Čekám druhé dítě a manžel mne nutí jít na potrat
.jpg)
Stalo se mi něco, co jsem si nikdy neuměla ani představit. Máme tříměsíční holčičku a před týdnem jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Pěkně mě to zaskočilo a manžela ještě více. Přímo zuří a nutí mne, abych šla na potrat.
Je mi 24 let, mému manželovi o rok více. Chodili jsme spolu dva roky, pak jsem otěhotněla. Bylo to neplánované a nečekané, ani jeden z nás po dětech nijak zvlášť netoužil. Ne, že bychom je nikdy nechtěli, ale počítali jsme s nimi spíše později, za několik let.
Jenže stalo se. V době, kdy jsem na čas vysadila antikoncepci ze zdravotních důvodů, došlo k „nehodě“, jejímž důsledkem bylo těhotenství. Už tehdy můj přítel (nynější manžel) docela dost naléhal na to, abych podstoupila potrat. Bránila jsem se tomu, bála jsem se, že bych třeba potom už nemohla mít děti. Miminko jsem si uhájila, vzali jsme se a manžel se postupem času začal s celou situací smiřovat a ke konci mého těhotenství se na miminko vyloženě těšil. Když se pak narodila Sandruška, byl štěstím bez sebe a myslím, že je z něj opravdu skvělý otec.
Teď však máme na krku další „průšvih“ v podobě mého druhého těhotenství. Nejenom, že si neumím představit, jak bych případně zvládala péči o dvě děti s tak krátkým věkovým odstupem, ale nevím ani, jak bychom to zvládali finančně. Bydlíme v pronájmu ve 2+kk (naštěstí od příbuzných, takže za velice výhodných podmínek), na hypotéku si zatím netroufáme.
Já bych ještě byla schopná se i přes všechny těžkosti s nastalou situací nějak smířit a snažit se, abychom to všechno co nejlépe zvládli, ale manžel je jako smyslů zbavený. Pro něj je prý už jedno dítě až až a že by mělo přijít druhé, si vůbec nedovede představit. Naléhá (velice razantně a nekompromisně), abych šla na potrat, podle něj by se tím všechny problémy vyřešily.
Jenže pro mne to tak jednoduché není. Samozřejmě, že mne druhé těhotenství zaskočilo a jsem plná obav a nejistoty, ale nedokážu jen tak rozhodnout o tom malém, které mi začíná růst v břiše, jestli se má nebo nemá narodit. Muž tvrdí, že jsem přehnaně citlivá, že až bude po zákroku, ani si nevzpomenu. Ale mně se do toho opravdu nechce. Na druhou stranu mít to dítě proti jeho vůli by asi taky nebylo nejsprávnější.
Co si o tom myslíte? Šly byste v mém případě na potrat, nebo ne?
25.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám druhé dítě a manžel mne nutí jít na potrat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mamina6: ale jasně, že se děti dají naplánovat. To, že ty to tak neděláš ještě neznamená, že to NEJDE 
sevenofnine: hele tohle já taky nechápu. mě by nenapadlo se jiných lidí ptát, kdy budou mít děti. no ale mě před časem odbimbalo 26, tak mají lidi asi pocit, že bych měla povít 
Mít či nemít dítě se má řešit před sexem a ne potom, co už je počato. Řešit to, že se nám miminko zrovna nehodí jeho vraždou (byť je to pro některé jen zárodek se srdíčkem), je podle mě dost podlé. Uznávám potrat pro zdravotní důvody, při početrí při znásilnění a při velmi obtížné sociální situaci. Vy podle mě nesplňujete ani jedno..A že partner nechce? Tak to ho chce buď proplesknout, aby se vzpamatoval, nebo ho rovnou kopnout kamsi..Znám páry, které měli drhé dítě do roka, bylo to náročné, ale zvládli to a jejich děti mají k sobě blízko skoro jako dvojčata..
Mě antikoncepce po porodu, protojsme se chránili kondomem a když jsme chtěli druhé, jednoduše jsme ho vynechali a po dalším dítěti budu hledat jinou alternativu antikoncepce.
Nezlobte se, ale vy jste si asi mysela, že kojení je antikoncepce, nebo jste šetřili? Já to prostě nechápu..
Můžete mě za můj názor
, ale potrat jako antikoncepci neuznávám a tento pár, který má děti jak "nehody", by se měl nad sebou zamyslet. Co třeba adopce apod.? Kolik žen by dalo cokoliv za to, být matkou..
chytrájakrádio: já si hlavně nemyslím, že pokud půjde/nepůjde Anna na potrat tak všechny problémy budou minulostí a jejich život zaleje slunce.
Jinak mě děsí představa, jéééé já jsem těhotná, to asi máme průšvih.
Jinak nechápu jak se někdo vůbec odhodlá, se Tě zeptat jestli chceš/nechceš dítě. No jo někteří lidi rádi žijí životy jiných aby nemuseli řešit ty svoje.
Tady všichni píšete že muž do toho nemá co mluvit.Můj názor je,že má.Já mám obě děti plánované,ale na případu v rodině vím,že když se muž do toho nutí,cítí se potom ukřivděný a dělá problémy.Anna udělala chybu,že mu nedala ani čas si zvyknout a udělat tutéž chybu 2x po sobě.K tomu už není co dodat.Snad jen že jakékoliv rozhodnutí ovlivní oba a oba budou muset nést následky do kterých se dostanou
že by se potratem všechny problémy vyřešily? ten problém je snad jen jeden ne? Jak bych to řešila nevím, ale jeho kecy o tom, že po zákroku si na dítě ani nevzpomeneš, jsou trochu mimo mísu - on tomu tak rozumí.
Majucha: používáme.....měla jsem tu injekcovou, ale je potřeba u ženy se "čistit", tak jsem ju vysadila..MM nesnese kondom a já zasae prášky-dělá se mi po nich zle a tělísko do mě nikdo nevrazí...
Ale nikdy mi nevadilo mít tolika dětí..někdo nechce žádný a jde to a já chci 6...(nejsem Romka)
Mamina6: vy nepoužíváte antikoncepci?
Já je nemám plánované, lae všecu jsou chtěné.....
Vlastně jen vta nejmenší je plánovaná-to jsem řekla MM, že bych chtěla ještě mimíska a ť mi pak řekne, jestli chce taky a do 2 týdnů bylo počto.....jinak jak to přišlo, tak to přišlo...a nikdá jsem nelitovala a litovat nebudu
Naše děti jsou opravdu plánované,domluvili jsme se,že dítě může být a vysadila jsem antikoncepci.Do měsíce se počalo...U druhého jsem udělala totéž,tentokrát to trvalo 3 měsíce...Neměla bych nervy být bez přípravy postavená před hotovou věc:jéžiš,budu mít dítě a co teď???
chytrájakrádio: Plánovat to nejde..
Já si plánovala, že druhé dítko budu mít až tomu staršímu bude 5 let a já mezitím během 10ti let mám 4 a přemýšlíme nad dalším
Ale netvrdím, že se člověk nemá chránit.....
pokud děti nechce-ať se nějak chrání...já osob ně jsem proti potratu....ale když není k zbytí.....
Almega: děti si má člověk podle mě naplánovat. Samozřejmě se může stát, že něco uklouzne atd., to je jasný. Ale tady ta Anna z článku chodila s nějakým týpkem, po dětech netoužili, ale pak otěhotněla a tak se vzali. Ted jsou miminu tři měsíce a ona je po druhé těhotná. Milý časopise, co mám dělat? 
Najednou je to to "malé, co mi roste v bříšku", ale že bych se zamyslela chvíli před tím, jestli ho tam vůbec chci, to ne 
sevenofnine: souhlas!!!!
sevenofnine: když jsem někde neprozřetelně řekla, že nechci děti, setkala jsem se většinou se strašným jakoby zostouzením každej měl potřebu řešit, proč děti nechci, proč jsem tak sobecká, neženská, divná, pošahaná, pózující atp.Kdybych řekla, že chci zítra otěhotnět, tak by to nikdo nekomentoval. Nikdo by mi neříkal: fakt? a dobře sis to promyslela? opravdu jsi si jistá, že zvládneš být máma? a co partner - stojí za to? Ted už to reším tak, že když se někdo zeptá, kdy budu mít děti, tak řeknu, že ZATÍM NE a mám klid.
Ale zpět k Anně z článku a jejímu manželovi. Souhlasím s tím, že nutit ženskou k potratu je hnus. Ale tady máš situaci, kdy se dva naprostý tydýti (pardon) dvakrát za sebou neplánovaně pomnoží a najednou neví, co s tím... To, že Anna otěhotněla, je její vina stejně jako toho partnera. Možná víc její vinna. Pokud ona se nechrání a nevyžaduje ochranu, tak si za to může fakt sama... Chlapi to v tomhle ohledu mají fakt snažší. Je to ta ženská, který to mimimo pak poroste v břiše. Proto vůbec nechápu, že je někdo tak strašně nezodpovědnej. No ale to už se opakuju 
chytrájakrádio: Moje řeč.Já děti nechtěla,ale s manželem jsme se dohodli,že budeme mít,nesnáším totiž mimina,jak je dítku tak rok,už beru,no nějak jsem to 2x přežila.Nemyslím si ,že je nutné mít děti,jsme beztak přelidněná planeta....Potrat se mi nelíbí,ale jednou nám uklouzla noha a opravdu už jsem neměla na to,abch zvládla ještě jedno dítko.Jsem asi moc zodpovědná,když už mám děti,tak se o ně dokonale postarat,né je vykopnout do světa a starejte se sami...nechtěla jsem zažít to co jsem měla sama doma-že je nás x dětí,nic nemáme,jsme chudí,nikdo nepomůže ani finančně(žádné babičky,dědové-dávno zemřeli),oblékaní do šatů po někom,doma kolikrát nebylo nic k jídlu,neb nebyly peníze atd.takže svým dětem jsem chtěla vždy dopřát to,co mají ostatní nebo i o malinko více.
chytrájakrádio: a víš co rozčiluje mě? Že se někdo rozhodne, že dítě nechce a vůbec nic pro to nedělá a když se stane "nehoda" tak prostě "Naléhá (velice razantně a nekompromisně), abych šla na potrat, podle něj by se tím všechny problémy vyřešily" a "Muž tvrdí, že jsem přehnaně citlivá, že až bude po zákroku, ani si nevzpomenu." Oba jsou svéprávní a dospělí a taky se tak budou muset chovat, potrat (nechání si dítěte) není řešení, řešením je dospět a začít se chovat jako dospělí ať už dospějí k jakémukoliv společnému rozhodnutí. Nejsem zastáncem ani odpůrcem potratů, každá žena by měla mít právo volby.
Jinak pracuji s ženami, které si prošly týráním a tak asi vidím bílé myšky už všude, ale děsilo by mě, že se mnou někdo manipuluje, určuje mi co mám/nemám dělat, jak se mám/nemám cítit.
Nevím kde se pohybuješ, ale ke mně do cvičení chodí několik žen, které nechtějí mít dítě a nikdo se nepodivuje ani se neošklíbá. Je to jejich život, jejich volba, nechápu, proč by měl být na světě další tvoreček, kterého nikdo nechce, ale tyto ženy jsou velmi odpovědné a když děti nechtějí tak taky pro to něco dělají, ne, že prohlásí nechci dítě a šup nechráněný sex.
