Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Sama jsem matkou dvou dětí, a i když jsem oba porody měla naprosto bez problémů, nikdy bych si netroufla rodit doma jen za přítomnosti porodní asistentky. Připadá mi to zbytečně riskantní a doslova hazard se životem toho malého miminka. Proto mne docela znepokojilo přání mé letité kamarádky, která se mi svěřila, že by si přála rodit doma.
Zdůvodňuje to svou fóbií z bílých plášťů a pobytu v nemocnici. Myslím, že to přehání, asi nikdo z nás není blahem bez sebe, když musí na pár dní do nemocnice. Ale normální dospělý člověk to přece vydrží, aniž by se z toho musel hroutit.
Kamarádka čeká první dítě, je teď v šestém měsíci, zatím je, dle jejích slov, vše v pořádku a nemá prakticky žádné potíže. Už před tím, než otěhotněla, se začala hodně zajímat o dnes tolik módní alternativní způsob života a asi jí to trochu vlezlo na mozek. Důkazem je její touha porodit své dítě doma, jak ona říká, zcela přirozeně. Studuje kvůli tomu spoustu odborné literatury, shání informace a zkušenosti, kde se dá. Bohužel, našla velkou podporu u žen, které smýšlejí stejně jako ona a její rozhodnutí jí schvalují, dokonce je mezi nimi i pár takových, které doma rodily a pochvalují si to jako to nejlepší řešení a úchvatný životní zážitek.
Vím, že je to její věc a nemám právo jí jakkoli zasahovat do života. Ona je dospělá, svéprávná. Přesto o ni mám 
obavy. I o to miminko, které má teprve přijít na svět. Mám pocit, že kamarádka vše bere na lehkou váhu, odmítá poslouchat jakékoli negativní zprávy a možná rizika, to vše odbývá jednou větou s tím, že když se něco takového stane, je to spíš výjimka. Podle ní je většina domácích porodů naprosto bez komplikací a proběhne v pořádku. A ona prý myslí především na své dítě, které chce porodit v klidu a nikoli jako vystresovaná troska na porodním sále.
Zkoušela jsem s ní mluvit horem dolem, ale marně. Stojí si pevně za svým a začíná už podnikat kroky, jak svůj sen o domácím porodu uskutečnit. V skrytu duše doufám, že se jí to nakonec nepodaří, protože má problém sehnat porodní asistentku, která by s ní do toho šla. Po odsouzení Ivany Königsmarkové mají asi všechny strach. (I.K. byla odsouzena za to, že chybovala při domácím porodu, když si nezjistila potřebné informace o tom, o jak komplikovaný porod se jedná, a dítě po narození nedýchalo. Oživit se je podařilo až přivolané záchrance, dítě pak ve věku 20 měsíců zemřelo. Pozn.red.)
Vím, že vám asi bude připadat, že se starám o něco, do čeho mi nic není. Ale já na to musím pořád myslet. Dělám si o kamarádku a její miminko opravdu starosti. Myslíte, že se mám pokoušet jí její záměr vymluvit, nebo to vypustit z hlavy? Co byste dělaly vy, kdyby se jednalo o někoho vám hodně blízkého?
19.10.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
jen jí nechej být, je to její věc....já bych do toho nešla ani za nic......zlatej špitál...
lee: 14:53 moc krasne napsane.
.JPG)
Petruša:no teď už snad opravdu nikomu dalšímu neublíží...
Asi nedokážu říct, jestli je lepší rodit doma nebo v porodnici a vůbec bych si netroufla někomu radit, co má udělat..jediné co se podle mě dá dělat, je zjistit si co nejvíc zkušeností od lidí, co to zažili a dobře zvážit co opravdu chci a pak to přijmout se všemi důsledky..
.jpg)
lee: no to je masakr s tou doktorkou 
Monik: tahle paní doktorka tam už není,po tom posledním průšvihu se švagrovou, ale zažila jsem s ní šílené věci,když jsem byla těhotná podruhé a jela jsem do porodnice, pořád říkala že je čas a není kam spěchat, pak se vyměnila směna a do půl hodiny jsem byla na sále na císaři, protože doktor zjistil že mám zkaženou plodovou vodu, malý musel do Brna a stejně to nakonec dopadlo špatně,ale to už byl jiný problém, zjistili malý má Edwardsův syndrom a že jsem nositelka. Při třetím mě už gynekoložka poslala na všechny vyšetření a dcerka je zdravá,ale rodit jsem jela jinam,při představě že bych narazila na tuhle šílenou ženskou jsem se klepala strachy. ale takovéhle zkušenosti za těch dvacet let, co tam byla s ní mělo spousta ženských,silnějším nadávala, že jsou tlusté,starším že jsou nezodpovědné,že chtějí mít ve čtyřiceti dítě,známou nechala přenášet skoro měsíc a taky to dopadlo špatně..nejsmutnější na tom je,že tam fakt vydržela přes dvacet let než udělala tak velký průšvih,že byla odejita ..
myslim že šanci nemáte. Ani bych se o to nesnažila, váš názor zná a to je asi tak vše co s tím můžete dělat (to že jste jí řekla ten názor)
Držím palce ať porod proběhne v pořádku a je zdravá i kamarádka i miminko
(mmch sama bych doma nikdy nerodila)
.jpg)
Kdyz teda rodíme tak pro porovnáni. Na podzim 93 jsem byla poprvé tehotná, zhruba v polovine tehotenstvi jsem byla poprvé na porade u PA a jeji prvni otázka byla kde a jak chci rodit. Absolutne jsem nevedela co odpovedet, co tim mysli. Nakonec mi vysvetlila jestli chci rodit doma nebo v nemocnici a v jaká nemocnici. V té dobe jsme bydleli v podnájmu u tchána a kde budeme bydlet v dobe porodu jsme netusili.
Obe dcery jsou narozené v nemocnici stylem: zacaly bolesti zavolali jsme do nemocnice a pry prijedte az se vám bude chtít, casu dost. Kdyz jsme prijeli tak me PA prohlédla, u prvni dcery jsem dostala na hodinu na bricho monitor a jinak jsme byli sami s manzelem. Tak jednou dvakrát za hodinku se prisla PA nebo sestra zeptat jak je a jestli neco nepotrebujeme. A samotny porod k prvnimu volali doktorku pro me (tlak spadnul nekam k 60). Dve hodiny po porodu mi dceru vrazili matko starej se a do 24 hodin jsem byla doma. U druhyho porodu jsem doktora nevidela, domu jsem sla zhruba po 30 hodinách. Kdybych nebyla srab skutecne netusím proc jsem rodila v nemocnici. I tu prvni pomoc u prvniho porodu 90% ridila PA, doktorka ji stála za pozadim a dirigovala.
Ale jak ríkám je to jenom pro porovnáni Cechy versus "západ".
Rodila jsem v Thomayerce a v Motole, ale ani první porod nebyl bezproblémový, měla jsem zkaženou vodu a vysoký tlak. Nicméně mne do ničeho nenutili, nabídli mi ale urychlovačku oxytocinu, protože v mém stavu bylo žádoucí porodit co nejrychleji. Jo a těsně před vlastním porodem mne doktorka donutila slézt z kozy dolů, aby hlavička tlačila a abych se víc otevřela a málem jsem porodila ve stoje jako Indiánka. 
Druhý porod byl hororovější, vyvolávaný, řekli mi, že když se to nepodaří do večera, půjdu na císaře, šlo mi prý o život. Takže jsem měla v jedné ruce kanylu s léky na snížení tlaku (spíš na udržení toho vysokého), pak nějaké sondy, na břiše sondy na ozvy dítěte, protože měli strach, že může přestat fungovat i placenta nebo co. Nakonec to ale celé trvalo jen asi 3 hodiny od té doby, co provokačka zabrala, takže nemám Auroru. Bylo to 6. listopadu a primář mi slíbil, že porodím do půlnoci, protože jsem nechtěla, aby dítě slavilo narozeniny na výročí VŘSR. To byla samozřejmě shoda okolností, musela jsem porodit rychle kvůli mému stavu. Takže jsem s v porodnicích užila a musím říct, že se tam ke mne všichni chovali slušně a profesionálně a ač jsem v porovnání s průměrnou rodičkou byla těžký případ a zažila jsem určitě i nestandardní postupy, nikdy bych nikoho nepřemlouvala, aby rodil doma. Naopak, jsem vděčná, že jsme to všichni, děti i já, přežili bez následků (až na jeden slepý bod na sítnici, který mám od porodu dcery).
Já prostě tyto supermatky s fobií z nemocnic nechápu, není mi jasné, co budou jednou dělat, až budou mít samy nějaký závažný problém a skončí ony nebo potomci v nemocnici. Asi tam budou dělat dusno personálu.
Verera: 13:26 Nevim kdy jste rodila na te Bulovce, ale sveho casu tam bylo CAP (centrum aktivniho porodu), ktere nevim jak funguje ted a jestli vubec. Tak mozna proto tech zasahu bylo mene.
Monik: No normálně ne, ale může nastat situace, kdy ano, je to sice výjimka, jak říká ta kamarádka z článku, ale výjimky se nestávají nějakým statistickým položkám, ale normálním matkám, sice v poměru k ostatním je jich málo, ale to asi nijak neuklidní tu, které se to zrovna stalo.
Zuzko, co kdybyste zkusila navrhnout Vasi kamaradce, kdyz tedy nemuze sehnat porodni asistentku pro porod doma, at se s ni domluvi, ze by ji doprovazela v porodnici? Jinak asi jedina vstricna porodnice k temto vecem a bez zbytecnych zasahu je ve Vrchlabi, mohu doporucit.
lee: 13:22 no to je sila. Z te vasi doktorky zacinam mit pocit, ze je to snad prevteleny kral Herodes.
Verera: No me to zajimalo proto, ze za normalnich okolnosti zdrava deloha tezko praskne. Takze tam neco asi bylo. Bud nebyla v poradku deloha nebo tam byly nejake neprimerene zasahy. Ale to muzeme my tady jen spekulovat.
Připomeňte kamarádce,ať si dělá co chce,ale aby nezapoměla sepsat poslední vůli a před porodem se se všemi rozloučila....a když to dobře dopadne,tak o nic nešlo,ale kdyby se to náhodou po --,tak bude aspoň po této stránce v klidu.Já osobně bych doma rodit nechtěla,mě by bývalo bylo stačilo,kdyby tam se mnou v porodnici někdo blízký celou dobu byl-a to tehdy v 80.letech nešlo.
orinka: to je blbost s kojením, já začala při holce s kojením až po několika dnech, protože jsem utekla hrobníkovi z lopaty, jak mi důvěrně řekli při propouštění a doktoři mne nechtěli zatěžovat kojením (rodila jsem s tlakem 195/135 při lécích a po porodu se to ještě týden nezlepšilo) a přestože ji cpali mléko flaškou, tak jsem se rozkojila tak, že se potvora pustila cecku až po 3 letech.
