Vyměnil mě za mladší model
.jpg)
Ani ve snu by mne nenapadlo, že mě potká to, co zažilo tolik jiných žen. Před dvěma lety jsem oslavila padesátiny a k letošním narozeninám mi manžel nadělil žádost o rozvod. Jsem v šoku. Nečekala jsem to, nikdy bych si nepomyslela, že by naše manželství mohlo tahle skončit.
Brali jsme se, když nám bylo třiadvacet. (Jsme oba stejně staří). Brzy po sobě se nám narodily tři děti, všechny jsou už dospělé a žijí samostatně, nejstarší dcera už má i svou vlastní rodinu.
S manželem jsme mezi sebou nikdy neměli vážné neshody. I když ani nám se manželská krize nevyhnula, to když se manžel v necelých čtyřiceti letech zbláznil do kolegyně. Jejich románek trval pár měsíců, dlouho jsem neměla tušení. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi hodně zle. Manžel slíbil, že vztah ukončí, omlouval se, ujišťoval mne, že mu na mně záleží, prosil o druhou šanci. Dala jsem mu ji, ačkoli mi ještě hodně dlouho trvalo, než jsem tu hořkou pachuť z jeho selhání ze sebe dostala.
Nicméně po pár letech bylo všechno jako dřív, možná dokonce i lepší. Jak děti postupně rostly a osamostatňovaly se, měli jsme s mužem i víc času sami na sebe a užívali si to. V jednom období to dokonce bylo, jako bychom prožívali něco jako líbánky.
Před dvěma lety jsem zaznamenala z manželovy strany změnu v chování, ale přičítala jsem ji věku, únavě, obavě o ztrátu zaměstnání. S tím vším se potýkal a hodně jsme o tom mluvili. Nikdy mne ani ve snu nenapadlo, že by za jeho proměnou mohla být jiná žena.
Byl to pro mne šok. Manžel musel vyjít s pravdou ven, protože jeho milenka s ním čeká dítě. Je jí dvaatřicet. Manžel mi řekl, že se s ní seznámil předloni a nemohl si pomoci. Zasáhlo ho to prý jako blesk z čistého nebe a strašně se trápil. Mě má rád, nikdy mi nechtěl ublížit, ale do ní se prý doslova bezhlavě zamiloval. Jak mi bylo, když mi tohle všechno líčil, si asi dovedete představit.
Jenže co jsem mohla dělat? Nic, držet ho u sebe násilím nemůžu, a i když mne to, co mi provedl, nesmírně bolí, snažím se zachovat jasnou hlavu. Okamžitě po jeho přiznání jsem mu řekla, ať se odstěhuje, což také udělal. V současné době probíhá rozvodové řízení, vycházíme spolu slušně a korektně, tak doufám, že se na všem bez problémů dohodneme.
Jen já jsem hodně smutná. Připadám si oklamaná, zneužitá, odkopnutá. Najednou mi došlo, že jsem vlastně stará, sebevědomí mám na nule a postupně se smiřuji s tím, že už zůstanu sama. Když se tak dívám kolem sebe, je to velice častý jev, kdy manželé opouštějí své ženy, se kterými prožili velkou část života. Jakoby se jim najednou zatemnil mozek. Vrhají se do náručí mnohem mladších partnerek, kterým tito starší muži imponují.
Je mi z toho nějak zle. Něco takového si přece nezasloužíme. Nechápu, jak mohl můj manžel zahodit tolik společných let, vzpomínky…
Vlastně ani nechci žádnou radu, protože v mém případě žádná neexistuje. Nezbývá mi, než se nastalou situací smířit. Ale docela by mne zajímalo, jestli je mezi vámi některá, která prožila něco podobného jako já. Zůstaly jsem po manželově odchodu už samy, nebo je šance, že i žena ve vyšším věku může nalézt nového životního partnera? A dá se vůbec ve starším věku zvyknout na nového muže? Neumím si to představit. Možná proto, že v koutku duše si moc přeji, aby se ke mně můj manžel vrátil.
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyměnil mě za mladší model
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jo, typická krize středního věku 
určitě si partnera najdeš, a lepšího. a hlavně - ty si budeš užívat, on bude kmitat kolem mimina. A za pár let, unavenej, zničenej, si najde další 23ku, páč ta ho nebude nudit a otravovat s děckem....
Zpátky ho nechtěj - časem vše přebolí, a posuneš se zase v životě jinam 
rozvedla jsem se ve 43, též jsem byla vyměněna za mladší model
, teď má sice mladou ženu, malé dítě (plus dva její puberťáky), ale taky velkou spoustu starostí... tak ať si to užije. Já si muže našla dva měsíce po rozvodu přes internet a jsme spolu víc jak pět let. Sama bych nechtěla být v padesáti ani v šedesáti, láska kvete v každém věku
... hodně štěstí
všechny příspěvky moc hezké, držím palce, držím palce a hglvně hlavu vzhůru, časem přebolí a budeš svou paní..
Stalo se mi totéž, manželovi nedělalo problémy od cca jeho 35 let vést paralelní vztahy, domů sice nosilo peníze a občas něco na domě a na zahradě udělal, ale byl totálně nespolehlivý a dotáhl to až tak, že jsme byli s dětmi radši, když doma nebyl. Vyústilo to v rozvod, jak jinak, protože by mě přivedl do blázince, ty scény nikomu nepřeju, ale dělával je on, já se snažila o rozum - asi věděl, že nedělá dobře a ventilem mu byl agresivní řev kvůli prkotinám. Po rozvodu mi přátelé tvrdili, že jsem chodící reklama na rozvod. Tak se mi ulevilo. Peněz jsem nikdy moc neměla, tak jsem ani nebojovala o spravedlivé dělení, určitě si nechal víc. Ale ta svoboda byla nade vše. Po přechodném období, kdy jsem mohla bydlet u mámy. Po složitých tahanicích se konečně prodal dům, který jsme společně stavěli a mně zbylo akorát na 1+1 v paneláku, tak si to pěkně spočítal. Vím, že kdybych byla manželkou v USA anebo v nějaké civilizovanější evropské zemi, do smrti bych byla rozvodem zajištěna. Takto jsem žila od výplaty k výplatě a dnes mám důchod přiměřený výdělku, který jsem měla, když jsem se starala o rodinu při zaměstnání a jemu dělala zázemí. Ale přesto jsem byla samotná velice šťastná, až jsem si uvědomila, že bych měla přece jen zkusit seznámení. Bylo to spíš výběrové řízení, podala jsem si inzerát. Tehdy do novin, internetové seznamky tehdy ještě nefrčely. Nakonec jsem si vybrala, myslím, že docela dobře. Takže šance jsou samozřejmě i po padesátce, o to žádný strach. Ovšem opatrnost na prvním místě, aby to nebylo z bláta do louže. Hlavu vzhůru, on to určitě nebude mít lehké a ještě bude hodně vzpomínat, jak se kdysi měl....
Proč hned házet flintu do žita. 50 let je krásný věk. Rozhodně nejsi stará. Jsi zralejší, o životní zkušenosti chytřejší. A zamilovat se můžeš, ani to nebudeš čekat. Hlavně se neuzavírej, můžeš cestovat, věnovat se svým koníčkům, zkus s kamarádkou vyrazit třeba v létě na dovču, zajdi si na kosmetiku, nebo zkus nějaký kurs, .... prostě užívej života dokud to jde. Přeji hodně
.gif)
však ono se to obrátí, on bude utahanej jak pes, místo klídku s tebou kolotoč kolem mimina a živení rodiny, ještě bude litovat.
ty se můžeš věnovat sama sobě, splnit si všechno co sis přála, na chlapovi přece svět nestojí, tenhle stejně nestál za nic
chce to čas, ale bude líp
.jpg)
Jsme stejně staré a věř tomu, že všechno přebolí, život nekončí,jen pachuť zůstane. Hlavu vzhůru, protože život je krásnej a jeden mužský nestojí za to, aby ses pro něj trápila...a kolem jich jsou mraky, pokud o to budeš stát. Tak jako ses dřív věnovala rodině a manželovi, se věnuj sobě, zasloužíš si to
Je ti určitě těžko na duši a trápíš se, v písničce se zpívá "čo bolí to prebolí" ale bude to dlouho trvat...nezahazuj ale svůj život a řekni si: "Dobře mu tak!", nejkrásněji to napsala Modroočka.
.jpg)
Mirko, po 18 letech manzelstvi se objevila "perfektni slecna" o polovinu mladsi nez muj manzel. Absolutne necekana rana. Vzhledem k tomu, ze jsem kvuli manzelovi se odstehovala do ciziny, tak jsem bez rodiny (a manzel mi jeste vzal dceru, odstehoval ji k te druhe neb si pry holky rozumi...no, dcera ma 16, milenka 25, chapu, ze maji hodne spolecneho...).
Rozvodovym rizenim ziji rok a pul - a je to peklo. Sebevedomi? zadne. popsala bych to ze si pripadam jak pouzity papirovy kapesnik. vyhozeny, nahraditelny, k nicemu....jestli prijde neco lepsiho - nevim...ale nedovedu si predstavit, ze jeste nekdy nekomu muzu uverit.
denda 04 ty jsi prostě skvělá,máš pravdu nedá se slepit nic,dá se zamilovat znovu na věku nezáleží,také miluji a bude mi 50 a prožívám tu největší lásku v životě,viď Zdeni,,dendo04 ,ovšem ty a tvé manželství je naprosto nádherné
.jpg)
není co dodat moc hezky to tu holky napsaly 
určitě by to udělal zas nechtěj ať se vrátí slepovat něco co bylo rozbité není ONO
hodně štěstí
modroočka: naprosty souhlas.
Moji rodice jsou taky rozvedeni, oba maji nove partnery a oba jsou mooooc stastni.
Preji Ti at se najde nekdo, kdo Te oceni a Ty si to budes moc uzivat
.jpg)
modroocka to napsala super
ve vyšším věku určitě jde najít partnera.... moje tchýně si našla přítele ve dvaaosmdesáti... ty ale nejsi ve vyšším věku 
.
Navíc si teď budeš žít ve svém a za svoje a můžeš si dělat co chceš. Chtěla ses někdy naučit olejmalbu? Udělat si řidičák? Vidět pyramidy? Naučit se potápět? Dělat decoupage? Mluvit španělsky? Teď budeš mít čas na spoustu zajímavých věcí.
No a chlapi.... moje maminka má přítele, ael sama říká, že žádné sestěhovávání a praní špinavejch ponožek už absolvovat nehodlá. Že si raději žije po svém. Ty jsi se víc než čtvrt století pořád někomu podřizovala a brala ohledy - teď máš možnost žít sama za sebe, tak jak chceš TY - tak jí využij... (no a jeslti se objeví někdo, s kým budeš CHTÍT žít, tak proč ne - ale není to nezbytná podmínka ke štěstí)
Co se tvého manžela týče - fakt bys chtěla zpátky chlapa, který tohle udělal už dvakrát? (a to kdo ví, kolikrát mezi tím, o čem ani nevíš - protože tohle už není jeden blbej úlet na podnikovém večírku, tohle je opakovaná dlouhodobá nevěra) Ať si to s ním užije ta druhá / třetí / čtvrtá 
.jpg)
Souhlasím s modroočkou. Neházej sama sebe do starého železa. Jsi zase svobodná, bez závazků, jenom prostě nebudeš chodit na rande s třicetiletými, ale s padesátiletými. Jinak to bude stejné, jako zamlada
Užívej si randění, až někoho potkáš, nežeň se do soužití a jiných závazků, teď si můžeš dělat, co chceš, což se o tvém muži říct nedá - ten si zavařil do konce života
