Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
.jpg)
Připadá mi, že můj přítel nemá z domova zažité základní věci, proto bych se vás chtěla zeptat, zda jsem opravdu sto let za opicemi, jak mi říká. Podle něj zbytečně lpím na naprosto zbytečných rituálech, které jsou už dávno přežité a skoro nikdo je dnes už nedodržuje.
Neshody máme hlavně kvůli společnému jídlu. Zatím jsme bezdětní, oba zaměstnaní, děláme na směny. Takže v týdnu se z práce vracíme každý jindy, on když má odpolední, tak až v půl jedenácté v noci. Protože se tedy v průběhu pracovního týdne moc nevidíme, chtěla bych, abychom si to vynahradili o víkendu, ty máme oba dva volné.
Přítel však mé snažení bojkotuje. Hlavně co se týká společného jídla. Snažím se vždycky v sobotu a v neděli uvařit k obědu něco dobrého, dám si s tím práci a on to vůbec neocení. Nejenom, že si se mnou nikdy nesedne ke stolu, abychom se společně naobědvali, ale kolikrát si to mnou pracně připravené jídlo vezme sám až za dvě hodiny, ani si to nepřihřeje, uvelebí se s tím u počítače a bezmyšlenkovitě to do sebe nahází. A je mu jedno, co to je: svíčková, knedlo vepřo atd.
Strašně mě to mrzí, či spíš přímo štve. Několikrát jsem s ním mluvila, že mi tenhle způsob nepřipadá vhodný a taky že je to vlastně neúcta k mé práci a on mi řekl, že to moc hrotím, u nich doma se prý taky každý najedl tak, jak měl hlad. Doslova to formuloval, že na nějaké předstírané opičky v rámci nedělního oběda není zvědavej.
Minulý víkend jsem se už naštvala a jednoduše jsem nic neuvařila. Sama jsem si namazala chleba a šmitec. V lednici nebylo nakoupeno, jen takové základní věci. V sobotu asi kolem třetí začal přítel brousit kolem sporáku a ptal se, co máme k jídlu, tak jsem mu řekla, že co si vezme. Zůstal koukat, jakože nevěří a šel do lednice, kde zjistil, že si moc nepomůže, byly tam akorát dva plátky šunky, vajíčka a kus sýra. Bylo vidět, že ho to šokovalo, prý „to si mám jako k obědu namazat chleba, nebo co“? Tak jsem mu řekla, že ano a pokud chce něco jiného, musí si skočit nakoupit a uvařit. Že jsem si vzala k srdci jeho slova a taky nebudu dělat nějaké opičky kolem jídla.
Do krámu samozřejmě nešel, vyjedl z lednice co tam bylo. K večeři už nic nezůstalo, což mi nevadilo, udělala jsem si jednu vaječnou omeletu a tím to pro mne skončilo. On pak chodil jako hladovej vlčák a z nouze si namazal chleba hořčicí.
Druhý den, v neděli, jsem mu ráno oznámila, že jsem domluvená s kamarádkou a jdu na celý den pryč. A nechala jsem ho tam s tou prázdnou lednicí. Večer jsem doma našla totálně vytočenýho, otrávenýho chlapa, prý jsem to přehnala, jako ženská bych se snad měla postarat, aby byly doma základní věci a o víkendu uvařeno.
Pohádali jsme se docela dost, ještě teď máme kvůli tomu dusno. Ale já se rozhodla, že neslevím. Řekla jsem mu, že dokud bude on bojkotovat moji práci kolem jídla, tak já prostě vařit nebudu. A jestli to chce nějak napravit, tak následující měsíc je to na něm: nákupy i víkendové vaření. Že je zrovna tak dospělý jako já, aby se o to dokázal postarat.
Přiznám se, že příjemně mi není, ale doufám, že snad půjde trochu do sebe. A taky přemýšlím, jak to chodí v jiných domácnostech, hlavně co se týká toho společného víkendového jídla. Jíte jako rodina společně, pokud jste všichni doma, nebo jsem opravdu sto let za opicemi a vyžaduju po něm něco, co už je dávno přežité?
18.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Mirrka: polopaticky...keď sme doma, sme v jednej izbe pretože sme radi spolu tj. nepotrebujem rodinu hnať ku stolu na obed aby sme sa videli a porozprávali
Tak ještě jednou polopaticky pro tebe: my nikoho ke stolu nemusíme nahánět, rádi se u jídla dobrovolně sejdeme, protože se na to těšíme. A nejsou to jediné společně strávené chvíle, jak nám to ty tady podsouváš. Na druhou stranu netrvám na tom, abychom byli všichni pohromadě a trávili spolu většinu volného času. Máme s manželem i s dětmi odlišné zájmy a tak nikomu nevnucuju, že se se mnou musí dívat na můj film, věnovat se ručním pracem atd. Manžel má rád jinou hudbu než já, tak jede se svými kamarády na fesťák a nevidím v tom problém.
Teď si z toho můžeš vyvodit, že se scházíme u stolu jen kvůli žvanci a v ničem jiným si nerozumíme. 
.jpg)
Celý ten konflikt, který popisuješ, vnímám jako neúctu k tvojí práci.
Jak by se příteli líbilo, kdyby uvařil a tys nakoukla, řekla hm, vezmu si potom a nechala ho tam stát.
Je fakt, že zrovna nemusí mít hlad atd. ale snad o víkendu by to 2x o víkendu mohl snad udělat a vyhovět ti.
Je fakt že se asi právě sžíváte, ladíte zvyky, které se pak u vás zakotví.
Ale nežijem v minulém století a povinnost ženy není starat se o pánovo blaho.
Myslím žes udělala dobře, ať přítel pozná, že starat se o plný žaludek stojí nějaký čas a když nad tím časem někdo ohrne nos, není to příjemné.
Řekla bych, že jde jen o problémy v počítečním se slaďování, hold každý je zvyklý z domava na něco jiného a myslí si, že je to to nej. Akorát, že pán z článku nějak moc trvá na tom, že si to někde shltá až on bude chtít a na její práci tím dost peče. A že nakupovat a vařit je ženská práce, což tedy jsem nevěděla, že na to jsou potřeba nějaké speciální orgány, co muži nemají
. Prostě jasně, domluvit se co komu vyhovuje, když jemu nevyhovuje jíst tak brzo, tak se společně najedí později nebo budou mít spolenčě jiné jídlo. Protože Michaela má důvod k tomu, že chce jíst společně, je to pro ni důležitý čas, ale jaký důvod má on k tomu, aby to shltal někde u tv?
Jinak mě tedy fascinuje, jak se tu řeší v kolik je vhodný čas obedvat a jaké jídlo je vhodné na nedělní oběd (ohřátý guláš zřejmě ne..., bych se vykvákla na to, to někomu vysvětlovat, on na ohřátej guláš v neděli taky ještě nikdo neumřel
). No tak třeba my o víkendu obědváme mezi čtvrtou a pátou, protože pozdě snídáme a vařím většinou na dva dny zárověň, takže v neděli máme ohřívané od soboty a taky to pokaždé nejsou nadívané labutí krky. No a docela nám to vyhovuje, jen to prostě asi není všeobecně uznávané.
Jo, ale je fakt, že přítel taky nebyl naučený z domova některé ty stolovací záležitosti. Prostě přišel, najedl se a odešel. Já pořád nad tím dumala, co že mě vlastně vadí, až pak jsem si uvědomila, že ani nepoděkuje a nepočká až dojím já. Tak jsem mu to řekla, že je to slušnost a on si do uvědomil a už to dělá. Přitom jinak vždycky gentleman, ale doma ais na to nedbali a taky to nějak nakýblovali do sebe, že vůbec neměl šajnu.
Jo a můj otec často začl jíst ještě než všichni měli jídlo na stole, tak to mi vždycky děsně vadilo a vadí mi to dodnes. Ale to je prostě ono, jaký si to doma člověk udělá, takový to má. Teď jde jen o to, jestli jde jen o to slaďování zvyklostí nebo o boj, co je pod pánečkovu úroveň a bohužel mi přijde, že spíš o to druhé...
.jpg)
Cairo: Ja si dám ohriaty guláš rada 
ale tu sa písalo, že ohriate je brrr :)
Jo jo...už nás vidíš ako od rána do večera sedíme spolu v jednej izbe taaakže pre teba ešte raz a polopaticky...keď sme doma, sme v jednej izbe pretože sme radi spolu tj. nepotrebujem rodinu hnať ku stolu na obed aby sme sa videli a porozprávali
Dle mého nazoru, spolecne jidlo není prezitek. (nečetla jsem názory,)V me puvodni rodine jsme spolecne jedli všichni- sobota, nedele. Muj muz na to nebyl zvykly. Samodrejme v obdobi zacatku vztahu nemel vybec tendence soukromnicit s jídlem. Kdyz byly deti vetsi, vyjádřila jsem požadavek, ze je vhodne, abychom spolu alespoň 1x za tyden spolecne vecereli, a 1x v nedeli obedvali (soboty miva muz pracovni , nebyva doma) trochu brblal. Muj argument , ze je to jedna z mala chvil, kdy jsme v klidu jako rodina pospolu, ze se deti mohou volne vyjadřovat (co kupodivu potomci delaji) prijal. A dokonce nekdy říká vy jste na me nepockali… Na okraj podotykam, zijeme v domku se zahradou, tedy vareji a domacnost je vice méně na me, ale rekla jsem muzovi, ze si v tydnu tu praci s teplym jidle rada dam, jen proto, aby byl důvod přilákat nase teenagery …
.gif)
Mirrka: ten ohřátý guláš byl v úterý!!!! to je to zásadní - to nebyl nedělní oběd - to byl oběd v týdnu :-D
proto byl ohřátý, protože sem makala od šesti do tří v práci :-D
Michaelo, myslím, že to děláte dobře.
Když jsem měla obrovskou krizi se svým mužem (našel si jinou), chodila jsem k psycholožce. Když zjistila, jak se stravujeme, tak vytřeštila oči "vy nemáte ani jídelní stůl"!!!!!!! My jsme totiž večeřeli, každý zvlášť, jak kdo měl chuť a hlad, děti taky, navíc my s manželem v obýváku, děti v kuchyni u pidistolečku...Od té doby chápu, jak to je - lidi mají jíst společně jednou denně, nebo aspoň některý den v týdnu. Tím se stmeluje rodina. Pro mě je to zásadní věc.
První, co bylo, když manžel odešel, že jsem koupila velký stůl a snažíme se s přítelem jíst a povídat si a "tmelit" rodinu i s dětmi a je to super.
Mirrka: no, a o tom to právě je :-)
máme oba takovou pracovní dobu a tolik časově náročných koníčků, že jsme rádi, když se sejdem u toho ohřátého guláše :-D
mmch, guláš je nejlepší až třetí den, to si nevěděla????
a taky se sejdem "v jednej izbe" ale teda nevim, co bych tam zavřená celý dny dělala :-D :-D a děti už vůbec, a manžel 
jako společná káva venku pod stromem ano... v zimě doma - ano
ale cházet se jen tak... na to fakt s dvěma dětmi školou povinnými nemáme v rodiném domě se zahradou čas.
.JPG)
Verera: Chleba společně v lese je náhodu dobrá romantika 
a ještě to nedá práci.
Mně ten drahoušek spíš připomíná mého bývalého - žena má sedět doma a prát a vařit a pán domu má běhat za zábavou a domů se přijít nažrat a vzít čisté fusekle, kdy se mu zachce - no taky je už dávno bývalej 
Verera: Chleba společně v lese je náhodu dobrá romantika a ještě to nedá práci.
Mně ten drahoušek spíš připomíná mého bývalého - žena má sedět doma a prát a vařit a pán domu má běhat za zábavou a domů se přijít nažrat a vzít čisté fusekle, kdy se mu zachce - no taky je už dávno bývalej
Sharon: Je pravda, že neviem pochopiť že ak niekto trávi spoločný čas aj inak prečo bazíruje práve na tom spoločnom víkendovom obede 
Argumentuje sa tu že jedlo stráca na kvalite keď nie je čerstvé, že je s tým kopec roboty keď obedujeme od 11-14 kým to upracem (každý dá svoj tanier a príbor do umývačky, to fakt netrvá dlho).
No ale potom sa tu tiež píše, že si dajú aj ohriaty guláš, že niekedy jedia deti a mama spolu a manželovi obed odnesú, že keď nejedia spolu tak si dá jeden obed druhý kávu...a to je presne to čo píšem aj ja, netrvám na tom že o 12:00 musíme všetci sedieť pri stole a obedovať, mne obed neurčuje čas kedy sme spolu, my sme spolu aj bez sedenia za stolom nad víkendovým obedom, jednoducho náš čas strávený spolu je nezávislý na jedle
PEGG: Vikend je snad na to, aby si vsichni odpocinuli a nacerpali energii na dalsi pracovni tyden. i jednoduche jidlo muze byt chutne - pecene kure s brambory apod, proc nejake slozite vyvarovani?
PEGG:
Jime spolecne o sabatu - v patek vecer a v sobotu v jedenact hodin udelame tzv. kidus - pozehnani. Jidlo pripravuji ve ctvrtek odpoledne, protoze o sabatu se pochopitelne nesmi varit. Jde o svatecni jidlo o dvou chodech plus priloda a salaty. Ale nejdulezitejsi je samozrejme atmosfera a hezky pocit - ve vsedni den na to neni cas. Deti se najedi, kdyz prijdou ze skoly a skolky, ja si vetsinou dam neco s nimi.
Vazne nechapu, proc se honite - pripravte tedy neco jednoducheho a chutneho, pokud partner nechce jist s vami u stolu, hezky si ho prostrete pro sebe a uzijte si nedelni obed, pokud je pro vas dulezity. Jak chce jist on, nechte na nem. Uprimne receno by mi spis vadilo, kdyby mi jidlo nosil z kychyne k pocitaci a ja se potom musela obavat, ze mi vylije omacku do klavesnice.
mě to přijde spíš jako boj o moc jak o společný oběd. Trošku jak děti ve školce, já já já ...
Osobně s mým drahým věci které nás štvou řešíme hned, nenecháváme je vyhnít. Kdyby mě štval s jídlem tak bych mu řekla, že je to pro mě důležité až na tolik, že neručím za své reakce pokud je to jinak a on protože mě zná a miluje tak se pokusí s tím něco dělat (taky ví, že neprudím kvůli každé blbině a těch věcí na kterých mi opravdu až tak moc záleží není mnoho). Nějak si nedovedu představit, že nejbližšímu člověku na světě řeknu co mě trápí a on to takto smete a já udělám truc akci ... no a co bude dál? Budou se hádat jak "koně" a skončí to rozchodem a zcela mylně se budou domnívat, že kvůli jídlu. Myslím, že u vás nejde o oběd, ale o způsob řešení disharmonie vztahu, který vyústil v problém a otevřený konflikt. V chování obou postrádám schopnost komunikace, laskavost i úctu a popravdě tohle by mě trápilo víc jak kus žvance.
