Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
.jpg)
Připadá mi, že můj přítel nemá z domova zažité základní věci, proto bych se vás chtěla zeptat, zda jsem opravdu sto let za opicemi, jak mi říká. Podle něj zbytečně lpím na naprosto zbytečných rituálech, které jsou už dávno přežité a skoro nikdo je dnes už nedodržuje.
Neshody máme hlavně kvůli společnému jídlu. Zatím jsme bezdětní, oba zaměstnaní, děláme na směny. Takže v týdnu se z práce vracíme každý jindy, on když má odpolední, tak až v půl jedenácté v noci. Protože se tedy v průběhu pracovního týdne moc nevidíme, chtěla bych, abychom si to vynahradili o víkendu, ty máme oba dva volné.
Přítel však mé snažení bojkotuje. Hlavně co se týká společného jídla. Snažím se vždycky v sobotu a v neděli uvařit k obědu něco dobrého, dám si s tím práci a on to vůbec neocení. Nejenom, že si se mnou nikdy nesedne ke stolu, abychom se společně naobědvali, ale kolikrát si to mnou pracně připravené jídlo vezme sám až za dvě hodiny, ani si to nepřihřeje, uvelebí se s tím u počítače a bezmyšlenkovitě to do sebe nahází. A je mu jedno, co to je: svíčková, knedlo vepřo atd.
Strašně mě to mrzí, či spíš přímo štve. Několikrát jsem s ním mluvila, že mi tenhle způsob nepřipadá vhodný a taky že je to vlastně neúcta k mé práci a on mi řekl, že to moc hrotím, u nich doma se prý taky každý najedl tak, jak měl hlad. Doslova to formuloval, že na nějaké předstírané opičky v rámci nedělního oběda není zvědavej.
Minulý víkend jsem se už naštvala a jednoduše jsem nic neuvařila. Sama jsem si namazala chleba a šmitec. V lednici nebylo nakoupeno, jen takové základní věci. V sobotu asi kolem třetí začal přítel brousit kolem sporáku a ptal se, co máme k jídlu, tak jsem mu řekla, že co si vezme. Zůstal koukat, jakože nevěří a šel do lednice, kde zjistil, že si moc nepomůže, byly tam akorát dva plátky šunky, vajíčka a kus sýra. Bylo vidět, že ho to šokovalo, prý „to si mám jako k obědu namazat chleba, nebo co“? Tak jsem mu řekla, že ano a pokud chce něco jiného, musí si skočit nakoupit a uvařit. Že jsem si vzala k srdci jeho slova a taky nebudu dělat nějaké opičky kolem jídla.
Do krámu samozřejmě nešel, vyjedl z lednice co tam bylo. K večeři už nic nezůstalo, což mi nevadilo, udělala jsem si jednu vaječnou omeletu a tím to pro mne skončilo. On pak chodil jako hladovej vlčák a z nouze si namazal chleba hořčicí.
Druhý den, v neděli, jsem mu ráno oznámila, že jsem domluvená s kamarádkou a jdu na celý den pryč. A nechala jsem ho tam s tou prázdnou lednicí. Večer jsem doma našla totálně vytočenýho, otrávenýho chlapa, prý jsem to přehnala, jako ženská bych se snad měla postarat, aby byly doma základní věci a o víkendu uvařeno.
Pohádali jsme se docela dost, ještě teď máme kvůli tomu dusno. Ale já se rozhodla, že neslevím. Řekla jsem mu, že dokud bude on bojkotovat moji práci kolem jídla, tak já prostě vařit nebudu. A jestli to chce nějak napravit, tak následující měsíc je to na něm: nákupy i víkendové vaření. Že je zrovna tak dospělý jako já, aby se o to dokázal postarat.
Přiznám se, že příjemně mi není, ale doufám, že snad půjde trochu do sebe. A taky přemýšlím, jak to chodí v jiných domácnostech, hlavně co se týká toho společného víkendového jídla. Jíte jako rodina společně, pokud jste všichni doma, nebo jsem opravdu sto let za opicemi a vyžaduju po něm něco, co už je dávno přežité?
18.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
IVUSKA 56: i u nás to tak bývalo když byla mládež doma...a teď jen s mužem taky jíme o víkendech společně pokud je muž doma a nemá zrovna dvanáctku.....
myslím že to má každý tak jak byl zvyklý z domu....a u nás se po jídle děkovalo a děkuje....ne ze jídlo ale za tu práci s ním....
Mirrka: Ale Misa pise, ze kdyz prestala varit, tak se mu to nelibi a prudi. Tak kdo potom koho do ceho nuti 
Osobne u jejiho pritele postradam slusnost 
nikdy sa mi nepodarilo spolu s rodinou stolovať, každý sme hladný inokedy, ale vôbec ma to netrápi
Mirrka: To není o tom, že je ve 12 oběd. Může být třeba ve 2 hodiny, ale jde o společně strávený čas při jídle. Já má taky uvařeno dřív, nesním najednou polévku a druhé, takže si napřed dám polévku a potom společně jíme druhé jídlo. Syn také nechce jíst když je navařeno a jí si kdy chce. Strašně mě to štve, protože potom to jídlo ztrácí na kvalitě, ohřívané v mikro taky není nic moc. Jsem pro společné obědy v jakoukoliv hodinu na které se dohodneme.
.gif)
Mirrka: Nikde jsem se nedočetla, že Míša nutí přítele, aby byl oběd přesně v poledne. Pokud vstávají později, můžou posunout i oběd a naobědvat se třeba kolem 13. hodiny.
Myslím, že je normální, aby se rodina sešla aspoň o víkendu u společného jídla, když to nevychází v týdnu. Nejde jen o to jídlo, ale o příjemný rituál, kdy jsou všichni pohromadě.
Pokud tobě vyhovuje, že každý jíte v jinou dobu, tak je to tvoje věc. Mně přijde i z hlediska praktičnosti výhodnější naobědvat se všichni společně, pak se uklidí a není nic roztahané několik hodin. Když jsme měli malé děti, tak jsme jídlo uzpůsobovali podle jejich spánku, ale to je jen na přechodnou dobu. Teď, když jsou velké, tak vědí, že budeme společně obědvat, i když třeba vstávají později kvůli tomu, že se vrátili domů pozdě večer.
caira: 
pod to se podepíšu.....
U nas se teda spolecne ji tak 90% jidel. Vcetne detskych svacinek. Ony totiz deti daleko lip ji, kdyz sedi u stolu vsichni. Pripada mi to hezke a dulezite. Mj treba proto, ze to znamena ze taky sedim a jim.
Michaela myslim docela slusne demonstrovala co ji vadi a ze si nenecha libit vsechno. Potud dobre. Ale fakt by mela nasledovat snaha se dohodnout jak rikala Sallie nebo nekdo. Mozna by opravdu stacilo posunout dobu obeda. Nebo nedelat spolecny obed ale spolecnou snidani? My dokud jsme byli sami, tak jsme se hodne a pomalu nasnidali, pak sme si udelali neco mezi obedem a veceri nebo sme sli nekam ven a dali si jidlo nekde.....
Taky je dobry rozmyslet si to co uz tu nekdio rikal. Delate spolu jeste neco jinyho? Podle clanku to tak nevypada, ale to muze mast. A zensky/muzsky prace? Dela doma neco?
vyřešilas to skvěle, ten tvůj je prostě neandrtálec............
.gif)
Mirrka: kdo chce, dokáže s přizpůsobit :
dcera si ůže dát v 10 ovoce
syn si může dát lehší snídani
matka si může PRAVIDELNĚ píchat inzulin o hodinu dřív
Život je velký kompromis.
A kdo nechce dělat kompromisy, nemá společné obědy.
Mirrka: Ty jsi ještě na mateřské, viď ? Proto je Ti to jedno. Protože jinak to fakt nechápu.
Rozhodně nejsem ze staré školy, o domácí práce se sakra dělíme - ale opravdu ctíme společné obědy o víkendu!
Možná i proto, že to neí tak často. Já delám i víkendové služby, manžel také, kolikrát se vidíme jen 1 den z víkendů a společných chvil u oběda si opravdu vážíme!
...jako ženská bych se snad měla postarat, aby byly doma základní věci a o víkendu uvařeno... No to mě teda vytočilo, páníček snad nemá nohy, aby si došel do obchodu a ruce, aby si uvařil??? Ten by teda jel. Jsi jeho přítelkyně nebo hospodyně?
Já teda obstarávám velké nákupy, protože výhradně užívám rodinné auto, ale manžel se skoro denně staví v obchodě pro pečivo a nějaké drobnosti, v sobotu ráno pravidelně chodí pro čestvé pečivo k snídani a když má hlad, tak si něco málo uklohní.
Společně jíme vždycky, když se sejdeme doma (muž taky dělá na směny), občas si uděláme "anglickou" snídani a to si vyloženě užíváme. Děti to mají taky rády a já jsem hóóódně spokojená, že jsme všichni spolu.
.jpg)
Bez urážky ale vy ste obidvaja ako sto rokov za opicami.
Jeden by chcel určovať kedy je ten druhý hladný.
Druhý si myslí, že "žrádlo je ženská práca".
U nás máme spoločné obedy len keď ideme do reštaurácie. Neviem si predstaviť ako nútim muža aby zasadol o 12:00 ku stolu keď o jedenástej raňajkoval. To isté syn, cez víkend ráno síce vstane o siedmej ale raňajkuje oveľa neskôr tj. okolo deviatej a do obeda ešte chce ovocie čiže o 12:00 nie je hladný ani náhodou. V škole má obed o 13:30. Dcéra zas naopak ráno vstane a hneď raňajkuje takže kľudne o 6:00. O 11:00 už obieha hrnce a chce aspoň polievku. Muž a dcera najprv zjedia polievku a hlavné jedlo chcú až o hodinu. Ja v práci obedujem okolo 12 bez polievky. Mama diabetička zas chce obed o 13:00 kvôli inzulínu. Fakt si neviem predstaviť ako toto všetko zladiť do jedného obeda bez toho aby polovica rodiny nevyla hladom a polovica sa v jedle nerýpala.
Uvaríme tak aby o 11:00 už bola polievka a o 12:00 hlavné jedlo. K obedu volám o 12:00, kto príde ten si naberie a stane sa že sa pri stole stretneme ak nie nerobím z toho drámu a neviem si predstaviť že by obed mal byť určujúci k tomu kedy sme spolu a aby som mala hlavu v starostiach že cez víkend o 12:00 nesedíme pri stole. Som rada že sme vyrástli zo synovho obedného spánku ktorý spal zásadne doma a konečne možeme tráviť celý deň aj mimo a nemienim tráviť víkendy pri sporáku.
Zachovala sel úžasně, vydrž! Také jíme o víkendech společně, jiný den se nám to nepovede. Dojal mě již dospělý syn, když řekl, že se mu stýská po společných obědech a těší se na ně. Od něho to potěšilo 2x, jelikož je to mlsal, kterému hned tak něco nejede. Takže kolikrát musí sníst to, co ostatní, i když jeho chutě jsou někde jinde. Letošní léto bylo rozlítané, tak se nám nedařilo jíst společně, tak na podzim se to už snad zlepší. Děkování a chválení za jídlo je naprostá samozřejmost. Holka, drž se.
.JPG){kind=avatar}
Děláte aspoň něco společně? Jak údržujete pořádek v domácnosti, podílí se na něm i tvůj přítel nebo je to jen tvoje práce? Vztah není jen čtyři bosé nohy v posteli.
My spolu o víkendech obědváme, když nejsme každý jinde. Snídáme a večeříme zvlášť, protože každý máme hlad v jinou dobu. Kávu si taky dáváme společně.
Tvůj postup plně schvaluji.V "nedělání opiček" nadále pokračuj.
Zachovala ses naprosto úžasně. Držím palce, aby byl výsledek Tvého snažení odpovídající a partnerovi se rozsvítilo a třeba časem i ocenil Tvoji snahu. My jsme v týdnu také rozlítaní, jíme jak kdo přijde domů, ale víkendové obědy ctíme. Dojal mě čerstvě dospělý syn, když řekl, že se mu stýská po společných obědech a zase se na ně těší-letošní léto jsme měli také hodně rozlítané a nedařilo se nám jíst u jednoho stolu. Tak mě to opravdu dojalo. Navíc, za jídlo všichni děkují a ocení, že jim chutnalo, apod.
