Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Sama jsem matkou dvou dětí, a i když jsem oba porody měla naprosto bez problémů, nikdy bych si netroufla rodit doma jen za přítomnosti porodní asistentky. Připadá mi to zbytečně riskantní a doslova hazard se životem toho malého miminka. Proto mne docela znepokojilo přání mé letité kamarádky, která se mi svěřila, že by si přála rodit doma.
Zdůvodňuje to svou fóbií z bílých plášťů a pobytu v nemocnici. Myslím, že to přehání, asi nikdo z nás není blahem bez sebe, když musí na pár dní do nemocnice. Ale normální dospělý člověk to přece vydrží, aniž by se z toho musel hroutit.
Kamarádka čeká první dítě, je teď v šestém měsíci, zatím je, dle jejích slov, vše v pořádku a nemá prakticky žádné potíže. Už před tím, než otěhotněla, se začala hodně zajímat o dnes tolik módní alternativní způsob života a asi jí to trochu vlezlo na mozek. Důkazem je její touha porodit své dítě doma, jak ona říká, zcela přirozeně. Studuje kvůli tomu spoustu odborné literatury, shání informace a zkušenosti, kde se dá. Bohužel, našla velkou podporu u žen, které smýšlejí stejně jako ona a její rozhodnutí jí schvalují, dokonce je mezi nimi i pár takových, které doma rodily a pochvalují si to jako to nejlepší řešení a úchvatný životní zážitek.
Vím, že je to její věc a nemám právo jí jakkoli zasahovat do života. Ona je dospělá, svéprávná. Přesto o ni mám 
obavy. I o to miminko, které má teprve přijít na svět. Mám pocit, že kamarádka vše bere na lehkou váhu, odmítá poslouchat jakékoli negativní zprávy a možná rizika, to vše odbývá jednou větou s tím, že když se něco takového stane, je to spíš výjimka. Podle ní je většina domácích porodů naprosto bez komplikací a proběhne v pořádku. A ona prý myslí především na své dítě, které chce porodit v klidu a nikoli jako vystresovaná troska na porodním sále.
Zkoušela jsem s ní mluvit horem dolem, ale marně. Stojí si pevně za svým a začíná už podnikat kroky, jak svůj sen o domácím porodu uskutečnit. V skrytu duše doufám, že se jí to nakonec nepodaří, protože má problém sehnat porodní asistentku, která by s ní do toho šla. Po odsouzení Ivany Königsmarkové mají asi všechny strach. (I.K. byla odsouzena za to, že chybovala při domácím porodu, když si nezjistila potřebné informace o tom, o jak komplikovaný porod se jedná, a dítě po narození nedýchalo. Oživit se je podařilo až přivolané záchrance, dítě pak ve věku 20 měsíců zemřelo. Pozn.red.)
Vím, že vám asi bude připadat, že se starám o něco, do čeho mi nic není. Ale já na to musím pořád myslet. Dělám si o kamarádku a její miminko opravdu starosti. Myslíte, že se mám pokoušet jí její záměr vymluvit, nebo to vypustit z hlavy? Co byste dělaly vy, kdyby se jednalo o někoho vám hodně blízkého?
19.10.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádka chce rodit doma. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: Ne, nevědělo se to předem, byla to nějaká akutní porucha srážlivosti krve způsobená právě porodním stresem. Četla jsem vyjádření nějakého lékaře. Přijít se na to dopředu nedá.
.JPG){kind=avatar}
Monik: Pokud mě paměť neklame, tak u té maminky nevěděli, že má poruchu srážlivosti krve, protože se dříve neprojevila.
dadka: 10:14 Ano. Jenze ta maminka mela poruchu srazlivosti krve a o te se vetsinou vi predem. Tak asi proto ta maminka rodila v porodnici a ne doma.
.gif)
dadka: a proč vůbec takhle hazardovala? Bez hazardu lze jedině nerodit vůbec.
Verera: Muzu se prosim jen zeptat, proc kamaradka mela protrzenou tu delohu? Nemela nahodou prvni porod cisarem nebo nedavali ji nahodou epidural v kombinaci s oxytocinem?
sallie: 1:06 
Je to nesmysl rodit doma. Nikdy nemůže vědet, co se při porodu stane i když těhotenství probíhá normálně a všechno je v pořádku. Vždyť zrovna minulý týden vykrvácela při porodu v porodnici maminka, která už měla doma 2 děti.
Je to nezodpovědnost a hazard s životem svým i toho miminka.
Zuzko, pokud by se jednalo o nekoho me blizkeho, snazila bych se o tom tematu co nejvice zjistit, co toho cloveka k tomu vede a snazila bych se, kdyz uz nic jineho, alespon respektovat jeho rozhodnuti.
Rozmlouvanim "horem dolem" a vypravenim negativnich zprav rozhodne nic nezmenite. No vlastne mozna ano. Prijdete o kamaradku.
Protoze kdyz to vezmu pohledem te kamaradky, tak ji k tomu nejspis vedou duvody, ktere nejsou pouhy neuvazeny rozmar a vy v tomto pripade se zrovna nechovate jako kamaradka.
Uz jen to, ze napisete, ze doufate, ze se ji to nakonec nepodari. To je opravdu kamaradske jen co je pravda.
A ze "bohuzel" nasla oporu u jjinych zen? No kdyz ji nenasla u Vas... 
A co kdyby jsi si o domacich porodech taky neco precetla? Evidentne vis prd a uz delas soudy! At si kamaradka rodi kde chce, treba na Marsu, je to jeji rozhodnuti, copak ty ji zarucis, ze bude vse v poradku, kdyz pujde do nemocnice??
Nedávno rodila moje kamarádka a nebýt v nemocnici, vykrvácela by s protrženou dělohou. Celé těhotenství naprosto bezproblémové. Takže to není záruka.
Na druhou stranu kamarádka se musí rozhodnout sama. Asi bych se ujistila, že opravdu zná všechna rizika a že ví kam se obrátit v případě komplikací (případně její manžel či s kým to hodlá absolvovat) a víc se nestarala.
Čím víc do ní budeš hučet, tím víc se zasekne. Účinnější je myslím mluvit s ní formou dotazů:" Máš promyšlené co budeš dělat v případě , že...." Pokud mávne rukou, že to se jí nestane, je asi na místě se obávat, a třeba ji nějak přimět promyslet i tohle, pokud je připravená i na horší varianty, tak snad opravdu ví co dělá.
.JPG)
To bude 100 názorů pro a 100 názorů proti.
Kamarádce jsi řekla, co si o tom mysíš, a už to nech na ní.
Nika1: 7:17 - taky si nemyslim, ze je to modni vlna ale vysledek toho, jak se chova nemocnicni personal v pretizenych porodnicich.
lee:
.JPG)
Budu opakovat asi to,co ostatní...asi bych měla taky strach rodit doma, ale stejný nebo možná větší bych měla, po příšerných zkušenostech, kdybych rodila v nemocnici.. poslední příklad je mé švagrové,málem to nepřežila ona ani její malý, při císaři, který si mimochodem musel vyžádat švagr, protože malému slábly ozvy a bylo jasný, že normálně to nepůjde, malého pořezala na hlavičce a švagrové prořízla střevo,na což se přišlo až po několika dnech kdy už měla málem otravu. To jen že v nemocnici to taky může být o život...Přijde mi, že se u nás straší maminky porody doma, kdy byly nějaké komplikace, ale určitě je daleko víc porodů, které byly bez problémů, stejně jako v nemocnici, tam vám zas budou vypočítávat všechno co se povedlo a to, co dopadlo špatně, to se stejně nedozvíte.
Ale tak je to z celým zdravotnictvím, hlavně abysme nedej bože nepřišli na způsob, jak si pomoct sami, co by si pak v nemocnicích počali... omlouvám se případným sestřičkám atd.,vím že jsou mezi nimi i mezi doktory skvělý lidi, mě štve ten systém...
Ať se rozhodne podle svého, moc ji nepřemlouvej, kdyby se něco pokazilo, dávala by to za vinu tobě.Je dospělá a svéprávná, a jistě je seznámená s riziky. Nakonec - 
případné důsledky svých rozhodnutí neseme stejně každý sám, že.
