Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ráda bych znala názory čtenářek na chování mého manžela. Jsme spolu dva roky, před svatbou jsme spolu nebydleli. Dítě zatím nemáme, se založením rodiny chceme počkat. Mně je 27, manželovi 32 let.

Trápím se tím, že si začínám připadat jako služka. Pavel se do domácích prací moc nehrne, což je asi vlastní většině mužů. Nikdy neudělá nic sám od sebe, občas se se značnou nechutí zapojí alespoň do většího úklidu, když mu přesně řeknu, co má udělat.

V poslední době mi to začíná už dost vadit. Chodím do práce, kde jsem většinou od rána do večera. Respektive odcházím ráno v půl deváté a vracím se kolem sedmé. Pavel má výhodné zaměstnání, několik dnů v týdnu nemusí do kanceláře a pracuje z domova. Někdy objíždí klienty. Má tedy mnohem víc času než já a větší svobodu.

Strašně mi vadí, že i když je celý den (nebo jeho většinu) doma, nenapadne ho, aby něco udělal. Kdybych věděla, že se od rána nezastaví a svou práci taktak stihne, neřekla bych ani slovo. Jenomže já vím, že to tak není. Volného času má skutečně dost. Přesto se chová, jako by se ho naše společná domácnost netýkala.

Neudělá nic, ani po sobě neumyje nádobí za celý den. Já večer přijdu a všechno čeká na mě. Dokonce mu není hloupé nechat prázdný hrnec na sporáku a talíř ve dřezu, když si k obědu ohřeje jídlo, které jsem večer předtím uvařila. Stejně tak hrnky od kávy atd. Jednoduše to nechá být a spoléhá na to, že až večer přijdu, všechno dám do pořádku.

Už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali. Řekla jsem mu, že mi to vadí. Ptala jsem se ho, proč mu dělá takové potíže umýt po sobě těch pár kousků. Jestli mu to není vůči mně trapné. Odpověděl, že ne, že tohle nikdy dělat nebude, protože kdyby to udělal jednou, začala bych to považovat za samozřejmost.

Mám ho ráda, ale tenhle postoj mi velice vadí. Uráží mě, když ráno odcházím z uklizeného bytu, večer se vracím do bince, který udělal, a on automaticky předpokládá, že uklidím a navrch uvařím večeři. Párkrát jsem zkusila stávkovat, nevařila, neuklízela atd., ale k ničemu to nevedlo. On nehnul prstem a jen mi nadával, že jsem bordelářka.

Nějak se v něm nevyznám. Nevím, jestli je tak líný, nebo se tak chová proto, aby si doma zajistil nějakou pozici. Jenže prožít život jako služka se mi nechce.

Co s ním? Mám šanci to nějak změnit?