Nočník - předmět svárů v naší rodině
Je mi padesát jedna let a před rokem se mi narodilo první (a zatím jediné) vnouče. Ženy, které jsou již samy babičkami, mi určitě dají za pravdu, že vnoučátko vnese člověku do života obrovské štěstí. Naši Pavlínku zbožňuji a jsem ráda za každou chvilku, kterou s ní mohu být.
Před dvěma týdny jí byl rok a konala se nádherná oslava. Radost mi však zkazila snacha, která prohlásila, že od této chvíle začne Pavlínku učit na nočník. Snažila jsem se jí nenápadně a jemně vysvětlit, že je to zbytečně brzy, ale trvala na svém.
A jak řekla, tak udělala. Morduje to malé dítě několikrát denně dlouhé minuty na nočníku ve snaze vyždímat z ní alespoň kapičku. Samozřejmě, že většinou zůstane nočník prázdný, pak snacha dělá zklamané grimasy a vzbuzuje v Pavlínce pocit viny za něco, co ta malá nemůže absolutně ovlivnit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé děti malé. Tehdy se propagovalo, že na nočník je potřeba začít dítě vysazovat hned, jak začne samo bez opory sedět. U prvního dítěte jsem toto doporučení slepě poslechla a dodnes toho lituju. Bylo to k ničemu, dcera začala vyměšování vědomě ovládat až kolem druhého roku. Syna jsem už tak netrápila a začala s občasným vysazováním až po roce a půl a myslím, že to bylo dostačující.
Domnívala jsem se, že praktiky prosazované před nějakými dvaceti, třiceti lety jsou už dnes dávno překonané a dnešní mladé maminky jsou v tomto ohledu rozumnější. Na mé snaše vidím, že to tak asi často není.
Ona si usmyslela, že její dcera bude brzy bez plen a rozhodla se dosáhnout toho stůj co stůj. Je mi té malé líto, protože se jí na nočníku nelíbí, snaží se z něj vstávat a snacha na ni hudruje a drží ji tam i násilím. Na mé rady je alergická, snažím se do ničeho jí nemluvit, ale v tomto případě mlčet nedokážu. Kvůli nočníku tak máme v rodině dusno, já k nim smím na návštěvu, jen když je syn doma a oni k nám téměř nechodí.
Napadlo mne napsat tento nočníkový problém sem a zeptat se na názory maminek, které mají malé děti, a pak dát jejich odpovědi snaše přečíst. Myslím, že tak fanatický přístup k tomu naučit dítě co nejdříve na nočník, má dnes už málokdo.
Moje otázka pro všechny maminky zní: Kdy jste začaly své děti posazovat na nočník a kdy dokázaly ony samy ho vědomě používat? Moc všem děkuji za jejich příspěvky.
11.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Nočník - předmět svárů v naší rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
sarobrouk - 11.12.2009 0:54 - souhlas
Libo kaslete na nocnik - prece se kvuli tomu nevzdate casu s vnuckou. Kazda mama se musi ucit vlastnima chybama a ruku na srdce - me kdyz poucuje tchyne tak uz jenom z principu delam pravy opak
.
Takze to fakt nereste - ji to prestane bavit po par tydnech co bude videt, ze to nikam nevede a nebo se ji treba povede malou na ten nocnik naucit.
Uzivejte babickovstvi!!!
.gif)
První, co mne napadlo, po přečtení nadpisu bylo, že máte prd starosti, když je problém v rodině obyčejný nočník...
Snacha je husa!_ Co já bych dala za osvícenou tchyni
Ale přikláním se k holkám, je to snachy dítě, ona ho vychovává - vy jste jen babička
pokud není vnučka zanedbaná a nebije ji matka, není z Vaší strany co řešit
takže dítě má pakárnu s nočníkem a ještě navíc přišlo o babičku, která nutně musí snaše dokázat, že to dělá úplně blbě.....
osobně nevěřím, že jde jen o nočník - pochybuju, že by se stav "já k nim můžu jen když je tam syn a oni k nám téměr nechodí" vyvrbil jaksi za pouhých 14 dní od oslavy... 
.... spíš to možná bude s tím "snažím se jí do ničeho nemluvit" trošku jinak (když je zároveň "na moje rady alergická")...
K vlastnímu nočníkovému problému - děti se naučily na nočník ve 28 a 25 měsících. Bez nějakého vysazování, trénování, přidržování atd... ale jak říkám - ono tady nejspíš nejde jen o nočník, že?
Syn v životě na nočníku neseděl - nějaké pokusy tu z mé strany byly, ale bylo mi to houby platný. Prostě z nočníku hned utekl. Když mu byly přesně dva roky, byli jsme s ním u moře a tam byl v koupelně bidet. Jemu to připomínalo malý záchod a sám od sebe zkoušel napodobovat svého otce a čurat začal do toho bidetu. Po návratu už pak sám chodil rovnou na záchod. Nicméně se stolicí měl problémy skoro do 3 let, často se prostě po....l, i když už nenosil pleny. Dcera nočník používala, ale taky relativně pozdě, zhruba kolem dvou let, a v té době taky přestala nosit pleny. Ty moje děti prostě to trůnění na nočníku vůbec nebavilo. Nelámala jsem to přes koleno, časem na to samozřejmě přišly samy, co mají dělat.
.jpg)
sarobrouk: no já reagovala na to, kdy dítko posazovat na nočník. Jsem proti násilnému posazování, i když jsem psala, že jsem to zkoušela dřív nebo ted zkouším kolem 1roku, není to násilné 
..
...ale máš pravdu, že kvůli tomu dělat v rodině rozbroje je nesmysl. Je to dítě snachy a syna. Tady by mohl spíše zasáhnout syn (otec dítka), pokud s tím také nesouhlasí. 
sarobrouk: souhlas. A možná že nejde jen o ten nočník, jestli je v rodině dusno. Do péče o vnoučata se zkrátka nekafrá, s těmi se nanejvýš pohraje, a vrátí zpět rodičům. Ti jediní mají tu zodpovědnost a tedy i právo rozhodnout, co a jak se bude dělat, včetně nočníku. Dovolím si pochybovat o tom, že dát snaše přečíst místní diskuzi bude přínosem. Spíš si paní Libuše vykoleduje to, že nebude vítána vůbec, ani v přítomnosti syna.
Myslím, že jste vyjádřila snaše svůj názor a tímměla skončit. Všichni jak tu čtu říiajií, že to má čas až dítě chce, ale všichni ty svoje děti na nočník dávají brzo. V roce i dřív jak vaše snacha. Stojí vám to za to? Píšete, jak jste s vnučkou ráda a svou vlastní vinou tam smíte jen když je syn doma. Vaše tchýně vám taky mluvila do výchovy? I když vaše snacha třeba dojde ke stejnému závěru jako vy sprvním dítětem, stejně si to musí ozkoušet sama. Boj o nočník je malichernost a nestojí to za to. Užívejte si babičkovství.
Já jsem zastánce přirozeného běhu věcí a vyměšování by se němělo stát hlavní náplní dne . Nočník doma byl, sem tam jsem tam děti posadila, poprvé tak ve 14 měsících, ale zjevně se jim tam nelíbilo a nechápaly, co se po nich chce. S hračkou sice vydržely sedět, ale bylo to naprosto k ničemu.
Dokud nosily přes den plínku, neměly žádnou potřebu na tom cokoli měnit.
Takže v létě na chatě, když byly synovi dva roky, běhal bez plínky, během týdne pochopil, co že se to děje, že to dokáže ovládat a že bude pochválen, když odběhne k plotu případně si sedne na nočník. Po návratu domů byl přes den bez plínek a nepočural se ani jednou, velice rychle se zbavil plíny i na odpolední spaní, na noc do 3 let, už si to až tak přesně nepamatuju.
Dcera na tom byla podobně, jen v létě měla dva a čtvrt roku, no a co. Hlavně že všechno šlo v klidu, přirozeně, bez stresů a čas , který bych jí držela na nočníku jsme strávily zábavněji.
Možná bych chápala tyhle časné pokusy, kdyby byly pro někoho plínky hodně finančně náročné, ale jen pokusy, buď to půjde nebo ne, ono to stejně nejde naučit, dokud k tomu dítě nedospěje samo.
pardon, se mi to poprvé "neodeslalo"
Absolutní souhlas s tebou. Je zbytečné dítko mordovat a nutit na nočník, obzvlášt když se mu to nelíbí. Většinou to bývá naopak- babičky nutí aby se děti na nočník posazovaly
Takže můj názor na nočník je tento: rozhodně nenutit. Může to zkusit třeba při přebalování, pokud chvilku posedí, pokud tam nechce tak ani v roce a půl netrápit! Akorát z toho dítko bude stresované a snacha docílí toho, že se bude nočníku vyhýbat a bude to trvat déle než by to šlo přirozeně.
Mému nejmladšímu synovi bude rok za týden. A protože jsem občas měla pocit, že vím, že zrovna tlačí, zkusila jsem ho na nočník při přebalování dát. Zatím jsem to zkusila asi 10x a z toho 2/3 úspěšné! Zatím jen čůrání. Jemu se to ale líbí a je i vidět radost když ho chválím. Ale ani tak ho tam nestrkám často a ne na dlouho.
Prostřední syn na nočník hrozně dlouho nechtěl, tak jsem to nehrotila.
Nejstaršího syna jsme posadili v cca 7měsích (tehdy už hezky seděl, dostal nočník k vánocům) a podařilo se. Pak jsem to na nějakou dobu utla a zkusila zas později nebo jen občas do té doby. Ten byl bez plen v roce a půl přes den. Každé dítko je holt jiné
HLAVNĚ NELÁMAT PŘES KOLENO!
Absolutní souhlas s tebou. Je zbytečné dítko mordovat a nutit na nočník, obzvlášt když se mu to nelíbí. Většinou to bývá naopak- babičky nutí aby se děti na nočník posazovaly
Takže můj názor na nočník je tento: rozhodně nenutit. Může to zkusit třeba při přebalování, pokud chvilku posedí, pokud tam nechce tak ani v roce a půl netrápit! Akorát z toho dítko bude stresované a snacha docílí toho, že se bude nočníku vyhýbat a bude to trvat déle než by to šlo přirozeně.
Mému nejmladšímu synovi bude rok za týden. A protože jsem občas měla pocit, že vím, že zrovna tlačí, zkusila jsem ho na nočník při přebalování dát. Zatím jsem to zkusila asi 10x a z toho 2/3 úspěšné! Zatím jen čůrání. Jemu se to ale líbí a je i vidět radost když ho chválím. Ale ani tak ho tam nestrkám často a ne na dlouho.
Prostřední syn na nočník hrozně dlouho nechtěl, tak jsem to nehrotila.
Nejstaršího syna jsme posadili v cca 7měsích (tehdy už hezky seděl, dostal nočník k vánocům) a podařilo se. Pak jsem to na nějakou dobu utla a zkusila zas později nebo jen občas do té doby. Ten byl bez plen v roce a půl přes den. Každé dítko je holt jiné
HLAVNĚ NELÁMAT PŘES KOLENO!
Hm, mam uplne stejne zkusenosti jako Ty. Je to velmi individualni.
Prvni syn uz 5 mesicich prisel na to, ze se nemusi pokakat a mama mu muze pridrzet nozicky... a prdelka zustane temer cistonka. Taktez v tom case zacal pouzivat nocnik a od 7 mesicu jsme nepotrebovali plinky.
Druhy syn byl zase nad veci. Teprve v 16 mesicich zaregistroval tento lidsky vymysl... a vzalo nam dlouhy tyden, nez si uvedomil, ze s tou potrebou je treba utikat na spravna mistecka a hlavne v casovem predstihu.
Pro neho toto opravdu nebylo dulezite, byl vzdy zamestnan hrackami a to bylo doopravdy dulezitejsi.
Dcera taky nijak nechvala s hygienou. Okolo 1 roku vedome zacala pouzivat svuj nocnik.
Urcite je na rodicich, aby poznavali ten spravny cas, kdy zacit s touto vychovou. Nasilim to ale nefunguje... 
