Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
.jpg)
Připadá mi, že můj přítel nemá z domova zažité základní věci, proto bych se vás chtěla zeptat, zda jsem opravdu sto let za opicemi, jak mi říká. Podle něj zbytečně lpím na naprosto zbytečných rituálech, které jsou už dávno přežité a skoro nikdo je dnes už nedodržuje.
Neshody máme hlavně kvůli společnému jídlu. Zatím jsme bezdětní, oba zaměstnaní, děláme na směny. Takže v týdnu se z práce vracíme každý jindy, on když má odpolední, tak až v půl jedenácté v noci. Protože se tedy v průběhu pracovního týdne moc nevidíme, chtěla bych, abychom si to vynahradili o víkendu, ty máme oba dva volné.
Přítel však mé snažení bojkotuje. Hlavně co se týká společného jídla. Snažím se vždycky v sobotu a v neděli uvařit k obědu něco dobrého, dám si s tím práci a on to vůbec neocení. Nejenom, že si se mnou nikdy nesedne ke stolu, abychom se společně naobědvali, ale kolikrát si to mnou pracně připravené jídlo vezme sám až za dvě hodiny, ani si to nepřihřeje, uvelebí se s tím u počítače a bezmyšlenkovitě to do sebe nahází. A je mu jedno, co to je: svíčková, knedlo vepřo atd.
Strašně mě to mrzí, či spíš přímo štve. Několikrát jsem s ním mluvila, že mi tenhle způsob nepřipadá vhodný a taky že je to vlastně neúcta k mé práci a on mi řekl, že to moc hrotím, u nich doma se prý taky každý najedl tak, jak měl hlad. Doslova to formuloval, že na nějaké předstírané opičky v rámci nedělního oběda není zvědavej.
Minulý víkend jsem se už naštvala a jednoduše jsem nic neuvařila. Sama jsem si namazala chleba a šmitec. V lednici nebylo nakoupeno, jen takové základní věci. V sobotu asi kolem třetí začal přítel brousit kolem sporáku a ptal se, co máme k jídlu, tak jsem mu řekla, že co si vezme. Zůstal koukat, jakože nevěří a šel do lednice, kde zjistil, že si moc nepomůže, byly tam akorát dva plátky šunky, vajíčka a kus sýra. Bylo vidět, že ho to šokovalo, prý „to si mám jako k obědu namazat chleba, nebo co“? Tak jsem mu řekla, že ano a pokud chce něco jiného, musí si skočit nakoupit a uvařit. Že jsem si vzala k srdci jeho slova a taky nebudu dělat nějaké opičky kolem jídla.
Do krámu samozřejmě nešel, vyjedl z lednice co tam bylo. K večeři už nic nezůstalo, což mi nevadilo, udělala jsem si jednu vaječnou omeletu a tím to pro mne skončilo. On pak chodil jako hladovej vlčák a z nouze si namazal chleba hořčicí.
Druhý den, v neděli, jsem mu ráno oznámila, že jsem domluvená s kamarádkou a jdu na celý den pryč. A nechala jsem ho tam s tou prázdnou lednicí. Večer jsem doma našla totálně vytočenýho, otrávenýho chlapa, prý jsem to přehnala, jako ženská bych se snad měla postarat, aby byly doma základní věci a o víkendu uvařeno.
Pohádali jsme se docela dost, ještě teď máme kvůli tomu dusno. Ale já se rozhodla, že neslevím. Řekla jsem mu, že dokud bude on bojkotovat moji práci kolem jídla, tak já prostě vařit nebudu. A jestli to chce nějak napravit, tak následující měsíc je to na něm: nákupy i víkendové vaření. Že je zrovna tak dospělý jako já, aby se o to dokázal postarat.
Přiznám se, že příjemně mi není, ale doufám, že snad půjde trochu do sebe. A taky přemýšlím, jak to chodí v jiných domácnostech, hlavně co se týká toho společného víkendového jídla. Jíte jako rodina společně, pokud jste všichni doma, nebo jsem opravdu sto let za opicemi a vyžaduju po něm něco, co už je dávno přežité?
18.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U nás se jí společně o víkendu - snídaně a oběd. Večeře už ne, ale to proto, že každý chce jídlo v jinou dobu. Obědvat na ETAPY se mi nelíbí a taky bych asi reagovala jako ty. Držím pěsti a vytrvej. 
.jpg)
Míšo, jsi dobrá, pokud mu to nedojde a nepůjde trochu do sebe, pak je asi zbytečný, abys s takovým člověkem byla ... 
proč spolu jste když spolu vůbec nejste ?
Já jsem tedy pro společné jídlo,i snídani,oběd i večeři.Kdy jindy by se měla rodina sejít a povídat si,bez zapnuté bedny a PC!! A vypnout u toho mobily!!!
.jpg)
Nevim jestli ses zachovala spravne, ale v tve situaci bych udelala totez 
. Kdyz ti pritel doporucil abys neopickovala, tak neopickujes a nedelas z jidla tiatr a ejhle ono se mu to zase nelibi
. Ti chlapy fakt nevedi co vlastne chteji 
.Hele a blbne takhle (tim myslim ze jako zenska bys mela nakoupit a o vikendu uvarit) jenom s jidlem a nebo ma zenske / muzske prace i jinak????
U nas jsme spolecne vecereli dokud deti byly male (rozumej skolou povinne), aspon ja s nimi, manzel taky pracoval na smeny. O vikendech jsme vecereli spolecne pokazde (u nas se neobedva, ale zato veceri, ale to je vedlejsi, pointa je stejna). Posledni 3-4 roky se schazime doma vselijak a tak jime ponejvice v obyvaku u tv, ale obvykle spolecne, obcas si deti vezmou jidlo do pokojicku (deti 19 a 17).
.jpg)
dadka: 
ano máš pravdu celý týden rodina rozlítaná tak aspoň vikendy ,svátky společně bylo to tak i u nás (ted je to každý den i,když jsme sami né jen oběd )
Michaelo vydržte dobře jste začala
To nejsou přežitky. Když je rodina celý týden rozlítaná, tak aspoň jednou za týden společně jíst je určitě dobře.
Odjakživa v týdnu jsme se nikdy nesešli všichn i doma na oběd, holky obědvaly ve škole,, já v práci a manželovi jsem denně vařila, chodil pozdě domů. Ale v neděli jsme jedli vždycky společně. Holky pěkně prostřely v jídelně a všichni jsme společně stolovali.Děláme to tak dodnes, kdy už jsme s manželem sami.
Zvyky si přinášíme ze svých původních rodin. Moje kamarádka byla na větvi při prvních Vánocích s manželem, kdy on přišel k nazdobenému stolu v teplákách a odnesl si talíř k televizi. Na Štědrý den!!
.gif)
já nevím, co jiného, Michaelo, dodat!
Zaválela si na plné čáře!
Držím palce, ať to:
a) dojde partnerovi velmi rychle
B)dojde Tobě velmi rychle, že za podobné služby Ti jiný chlapi budou ruce líbat 
Jo, a dodatek. My už jsme senioři. Na oběd k nám dochází maminka. Byt je strašně malý, manžel má už taky svoje rituály a od začátku našeho manželství jí tak, že navařené jídlo jí dlouho, protože si u toho čte, dělá zápisky, kouká na tv.
. takže mu vyhovuje vedlejší místnost. Já jsem rychlý jedlík, máma tak v normě, jíme tedy spolu u stolu my dvě v kuchyni. Jenže: jídlo je naservírované ve stejný čas, manžel odvedle vykřikuje, jak se mi to povedlo
, po jídle několikrát poděkuje. Takže mi to vůbec nevadí, vím že ocení, jakou jsem si s vařením dala práci, a o to jde. Ten chlap z dnešního článku se k práci ženy chová podle mého pohrdavě a jako typický macho.
Holka, mile jsi mě překvapila, sama sis poradila výborně. A vytrvej. Protože to, co předvedl, je hrubá neúcta ke tvé práci. Děti naštěstí zatím nemáte, měly by pěkný vzor. U nás se stoluje tak nějak normálně - navařím, zasednem a jíme. Opičky v tom nevidím, prostě čas k jídlu, čas k práci. Taky je příjemné mít po obědě kuchyň uklizenou a žádné roztahané nádobí. Chlap je nevychovaný a pokud se nechce snažit, možná by bylo líp ho vyměnit. Je vidět, že jsi sebevědomá, a to je dobře.
Tady nejde o prezitky z minulosti, je to ritual, ktery si muzete vytvorit sami a uzivat si to jako spolecny cas jenom pro vas. Asi bych se s nim domluvila, nez delat jakekoliv zavery. Mozna ze je poledne opravdu trochu brzo na velike jidlo. Co takhle udelat pozdni vetsi snidani, a pak spolecne pripravit veceri nebo nekam na veceri jednou za cas jit pokud to finance dovoli. Ono kdyz ti trochu pomuze v kuchyni tak si toho bude taky vic vazit kdyz uvidi, ze to neni jenom tak pripravit neco dobreho na zub.
My mame doma takovy "prezitek" a to spolecne nedelni vecere. Kdy vetsinou ja a nekdy dcera navarime a pak se sejde cela rodina, vcetne druhe dcery a vnoucat. Nekdy to je jedina moznost pro nas vsechny se za cely tyden videt a uzit si mrnousku. Dokud jsem delala na smeny (chodila jsem domu v pul 9 vecer) tak jsme to stridali, nekdy vecere a nekdy opozdena spolecna velka snidane (brunch). Kdy kazda z nas neco uvarila a pak jsme se sesli vsicni dohromady. Nekdy jsme to dokonce vzali formou picnicku do parku, to se detem moc libilo.
Tak to je skvělé: sednout si ke stolu a společně se najíst, to je hloupý rituál. Ale uvařit je povinnost.
My jsme se těšili, abychom se mohli všichni sejít u stolu a společně tak strávit příjemný čas. Přes týden to bylo v poklusu ... každý začínal den jinak, v různou dobu jsme se vraceli a také se podle toho ozýval žaludek.
Upřímně jsem zvědavá, zda-li příští týden budete mít nakoupené a navařené.
Míšo, chápu tvé rozhořčení, a řešení s nevařením mě pobavilo.
Na druhou stranu nevidím u tebe žádnou snahu o kompromis - prostě bude po tvém a jen po tvém a ve dvanáct nula nula se sedí u oběda, nebo bude zle....
Zkus ještě nějakou domluvu - třeba přítel nechce sedět ve dvanáct nula nula u oběda, protože přišel z práce v jedenáct v noci, nejspíš se dostal do postele po půlnoci, o víkendu si ráno přispal a třeba snídal v deset a ve dvanáct prostě ještě nemá hlad. Chápu potřebu společně tráveného času - ale upřímně - když ty vaříš a on sedí u počítače - to moc společně trávený čas není. Co vyrazit někam na výlet / na výstavu / do kina (a třeba si dát oběd někde cestou v restauraci)? Nebo co třeba jídlo přes den nějak mírně ošidit a dát si společně dobrou večeři? Mě přijde, že ty tím vyvařováním o víkendových dopoledních vlastně nahráváš systému že žena tráví čas u plotny a chlap na kanapi (u počítače). Jestli spolu netrávíte jiný čas než ten u jídla, tak to vydupadné společné obědy nezachrání....
Vzpomnela jsem si na moji tetu, ktera porad svemu manzelovi posluhuje.
A kdyz ona chce nekam jet, vse se odviji od toho, aby on mel pripravene jidlo az pod nos v dobe jeji nepritomnosti a na dalsi jidlo uz musi byt zpatky, protoze on si sam neuvari ani caj 
Je hrozne tlustej, odpornej a totalne nepouzitelnej 
A teta by od nej chtela po letech odejit, ale "kdo by se o nej postaral", tak s nim porad je
Zkus radsi dopadnout lip nez moje teta, nebot to neni zivot
Michaelo, me teda spis pripada, ze sto let za opicemi je tvuj pritel.
Model "zenskych a muzskych praci" je uz snad davno prezity, ne? To jen k te jeho reakci, ze zenska se ma postarat...
Chodite oba do prace? Chodite.
Zajimalo by me, na zaklade ceho usoudil, ze obstaravat jidlo a vareni bys mela z vas dvou zrovna ty.
V prvni polovine clanku jsem ti chtela poradit presne to, cos udelala v druhe polovine
Ted radim abys vytrvala a opravdu neslevovala.
Nepripada mi, ze lpis na ritualech. Tady jde spis o to, ze dva lide, kteri maji spolu nejaky vztah, travi cas obcas spolecne.
My jsme s muzem meli takove chvilky driv, kdyz jeste nebyly deti a rekonstrukce. Ted mame takove chvilky hodne malo a o to jsou pro nas vzacnejsi.
Vzpominam, jak jsme si udelali veceri a do noci si povidali nebo hrali sachy apod.
A doufam, ze az polevi ta honicka co ted mame, ze to zase tak bude.
Je to o tom, travit s tim druhym cas a travit ho tak rad. A nemusi to byt jen u jidla.
Z tveho pritele mam pocit, ze by z tebe chtel mit sluzku. Kdyz se v tydnu moc nevidite a o vikendu se nesejdete ani u jidla. Pripada mi to smutne 
