Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Spolu s přítelem, který je téměř o 6 let starší, končíme vysokou školu. Postupně se objevují možnosti zaměstnání a s tím spojená touha po společném bydlení. Příteli už bude 30 let, je proto pochopitelné, že by se rád konečně postavil na vlastní nohy, a já už si plánuji odstěhování od mých rodičů velmi, velmi dlouho, v podstatě od doby dospívání, kdy jsem si s nimi přestala rozumět.

Problém ovšem je, kde bydlet? Nejjednodušším řešením by byl pronájem bytu ve městě, kde budeme pracovat. Otázkou však je, zdali není zbytečné utrácet tisíce za byt, který v podstatě nevlastníme. Našetříme tak dvakrát méně peněz, než kdybychom pronájem platit nemuseli, a vydělali bychom si tak dříve na vlastní bydlení. Už nám přijde výhodnější splácet hypotéku.

Je tu možnost zůstat pár let u jeho rodičů v baráku, kde má přítel volné celé horní patro, a jakmile si něco vyděláme, jít do hypotéky a postavit si něco vlastního. Nápad výhodný, ale za prvé, přítel by se stále nepostavil na vlastní nohy, a za druhé si popravdě hlavně já neumím představit soužití s jeho rodiči. Jistě, jeho rodiče jsou docela „kliďasové“, milí, přátelští. Jsou úplný opak mých rodičů, se kterými se opravdu nedá vyjít, a bydlení u nás nereálné (bydlíme v bytě 3+1 a ještě mám sestru).

Jeho máma je ale tak strašně starostlivá, že by to až škodilo. Neumím si představit, že by mě nechala něco dělat. Přitom já nechci přijít do jejich rodiny jako další dítě, o které se musejí starat. I když jsem u nich pár dní, vyváří nám a nic nás nenechá dělat. A když už, tak s maximální kontrolou. Třeba vaření je pro mě opravdovým koníčkem, neumím si proto představit, že bych příteli nebo i jeho rodičům nemohla nic sama uvařit. Vždy nade mnou jeho máma stojí a „nutí“ mě vařit, jak je zvyklá ona, přitom já mám návyky z domu jiné. Třeba by se s ní dalo nějak domluvit, ale nechci se jí dotknout. Je na mě moc hodná a určitě si neuvědomuje, jak přehnané starosti má. Jak by to potom bylo s praním našeho prádla, uklízením a žehlením? Kolik let bychom museli bydlet u jeho rodičů, než bychom si našetřili dost peněz? Nechtěl by přítel zůstat po letech z pohodlnosti natrvalo? A to ani nemluvím o tom, když by přišlo první dítě. Bojím se, že naše vztahy by se mohly postupem let, které bychom společně strávili u nich v domě, zhoršit.

Další možností je opravení a zvelebení domu, který patří jeho otci. Je to rozsáhlá usedlost, dřívější statek, kde by se dalo bydlet skutečně krásně. Je tam velká zahrada, možnost vybudování minimálně 20 pokojů v patře… Tuto možnost vidím jako nejlepší ze všeho, ale trápí mě určité obavy. V prvé řadě se bojím, že jeho rodiče u nás budou prakticky denně „na návštěvě“, protože jsou celkem dost zvyklí jezdit tam něco kutit a opravovat. Především tedy jeho otec, který v místě vyrostl (ten tam jezdí téměř denně). Dům je od města, kde přítel s rodiči bydlí, vzdálen přibližně 16 km. A to ani nemluvím o tom, když bychom si po letech pořídili dítě. Přítelovi rodiče se na vnouče přímo třesou a lehce se bojím, že jej budou rozmazlovat. Problémem by také bylo dojíždění do zaměstnání, později dětí do školy.

A v neposlední řadě mě trápí majetkové rozdělení. Je pochopitelné, že dům patří jeho rodičům, a tudíž jediným dědicem je můj přítel. Mám obavy, že kdyby se nedej bože něco stalo, nebo bychom se po letech rozváděli, nic by mi nepatřilo. Určitě někdo tuto starost pochopí, nebo se s tímto problémem někdy v životě setkal. Nechci léta investovat peníze do společného bydlení, když bych věděla, že jej vlastní pouze můj manžel. Určitě bychom se s přítelem nějak dohodli, ještě jsme okolnosti tohoto bydlení neprobírali do detailů, ale zase si nechci připadat jako mrcha prahnoucí po penězích.

Poslední možnost, která je ovšem dost nereálná, je postavení si vlastního domku u Prahy. Museli bychom si vzít hypotéku a dostali bychom určitě nějaké peníze od obou rodičů, které bychom jim třeba jednou i splatili. Ale bylo by to NAŠE bydlení, ne jenom JEHO. Navíc daleko od obou rodičů, protože obě rodiny bydlí na Vysočině. Asi působím nepřátelsky, ale opravdu netoužím vidět se s mými nebo jeho rodiči každý týden. Chci si žít vlastní život a ne být na někom závislá a nechat si od někoho neustále radit.

Nedávno mě napadlo, že kdyby přítelův otec prodal usedlost (někdo mu už dokonce za celou plochu nabízel 10 milionů, ale jemu to asi přišlo málo), měli bychom peníze na vlastní domeček hravě. Ale člověk jistě musí brát ohled na vzpomínky a dětství, které v domě prožil, a tudíž chápu, že se mu jej nechce prodat. Určitě bychom se zachovali stejně.

Je těžké se rozhodnout, jestli bydlet u jeho rodičů a riskovat zhoršení rodinných vztahů nebo dokonce rozchod s přítelem, nebo zda zvelebit dům po jeho otci. Nejradši bych vlastní barák, ale holt je to dost finančně náročné. Opravdu nevím, čemu svolit. Přítel to zatím moc neřeší, spíš nechává rozhodnutí na mě, ale ještě se o tom musíme pobavit. Když se rozhodneme předělat dům po jeho otci, už to nepůjde změnit, protože do něho padne určitě také spousta peněz přítelových rodičů.

Jak byste se zachovali vy na mém místě? Báli byste se také toho, čeho se bojím já, nebo to jsou jen hloupé myšlenky? Přikláněli byste se spíš k bydlení blízko rodiny, nebo co nejdál od ní? Obávali byste se, že až budou vnoučata, že bych tchýni a tchána musela denně trpět doma? Děkuji za všechny rady a poznatky.

 

Natálie


5.5.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 109   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
monia
monia - 5.5.2009 15:49

Salík: Kdyby tedy manžel zemřel (nedejbože), jsem dědicem. smajlik - 58
A žijem spolu už tak dlpouho, že rozvádět se ani nemá cenu.smajlik - 68 Ale kdyby přece, pak já mám kam jít a s manželem bych se vyrovnala (nebo spíš on se mnou).

 
monia
monia - 5.5.2009 15:46

Salík: To ale není cizí dům. smajlik - 58
Ano, v článku se to píše, já to ale chápu jako autorčinu spekulaci, nic víc.

 
Salik
Salik - 5.5.2009 15:46

monia: Neber to prosím zle, ale jaké máš řešení pro případ, že se rozvedeš, nebo by manžel zemřel?

 
Salik
Salik - 5.5.2009 15:44

Almego, my nedostali ani ten služenbí byt smajlik - 26...

 
Salik
Salik - 5.5.2009 15:43

chytrájakrádio: Ano, to jsem taky psala..

Almega: Taky jsme nic nedostali...

Monia, já se v článku dočetla, že na tom statku mohou bydlet...předpokládala sem, že jim to sami nabídli..No a když ti nevadí, že bydlíš v cizím domě, nic proti, mě by to vadilo..

 
monia
monia - 5.5.2009 15:31

Salík: Nikde jsem nečetla, že rodiče ten statek chtějí mladým dát nebo prodat a dát jim peníze. To jsou jen autorčiny spekulace. A souhlasím s chytrájakrádio - statek je přítelových rodičů, oni si ho taky zvelebují, investují do něj svůj čas i majetek a Natálie by hned chtěla půlku nebo peníze na SPOLEČNÝ domek. To opravdu není fér.
Sama žiju s manželem v domku, který mu darovali rodiče, ano, investuju do něj i své peníze do oprav a rekonstrukcí, ale bylo b mi proti srsti chtít po manželovi, aby na mě polovinu domu přepsal.
A co se týče Natálie, nejlepší je postavit se na vlastní nohy, nečekat na peníze od rodičů, ale začít vydělávat a pořídit si vlastní bydlení (i za cenu počátečního pronájmu).

 
Almega
Almega - 5.5.2009 15:31

Nojo,dnes jsou to starosti...za mého mlada jsme nedostali od rodičů nic,sami jsme neměli taky nic,byt jsme naprostou náhodou dostali služební(ale až půjdem do důchodu,tak nemáme nic,kdybychom měli byt v paneláku,tak jsme si ho mohli koupit...),tak na stará kolena budeme mít jen starost,kde bydlet.Upsat se už by ani nešlo,takže díky za to ,že máme aspoň chalupu,kam můžeme skromně složit staré kosti....

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 5.5.2009 15:26

Salík: no kdyby to byli manželé, vše by klapalo, plánovali by třeba dítě a neměli pořádně kde bydlet, tak bych chápala, kdyby rodiče přítele přišli a řekli: ok, prodáme statek, dostanete na barák, postavte si a buďte šťastný.... Ale tady máme dva mlaďochy těsně před dokončením školy (pravda, jeden nám už na té škole kapku zasmrádl smajlik - 42), který spolu nikdy nebydleli, každej doted bydlel u rodičů, nejsou zvyklí se o sebe starat atd. Nevím - podle mě by přítelovi rodiče museli být padlý na hlavu, kdyby oběma DOHROMADY ze svých peněz koupili barák jen proto, že Natálii by to tak přišlo nejlepší a nejpohodlnější smajlik - 20 Sakra ať se taky trochu snaží, oba budou vysokoškoláci, tak ať zamakaj a osamostní se sami a za svý peníze. Tak je to přece normální, nebo ne? Doba, kdy se o ně někdo staral a věci jim samy padaly do klína je už pryč. Bude jen důstojný, když se mladý osamostatní a budou se snažit sami. To si myslím

 
Salik
Salik - 5.5.2009 14:52

chytrájakrádio: Mě to nespravedlivý nepřijde smajlik - 26...právě ten pocit, že jsem "holá řiť" by mi ale vadil..

Nevím, barák si do hrobu neveme...a navíc se říká: kdo rychle dává dvakrát dává...tady se nemluví o domě, ve kterém žijí, ale o dalším domě...pokud ho má otec jako koníčka a líbí se mu ho opravovat, tož co, má na to nárok..ale pokud jen tak chátrá, nebo pokud by ho nejraději dali dětem, aby jim ty musely být vděčné a oni by tak nad nimi měli kontrolu..no, potěš...

Prostě, pokud si ho chce nechat, dobře...pokud jim ho chce dát, dobře, ale nesobecky, tudíž na půl a i s tím, že ho mladí můžou prodat..

 
Ploduska
Ploduska - 5.5.2009 14:47

ve třiceti bydlí u maminky smajlik - 76
pryč a hodne rychle! jestli on bude ale vubec souhlasit....
do vlastního - podnájem, hypotéka, cokoli ... žádný zvelebování rodičovského (rodného smajlik - 76)

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 5.5.2009 14:40

Salík: to mi přijde dost nespravedlivý a ten táta by byl asi padlej na hlavu. prodal by svůj milovanej statek a peníze dal mladým na barák, na kterej by pak oba měli stejný práva? mno smajlik - 68 v tom případě by bylo výhodný být ta holá řiť, která se k tomu namane

 
Salik
Salik - 5.5.2009 13:56

Almega: Ovšem nejférovější je přepsat majetek na SJM, prostě všechno na půl....pak se ani jeden nemusí cítit jako ten chudší..a vždy je tu jistota, že pokud by došlo k rozvodu, každý má polovinu toho, k čemu třeba i desítky let přispíval..

 
Almega
Almega - 5.5.2009 13:38

Vše se dá řešit věcným břemenem doživotního užívání,pak by ji nikdo jen tak nemohl vyhodit z baráku,i když bude číkoliv.Poznámka k níže uvedenému.

 
Salik
Salik - 5.5.2009 13:23

Zásadní ovšem je, jestli rodiče ten statek vůbec prodat chtějí..v tomhle případě asi ne...takže není co řešit..Je to jejich a můžou si s ním dělat co uznají za vhodné..

 
Salik
Salik - 5.5.2009 13:20

kareta: no, já nevím..jsou mladí, ještě by měli něco prožít, vyděla si, vyzkoušet si svůj vztah...

Ale to dělení na jeho a její smajlik - 11...

Pokouším se si tu situaci představit..pokud bych měla takový statek a jediného syna, dala bych ho dětem...oběma (rozuměj synovi a jeho přítelkyni)! Tedy po několikaletém vztahu, kdy by už byli manželé a byla by velká šance, že to tak i zůstane...

Možná se mi to ale snadno mluví, protože žádný takový majetek nemám smajlik - 26

Do vztahu, kde bych věděla, že manžel získá majetek, který nebud i můj a já se budu muset celý život klepat, co semnou bude...Nevím, buď bych požádala manžela ať jde se mnou pryč a postaráme se sami, nebo bych odešla sama...předem..

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77195.
    Archiv anket.