Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Sama jsem matkou dvou dětí, a i když jsem oba porody měla naprosto bez problémů, nikdy bych si netroufla rodit doma jen za přítomnosti porodní asistentky. Připadá mi to zbytečně riskantní a doslova hazard se životem toho malého miminka. Proto mne docela znepokojilo přání mé letité kamarádky, která se mi svěřila, že by si přála rodit doma.
Zdůvodňuje to svou fóbií z bílých plášťů a pobytu v nemocnici. Myslím, že to přehání, asi nikdo z nás není blahem bez sebe, když musí na pár dní do nemocnice. Ale normální dospělý člověk to přece vydrží, aniž by se z toho musel hroutit.
Kamarádka čeká první dítě, je teď v šestém měsíci, zatím je, dle jejích slov, vše v pořádku a nemá prakticky žádné potíže. Už před tím, než otěhotněla, se začala hodně zajímat o dnes tolik módní alternativní způsob života a asi jí to trochu vlezlo na mozek. Důkazem je její touha porodit své dítě doma, jak ona říká, zcela přirozeně. Studuje kvůli tomu spoustu odborné literatury, shání informace a zkušenosti, kde se dá. Bohužel, našla velkou podporu u žen, které smýšlejí stejně jako ona a její rozhodnutí jí schvalují, dokonce je mezi nimi i pár takových, které doma rodily a pochvalují si to jako to nejlepší řešení a úchvatný životní zážitek.
Vím, že je to její věc a nemám právo jí jakkoli zasahovat do života. Ona je dospělá, svéprávná. Přesto o ni mám 
obavy. I o to miminko, které má teprve přijít na svět. Mám pocit, že kamarádka vše bere na lehkou váhu, odmítá poslouchat jakékoli negativní zprávy a možná rizika, to vše odbývá jednou větou s tím, že když se něco takového stane, je to spíš výjimka. Podle ní je většina domácích porodů naprosto bez komplikací a proběhne v pořádku. A ona prý myslí především na své dítě, které chce porodit v klidu a nikoli jako vystresovaná troska na porodním sále.
Zkoušela jsem s ní mluvit horem dolem, ale marně. Stojí si pevně za svým a začíná už podnikat kroky, jak svůj sen o domácím porodu uskutečnit. V skrytu duše doufám, že se jí to nakonec nepodaří, protože má problém sehnat porodní asistentku, která by s ní do toho šla. Po odsouzení Ivany Königsmarkové mají asi všechny strach. (I.K. byla odsouzena za to, že chybovala při domácím porodu, když si nezjistila potřebné informace o tom, o jak komplikovaný porod se jedná, a dítě po narození nedýchalo. Oživit se je podařilo až přivolané záchrance, dítě pak ve věku 20 měsíců zemřelo. Pozn.red.)
Vím, že vám asi bude připadat, že se starám o něco, do čeho mi nic není. Ale já na to musím pořád myslet. Dělám si o kamarádku a její miminko opravdu starosti. Myslíte, že se mám pokoušet jí její záměr vymluvit, nebo to vypustit z hlavy? Co byste dělaly vy, kdyby se jednalo o někoho vám hodně blízkého?
19.10.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
vždycky když náhodou vidím ordinaci v růžové zahradě nebo něco podobného českého z lékařského prostředí,musím se fakt smát,jak tak zachraňují lidské životy po tom co je předtím otrávil léčitel nebo bylinkářka..
mám skvělou obvoďačku a revmatoložku,znala jsem i jednu úžasnou paní doktorku ortopedku, ale to jsou opravdu vyjímky. když jsem byla poprvé těhotná a v pátém měsíci na ultrazvuku,pronesla paní doktorka: tak tohle je mrtvé a nebrečte mi tady, ať to můžu dodělat..na tchána v nemocnici volali: ten žaludek ze sedmičky...
Grainne: já nevím, i bez jejich přičinění by mi celou noc ta voda odtékala a bez jejich přičinění by se holka rychle ráno narodila. Jen by mi bez nich asi doma umřela.
Asi mi měli hned večer porod vyvolat a ne mě posílat domů, jenže na to bych taky sama doma nestačila. Takže z toho vychází, že je lepší mít doktora za zadkem.
.gif)
orinka: takže zvrzali, co mohli a pak to slavně zachránili.
Ono kdyby to nezvrtali, patrně by ani nebylo co zachraňovat.
Monik: naštěstí to snad zůstalo bez následků, vyrostla ve statnou maminu 3 kluků.
kubikm: jinak prenaseni nemusi byt vzdy pricina zkazene plodovky. Prenasela jsem obe deti dost a mela jsem ji krasne cistou u obou.
kubikm: Dekuji za vysvetleni. Pokud se jedna o zkazenou plodovou vodu, tak mi to zni logicky. Ale pokud zkazena neni? Tak taky hrozi akutni zapal plic?
jinak, Zuzko, já bych kamarádku nechala, ať se sama rozhodne, není dobré se někomu montovat do života
ber to tak - poslechne, ve špitále se něco stane a bude ti to vyčítat po zbytek života...
mimochodem, co její partner na to?
Monik: švagrová měla holčičku po překotném porodu nalokanou už zkažené plodovky, přenášela...taky v inkubátoru, protože hrozí akutní zápal plic
já když byla na sále - už jsem to tu i psala - vedle rodila bezproblémově druhá paní
najednou fofr, paní začala prudce krvácet, dávali ji i přetlakovou transuzi, tehdy snad 20 l krve...bylo to změna v minutě....ta by dima nevydržela, ani kdyby sanitka byla před barákem
a druhá věc...vše je OK, dítě taky...ale najednou se něco stane - přestane dýchat, křeče...to doma taky neuhlídá a jak známo stačí 2 minutky bez kyslíku a mozek je poškozený
ano, může se něco pokazit i ve špitále, ale ta šance na okamžité řešení tam je
orinka: Aha 
To je mi lito 
Taky jsem mela ve zvyku "poslouchat lekare". Nicmene v pripade meho druheho porodu jsem neskutecne stastna, ze jsem to neudelala.
Jen tak mimochodem, diky jejich "obetavym" a hlavne zbytecnym zasahum pri mem prvnim porodu dodnes (2roky) resime zdravotni stav nasi dcery. Nastesti uz jsme na dobre ceste.
Zvlastni je, ze to co ji dosud pomohlo nema s lekari nic spolecneho, dokonce jsme v nekolika pripadech opet "neposlechli".
Monik: to nevím, oni mě poslali při začínajícím porodu domů - odtékala mi plodová voda a lékaři v porodnici to vyhodnotili jako výtok(!). Nemám ve zvyku neposlouchat lékaře, takže když mi ráno začly kontrakce a odvezli mě do porodnice, porod byl rychlý, ale pak mi dítě nepřinesli. Že prý holčička začla prošedávat, že se asi nalokala plodové vody, tak ji vrzli do inkubátoru - měla 3.300 a 51 cm - a tam si pobyla dva dny. Z kojení tím pádem nic nebylo, protože si zvykla na flašku.
orinka: Mohla bych se prosim zeptat, proc bylo dite se spolykanou plodovou vodou v inkubatoru?
Myslela jsem, ze se tam davaji deti nedonosene nebo podchlazene proto, aby se zahraly.
.JPG){kind=avatar}
Kdyby se jako první narodila dcera, tak bych získala dojem, že porod je brnkačka a zvládnu to doma. To by pak syn asi porod nepřežil. Od pátého měsíce to vypadalo, že tentokrát je vše v pořádku a že není třeba se znepokojovat. Tenkrát nebyly monitory, ultrazvuk byl jen na několika pracovištích a dělal se výjimečně, na vyšetřeni se čekalo i několik týdnů. Netušili jsme, že má pupečník dvakrát kolem krku a velmi krátký. Bez lékařky by se udusil a já bych vykrvácela. Rodila jsem s porodní asistentkou, lékařku zavolala až při komplikacích. Ještě že byla nedaleko. Po téhle zkušenosti bych druhé dítě doma nerodila, ani kdyby se ke mně poprvé chovali hrozně. Na to si ale stěžovat nemůžu. Celé dva týdny po porodu ke mně byli profesionálně ohleduplní, i když samozřejmě nepadali na zadek z toho, že já jsem se stala matkou.
Bellana: Juana: Aha. Tak to jsem asi necetla to vyjadreni lekare, tak to se omlouvam za nepravdive informace.
I kdyz na druhou stranu (ted nechci obhajovat svuj mylny nazor) take jsem mela v porodni zprave napsan duvod cisarskeho rezu, ktery vubec tim duvodem nebyl. Oni si to proste obcas musi nejak zduvodnit. Tim nemyslim, ze to musel byt zrovna pripad tehle maminky.
Ale zrovna v mem pripade to bylo tak, ze jsem bohuzel zvolila spatnou porodnici.
já jsem měla první dítě přidušené s omotanou šňůrou kolem krku, druhé dítě v inkubátoru, protože prý spolykalo plodovou vodu. Rodit doma, tak jsem patrně bezdětná. A to jsem rodila za tuhého socialismu, kdy se nikdo s rodičkama nepáral, a ani tehdy bych po těch zkušenostech určitě doma nerodila.
