Vyměnil mě za mladší model
.jpg)
Ani ve snu by mne nenapadlo, že mě potká to, co zažilo tolik jiných žen. Před dvěma lety jsem oslavila padesátiny a k letošním narozeninám mi manžel nadělil žádost o rozvod. Jsem v šoku. Nečekala jsem to, nikdy bych si nepomyslela, že by naše manželství mohlo tahle skončit.
Brali jsme se, když nám bylo třiadvacet. (Jsme oba stejně staří). Brzy po sobě se nám narodily tři děti, všechny jsou už dospělé a žijí samostatně, nejstarší dcera už má i svou vlastní rodinu.
S manželem jsme mezi sebou nikdy neměli vážné neshody. I když ani nám se manželská krize nevyhnula, to když se manžel v necelých čtyřiceti letech zbláznil do kolegyně. Jejich románek trval pár měsíců, dlouho jsem neměla tušení. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi hodně zle. Manžel slíbil, že vztah ukončí, omlouval se, ujišťoval mne, že mu na mně záleží, prosil o druhou šanci. Dala jsem mu ji, ačkoli mi ještě hodně dlouho trvalo, než jsem tu hořkou pachuť z jeho selhání ze sebe dostala.
Nicméně po pár letech bylo všechno jako dřív, možná dokonce i lepší. Jak děti postupně rostly a osamostatňovaly se, měli jsme s mužem i víc času sami na sebe a užívali si to. V jednom období to dokonce bylo, jako bychom prožívali něco jako líbánky.
Před dvěma lety jsem zaznamenala z manželovy strany změnu v chování, ale přičítala jsem ji věku, únavě, obavě o ztrátu zaměstnání. S tím vším se potýkal a hodně jsme o tom mluvili. Nikdy mne ani ve snu nenapadlo, že by za jeho proměnou mohla být jiná žena.
Byl to pro mne šok. Manžel musel vyjít s pravdou ven, protože jeho milenka s ním čeká dítě. Je jí dvaatřicet. Manžel mi řekl, že se s ní seznámil předloni a nemohl si pomoci. Zasáhlo ho to prý jako blesk z čistého nebe a strašně se trápil. Mě má rád, nikdy mi nechtěl ublížit, ale do ní se prý doslova bezhlavě zamiloval. Jak mi bylo, když mi tohle všechno líčil, si asi dovedete představit.
Jenže co jsem mohla dělat? Nic, držet ho u sebe násilím nemůžu, a i když mne to, co mi provedl, nesmírně bolí, snažím se zachovat jasnou hlavu. Okamžitě po jeho přiznání jsem mu řekla, ať se odstěhuje, což také udělal. V současné době probíhá rozvodové řízení, vycházíme spolu slušně a korektně, tak doufám, že se na všem bez problémů dohodneme.
Jen já jsem hodně smutná. Připadám si oklamaná, zneužitá, odkopnutá. Najednou mi došlo, že jsem vlastně stará, sebevědomí mám na nule a postupně se smiřuji s tím, že už zůstanu sama. Když se tak dívám kolem sebe, je to velice častý jev, kdy manželé opouštějí své ženy, se kterými prožili velkou část života. Jakoby se jim najednou zatemnil mozek. Vrhají se do náručí mnohem mladších partnerek, kterým tito starší muži imponují.
Je mi z toho nějak zle. Něco takového si přece nezasloužíme. Nechápu, jak mohl můj manžel zahodit tolik společných let, vzpomínky…
Vlastně ani nechci žádnou radu, protože v mém případě žádná neexistuje. Nezbývá mi, než se nastalou situací smířit. Ale docela by mne zajímalo, jestli je mezi vámi některá, která prožila něco podobného jako já. Zůstaly jsem po manželově odchodu už samy, nebo je šance, že i žena ve vyšším věku může nalézt nového životního partnera? A dá se vůbec ve starším věku zvyknout na nového muže? Neumím si to představit. Možná proto, že v koutku duše si moc přeji, aby se ke mně můj manžel vrátil.
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyměnil mě za mladší model
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Byla jsem po vážné nemoci a bez jakýchkoli úspor. Ani to mě od rozchodu a opuštění jistot neodradilo. Otázka, zda budu moct vůbec pracovat, se mě taky týkala. Věděla jsem, že mi rodina nepomůže. A přesto jsem do toho šla. Mám za sebou pár perných let. Ale stály za to. Mám vše vyřešeno ke svojí spokojenosti. A jsem na světě ráda jako snad nikdy.
Ano, rychlonožka, žít a přežívat je sakra rozdíl! Pravda!
Jenomže i život nás všech je velice různorodý, není jenom černej, není jenom bílej. I v mém životě je to tak, nepovažuji se za starou, ač jsem momentálne nemocná, dlouhotrvající trápení sa podepsalo na zdraví, mám ráda svoju práci a nevím, zda ji budu moci vykonávat dál, peněz není tolik, abych sa mohla pustit do něčeho zbrusu nového, musím myslet na zadní vrátka, proto ta "vypočítavost", jak píšeš. A je toho ješte víc, co bych mohla napsat.
Nojo...ale k čemu je takový život, kdy oba vědí, že vedle sebe dožívají jen tak, aniž by mezi nimi bylo cokoli hezkého. Ano, dá se tak žít. Stejně jako se dá chodit do práce bez zájmu a jediným pozitivem je jen
se těšit na konec šichty a na výplatu. A to má člověku přinést nějakou radost? Tenhle způsob života? Je to to nejpohodlnější, co mohu udělat. Nic neměnit. Nechtěla bych mít vedle sebe muže jen proto, abych se stala čekatelkou na vdovský důchod. Přijde mi to nízké, vypočítavé a nelidské. V jakémkoli věku lze najít nového partnera. V jakémkoli věku není pozdě na změny. Vím to, protože to mám sama za sebou. Pokud má partnerský vztah fungovat, pokud mi má práce přinést radost, oboje by mě mělo bavit. Jinak to aspoň pro mě nemá smysl. A mně to oboje přináší tolik, co zamlada ne. Ano, stárnu. Vím to. Je moje chyba, že jsem neukončila nefunkční manželství dřív. Byla jsem zbabělá, bála se samoty. Nakonec to skončit muselo. Bylo to to nejlepší,. co mě potkalo, přestože jsem byla zničená. Najednou žádná jistota, budoucnost, nic. jen beznaděj, co si počnu. Šla jsem do toho s kuráží. Vzdát to může člověk vždycky. Protože žít a přežívat - to je sakra rozdíl...
Souhlasím s mam-ča. Jsem stejně stará, stejně jsem toužila, aby se ke mně manžel vrátil a fungovali bychom dále, byli si vzájemně oporou v dalších letech. Pak, když jsem získala větší odstup, promyslela jsem si vše ješte jednou /po kolikáté už../ a rozhodla jsem se nerozvádět. Dnes se už i usměju, jakouže oporu jsem to ještě po tolika zradách čekala?! Manžel je mi lhostejnej, nemám už žádný pocit hněvu, či ublížení. Žiji si svůj život. I tak se dá.
M.Ar.Tina: Tak, tak. Almega má pravdu. V tomto případě radím nepodepisovat případný rozvod, protože vdovský důchod je na dosah ruky.
Recidiva rakoviny v takovýchto vypjatých situacích, je skoro na 100 %.
Nevěš hlavu, jestli odejde, má to "natvrdo".
M.Ar.Tina: Máte to těžké a smutné...asi si pán neuvědomuje,že slezl hrobníkovi z lopaty hlavně díky vám a vašim prosbám o zachování jeho života.Netuší,že touto zradou na vás si jen přivodí recidivu nemoci,která nedopadne dobře....Boží mlýny melou pomalu,ale jistě.Kdo si neváží lásky své manželky,bohužel dříve nebo později špatně skončí.....
CÍTÍM ZRADU.Má cenu s tím bojovat?
J
J.Tedˇto zrovna prožívám.Já jsem to dostala k VALENTÝNUStála jsem při něm ve vážné nemoci(nádor.onemocnění,chemoterapie),kdy jsme se museli vzdát druhého dítětě.Musela jsem se s tím vyrovnat.Už uplynul čas,kdy by to mohlo jít,ale n tvrdí že stále nemůže mít děti.A tedˇ má slečnu,která je o něco málo starší(25) než naše dcera(21).Žila dosud s rodiči?
Teoretik: Jo, a představa, že se s jeho nemanželským dítětem dělím např. o dům, který jsem pomáhala budovat a většinu života udržovala, mi po žádech stéká studený pot.
Teoretik: Myslím, že kdybych měla na jednu misku vah položit utírání pozadí nevěrnému manželovi a na druhou ev. vdovský důchod, že bych ten důchod radši oželela. 
mam-ča: Ono to může být i jinak. Kdyby ho z přemíry sexu a starostí klepla pepka, jen by na tom vyzískala. Zůstal by jí možná na celý život takový nepodstatný detail jako je vdovský důchod. Každá mince má 2 strany. Copak nemůže být po zralém promyšlení např.. Topolánková a ostatní. Nehledě na to, že i na dělení majetku je dostatek času. Věci nemusí vždy řešit jen uražená ješitnost, ale i trochu tozumu v hrsti.
Pridavam se k nazoru, ze laska kvete v kazdem veku a zivot je krasny. Minuly rok se mi obratil zivot naruby, manzel si privedl jinou partnerku, radeji jsem odesla z nove postaveneho domu, ztratila jsem dobre placenou praci a nemohla najit jinou ....... Nejdriv byl vse ohromny sok, pak se to samo zaridilo. Potkala jsem uzasneho muze, ktery mi je ohromnou oporou, objevilo se skvele pracovni misto, jen to bydleni neni uplne nejlepsi, misto noveho domu bydlim ve starem baraku, ktery je totolne k rekonstrukci. Ale mam dusevni klid a pohodu - proste vsechno zle je k necemu dobre. Sama bych manzelstvi neukoncila, a byla bych dal ubijena. Takhle mam pohodovy zivot a je mi krasne. Ale musela jsem tim sokem projit.......
mam-ča: Ono to může být i jinak. Kdyby ho z přemíry sexu a starostí klepla pepka, jen by na tom vyzískala. Zůstal by jí možná na celý život takový nepodstatný detail jako je vdovský důchod. Každá mince má 2 strany. Copak nemůže být po zralém promyšlení např.. Topolánková a ostatní. Nehledě na to, že i na dělení majetku je dostatek času. Věci nemusí vždy řešit jen uražená ješitnost, ale i trochu tozumu v hrsti.
Když jste ho tak milovala,tak bych ho z domova nevyhazovala,však on by se ještě rád vrátil,i za cenu,že bude třeba platit alimenty....Já osobně jsem nerada sama a pak zase bych byla ráda sama-je to těžké,člověk by chtěl vždycky to,co zrovna nemá...Zvyk je železná košile,tak chápu,že přežít změny je nesnadné...
.jpeg)
rychlonožka - 1.4.2010 22:33 -
