On je sova, já skřivan. Asi se zabijeme.
Dokud jsme s Martinem nezačali bydlet spolu, nikdy mě nenapadlo, jak zásadní může být, když je někdo sova a někdo skřivan. Před společným soužitím jsme spolu sice strávili pár společných víkendů, ale to jsme se asi jeden před druhým víc hlídali.
Teď spolu žijeme už čtvrt roku a mám dojem, že se zabijeme. Já ráno vstávám v klidu a pohodě, jsem schopná začít okamžitě fungovat, Martin je po ránu nesnesitelně protivný, nemluvný. Tváří se jako bůh pomsty, až mám pocit, že za všechno můžu já. Když jdeme do práce, většinou spolu ráno vůbec nemluvíme. O víkendu není radno nejméně hodinu po probuzení zapřádat hovor na jakékoli téma. A to i když vstane až v deset hodin.
Večer je Martin naopak plný sil, elánu, plánů a nadšení. Můj limit je desátá hodina, pak už pomalu upadám do spánkového režimu, nic se mnou není, těším se do postele. Ony by rád pařil, řádil, miloval se, když mu řeknu, že už je půlnoc a já chci opravdu spát, urazí se a označí mě za protivu.
Tak nevím, jestli se nám někdy podaří v tomhle ohledu sladit. Docela mě to štve, hlavně ta rána, kdy je na zabití. Někdy mi tou svou špatnou náladou zkazí i celý den. A taky mě štve, že není schopen pochopit, že večer bývám unavená, a vyžaduje milování třeba v jednu v noci.
28.2.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - On je sova, já skřivan. Asi se zabijeme.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
elephant: 
myslim, ze u me by dopadnul naprosto stejne.. dostal by rano po hlave nejblizsim predmetem 
jo, tak já jsem sova, a po ránu jsem taky protivná a nemluvím 
Takže ho nech být, on prostě není probuzen, nemá sílu mluvit. A ty za nic nemůžeš. Naopak on by měl chápat, že ty zas brzo usínáš, takže po tobě nemůže chtít denně nějaký aktivity po 10 večer 
. Kompromisem bude, když 2x týdně vydržíš večer dýl, a on na tebe 2x týdně ráno promluví
Hezký den přeji všem. Že mne manžel nezabil před 36 lety, to se divím ještě dnes. Byla jsem sova sovovatá. Jedinou omluvu mám, studovala jsem VŠ a poté aspiranturu a měla mimčo. Chodila jsem spát tak ve 3, manžel před 6 vstával. Bylo mně ho líto. Tak jsme to vyřešili dohodou a rozdělili ložnici na 2 pokoje. Manželův a můj. A funguje to tak dodnes. Libujeme si a nebojte se, když se chceme potkat, najdeme se rychle.Dnešní doba klade děsné nároky, každý musí být spokojený, zdravý a hlavně vyspaný. Když nás navštíví chřipka, nemám ráda, aby mě manžel viděl " s nudlí u nosu". Stane se, že chceme být chvíli sami, tak to u nás není problém. Jemně se zavřou dveře a tím je vše vyřčeno beze slov. Toto není návod na rozvod, ale spíše návod jak se rozvodu vyhnout. Každý den není sluníčkový. Pokud se to stane, chci být raději sama.A pak je zase dobře.
jelítko: tohle mi po ránu někdo říct, tak je mrvej muž
já sem taky sova a můj 
je skřivan (i když za těch pět let co spolu žijeme se nám to docela rovná - on trochu sovovatí) ale jak ho vidim po ránu, jak se směje a hned jak otevře oči mi řekne: dobré ráno moje nejmilovanější koťátko, tak mám okamžitě skvělou náladu a skoro vůbec mi nevadí, že musim vstávat. jinak rána nenávidim 
Jinak mně nedělá problém po ránu mluvit a být veselá - ale jak s kým
rano jsem teda taky na zabiti, ale manzel jeste vic.. proboha co je tak tezkyho na tom dve hodiny neprudit ? jakmile si my sovy dame snidanku a kavicku.. jsme schopni normalne fungovat 
no jo a ze jdes spat driv? to nevidim jako takovy problem... aspon by mi nikdo nekecela do detektivek, PCcka. a dalsich veci :-)))
ale musis mu rict co ti vadi... a jak rika Sheeni komunikovat 
Je to jen o domluvě těch dvou,co spolu žijí. Nemluvit na protivu po ránu, na druhou stranu by měl on stejně tak tolerovat, že chodíš spát dřív... 
Ale chce to komunikovat, mluvit!!
Taky jsem skřivan z donucení, vsávám ráno ve 4,10 a nepřemýšlím o tom, že se mně nechce. Ale jinak dokážu spát třeba do 11.hodin a večer chodím spát okolo desáté. Dýl nevydržím a i kdyby, tak jsem nervózní, že ráno musím vstávat.Manžel ráno vstává jako já a nesmím na něho moc mluvit a nedej bože, kdybych po něm něco chtěla! To dovede být protivný jak osina v zadku, nadává, všichni jsou pitomí, hlavně řidiči na silnici a já mám celý den po náladě.Spát chodí popzdě, protože ještě pracuje, jsem ráda, že máme děti, jinak bychom teď umřeli asi bezdětní.
já jsem skřivan z donucení, do práce prostě vstát musím ve všední den i o víkendu chodíme spát tak nastejno a i v podobnou dobu vstáváme, já jsem protivná ať vstanu v 6 nebo v 10, je to jedno, jsem nasraná už jen proto, že musím vstávat, přítel má naopak po ránu dobrou náladu, za což bych ho zastřelila takže už si zvyknul na mě prostě půl hodinu až hodinu po probuzení nemluvit a nic po mě nechtít
Máme to úplně stejně.. jen s tím rozdílem, že přítel odmítá vstávat a já ho z postele tahám třeba 3/4 hodiny. Což mi logicky otráví celej den.
A věř tomu, že to nebude lepší. My spolu žijeme už skoro 2 roky a je to pořád stejné 
.jpg)
U nás je to to samý, az na to, ze já jsem skrivan z donucení, proste denne vstávám do práce v 5.30 a tak kdyz o víkendu spím do 7 telu do stací. Manzel je sova. Proste jsme se naucili, ze pokud chceme být spolu tak já se mu ráno vyhýbám, vlastne denne odcházím nez on vstane a o víkendu mu nechám 1-2hodky na probuzení, a on me vecer nenutí do aktivit. Pravda sexujeme jenom o víkendu v prapodivných casech, ale co by clovek mohl chtít po 15-ti letech. A pokud od neho potrebuji neco zivotne dulezitého v casnou ranní hodinu nalévám ho kafem a on naopak nalévá me pokud musím vydrzet zivá na oslave apod. A ver mi, byly a jsou chvíle, kdy bych ho nejradeji necím prastila. A on tuto choutku má obcas taky.
.gif)
taky jsme oba sovy.....posledni dobou treba pracujeme jeste v jedenact v noci na zahrade (manza chodi pozde z prace ) sousedi z nas maji Vanoce ovsem o to horsi jsou rana, kdy jsme oba nepouzitelni a zvonit nam musi minimalne dva budiky
Máme to stejné. Já usínám kolem desáté a ráno mi nevadí být hore kolem páté i v neděli, manžel nejde spát dřív jak po půlnoci. Potom by ležel v posteli třeba celý den. Nemůžu říci, že se 100% tolerujeme oba, někdy mě to prostě vytočí. Hlavně, když máme někam jet nebo je něco důležitého na práci, tak ho nemůžu dostat z postele a je hrozně protivný. Někdy i pevné nervy nestačí a prostě se přetrhnou, důsledky si domyslíte.
Máme to doma podobné, já vstávám sama od sebe kolem šesté, ikdyž mám volno, ten můj většinou až po desáté, někdy až kolem oběda. Ale chodí spát až kolem druhé nebo třetí. Naučili jsme se víceméně tolerovat jeden druhého (ale ne vždy to tak jde, u nás to taky někdy kvůli tomu zajiskří). Jediné, co odmítám, je chodit ho budit v určitou dobu (třeba do práce, pokud jsem doma) - musí mít nastavený budík, protože je protivný až hrůza a navíc se pak ještě tak hodinu povaluje v pelechu, zatímco já většinou už před budíkem (v pracovní dny pro sichr) vstávám víceméně s úsměvem.
