Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Sama jsem matkou dvou dětí, a i když jsem oba porody měla naprosto bez problémů, nikdy bych si netroufla rodit doma jen za přítomnosti porodní asistentky. Připadá mi to zbytečně riskantní a doslova hazard se životem toho malého miminka. Proto mne docela znepokojilo přání mé letité kamarádky, která se mi svěřila, že by si přála rodit doma.
Zdůvodňuje to svou fóbií z bílých plášťů a pobytu v nemocnici. Myslím, že to přehání, asi nikdo z nás není blahem bez sebe, když musí na pár dní do nemocnice. Ale normální dospělý člověk to přece vydrží, aniž by se z toho musel hroutit.
Kamarádka čeká první dítě, je teď v šestém měsíci, zatím je, dle jejích slov, vše v pořádku a nemá prakticky žádné potíže. Už před tím, než otěhotněla, se začala hodně zajímat o dnes tolik módní alternativní způsob života a asi jí to trochu vlezlo na mozek. Důkazem je její touha porodit své dítě doma, jak ona říká, zcela přirozeně. Studuje kvůli tomu spoustu odborné literatury, shání informace a zkušenosti, kde se dá. Bohužel, našla velkou podporu u žen, které smýšlejí stejně jako ona a její rozhodnutí jí schvalují, dokonce je mezi nimi i pár takových, které doma rodily a pochvalují si to jako to nejlepší řešení a úchvatný životní zážitek.
Vím, že je to její věc a nemám právo jí jakkoli zasahovat do života. Ona je dospělá, svéprávná. Přesto o ni mám 
obavy. I o to miminko, které má teprve přijít na svět. Mám pocit, že kamarádka vše bere na lehkou váhu, odmítá poslouchat jakékoli negativní zprávy a možná rizika, to vše odbývá jednou větou s tím, že když se něco takového stane, je to spíš výjimka. Podle ní je většina domácích porodů naprosto bez komplikací a proběhne v pořádku. A ona prý myslí především na své dítě, které chce porodit v klidu a nikoli jako vystresovaná troska na porodním sále.
Zkoušela jsem s ní mluvit horem dolem, ale marně. Stojí si pevně za svým a začíná už podnikat kroky, jak svůj sen o domácím porodu uskutečnit. V skrytu duše doufám, že se jí to nakonec nepodaří, protože má problém sehnat porodní asistentku, která by s ní do toho šla. Po odsouzení Ivany Königsmarkové mají asi všechny strach. (I.K. byla odsouzena za to, že chybovala při domácím porodu, když si nezjistila potřebné informace o tom, o jak komplikovaný porod se jedná, a dítě po narození nedýchalo. Oživit se je podařilo až přivolané záchrance, dítě pak ve věku 20 měsíců zemřelo. Pozn.red.)
Vím, že vám asi bude připadat, že se starám o něco, do čeho mi nic není. Ale já na to musím pořád myslet. Dělám si o kamarádku a její miminko opravdu starosti. Myslíte, že se mám pokoušet jí její záměr vymluvit, nebo to vypustit z hlavy? Co byste dělaly vy, kdyby se jednalo o někoho vám hodně blízkého?
19.10.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám vyzkoušené dvě porodnice, u Apolináře měli větší tendenci zasahovat , na Bulovce mě víceméně nechali být ( bylo to v normální porodnici). Doktor se ukázal na příjmu a pak na posledních 5 minut, tak 1 za hodinu tam prošla sestra,kdyby bylo něco potřeba. To mi jako nějaké přílišné zasahování do porodu nepřijde. Ledacos se dalo i domluvit.
Všichni se chovali přiměřeně, nějaké přehnané ohledy jsem nečekala, proč taky, a zase jsem neměla dojem, že porod je ta nejúžasnější věc, co mě může potkat a chci si ji náležitě užít. A ani po 2 porodech teda nemám pocit, že bych byla nemocnicí o něco ochuzena. Naopak, při porodu doma bych měla strach o dítě a pokud by se něco stalo, vyčítala bych si celý život, že kvůli svému pohodlí jsem mu ublížila.
Pokud jsou ale typy, které mají nemocnic tak panickou hrůzu, že to má vliv na průběh porodu, asi je pro ně lepší rodit jinde, pokud je zajištěna v rámci možností pomoc v případě komplikací. Jestli je kamarádka přesvědčena, že riziko porodu v nemocnici je pro ni větší než doma, je to její věc, její zodpovědnost, pokud to dopadne jinak než si představovala, je to její věc.
.jpeg)
Ono by bylo nejlepší, kdyby se i v nemocnici nechával porodu volný průběh a zasahovalo se až když je potřeba. Kdyby s maminkou byla školená asistentka, která by porod vedla a poznala ,jestli je něco špatně. Pak by odpadla ta poptávka po domácích porodech, protože mamina by věděla,že jí nikdo nebude nutit ležet na zádech,což je nepřirozená pozice, že do ni nebudou rvát všelijaké preparáty,aby uspíšili porod. Všechno má svůj čas. Možná už to někde tak funguje, možná by si kamarádka měla zjistit, jestli jde jakási alternativa domácího porodu provést v některé porodnici. Žádný extrém není správný, je to takové ode zdi ke zdi. Od domácího porodu bez vnějšího zásahu,ale taky bez lékařské pomoci a na druhé straně vyžadování císaře, aniž by k tomu byl důvod.
Podle vlastních zkušeností byly porody za socíku mučení matek, teď jim je zas podsouváno, že porod nemusí bolet vůbec.
Jenže např. epidural je podle mého čistě selského rozumu holý nerozum. Když tělo necítí porodní bolest, není schopno si s tím poradit, žena pak neví kdy má tlačit, protože prostě tu nutkavou potřebu nemá. Pak se tahají děti zvonem nebo jak se tomu říká a nadělá si víc škody než užitku. Každá žena by měla vědět, že prostě porod bolí a že to k tomu patří a že to je pro dobrou věc. Každá matka je schopná a snad i ochotná pro své dítě vydržet trochu bolesti. Tím nechci snižovat některé opravdu velmi náročné porody, kdy je podání nějakých utišujících prostředků na místě. Prostě porod bez bolesti je pěkná blbina. On bolí i ten císař, je to operace, po které vám sešijí několik vrstev a když to přijde k sobě bolí to víc než celý porod.
Osobně bych pro čistě domácí porod nebyla, protože např já a ni dcera bychom bývaly takový porod nepřežily a nakonec nás zachránil císař a okamžitá lékařská pomoc
.JPG)
bizuna: neřekla jsem nic o tom,že jsem pro porody doma, jen že když natrefíte na blbce, tak přes to že jste pod lékařským dohledem, může vás třeba paní úžasná doktorka přizabít...mimochodem ta samá,co mi dělala ultrazvuk jak jsem psala v dalším příspěvku...
No, podle me, se dobra kamaradka pozna podle toho, ze, ac ma jiny nazor na vec, je schopna me rozhodnuti respektovat a nepremysli o tom, jak me presvedcit o sve pravde. Zuzko, kdbybych byla na tvem miste, vyslechla bych ji, rekla svuj nazor a dal to neprobirala... Jeji zodpovednost, jeji dite. Ono by se i mohlo stat, ze by nakonec pod tvym presvedcovanim, sla do porodnice, neco by se zkazilo a davala by to vinu za tobe, ze nenaslouchala svym instiktum.
Dobre kamaradky proste nerozhoduji za sve kamaradky, nechaji je rozhodovat se samotne, v pripade potreby byt pripravena byt tady rpo tu druhou, kdyz by me potrebovala... to je cele... 
Monik: Detailně jsem se neptala, ale byl to její první porod, epidurál neplánovala, jestli ho měla pak, to nevím. Císaře měla až pak, když se malý nemohl narodit normálně.
On je taky rozdíl, jestli je kamarádce 20 nebo 35 let. Ty mladší prvorodičky většinou rodí snadněji a u těch starších je pravděpodobnější nějaká ta komplikace.
Předpokládám, že "uvědomělá" nastávající matka vyznávající "přirozeno", bude spíš z té druhé kategorie.
Chápu dnešní rodičky, že se jim ta mašinérie v porodnicích nelíbí, a na rozdíl od nás, co jsme rodily v 70tých létech, si můžou o způsobu rozhodnout.
Je alarmující, že těhotné ženy se musejí např. v Praze registrovat v porodnici už ve 14. týdnu těhotenství, a stojí dlouhé fronty ještě před otevřením kartotéky, aby se dostaly do limitu 12 rodiček/denně, jinak jdou stát frontu druhý den znovu, a nejlíp tam přespat. 
A ani to jim nezaručuje, že je nakonec ta porodnice přijme.
Ale přes to všechno bych neriskovala život dítěte i svůj, kdyby nastaly komplikace. Vždyť stačí třeba jen pár minut dušení novorozence, a po zbytek života bude vychovávat mentálně postiženého jedince.
To by mi fakt za těch pár dní nepohodlí v porodnici nestálo.
lee: 8.42 - švagrová málem nepřežila císařský řez, ale kdyby nebyla zrovna v nemocnici, jak píšeš"že bylo jasný, že normálně to nepůjde", tak co by dělala, kdyby byla doma?
.JPG){kind=avatar}
Grainne: Jak to tak poslouchám, tak vlastně jsme to měly fajn za socíku, protože monitorování trvalo jen chvilku, pak jsem si mohla pochodovat nebo ležet nebo se sprchovat, jak mi bylo milo. Injekce na urychlení byly taky výjimkou, z mých kamarádek ji dostala jen jedna, která přenášela. A víte, co je na tom nejlepší? "Uvědomělé" ženy si stěžovaly, že je nechávají bez pomoci, že jim nedávají léky proti bolestem a že jim nedávají prostředky na urychlení porodu.
Prostě proti Západu sto let za opicemi. Asi v každé době jsou uvědomělé ženy, které vědí, že je to špatně tak, jak to právě je a že je třeba proti tomu bojovat. Já jsem zastánkyní přirozených porodů s asistentkou a s připravenými lékaři, kteří přijdou při potížích a pak na kontrolu, zda je všechno v pořádku. Jen si neumím představit, jak velké by ty porodnice musely být, aby každá rodička mohla mít svůj vlastní pokoj, když se děti rodí nerovnoměrně, někdy je jich moc, jindy žádné. Babička všech deset dětí porodila doma, ale když rodila moje maminka a nechtělo se jí do porodnice, tak ji tam vyhnala.
.gif)
orinka: tím za zadkem jsem myslela zbytečné vrtání se a otravování tam, kde to není třeba a to dělají i PA a následně pediatři a dětské setry, odnášejí děti, podávají omezené informace, manipulují a dělají to "po svém", aniž by brali v potaz i jiný názor.
Chyby v komunikaci, nerespektování přání a dokonce ani zákonů.
Monik: to taky říkala snacha, jak studovala všechno možné, že ty různé vyvolávačky a urychlovačky naruší přirozený průběh porodu a pak snáz dojde k nějakým komplikacím. Porody doma neobhajuju, jak jsem psala, já bych do toho nešla, ale asi má všechno svoje pro a proti.
Bellana: Neni celou dobu u porodu, ale zasahu stihne i tak vic nez dost. A on staci jeden dva zasahy do normalne rozbehnuteho porodu a uz se nabalujou bohuzel navazne na to "komplikace", ktere potom rad vyresi. A v dnesni dobe bohuzel mnoho porodu konci cisarem. A to v hodne pripadech zcela zbytecne.
Zajimava je otazka: kolik stoji normalni porod a kolik porod cisarem? A kterapak varianta je asi z podnikatelskeho hlediska zajimavejsi pro porodnici?
Grainne: to bylo napsáno s nadsázkou, samozřejmě. Během porodu mě vždy kontrolovala jen sestra - porodní asistentka, a lékař přivolala až nastaly komplikace. Chtěla jsem tím jen vyjádřit, že lékaři byli pokaždé poblíž a dosažitelní okamžitě.
Grainne: 12:03 
Grainne: To fakt je teď doktor celou dobu u porodu? U mých předrevolučních porodů byla jen porodní asistentka a doktor přišel až na zavolání, když nastaly komplikace, a u dcery až po jejím narození.
orinka: to je ten zásadní problém - doktor za zadkem. Kdyby se držel v ústraní pro případ potřeby a v případě potřeby zasahoval, asi bude klid zbraní na všech frontách.
Navíc to strkání do inkubátorů a následné páčení, proč vlastně a podobné excesy.
