Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Letos jsem si dala dvě předvánoční předsevzetí. Jednak, že se s cukrovím nebudu párat, jednak, že upeču jen to, co u nás opravdu "frčí". Vyhnu se tak tomu, že budu v únoru dojídat čtyři kila cukroví, které sice krásně vypadá, ale nikdo ho nechce (přece to nevyhodím), a že budu mít v březnu zase o tři kila víc...

Nepárala jsem se s tím. Cukrovím jsem strávila čtvrteční večer, páteční večer a sobotní odpoledne a je hotovo. Pravda, zasloužilí kuchaři by nad nepříliš dokonalými tvary a polevou nepřiléhající vždy "k tělu" asi kroutil hlavou, ale je mi to jedno. Jedlé to je, lupou to nikdo prohlížet nebude a doma to náááádherně voní. To je vlastně jeden z důvodů, proč cukroví peču. Ta vůně, která prosákne do záclon, do guláše i do kožíšků mých pěti koček, které pobíhají po kuchyni a přemýšlejí, jak uzmout aspoň kousek toho lineckého...

Kromě počtu druhů jsem se rozhodla regulovat i množství, a tak místo obvyklých 5 - 8 kilo jsem od každého druhu upekla jen dvě dávky. Kdyby náhodou pochybělo, dopeču před Štědrým dnem ještě pár kousků...

A co jsem tedy letos pekla?

• Medové perníčky. Kdyby se náhodou nesnědly, skončí pověšeny na stromečku.
• Vanilkové rohlíčky. Po těch se obvykle zapráší a před Štědrým dnem vždycky dopékám ne jednu, ale rovnou tři nové dávky.
• Vosí hnízda. Ta jsou pro mne. Kluci je moc nemusí, ale je to moje vzpomínka na babičku. Bez vosích hnízd bych neměla ty pravé Vánoce.
• Ořechové kuličky. Ty začnu dělat v okamžiku, kdy mám pocit, že s formičkou na vosí hnízda prásknu o zeď, protože to těsto zpropadeně lepí, nejde vyklopit, drobí se to a kdovíco ještě. V jistém, přesně definovaném okamžiku tedy z vosích hnízd pružně přecházím na kuličky.
• Ořechová kolečka obalovaná za horka v cukru. 
• Linecké hvězdičky slepované čokoládovým krémem a zdobené čokoládovou polevou a lískovým oříškem nebo mandlí nebo bílými hvězdičkami.
• Linecká kolečka s hvězdičkou uprostřed, slepovaná marmeládou.
• Ořechová kolečka slepovaná ořechovou náplní, zdobená bílou čokoládou a plátky mandlí nebo bílými korálky.

A teď už mi zbývá jen jediné. Zaběhnout do žlutomodrého supermarketu a koupit to jediné cukroví, které už několik let nakupuji. Kokosky. Zjistila jsem totiž, že je mají stejně dobré, jako když je dělám já, a většinou jim vypadají jako kokosky a ne jako kokosové placky jako mně :-)

A tady jsou moje letošní výtvory:

A co vy? Pečete? Nepečete? Už máte hotovo, nebo jste ještě nezačali? Jaké cukroví je vaše nejoblíbenější? Které vám dá nejvíce práce? Máte cukroví spojené s nějakou vzpomínkou na dětství jako já? Fotky sem!!!