovitou mrkev ve velkém mixéru s nožem... zamrazila jsem a byla pyšná na to, jaká jsem skvělá matka, co dítěti zásadně jen domácí bio stravu.
Asi po dvou dnech se mě ptala kámoška se stejně starým dítětem, jak teda s tou mrkví, tak jí líčím, jak mrkev uvaří, pomixuje.... a v tom mi to došlo... já tu mrkev usilovně mixovala syrovou..... ale jak je to v tom vtipu o policajtech, inteligenci jsem neprokázala, zato sílu značnou
... jedny Vánoce jsme měli zajímavé... se synem jsme obalovali řízky a ryby... on všechno připravil na trojobal a spolu jsme obalovali, povídali si, zpívali... při poslední rybě na mě z údajné mouky vykouknul vanilkový rohlíček.
Ten můj ťuňťa si spletl mouku s moučkovým cukrem... a tak jsme všechno maso vykoupali začali znovu. A na jednu rybu jsme zapomněli. Jsem si jí naservírovala a ani trochu mi nechutnala. 
