Pracuje z domova a je to horor
Jsem na mateřské s druhým dítětem a manžel začal v říjnu pracovat z domova. Je programátor. Zpočátku jsem byla docela ráda, myslela jsem si, že nám to všem jenom prospěje, protože předtím byl muž v práci doslova od nevidím do nevidím a děti ho kolikrát několik dní za sebou ani neviděly.
Teď už mi ta manželova domácí práce jako nějaká velká výhra nepřijde. Naopak, začínám toho mít plné zuby, protože je tím náš normální provoz domácnosti totálně rozhozený.
První týdny jsem to tolerovala, říkala jsem si, že si manžel jen musí zvyknout a chvíli mu potrvá, než si práci nějak smysluplně zorganizuje. To se však nestalo. A je to učiněná hrůza.
Jak jsem psala, jsem na mateřské. Máme dvouletého chlapečka a devítiměsíční holčičku. Práce kolem domácnosti a dětí je hodně. Nikdy jsem si nestěžovala, vše v pohodě zvládala. Dokud chodil muž do zaměstnání, měl tam teplé obědy, takže jsem se nějakým extra vařením nezabývala. Vzala jsem si k obědu to stejné, co jsem vařila malému a bylo hotovo. Dopoledne jsem vždycky věnovala domácnosti, úklidu a přípravě oběda, po obědě, když děti usnuly, jsem pověsila a poskládala prádlo a odpoledne patřilo pobytu venku.
Teď je všechno vzhůru nohama. Manžel si totiž úplně rozhodil biorytmus a jeho den vypadá asi takhle: Dopoledne celé prospí (a je velmi nevrlý, když ho děti svými hlásky přes dveře budí), vstává kolem půl jedné, právě když ukládám děti ke spánku. Dožaduje se pořádného oběda (nejlépe něco klasického českého), pak se na hodinu naloží do vany, ze které vylézá, když oblékám děti a jdu s nimi ven. Po našem návratu už sedí u svého PC a „pracuje“, respektive brouzdá po netu a vyžaduje klid. Nezapojí se do péče o děti, nepohraje si s nimi, to jen zcela výjimečně.
Opravdu pracovat začíná až kolem osmé, deváté hodiny večer, přičemž mne peskuje, abych ztlumila televizi a kritizuje mne, že se dívám na stupidní seriály. Pracovnu má totiž v obýváku. Většinou to končí tím, že si vezmu knížku a odcházím do ložnice. On s prací končí kolem třetí, čtvrté ráno.
Je to naprosto šílené. Už takhle nemůžu žít, mám pocit, že se zblázním. Zkoušela jsem se s ním nějak domluvit, navrhnout společně nějaká pravidla, ale jemu to takhle vyhovuje, a pokud s tím prý mám problém, musím si ho vyřešit sama.
Neznám žádnou jinou ženu, jejíž manžel pracuje z domova. Možná tady některá taková je, zajímalo by mne, jak to máte doma zavedené, jaký rytmus dodržujete? Jsem přesvědčená, že tak, jak je to u nás, je to nenormální a nemůžu si pomoci, svého manžela vidím jako velkého a bezohledného sobce.
7.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro manžela a syny jsem jen služka
- Hraje to na mě, nebo je opravdu tak nešikovný?
- Smrádek, bordýlek... Jemu to nevadí!
Diskuse ke článku - Pracuje z domova a je to horor
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Křeček: presne tak. V minule praci bylo na cetrale 1/5 mist, nez bylo zamestnancu, protoze do kanclu nebylo vetsinou potreba chodit.
Tady je to zase opacny extrem - prace se nehodnosti podle splnenych ukolu, ale podle toho, jestli tu sedis, ci nesedis 12hodin.
Taky pracujeme doma, sice máme pronajaté prostory u souseda, ale přes zimu tam nechodíme, abychom ušetřili za topení (je to velká ratejna, kde se topí v kamnech). Občas naše, tedy zejména jeho, pracovní úsilí vypadá podobně, pracovat začne odpoledne a vydrží do noci. Naštěstí máme velký dům, takže se navzájem nepleteme. A je pravda, že nám taky vařím oběd, je to levnější, než chodit do hospody, a současně s tím navařím i pro děti na večer. Manžel ale objíždí i zákazníky, takže doma není pořád, já taky vyrážím pryč, když třeba rozvážím zboží nebo jezdím po reklamacích a hlavně taky vozím děti do školy a ze školy. Vyhovuje nám to, tím, že jsme zrušili firmu v Praze, ušetříme docela hodně peněz.
.JPG)
denda04: jen nárazově
teď zrovna nemám práci skoro do konce ledna 
no ale zase mám doma malou, nastoupila do školky a je ob týden nemocná, takže ono to vyjde nastejno
Zaffira: některé firmy zjistily, že ušetří na nájemném za kanceláře
Můj muž kvůli tomu práci změnil, protože ve velké firmě, kde byl dřív to nešlo, tak šel ke klukovi,který má pár zaměstnanců (všechny doma)
a teď v době krize i ta velká firma nechala asi třetinu lidí dělat z domova, protože neunesla nájemné v centru Prahy
.jpg)
Křeček: to máš práci náročnou na čas 
je fakt OK ,ale vše zaleží opravdu na domluvě a zase na domluvě 
otec je taky rodič né jen matka 
no sobec to je, když nebere ohledy a nezajímá se o tebe a děti. Vyžaduje obědy? Tak ať ti platí za práci navíc, máš se starat o děti a ne o něj. Pokud mu vadí,že ho děti ráno budí, ať si laskavě přeorganizuje režim. A jestli máš kam jít, zkus se na 14 dní odstěhovat (rodiče, kamarádka,....) - s tím, že teda řešíš ten "svůj" problém.
Mmch vydělává dost peněz, uživí vás? zajímalo by mě, proč vůbec začal z domova pracovat...
Domácí programátoři jsou zvláštní biologický druh. Máme to doma obdobné. Mám však dvě velké výhody. Dospělého syna a mou práci mimo domov. No, a protože je starší ročník, tak chodí většinou spát dříve (kolem deváté). Pracuje v ložnici a já se už naučila usínat při světle, pokud to přetáhne. Radu bohužel nemám. Když je manžel zabrán do práce, nic pro něj neexistuje. Jen on, jeho pohodlí a véééééééélmi důůůůůůležitá práce. Je ovšem pravda, že s věkem se už naučil, že práce není všechno a dokáže si udělat i přestávku na společnou procházku. Mít však malé dítě a být na mateřské, tak je to 
Křeček: řekla bych, že tvůj manžel a pán z článku jsou jako nebe a dudy.
No a náš pracovní den vypadá tak, že ráno oba vstaneme, vypravíme holky, školka je ve vedlejší vesnici, takže musíme autem. Když jsem doma, jedeme spolu, když jedu do práce, musím na bus už na sedmou, takže malou voze manžel sám, ve čtyři ji zase vyzvedne (taky přijde starší ze školy) a tak do sedmi má holky na povel, pak je uloží a pokračuje v práci třevba do deseti (to většinou jezdím domů i já, chvíli pokecáme a jdeme spát).
Tak my pracujeme doma oba - tedy já jen částečně, víc práce mám mimo domov.
Manžel (také programátor) má pracovnu zvlášť, už když si tu práci domlouval, zrušil kumbál a udělal si pracovnu tam, bylo mu jasné, že dvě malé holky by ho v klidu nenechaly ani chvíli. Občas ho ruší i přes dveře, ale celkem nic neříká (nebo jen večer přijde a řekne, že zas tak ječely, že neslyšel telefon).
Já mám počítač v obýváku a plácám to, jak to jde. Teď už malá chodí do školky, tak to je lepší, no a pak hlavně po večerech.
on je otec jako ty matka. Měl by ti snad pomáhat a ne se v domácnosti roztahovat a přidávat práci. Já bych mu asi nechala děti a odešla s tím, že musím k lékaři nebo do nemocnice na vyšetření na celý den a nemohu si vzít sebou děti.. Musí přece zkusit, jaké to je se celý den starat o děti, navařit jim atd, aby zkusil, co to dá práce, být s nimi celý den. Taky bych mu nenavařila atd, ať si to zkusí. Večer bude určitě unavený, tak bych mu naschvál pouštěla do noci televizi atd, aby neměl možnost odpočinku. Nevím, jestli to pomůže, ale asi bych to riskla.
Co se týče počítače, tak my ho máme ve společné chodbě aby měl k němu každý přístup, máme děti na vysoké, takže ho často používají a nikoho tím neruší. Malou televizi mám i v ložnici, když se třeba manžel dívá v obýváku na nějaký válečný film, tak se jdu dívat do ložnice.
Tak za prvé bych mu jeho "pracovnu" přenesla do ložnice, aby ho děti nerušili přes den. Doba hájení by bylo od 8:00 do 12:00, pak by si laskavě vzal, co jste uvařila pro sebe i děti (alespoň neztloustne, když jen spí a sedí). Na odpoledne by měl vždy nějaký úkol týkající se domácnosti nebo dětí (vynést koš, zahrát hru, přečíst pohádku). Svůj denní program bych neupravovala a když by byl nevrlý, tak bych ho vykázala do pracovny/ložnice, kde by měl mít klid. PC by se vypínal nejpozději v 20:00 v ložnici. Jestli mu to nevyhovuje, může chodit pracovat do knihovny.
Z domova pracoval manžel kamarádky. Nestěžovala si na něj, on je spíš pomáhací a vařící typ, tedy vařil vlastně on
. Ale vzpomínám si, že taky pracoval dlouho do noci a rušil ostatní ve spaní ťukáním klávesnice. Vyřešilo to přesunutí techniky do vedlejší místnosti. Je to případ od případu, tento pán je zkrátka jiný.
To si ještě pamatuji, taky jsme s tím měli doma potíže. Muž nechtěl pochopit, že děti jsou ranní ptáčata, že nebudou ticho, protože je den a hrají si, povídají a taky se učí všemu novému... naopak když ony chtějí spát, tak zase on nemůže mít muzikantskou zkoušku, repráky na plné pecky, sluchátka - to nebylo ono.
Když si něco nastavil na keyboardu, zejména dcerunka mu všechno změnila, protože i ona se chtěla zapojit... a přece nebude hrát na něco dětského, když táta má lepší kvalitu (to jí byly 3 roky).
Šla jsem na to takticky a diplomaticky: děti jsem naučila spát při vysokých decibelech, ale i s dalšími muzikanty museli hrát dobře, faleš a přehmaty děti budily, postupně jsem začala dělat program na druhý den, zapojovala ho do aktivit, lehce a nenápadně a měnila mu jeho biorytmus, protože jinak bych se mohla opravdu oběsit já.
Neboj se to změnit, ne násilím, pěkně pomalu krůček za krůčkem. Dokážeš to a bude Vám všem dobře. Jen nesmíš chtít být úplně samostatná, jinak nebudeš mít Ty sama vůbec žádný čas na děti ani na sebe. Manžel není žádné Tvoje další dítě, ani král, kterému bys měla posluhovat, ale samostatný dospělý člověk, který má taky povinnosti jiné, než jen vydělávat penízky. 
mám manžela programátora a kdyby dělal z domova, asi by to vypadalo jako u vás... prostě je sova a pracuje v noci... naštěstí je si vědom toho, že by to byla smrtonosná kombinace, takže do práce dochází...
Pokud máš problém teda jen ty, přestaň ho mít.... co kdybys mu takhle v šest ráno strčila obě dětičky do postele a odešla se dospat ke svým rodičům? Když je on doma, tak ať se stará - a ty se o děti postaráš s radostí v době, kdy on pracuje... (tj. od osmi večer)
