Nevím, kdo je otec mého dítěte
.jpg)
Asi nejsem první, které se stalo něco takového, možná mne i odsoudíte, přesto to risknu a svěřím se. Nemůžu to totiž vůbec nikomu říct, mám strach, co by pak mohlo následovat. A hlavně vůbec nevím, co mám dělat.
Jsem totiž těhotná, teď v osmém týdnu. Problém je v tom, že nevím, kdo je otcem mého dítěte. Už dva roky žijeme společně s přítelem, před několika měsíci jsme se rozhodli, že necháme věcem volný průběh a pokusíme se o miminko.
Jenže já jsem udělala něco, za co se strašně stydím, a kdybych mohla, vzala bych to okamžitě zpátky. Na třídním srazu devítiletky jsem to trochu přehnala s alkoholem a skončila v posteli s bývalým spolužákem, mou pubertální láskou. Vyplynulo to tak nějak samovolně, ani jeden z nás od toho neočekával nic víc, šlo čistě jen o jakési povyražení. On už je ženatý a jeho žena má každým dnem porodit a my jsme se od té doby neviděli, ani předtím jsme se nestýkali, bydlíme každý v jiném městě.
No a po této „akci“ jsem nedostala měsíčky. V první chvíli jsem se zaradovala, že se to asi konečně podařilo a .jpg)
jsem těhotná, ale hned vzápětí mi došlo, že jsem v inkriminované době měla poměr jak s mým přítelem, tak s bývalým spolužákem.
Před přítelem jsem těhotenství utajit nemohla, respektive chtěla jsem, ale špatně jsem schovala těhotenský test. A tak jsem musela s pravdou ven. On byl a je naprosto nadšený, hned to všude rozhlásil, rodičům, kamarádům, známým a tak. A já z toho mám pěkně zamotanou hlavu.
Co když to dítě, které čekám, není jeho? Možná by to bylo i pravděpodobné, půl roku jsme se snažili a nic, a pak jsem si spustila jinde a hned jsem otěhotněla. Možná je to jen náhoda, ale kdo ví? Jsem z toho doslova na prášky, už jsem přemýšlela i o potratu, ale to udělat nemůžu, jak bych to příteli zdůvodnila?
Nevím, jak se mám zachovat. Připadám si strašně. Oklamala jsem ho a on mne přitom tak miluje, na dítě se strašně těší. A já mu možná porodím děcko, které nebude jeho. Asi by bylo nejlepší to utajit a dělat, že je všechno, jak má být, ale mám obrovský strach, jak bude to dítě, až se narodí, vypadat. Co když bude podobné tomu druhému? On je fyzicky úplně odlišný typ než já a můj přítel. My jsme oba modroocí a světlovlasí, spolužák je tmavý, hnědooký, vypadá trochu jako Ital.
9.12.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 99 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevím, kdo je otec mého dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Monik: já si taky myslím že to všechno dopadne OK....hlavní je ať jsou všichni zdrávi.....
sharon: no to ja se opila tak, ze jsem nevedela co delam. Asi v 18ti. Ale to jsem mela otravu, takze kdyby me potkalo neco takovyho jako Baru, muselo by to byt jednoznacne znasilneni 
lee: ja bych jim hlavne vsem prala aby to nejak dobre zpracovali a ustali. Maji pred sebou ted vsichni zkousku a nelehkou cestu, v pripade ze to vypluje na povrch.
Jen bych neprala te tehotne manzelce od spoluzaka aby se to kdy dozvedela 
Jarča*: ale jistě že mohlo
.....však jsem nic až tak hroznýho nenapsala a nikoho neodsuzuju......jen podle sebe , zatím jsem se neopila tak abych nevěděla co dělám a jaké z toho mohou být eventuelně následky.....
lee: divna doba je, to je fakt. Ale porad verim, ze se vetsina veci v dobre obrati.
Ale kdo treba v mladi neudelal nejakou koninu, ze.
.JPG){kind=avatar}
Ale no tak, nevěra byla, je a bude. Když se žena s někým vyspí pod vlivem alkoholu, tak je nepravděpodobné, že při tom bude používat hlavu a tudíž i kondom. Teprve teď je možné jít pro potratovou pilulku bez předpisu. (Já jsem dost silný odpůrce nevěry, nebyla jsem a už ani nebudu nevěrná. Pro chyby ostatních ale mám pochopení. Vím, kolikrát mě od takové hlouposti dělilo jen ostří žiletky.) To, že se jim nedařilo půl roku, není žádná výjimka. Nám se nedařilo několik let, pak se zase dařilo až moc. Všechna moje těhotenství byla s manželem i přes počáteční problémy.
sharon: myslíš, že dřív se to nikomu stát nemohlo?
.JPG)
sharon: nechtěla jsem být sprostá
Monik: tak to bych Báře přála takový šťastný konec
lee: "divna" je slabý slovo....
orinka: 12:02 tak nejak to vidim taky.
Co se tyka te lehkomyslnosti, tak to muze byt i vekem. Nevime kolik je Bare let. A treba tohle bude prave dostatecnym poucenim pro priste a uz to nikdy neudela. Protoze to co asi ted proziva, muze byt docela dobre dusevni peklo.
My mame sousedku a te se stalo neco podobneho. No a ted normalne s se svym manzelem vychovavaji kluka a jsou stastny ze ho maji. A vsichni to vedi, ze neni jeho.
sharon: divná doba..
orinka: jsi ze staré školy...dnes je jiná doba...
jelítko:nechci dělat tetu Kateřinu, ale: čas je nejlepší lékař, všecko zlé je k něčemu dobré....ostatně, všechno je otázka zvyku. Po prvotní šoku, co se stalo, trauma odezní a na původně strašnou situaci si všichni pozvolna zvyknou. Když to nebudou donekonečna rozebírat a vyčítat a místo toho si budou plánovat budoucnost, nemusí to dopadnout špatně. Jen mě trošku mate ta lehkomyslnost, s níž oba hříšníci lezli do postele, že si od toho nic neslibují. Sakra
, když někoho pustím tak daleko, že mu poskytnu svoje intimní partie, tak to není jenom tak....to už musí být opravdu povaha.
Jo a Baro pokud se rozhodnes miminko si nechat, tak jen aby te to nevydesilo v prvni chvili po porodu - deti kdyz se narodi, tak maji oci tmave a az pozdeji se jim vybarvi.
Teda aspon moje obe deti mely a ted maji oba oci modry jako nebe. Syn kdyz se narodil vypadal jak maly cikane, ze i manzel si neodpustil poznamku A ted se z nej pomalu stava modrooky blondak 
Teda. Vcera jsem mela pocit, ze sem chodi prevazne fajn zensky. Dneska je mi z nekterych "rad" tady spis smutno 
Proste stalo se a to, ze tady budeme Baru moralizovat ji moc nepomuzeme. Mam pocit, ze Bara uz se nejspis poucila.
Ale to jen tak na okraj.
Ty, co tu radi potrat si mozna neuvedomily, ze by se taky mohlo stat to,ze by potom uz zadne miminko nikdy mit nemohla. A hlavne vubec nemusi byt miminko spoluzaka, ale stavajiciho pritele. Tohle je vec, ktera by ve me osobne hlodala po zbytek zivota, pokud bych ty deti mit pak uz nemohla.
Situaci nezavidim. Kdyby se mi stalo neco podobneho, tak bych asi premyslela nad tim jak moc chci miminko i v pripade, ze by to prasklo a pritel to neustal. To male za to nemuze, at uz je otec kdokoli.
Navic si myslim, ze takovahle krizova situace ukaze vyspelost, povahu a hodnoty vsech zucastnenych.
Nevera byla je a bude a zalezi na tom, jak se k tomu zucastneni postavi a jak to zpracuji.
Tim nemyslim, ze bych neveru schvalovala.
A Baro ver, ze pokud se to ma tvuj pritel dozvedet, tak se to stejne dozvi i kdyby se dite narodilo nebo ne a bylo jeho nebo toho druheho.
Mozna tvoje otehotneni souviselo i s psychikou. Ze to neslo a najednou po tomhle incidentu si dostala strach, ze by se to stat mohlo a bylo to. A pritom to nemuselo byt se spoluzakem.
Kazdopadne ver tomu, ze to dite az se narodi, budes milovat at je otec kdokoli.
Ja treba verim tomu, ze ses poucila a ze tato situace at dopadne jakkoli te nekam posune.
Preju tobe i tvemu okoli, ale hlavne tomu malemu tvoreckovi hodne 
