Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Máme pětatřicetiletého syna, který se před rokem rozvedl. Bývalé ženě a dceři nechal byt a přestěhoval se k nám. Jak říkal, je to jen dočasné, než si najde nějaký rozumný pronájem. Neměli jsme s tím s manželem problém, syn byl z rozvodu dost špatný, považovali jsme za správné ho podpořit.
V poslední době se mi však synův pobyt u nás začíná čím dál více zajídat. Zpočátku na něm bylo vidět, že je vděčný za poskytnutý azyl a snažil se zapojovat do prací v domácnosti, ale postupně si začal zvykat a nyní už bere vše jako samozřejmost. Bohužel, jediný, komu to vadí, jsem já, manžel v tom problém nevidí. Podle něj je úplně jedno, jestli vařím pro dva nebo pro tři, prádlo prý pere pračka a uklízet musím tak jako tak, ať je u nás syn, nebo ne.
Jistě, když se na to člověk dívá takhle, je to celkem logické. Ale mně to prostě vadí. Je mi pětapadesát let, vychovala jsem tři děti, teď si chci užívat svůj život a věnovat se vnoučatům. Navíc chodím do práce.
Stydím se za ty myšlenky, ale přiznávám, že mi syn u nás doma začíná čím dál více vadit. Veškerý servis bere jako samozřejmost. Pravda, přispívá do rozpočtu a platí také třetinu nájmu, ale asi má pocit, že si těmito příspěvky platí kompletní servis pradleny, kuchařky a uklízečky. Hlavně od začátku tohoto roku se jeho přístup rapidně změnil. Dříve se alespoň snažil. Teď už ne.
Neudělá doma vůbec nic, ostatně stejně, jako jeho otec. Ten je taky zvyklý chovat se jako když je doma jen na ozdobu. Jediný, kdo doma kolem všeho kmitá, jsem já a když se ozvu, koukají na mne oba dva jako bych spadla z višně a nechápou, o co mi jde. Jistě, domácí práce jsou většinou ženská záležitost, ale to neznamená, že budu dělat služku.
V současné době to cítím tak, že mám doma dva balvany. Bohatě by mi při tom stačil jen jeden v podobě manžela, o němž vím, že už se ve svých 
šedesáti letech asi nezmění.
Vypadá to u nás tak, že pánové se chovají jako šlechta. Neuklidí po sobě, neodnesou ani hrnek. Špinavé prádlo hážou v koupelně na zem vedle koše, aby je občas napadlo vzít vysavač nebo umýt nádobí, o tom se mi může leda zdát.
Už jsem měla se synem vážný rozhovor, řekla jsem mu, že takhle to nejde, že je dospělý a musí se o sebe postarat sám a že by mne neměl takhle zneužívat. Zastyděl se a chvíli se snažil. Za pár dní ale bylo vše opět ve starých kolejích.
Jsem vzteklá, podrážděná, hádavá. Tím, jak jsou tam dva takoví lenoši, kteří čekají, že jim všechno strčím pod nos, je to na mne prostě nějak moc. Ne, že bych to nezvládala fyzicky, s tím problém nemám, já to ale nezvládám psychicky. Strašně mi vadí, že chodím do práce stejně jako oni a doma dřu na dva balvany, kteří se pomalu nezvednou z gauče, v synově případě od počítače.
Promluvila jsem i s manželem, řekla jsem mu, že takhle to dál nejde, ale on to vůbec nechápe. Koukal na mě jako bych se zbláznila, co prý najednou z ničeho nic šílím, když doteď všechno normálně fungovalo. Prý se mám uklidnit a nedělat scény.
Asi mi řeknete, že jsem hloupá, že jsem v manželově případě měla zakročit už dávno a nezvykat ho na dokonalý servis. A budete mít pravdu. Teď to vidím, že to byla velká chyba. A má to dopad i na chování našeho syna, který plně převzal otcův model chování a považuje to za normální.
Možná už je pozdě, ale třeba taky ne. Chtěla bych to nějak změnit. Docílit u manžela alespoň nějakou pomoc v domácnosti a – neukamenujte mne prosím – hlavně chci, aby se syn odstěhoval a postavil se na vlastní nohy. Jak to mám udělat, abych nebyla za hysterku, které přeskočilo v hlavě? Domluvy ani prosby na ně neplatí.
30.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: náhodou, já chlapy rozmazluju ráda. A ještě jim zdůrazňuju, že si to zasloužej. 
Oni si pak ke mně rádi přijdou odpočinout od manželek...
.gif)
Jarča*: 13:24....u nás pravý opak, můj muž byl tvrdě vedený z domu a musel makat, byli 3 děti + s nima bydlel chvíli strýc a babička...a otec byl policajt, takže doma byl dril a já se mám dnes dobře
není pro něj problém umýt nádobí, vyluxovat i když hlalabala, dřív i okna čistil.....a umí vařit, to je výhra...........patří mezi ten šafrán.......
necetla jsem predchozi prispevky.. ale takhle to dopada, kdyz se chlapecci jakehokoliv veku rozmazluji... 
sonije: Někdo se to nenaučí. Viz můj příspěvek. A ono vrátit se po týdnu do neuvěřitelného čurbesu a špíny opravdu není nic moc. Ovšem zkusit to může, možná oni nejsou ještě tak beznadějní, i když já tomu moc nevěřím, podle toho popisu
Manžel byl přesně takový případ, maminka mu ještě ve třiceti chodila domů uklízet a odvážela si prádlo. Ale protože jsem bordelář, začalo mu vadit, že není vše tip ťop, naučil se aspoň základně uklízet, i když co jsou děti, zase čeká, že vše udělám já. Kolikrát vyndá z lednice prošlý jogurt a nechá ho demonstrativně na lince. Ale co, já to beru sportovně. Vždy mu řeknu. Nelíbí se ti to? Tak ukliď nebo si to vyhoď a co jako?
Ale jinak si čas od času udělám víkend pro sebe, vypadnu, hodím mu děti a domácnost na krk a je.
Zkuste si na týden někam vyrazit a nechte je. pokud se vrátíte do nepoádku, neuklízejte, nechte to prostě na nich, taky se to naučí. No a jestli ne, nechte synovi na stole noviny se zakroužkovanými inzeráty na byty a dejte ultimátum...
Už tady zaznělo vše. Jenom doplním vlastní zkušenost. Kdysi jsem taky žila s jedním, co automaticky předpokládal, že doma všechno dělá žena a že chlap se věnuje jen svým zálibám a odpočinku. V dobách akutní zamilovanosti jsem byla ochotna to akceptovat (i když jsem se snažila ho zapojovat - bez úspěchu), ale jak pobláznění ustupovalo, ustupovala i moje tolerance. Kolik já s ním na tohle téma prodebatovala hodin! Všechno zbytečně 
Jednoho dne jsem se naprdla tak, že jsem udělala to, co tady některé radí - o domácnost jsem se starat přestala, uklízela jsem jen svůj vlastní nepořádek a přestala jsem vařit. Pro sebe jsem si dělala saláty (ty on nejedl). Výsledek byl ten, že on dál nedělal nic, takže byt se postupně zanášel neuvěřitelným bordelem (např. obaly od čehokoliv po všech stolech a skříních) a k jídlu si ohříval párky, přičemž nádobí nechal vždy tam, kde ty párky zrovna zkonzumoval 
Po několika více dnech jsem to samozřejmě psychicky nevydržela a uklidila jsem, protože už jsem ani neměla kde a v čem udělat ty svoje saláty, štítila jsem se usednout na záchodové prkénko, stoupnout si do vany a přetékající zapáchající odpadkový koš mi zdvihal žaludek .....
Odešla jsem od něj. Usoudila jsem, že život je příliš krátký na to, abych komukoliv dělala služku a on mi za to ani nepoděkoval. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života 
Verera: pro mě není důležité to, jak jsem to pojmenovala, ale to, že bez říkání a pobízení prostě tyhle práce udělá. Samozřejmě to nejsou moje práce ani moje domácnost 
Verera 13:12: to je hezká teorie a co tu čtu, tak pro spoustu mladých je to dneska samozřejmost. Což je jedině dobře. Ale generace dnešních 50-60letých je prostě vychovaná v tom, že domácnost je hlavně vizitka ženy, viděli to tak doma, žijou tak třebas 40 let a je těžké zlomit to najednou. Jak jsem psala hned ráno, mám něco pobného doma, tak vím, o čem mluvím Taky znám výjimky, ale těch je jak šafránu.
Ale jestli je Miluše ochotná obskakovat manžela, je načase aspoň se synem to dělat jinak. Jak už tu padlo, nechat mu foch v ledničce na JEHO jídlo. Když už bych byla ochotná vyprat v pračce všechno prádlo najednou (samozřejmě to, co je v koši), tak mu ho pak dát na hromadě s tím, že mu zapůjčí žehličku a prkno. Pokud by se tomu divil, připomenout mu, že sám tvrdil, že jeho pobyt je jen dočasný, a musí si zvyknout starat se o sebe sám.
Romi:
.gif)
Na celém tom příběhu mě zaujala jedna věc,která mi nějak nejde na rozum....píšeš,že ze začátku se zapojoval do dom.prací a po čase přestal,to mě nesedí...když to jednou začal dělat,pročpak asi přestal co?Jestli on to všechno nedělal blbě,jako např.blbě vytřel,vyluxoval,utřel prach atd.atd.....jestli on neslyšel od maminky,,nech to,já to udělám,ty bys to neudělal pořádně,, co?
Asi jsem urejpaná,ale tak to na mě působí
Milá Miluše,
já být vámi, chovala bych se stejně jako oni. Nebudou mít navařeno, uklizeno ani vypráno. Když pračka pere sama, tak ať jim vypere. Možná nějaký čas nebude moct nikdo přijít na návštěvu ale ono se to pánům rychle přejí a třeba pohnou zadkem. Vyprala a vyžehlila bych si jenom sobě a ostatní bych nechala. Syn se to stejně jednou bude muset naučit, jestli se odstěhuje bude se muset o sebe starat sám.
Haninka: Ona už samotná formulace "Pomáhá mi s domácími pracemi" je pochybná. Pokud je žena v domácnosti, tak možná, ale pokud chodí oba do práce? Jo může mi pomoct s obědem, pokud se doněčeh pustím, usoudím, že to bude rychlejší ve dvou a požádám ho, aby třeb a nakrájel zeleninu a v takovém případě chápu i odmítnutí, pokud se zrovan pustil třeba do výroby poliček. Ale jinak?
Mě ty domácí práce nepatří, já si je nevymýšlím, jejich potřeba vzniká užíváním bytu, vytváří je všichni, takže by měli všichni vyčlenit určitý čas a jejich provádění, tak jaké pak pomáhání mě s mými pracemi.
Kdy to kdo udělá je na každém. Nesnášela jsem, když maminka zavelela a něco se muselo udělat hned, i když to nevyplývalo z podstaty činnosti . To je pak pochopitelné, že dotyčný má řeči, že nechápe proč to dělat, pokud je utahaný a zrovna běží v televizi fotbal.
Ale čas a úsilí by měl domácnosti věnovat každý zhruba stejně.
Jo a synek je od podzimu jako au-pair v Anglii, má tam na starosti celý dům + dva velké psy. Prý už si vylepšil techniku žehlení...
dadka: není pravda, že všichni chlapi jsou stejní. Můj muž mi doma pomáhá s čím se dá - mám alergii na prach a když si máčím packy ve vodě např. na vytírání, vyskáče mi vyrážka - v rukavicích se mi zpotí a vyrážku mám taky. Takže manžel doma automaticky stírá prach, převléká peřiny, luxuje, vytírá a myje koupelnu a záchod. Je fakt, že byl vycepovaný z domova, tak mu to nepřijde (tchýni blahořečím). Moje práce je starat se o nákupy (většinou jezdí se mnou) prádlo, vaření, větší podíl na výchově dětí. Tak nějak to vyplynulo za pochodu, není to tak, že jsme řekli to budeš dělat ty a to já. Je fakt, že o mého otce se pokoušel infarkt, když ho viděl na kolenou s hadrem v ruce, ten by totiž umřel hlady nad plným talířem, protože máma mu nepodalal lžíci 
. No a starší syn (23) s uklízením taky nemá problém a mladšího (10) k tomu cepuju
medved: Verera: naprostý souhlas. Mám kluky ještě malé (6 a 2,5 roku), ale vedu je v tomhle hodně přísně. Každý večer si po sobě musí uklízet, zapojuju je do domácích prací (starší už toho zvládne docela dost, mladší mi zatím pomáhá rovnat prádlo, rozdělovat příbory do zásuvky a podobně), učím je samotné se obsloužit (starší si sám připraví svačinu)... a samozřejmě to stále rozšiřuju podle toho, co zvládnou.
Můj muž je úžasný chlap, ale matka ho vychovala podobně jako paní Miluše svého syna - jako princátko, nemusel nikdy na nic sáhnout. A tak ačkoliv je ochotný a na požádání mi pomůže s čímkoliv, sám neudělá nikdy nic, prostě ho to nenapadne, a co mu kde odpadne od ruky, to tam taky zůstane, protože doma to samozřejmě zvedala maminka nebo babička. Toho se rozhodně nechci dopracovat. Svým potenciálním snachám předám syny vycepované a spolupracující. 
Ještě bych zkusila udělat si z manžela spojence proti synovi. Říct mu, že NAŠE domácnost Ti nevadí (asi ne, když jí obhospodařuješ léta) ale že děti už jsi vychovala a péče o dalšího dospělého v rodině už Tě zmáhá.
Že chceš mít svůj klid a soukromí, a že jste synovi poskytli azyl na dobu nezbytně nutnou, nikoli doživotně.
Na to by mohl "pán tvorstva okupující gauč a TV ovladač" slyšet.
Ve chvíli, kdy bys neměla dostatek sil a času na vytváření jeho pohodlí, by mohl syna "ze svého smetiště" vypakovat.
Je to i pro synovo dobro. V pětatřiceti letech je syn ještě použitelný pro případný další partnerský život. Ale né tehdy, pokud bude bydlet u maminky a užívat si mama-servis. To vám zůstane na krku do smrti.
