Čekám druhé dítě a manžel mne nutí jít na potrat
.jpg)
Stalo se mi něco, co jsem si nikdy neuměla ani představit. Máme tříměsíční holčičku a před týdnem jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Pěkně mě to zaskočilo a manžela ještě více. Přímo zuří a nutí mne, abych šla na potrat.
Je mi 24 let, mému manželovi o rok více. Chodili jsme spolu dva roky, pak jsem otěhotněla. Bylo to neplánované a nečekané, ani jeden z nás po dětech nijak zvlášť netoužil. Ne, že bychom je nikdy nechtěli, ale počítali jsme s nimi spíše později, za několik let.
Jenže stalo se. V době, kdy jsem na čas vysadila antikoncepci ze zdravotních důvodů, došlo k „nehodě“, jejímž důsledkem bylo těhotenství. Už tehdy můj přítel (nynější manžel) docela dost naléhal na to, abych podstoupila potrat. Bránila jsem se tomu, bála jsem se, že bych třeba potom už nemohla mít děti. Miminko jsem si uhájila, vzali jsme se a manžel se postupem času začal s celou situací smiřovat a ke konci mého těhotenství se na miminko vyloženě těšil. Když se pak narodila Sandruška, byl štěstím bez sebe a myslím, že je z něj opravdu skvělý otec.
Teď však máme na krku další „průšvih“ v podobě mého druhého těhotenství. Nejenom, že si neumím představit, jak bych případně zvládala péči o dvě děti s tak krátkým věkovým odstupem, ale nevím ani, jak bychom to zvládali finančně. Bydlíme v pronájmu ve 2+kk (naštěstí od příbuzných, takže za velice výhodných podmínek), na hypotéku si zatím netroufáme.
Já bych ještě byla schopná se i přes všechny těžkosti s nastalou situací nějak smířit a snažit se, abychom to všechno co nejlépe zvládli, ale manžel je jako smyslů zbavený. Pro něj je prý už jedno dítě až až a že by mělo přijít druhé, si vůbec nedovede představit. Naléhá (velice razantně a nekompromisně), abych šla na potrat, podle něj by se tím všechny problémy vyřešily.
Jenže pro mne to tak jednoduché není. Samozřejmě, že mne druhé těhotenství zaskočilo a jsem plná obav a nejistoty, ale nedokážu jen tak rozhodnout o tom malém, které mi začíná růst v břiše, jestli se má nebo nemá narodit. Muž tvrdí, že jsem přehnaně citlivá, že až bude po zákroku, ani si nevzpomenu. Ale mně se do toho opravdu nechce. Na druhou stranu mít to dítě proti jeho vůli by asi taky nebylo nejsprávnější.
Co si o tom myslíte? Šly byste v mém případě na potrat, nebo ne?
25.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám druhé dítě a manžel mne nutí jít na potrat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Haninka: Jenže našim je 15 a 16. Puberta s nima tříská a já bych si měla pořídit mimi??? Nééééééé! To by mě kleplo.
Představa dalšího chlapečka a nedej bože aby to byla kopie synka- a skončím v péči Chocholouška.
nebydlí 
kominice: mě se splašily hormony, když bylo starším 11 a 13 let, benjamínkovi je teď 8 a jsem ráda, že jsem do toho šla. Syn už u nás rok nedyblí a dcera se chastá na rok odjet do Anglie. Zůstali bychom sami a to si nedokážu vůbec představit. 
kominice: No jo, jenomže mě nikdo tělísko nedá páč nemám ještě po 
A na ty genetický vady se taky nemůžu vymlouvat. To slýchávám naopak já, že je mi 32 a že to dítko může trpět. Jedině se vymluvit na tu světovou krizi. Ta není špatná 
Nešla. Věř tomu, že to zvládneš. Litovala bys toho. Držím 
a přeju hodně štěstí.
Bridgetj: Zkus genetické vady, zákaz početí od lékaře, světovou krizi......
Já se dneska dozvědět že v tom lítám, tak si beru šňůru a jdu k lesu
Medvědovi se nějak plaší hormony či co a teď když máme potěr v pubertě načuhuje do cizích kočárků a šišlá na smrá´data
Ještě že mám věrnou kamarádku Danu (tělísko) jinak bych v tom lítala ani nevím jak
kominice: No, mě se to zatím daří. Do konce srpna mám výmluvu na to nemít dítko (pyly, ...), ale fakt nevím co si vymyslím na podzim, zimu. Už mi začínají docházet výmluvy.
Bridgetj: Jo jo splašený spermie jsou mrchy. Ty jen tak neuhlídáš
kominice: Taky nemám ráda "stala se nám nehoda". Já přes rok neberu Anti-baby-ham a uhlídali jsme to.
Jináč na potrat bych asi nešla. Mám kámošku, které má dvojčata a taky to zvládá v pohodě. A to ještě bydlí u rodičů v 3+1. Zkusila bych si s ním o tom ještě promluvit. Hodně 
"Naléhá velmi razantně a nekompromisně, všechny problémy by se tím vyřešily..., až bude "po tom", ani si nevzpomeneš". Je to těžká situace, ale se svými zkušenostmi mě přímo děsí manželova troufalost rozhodovat o tom, jak se budeš nebo máš cítit. Samozřejmě ho chápu, že má obavy, přece jen ta finanční otázka je na něm, ale to dítě jste dělali spolu.
Zkuste znovu probrat všechna pro a proti, konečné slovo by mělo být tvoje a od manžela bych očekávala, že konečné slovo nechá na mě. Jinak bych zvažovala, jestli s ním zůstat. Mě osobně by bylo lépe být sama s dvěma dětmi než s jedním a manželem a vědomím, že mě někdo natlačil do potratu. Myslím, že bych mu nedokázala odpustit a vztah by šel stejně do kopru.
.gif)
sevenofnine:
Taky bych neřešila jestli jít na potrat, nešla bych, ale jestli zůstat s takovým mužem.
Nevím co je nejsprávnější, ale nutit ženu k potratu je minimálně neetické. Finančně by jste to zvládli normálně, jako každý jiný, nejste jediní co by měli dvě děti. Rozhodnout se musíš sama, ale já bych popřemýšlela jestli chci zůstat se sobcem, který se mnou zachází jako s kusem hadru, "utřu se a je to". Já bych na potrat nešla a je kolem mě hodně žen, které na své nenarozené (ať už záměrně nebo ne) dítě stále myslí i po letech. Je to velký zásah do těla i duše ženy a pokud Ty sama to nechceš, tak určitě nezapomeneš. Představ si jak se budeš dívat za 1-5 let na muže, který Tě donutil zabít Tvé dítě. Potrat je rozhodnutím každé ženy.
.JPG)
Jak píše kominice - poprvní průšvih a podruhé totéž...
Stalo se.
Ale na potrat bych nešla.
A po porodu bych si zajistila spolehlivou antikoncepci.
Zaráží mě, že po prvním "průšvihu" lítáš v druhém.
Rozhodnutí jestli jít či nejít na potrat budeš muset vyřešit sama.
Osobně bych na potrat nešla.
Jsem hmatatelným důkazem že dvě děti hned po sobě se dají zmáknout.
A to jsem je měla v době bavlněných plen, kočárů velikosti lodi a poctivého strouhání mrkviček.
Dítě nepotřebuje rodinný dům a miliony na kontě. Potřebuje mámu co mu utře osoplenej nos, zapudruje prdku a bude ho chránit a mít ráda.
A že je manžel takhle proti??? On snad u zrodu tohohle "průšvihu" nebyl?
Nebo že by spal?
Rozhodování Ti rozhodně nezávidím. Já bych se ale neměla o čem rozhodovat.
Myslím si,že manžel nemusí mít pravdu. Znám od nás ženu, která se nesmířila s potratem a už je to přes deset let. O průšvihu bych nemluvila a tohle si musíte zvážit jen vy dva.
