Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Neumím si vysvětlit chování mého manžela, který se po narození našeho syna začal chovat jako by byl sám ještě dítě. Slyšela jsem, že někteří muži zpočátku na své děti žárlí, ale myslela jsem si, že je to myšleno spíš obrazně. Nikdy by mne nenapadlo, že by dospělý chlap byl něčeho takového schopen.
Teď vidím, že je to opravdu možné a jsem z manželova chování docela zaskočená. Na syna jsme se oba moc těšili, když se před půl rokem narodil, byl to po nás nejkrásnější vánoční dárek. Manžel byl u porodu a k tomu se váže mé první překvapení nad jeho chováním. Na sále všechno probíhalo normálně, i se snažil mi být oporou, utíral mi čelo, masíroval záda atd., ale o pár dní později, když rodině líčil narození našeho dítěte, měla jsem dojem, že tím nejhlavnějším byl on sám. Celé se to neslo v duchu, jak on trpěl, když viděl, jak trpím já, co prožíval, co cítil. Já jsem byla až druhá v pořadí. Naše dítě prostě porodil on, řekla bych. Tehdy jsem to vzala s humorem.
Jenže pak to pokračovalo a pokračuje dodnes. Syn do tří měsíců trpěl kolikami, skoro jsem se s ním nevyspala, do toho kojení každou druhou hodinu. Byla jsem unavená, možná i podrážděná. Bohužel, manžel mi to nijak neulehčil. Patrně dospěl k názoru, že jeho úloha jako otce byla naplněna zplozením potomka a jeho následným odrozením, které patřičně protrpěl a péči o novorozence nechal zcela na mně. Bohužel, nejenom o dítě, ale i o celou domácnost. Jak řekl, jiné matky to taky musejí zvládat.
Kvůli tomuto jeho sveřepému přístupu, který se mi nepodařilo mu vymluvit, jsem se proměnila ve štvance. Teď už je to tedy trochu lepší, malý už se umí zabavit a nepláče celé dny a noci jako dřív, ale i tak toho bylo a je na mne dost. Vrcholem všeho však je manželovo chování v tom osobním vztahu ke mně. Uvědomila jsem si, že na svého syna žárlí a je to pro mne šok.
Vyžaduje mou stoprocentní pozornost, když přijde z práce, chce, abych se mu plně věnovala a poslouchala, co mi vypráví, což já bych samozřejmě ráda, ale když je potřeba nakrmit dítě, nebo začne plakat, tak musí jít všechno ostatní stranou. Na manželovi vidím, jak je mu to doslova proti srsti, nikdy ho nepochová on sám od sebe, ještě mne od toho zrazuje, prý mu neuškodí, když si trochu popláče a měla bych ho už takhle od mala učit, že nemůže být vždycky hned po jeho. No, nevím, jak se dá půlročnímu dítěti vysvětlit, ať ten hlad ještě chvíli vydrží, jen co si tatínek s maminkou dopijou kafíčko.
Tohle co jsem napsala je jen jeden příklad z mnoha. Je toho víc. Když třeba přijdeme na návštěvu k jeho rodičům, tak ti jsou samozřejmě z malého celí pryč a věnují se mu. Manžel jim už několikrát ublíženě řekl, že on je snad vzduch, že do té doby, co se jim narodil vnuk, tak pro ně on jako syn, přestal existovat. Přitom to tak není, bavíme se společně všichni normálně. Jemu prostě vadí, že není středem vesmíru, nebo co.
Nevím, odkud to má, ani když propátrám vzpomínky z minula, nenalézám tam žádné sklony k sebestřednosti. To se projevilo až s narozením našeho dítěte. Není ani jedináček, má dva sourozence.
Co s ním? Trvá to už půl roku. Já se přece nemůžu rozkrájet, momentálně jsem prostě víc máma, než manželka, to by přece měl jako dospělý chlap pochopit. Přitom si nemyslím, že bych ho nějak zanedbávala, ty první čtyři měsíce tedy možná ano, byla jsem opravdu hodně unavená, ale teď už je to z mé strany lepší. Ale on se chová jako malé rozmazlené děcko. Jako by se mu nenarodil syn, ale mladší sourozenec. Jak bych na něj měla působit, aby se v něm probudily normální otcovské pudy? On je snad vůbec nemá.
19.6.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
mashanka - 19.6.2012 9:10 
Dřív by mě takové chování hodně trápilo, ale dnes už bych se nedala. Prostě bych si pro sebe udělala žebříček hodnot. Dítě na 1. místě, na 2. manžel, na 3. domácnost. A nemlč, nejhorší jsou ty pocity, které neřekneš. Prostě mu řekni, tvoje chování se mi nelíbí, copak ty nemáš rád vlastní dítě? Pomazlí se s ním někdy, hraje si sním? Tak velké dítě už přece krásně vnímá a komunikuje, copak mu nedochází, že prošvihne tu nejdůležitější dobu. Nevytvoří si to správné pouto, bude jen ten přísný otec, který nedokáže dětem dát najevo, že je má rád. Kdo jiný by je měl milovat, když ne vlastní rodiče?
A jak píše annie - 19.6.2012 8:24 projeví se to jeho chování i na vašem vztahu, pasoval tě do role služky a pečovatelky o svoje osobní blaho, nedej se. 
Tak tohle nesnáším, mužská ješitnost je snad jedna z nejodpornějších vlastností. A brala sis chlapa, ne dítě. Tak by se podle toho měl chovat.
Mít tohle doma, tak si s ním sednu a dost důrazně mu vysvětlím zase svá očekávání.
Že jeho obdivovali v jeho dětských letech, teď už je na řadě jeho syn a od něj se naopak očekává, že nebude prosazovat sebe, ale pochopí, že malé dítě prostě má přednost před ním. A on by měl mít radost, že je dítě středem pozornosti. Natvrdo bych mu řekla, že se chová jako malé dítě, že na syna žárlí, pokud si to neuvědomuje a že jako dospělý by s tím měl bojovat a překonat to a ne s tím obtěžovat okolí, protože tak ze sebe jen dělá hlupáka. On to možná potřebuje slyšet, sám si ty pocity neumí správně vysvětlit.
Pokud se narodí mladší sourozenec, tak je přirozené, že starší žárlí a návštěvy by se měly upozornit, že se mají nejprve zajímat o staršího a pak až se nadšeně vrhat k malému. Dělat tohle ovšem u jedince, který se navenek jeví dospělý, mi přijde dost ubohé a jemu samotnému by to mělo být trapné. Pokud ne, je něco špatně.
Udělala bych to, co se tu radí- dávat syna co nejvíc tatínkovi. Klidně mu ho strčit po práci s kočárkem, nechat ho koupat, uspávat. Třeba se obden střídat. A vysvětlit mu, že když on ti ubere práci s vaším společným synem, budeš ty mít pak čas a sílu si povídat s ním. Pokud to není ochoten dělat, nemůže čekat, že ty se budeš věnovat jemu na úkor syna.
.jpg)
Prostě ho do péče o syna zapoj a nějaké jeho řeči o tom, co musí ostatní matky zvládat, ignoruj - on je tady s vámi, tudíž nemůže mít ani tušení o tom, co kde zvládá někdo jiný - navíc se ho to netýká a nic mu do toho není. A i kdyby toho ostatní ženy zvládaly ještě 10 x tolik, ony nejsou žádnou předlohou pro to, jak chceš žít Ty. - Tohle bych mu řekla - a taky to, že nechci dvě děti - pokud se nehodlá začít chovat jako muž, ztratíš na něj pohled jako na muže a bude pro Tebe dítětem - a že už se k tomu schyluje.
Na druhou stranu, nebyla jsem u vás, nevím, jak to je - některé maminky skutečně s příchodem potomka zabřednou do papání, kakání, plínek a kašiček natolik, že se muž cítí odstrčený oprávněně. Hlavně nehledej chybu jen u druhých - ale také ji nenech házet všechnu na sebe - každý stav, který je, průběh něčeho.....kde je víc lidí, ovlivňují svým chováním všichni - každý má svůj podíl
Spolu jste založili rodinu, spolu o ni a o její štěstí pečujte - nesoutěžte o pozice - spolupracujte
Zaplatila bych si víkend v lázních (mlíko odstříkala nebo počkala až syn bude přikrmovaný) a ať se tatík stará, ostatní otcové to přece taky musí zvládnout. Jinak se z toho zblázníte.
Jemu prostě vadí, že není středem vesmíru - trefné.
.gif)
taky mám půlročního klučinu, ale spíš jsem na druhé koleji já. Když manžel přijde z práce, následuje vítání- nejdřív se psem, pak s malým a pak teprve se mnou. Ale já jsem ráda. Jak je manžel doma, a nemá nějakou důležitou práci, tak si můžu dělat, co chci. Postará se o malýho včetně koupání krmení i uspávání. Zapojila jsem ho do péče hned od začátku a není problém. Radu ale nemám, já už bych se s takovým chlapem dávno pohádala...
.JPG)
Che, podobný unikát se vyskytuje v mé rodině - jde o mého švagra...
Nepomohlo nic, žádné lsti, žádné triky, žádné postavení před hotovou věc. Nic nezabíralo, vymykal se čemukoliv.
Hlava mi to nebrala, myslela jsem, že je to inteligentní tvor.
Děsně se ho dotýkalo, že si teď hned něco usmyslel a sestra nemohla - přece nevyrve dítěti prs s pusy, kvůli tomu, že si švagr usmyslel, že teď hned potřebuje něco podat...
No - shrnu to - ségra nakonec zvládla dvě děcka v kombinaci se švagrovou babičkou s pomocí ženské části obou rodin, kluci teď mají 10 a 13 let, ale vztah ségry a manžela doteď stojí za starou bačkoru.
A to před dětma spolu spoustu let chodili, pak žili a bez problémů... 
Teda nechci nikoho urazit, ale tvůj muž se chová jako blb, jako nezralý jedinec. Moc to nechápu, mám kolegu s půl ročním synem a někdy mi už jde na nervy, protože celý den neslyším nic jiného než jak si jejich Bohoušek už sám podá hračku .....Prostě se nedej, jak přijde vraz mu syna do ruky nebo ho vyšli s kočárem na procházku nebo běžte oba. Předpokládám, že on přijde z práce , ty máš všechno hotovo a pak jen sedíte doma? Zapoj ho a nedej si vymluvit,že jiné matky to stíhají, možná ano, ale jsou tak sami proti sobě, chlap si myslí, že doma není co dělat a ten pocit přetrvá i když žena začne chodit do práce a pak se s tím těžko srovnává, že se po něm něco chce. Dítě tě snad vás obou Jo a nemám ráda, když se děti nechávají dlouho brečet. Neříkám, že musí praštit s horkým hrncem o podlahu a letět, ale bacha, kluci si někdy vybrečí kýlu.
.gif)
Ještě pro upřesnění,píšu :,,hned mezi dveřma mu ho šoupni do ruky,,...protože počítám teda,že nechodí urvanej z práce,když má chu´t si s tebou povídat a povídat u kafíčka,ale možná se mýlím.....
Tak u nás to bylo přesně naopak,když se nám synátor narodil,manžel měl oči jen pro něho,přišel z práce a první kroky vedli k němu,já byla až na druhé koleji
,ale vůbec mi to nevadilo,protože byl malej taky kolikovej
takže jsem si krásně odpočinula,když jsem měla muže doma
...tohle co popisuješ Martino,si vůbec neumím představit,snad to přejde,až bude mimináč víc komunikativní,jak už tady padlo,být tebou,šoupnu mu malýho hned mezi dveřma a ty budeš muset rychle někam běžet(vymysli si cokoliv a běž na kafčo s kámoškou),ať se tatík postará a neboj se,že nepostará...jedině tak si vybuduje vztah s malým,když budou spolu samy a synek bude na něm závyslí
O sexu ani slovo - pokud u vás funguje, tak na tomto poli bys mohl lichotit jeho mužskému egu. Pokud ne, pak je vysvětleno (částečně) jeho chování. Jestli je v této sféře vše OK a manžel není odstaven, pak by bylo možná fajn pořádat společné výpravy s dítětem mezi kamarády, aby se mohl pochlubit svým potomkem, protože když už jsou chlapi na něco nafoukaní, tak na to, že mají SYNA!!! Nějak to narafičit, aby mu záviděli, že zatímco oni mají "jenom" holku, on hned napoprvé uměl kluka. Já vím, je to primitivní, ale účel světí prostředky. Jinak nevím - připadá mi opravdu nezrale.
Takes two to tango....
Nemám nejmenší tušení co se odehrává v tvém manželovi, ale na sebe jsi toho tady prozradila dost. A ty jsi ten člověk, který s tím může něco dělat. Takže za prvé - skutečně musí jít všechno stranou jen proto, že dítě zaplakalo? Nebo proto, že má hlad? Půlroční dítě by to mohlo pár vteřin vydržet... jeslti to u vás funguje tak, že manžel ti něco vykládá a ty se uprostřed jeho věty otočíš a začneš se věnovat dítěti, tak se nedivím, že ho to rozčiluje a že si připradá jako páté kolo od vozu a že žárlí.
Další věc je to probouzení otcovských pudů - dala jsi mu vůbec příležitost? Necháš ho někdy s malým samotného? Co kdybys třeba v situaci, kdy ty vaříš, manžel ti něco vykládá a mimino brečí, šoupla dítě tatínkovi se slovy "pochovej ho chvilku, ať to můžu dodělat a ty mi můžeš dopovědět, co jsi říkal". Měl tvůj manžel vůbec nějakou možnost vybudovat si s dítětem vztah? Nebo je to tak, že tobě se smrsknul svět na mimino a nic jiného nevnímáš a mimino nedáš z ruky a nepustíš ze své kontroly?
Zkus se zamyslet nad sebou, přijde mi, že to, co dělá tvůj manžel, je reakce na TVOJE chování. Zkuste si sednout a promluvit o tom. Třeba o tvé únavě atd. - zkus mu vysvětlit, že když si vezme malého na hodinu na procházku, tak ty si stihneš odpočinout, nebo dodělat některé věci a budeš mít pak čas si zase třeba sednout s ním a vypít si v klidu kafíčko... víš, možná ta jeho snaha držet tě u kafíčka, když mimino brečí, je pokus nabídnout ti nějakou pauzu, odpočinek, možnost na chvíli se zastavit... možná to není nejlepší a nejvhodnější pokus, ale mě to fakt přijde jako POKUS. Zkus mu vysvětlit, CO bys potřebovala víc - aby si občas vzal on prcka, aby tě občas nechali třeba vyspat (proč by nemohl o víkendu s malým vstát on, strčit mu flašku a pak si s ním hrát v obýváku), kdyby občas s něčím pomohl (ono i to, že dojde se smetím a ty nemusíš řešit jeslti jít s kýblem a dítětem nebo nechat dítě samotné, je pomoc) atd...
Jo - a určitě, URČITĚ zaměstnejte babičku s dědečkem. Ať přijdou jednou za čas pohlídat k vám a vy si vyražte do kina, nebo na večeři, nebo třeba jen na letní podvečerní procházku, kde ty NEUSLYŠÍŠ, jeslti dítě zakňouralo nebo ne....
Sama sis odpověděla, Tvůj muž neumí zastávat roli otce, proto žárlí. Budeš ho to muset naučit. Nehoň se tolik, nechávej si práci i na dobu, kdy je on doma. Malého mu dej do náručí, chval ho, jak se správně stará... děkuj mu za to, že Ti s ním pomohl a že se už konečně můžeš věnovat i jemu, ale zároveň vyžaduj, aby věnoval pozornost i Tobě. Neboj se vytratit na půl dne a nechat ho se synem. Chce to hodně trpělivosti, musí si to vyzkoušet sám na sobě... věř, že nejsi sama. 
