Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Neumím si vysvětlit chování mého manžela, který se po narození našeho syna začal chovat jako by byl sám ještě dítě. Slyšela jsem, že někteří muži zpočátku na své děti žárlí, ale myslela jsem si, že je to myšleno spíš obrazně. Nikdy by mne nenapadlo, že by dospělý chlap byl něčeho takového schopen.
Teď vidím, že je to opravdu možné a jsem z manželova chování docela zaskočená. Na syna jsme se oba moc těšili, když se před půl rokem narodil, byl to po nás nejkrásnější vánoční dárek. Manžel byl u porodu a k tomu se váže mé první překvapení nad jeho chováním. Na sále všechno probíhalo normálně, i se snažil mi být oporou, utíral mi čelo, masíroval záda atd., ale o pár dní později, když rodině líčil narození našeho dítěte, měla jsem dojem, že tím nejhlavnějším byl on sám. Celé se to neslo v duchu, jak on trpěl, když viděl, jak trpím já, co prožíval, co cítil. Já jsem byla až druhá v pořadí. Naše dítě prostě porodil on, řekla bych. Tehdy jsem to vzala s humorem.
Jenže pak to pokračovalo a pokračuje dodnes. Syn do tří měsíců trpěl kolikami, skoro jsem se s ním nevyspala, do toho kojení každou druhou hodinu. Byla jsem unavená, možná i podrážděná. Bohužel, manžel mi to nijak neulehčil. Patrně dospěl k názoru, že jeho úloha jako otce byla naplněna zplozením potomka a jeho následným odrozením, které patřičně protrpěl a péči o novorozence nechal zcela na mně. Bohužel, nejenom o dítě, ale i o celou domácnost. Jak řekl, jiné matky to taky musejí zvládat.
Kvůli tomuto jeho sveřepému přístupu, který se mi nepodařilo mu vymluvit, jsem se proměnila ve štvance. Teď už je to tedy trochu lepší, malý už se umí zabavit a nepláče celé dny a noci jako dřív, ale i tak toho bylo a je na mne dost. Vrcholem všeho však je manželovo chování v tom osobním vztahu ke mně. Uvědomila jsem si, že na svého syna žárlí a je to pro mne šok.
Vyžaduje mou stoprocentní pozornost, když přijde z práce, chce, abych se mu plně věnovala a poslouchala, co mi vypráví, což já bych samozřejmě ráda, ale když je potřeba nakrmit dítě, nebo začne plakat, tak musí jít všechno ostatní stranou. Na manželovi vidím, jak je mu to doslova proti srsti, nikdy ho nepochová on sám od sebe, ještě mne od toho zrazuje, prý mu neuškodí, když si trochu popláče a měla bych ho už takhle od mala učit, že nemůže být vždycky hned po jeho. No, nevím, jak se dá půlročnímu dítěti vysvětlit, ať ten hlad ještě chvíli vydrží, jen co si tatínek s maminkou dopijou kafíčko.
Tohle co jsem napsala je jen jeden příklad z mnoha. Je toho víc. Když třeba přijdeme na návštěvu k jeho rodičům, tak ti jsou samozřejmě z malého celí pryč a věnují se mu. Manžel jim už několikrát ublíženě řekl, že on je snad vzduch, že do té doby, co se jim narodil vnuk, tak pro ně on jako syn, přestal existovat. Přitom to tak není, bavíme se společně všichni normálně. Jemu prostě vadí, že není středem vesmíru, nebo co.
Nevím, odkud to má, ani když propátrám vzpomínky z minula, nenalézám tam žádné sklony k sebestřednosti. To se projevilo až s narozením našeho dítěte. Není ani jedináček, má dva sourozence.
Co s ním? Trvá to už půl roku. Já se přece nemůžu rozkrájet, momentálně jsem prostě víc máma, než manželka, to by přece měl jako dospělý chlap pochopit. Přitom si nemyslím, že bych ho nějak zanedbávala, ty první čtyři měsíce tedy možná ano, byla jsem opravdu hodně unavená, ale teď už je to z mé strany lepší. Ale on se chová jako malé rozmazlené děcko. Jako by se mu nenarodil syn, ale mladší sourozenec. Jak bych na něj měla působit, aby se v něm probudily normální otcovské pudy? On je snad vůbec nemá.
19.6.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
matysek: 8:24 Taky mám tohle v plánu, zapojit chlapa pěkně od začátku. A hlavně už teď, a to ještě děti neplánuju, mu řikám, že jestli bude chtít děti, tak že se bude muset zapojit i do starání. Už se bavíme o tom, jak bude přebalovat a hlídat, abych si mohla dojít zacvičit apod. Jak to všechno bude probíhat. Že se bude muset umět postarat, když je třeba pošlu spolu samotný na víkend na chatu atd. Jen ať je připraven a pak neřiká, že si myslel, že se budu starat jenom já a on nic 
. Sice to ve finále bude trochu jinak, ale aspoň ví, že to budu vyžadovat 
Verera: "sarmyn: Víš, já bych tak nějak čekala, že u mimina se manžel sám "odstrčí na druhou kolej", tj. že bude chápat, že to dítě má určité potřeby, které mají přednost před ním. A pak matka a nakonec on sám."
to myslis fakt vazne? 
jasne, ze decko ma urcite potreby, a neni v poradku, ze chlap nepomaha... ale zase odsud pucud... aby byl jen za toho, kdo nosi domu prachy a musi jeste k tomu pomahat a sam se odstrict na posledni misto... no ehm.... to se rovnou muze odstrcit k nejaky jiny. Nejdriv by meli byt rodice a pak teprve deti... vzdycky to tak bylo... ale dneska ze z toho dela veda
Viv :o): chlapa zamerne nekomentuju, ale ... uz jsem videla dost bab, co dojeli na tom, ze byl nejdriv matkami a az pak partnerkami/manzelkami. V podstate souhlasim se Samryn.
Ono jsou taky extremy, znam maminu, ktera od deti neudela ni krok, a to starsi uz je dokonce predskolniho veku, to druhe ma cca rok. Ale k babicce je neda ani na dve hodky (pritom maji dobre vztahy, vsichni - je to matka a dcera a maj se fakt radi, co jsem stacila videt... sama s detma je u babicky denne, protoze babicka ma zahradu a rodinka s detma bydli v panelaku), na noc uz vubec, manzelovi je taky neda ani aby si odskocila na cviceni nebo kafe s kamoskou (a pritom je to chlap co to s detma umi, mmch je to ucitel na prvnim stupni ZS, takze to neni chlap, kterej by si nevedel rady, s tou starsi dcerkou maj hezkej vztah), nemuzou jet tam ani tam, pokud je to na vic dni, protoze maj prece deti... na druhou stranu manzelovi vycte, ze nepomuze (ale ze ho ona nenecha, tak to uz nevidi). Je to tezky a jsem si jista, ze ona nema pocit, ze je neco jinak, nez by bylo zdravo... 
.JPG){kind=avatar}
Někteří muži dítě zplodí jen proto, aby dokázali, že jejich bičíkovci fungují správně, ale pak už není dítě důležité. Přece každý chápe, že nejdůležitější je, aby byl pořádně opečovaný muž, aby se žena především dobře starala, aby se její manžel dobře napapal, poslechne si, co všechno se mu podařilo nebo co mu zase ten zlý svět provedl, a pak je tygřice v posteli. A tak na tu dobu, kdy je manžel doma, uspí dítě odvarem z makovic (nebo mu sebere baterky), aby si pán tvorstva nepřipadal odstrčený. Muž, který si myslí, že je středem světa a že má přednost před miminkem, je idiot a potřeboval by od svého otce proplesknout. Opravdu je někdo schopen uspokojovat tokat, když vedle řve kojenec hladem nebo v plenách, které potřebují vyměnit?
sarmyn: Víš, já bych tak nějak čekala, že u mimina se manžel sám "odstrčí na druhou kolej", tj. že bude chápat, že to dítě má určité potřeby, které mají přednost před ním. A pak matka a nakonec on sám.
V takovém případě hledá rozumná matka a manželka zase prostor, kde nebude ošizeno dítě a vyšetří si ho pro partnera, protože jí je oporou a zaslouží si to.
Ale aby se chlap dožadoval pozornosti na úkor dítěte?
Vždyť to je naprosto to samé, jako když sebou děcko plácne na zem a snaží se něco si vyřvat, jen je to míň nápadné. Doporučuje se dítě ignorovat a věnovat se mu, jakmile se zase začně chovat vhodně. Tak by se totéž dalo aplikovat na manžela, jen tomu se to dá už říct a on by se to měl snažit pochopit, pokud nechce být považován jen za přítěž.
Ty bláho, tak to je blbý. Ještě jsem to v okolí nezažila, takže neporadím. Jenom doufám, že se mi to nestane 
, ale u nás doma jsem spíš já ten co vyžaduje pozornost
.jpeg)
sarmyn - 19.6.2012 11:14 - každý máme své priority a pro mě jsou a budou moje děti na prvním místě před vším ostatním. Já jsem je chtěla, mám je ráda a míním jim to dávat najevo. A není to taková ta opičí láska, myslím, že z nich vyrostli schopní,ale ohleduplní jedinci.
Kdysi jsem zažila v jedné rodině(byli jsme na návštěvě) ukázku výchovy sotva ročního dítěte. Dítě řvalo v postýlce,protože mělo hlad, máma mu nestačila dát včas najíst,protože připravovala hostinu, on jí nic nepomohl a místo,aby se postaral o dítě,tak rozhodl,že se mu nesmí dát přednostně najíst, že se nejdřív najedí dospělí a dítě počká. Dneska bych se sebrala a odešla,ale tenkrát jsem byla sama ještě díte, jen ten zážitek mám dodnes. Takže takhle teda ne, to bych byla schopná hájit to dítě i proti jeho vlastnímu otci.
Martino, jestli je to tak jak pise Sallie a patris mezi maminy, ktere zapomnely byt vsim ostatnim a jsou jen mama, na to musis prijit jen ty sama. Ja myslim, ze tvuj chlap bude nedospelej jesita, ale myslim, ze mu svym zpusobem i muzes do karet nahravat. Dej mu prostor. Tipla bych si, ze tam bude kus jeho jesitnosti a v tobe kus te, ktera je matkou a ma pocit, ze vse a vsichni ostatni se musi tomu prizpusobit. Tak se primlouvam, zacni byt zase i zenou a manzelkou, tipu uz tu padlo hodne. Chapu, ze byt matkou je ted dulezite a zabere to 90 % casu, ale zkus utrhavat neco i pro sveho muze, treba se pak zmeni i jeho chovani... 
A navic, partnersky vztah se musi budovat porad, i kdyz jste rodice, v teto oblasti neni nikdy hotovo. Jestli ted utnes a prestanes byt partnerka, muze se stat, ze pak uz tezko budete vztah obnovvovat...
Souhlasím se Sally, kdoví, kde je pravda, třeba si to děláš sama..
Přece jste pár, kretý si pořídil dítě a to, i když potřebuje mámu momentálně nonstop, tak by se němělo dostat mezi vás dva...
PEGG: já bych tedy rozhodně měla priority jinak...nejdřív my dospělí a pak dítě..ne ho odstrkovat, ale přece si z něj můžu sednout na zadek i jinak než odstrčit manžela na druhou kolej. Rozhodně se měli do starosti o něj zapojit oba, rovnou, nechápu, proč první 4 měsíce vstávala k miminu jen Martina....
Tak tohle miluju....ty ublížené chlapy,kteří se podílí na početí dítěte a potom mají kecy, jako že žena to musí zvládnout a žárlí na dítě, protože mu vzalo pozornost manželky a už není středobodem světa.
Jednoznačně ho zapoj do péče o dítě a nedej na jeho řeči, že je z práce unavený.Je to i jeho dítě...
orinka: to myslíš vážně? Mě přijít kamarádka si na mě a mé rodině zvyšovat ego svého manžela tak by kamarádkou dlouho nebyla. Manipulace se mi velmi příčí. Navíc podsouvat mu jak je úžasný, že má syna zavání, že holky jsou nic a ošklivě se to může proti Martině otočit. Už teď je jak služka.
Martino, zkus manželskou poradnu, my nevíme co u vás všechno je nebo není a těžko radit na základě stručného dopisu a popisu jedné strany. Třeba časem povyroste syn i manžel :-).
Čo najskôr by som mu vysvetlila, že sa má chovať ako dospelý a ako chlap, pretože sa teraz chová ako malé rozmaznané dieťa. A tiež by som mu vysvetlila, že ak sa nezmení, tak s ním prestanem spávať, pretože mi pripadá ako môj syn a so synami sa predsa nespáva.
Verera - 19.6.2012 9:23 
Možné je všechno...Z mé zkušenosti znám,že manžel též zastával názor,že o jedno dítě a domácnost se žena postará úplně snadno...O mimino se taky moc nezajímal,až bylo chodící a mluvící,tak potom naopak se staral hlavně on,chodil s ním ven,hrál si s ním,a pod. Pro mne to bylo nejhorší rok života,ale vše se nějak přečká a přežije - to vidím dnes s odstupem.Druhé dítko bylo mnohem radostnější a člověk byl i víc otrlý,ale i tak to byl zápřah.
