Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Máme pětatřicetiletého syna, který se před rokem rozvedl. Bývalé ženě a dceři nechal byt a přestěhoval se k nám. Jak říkal, je to jen dočasné, než si najde nějaký rozumný pronájem. Neměli jsme s tím s manželem problém, syn byl z rozvodu dost špatný, považovali jsme za správné ho podpořit.
V poslední době se mi však synův pobyt u nás začíná čím dál více zajídat. Zpočátku na něm bylo vidět, že je vděčný za poskytnutý azyl a snažil se zapojovat do prací v domácnosti, ale postupně si začal zvykat a nyní už bere vše jako samozřejmost. Bohužel, jediný, komu to vadí, jsem já, manžel v tom problém nevidí. Podle něj je úplně jedno, jestli vařím pro dva nebo pro tři, prádlo prý pere pračka a uklízet musím tak jako tak, ať je u nás syn, nebo ne.
Jistě, když se na to člověk dívá takhle, je to celkem logické. Ale mně to prostě vadí. Je mi pětapadesát let, vychovala jsem tři děti, teď si chci užívat svůj život a věnovat se vnoučatům. Navíc chodím do práce.
Stydím se za ty myšlenky, ale přiznávám, že mi syn u nás doma začíná čím dál více vadit. Veškerý servis bere jako samozřejmost. Pravda, přispívá do rozpočtu a platí také třetinu nájmu, ale asi má pocit, že si těmito příspěvky platí kompletní servis pradleny, kuchařky a uklízečky. Hlavně od začátku tohoto roku se jeho přístup rapidně změnil. Dříve se alespoň snažil. Teď už ne.
Neudělá doma vůbec nic, ostatně stejně, jako jeho otec. Ten je taky zvyklý chovat se jako když je doma jen na ozdobu. Jediný, kdo doma kolem všeho kmitá, jsem já a když se ozvu, koukají na mne oba dva jako bych spadla z višně a nechápou, o co mi jde. Jistě, domácí práce jsou většinou ženská záležitost, ale to neznamená, že budu dělat služku.
V současné době to cítím tak, že mám doma dva balvany. Bohatě by mi při tom stačil jen jeden v podobě manžela, o němž vím, že už se ve svých 
šedesáti letech asi nezmění.
Vypadá to u nás tak, že pánové se chovají jako šlechta. Neuklidí po sobě, neodnesou ani hrnek. Špinavé prádlo hážou v koupelně na zem vedle koše, aby je občas napadlo vzít vysavač nebo umýt nádobí, o tom se mi může leda zdát.
Už jsem měla se synem vážný rozhovor, řekla jsem mu, že takhle to nejde, že je dospělý a musí se o sebe postarat sám a že by mne neměl takhle zneužívat. Zastyděl se a chvíli se snažil. Za pár dní ale bylo vše opět ve starých kolejích.
Jsem vzteklá, podrážděná, hádavá. Tím, jak jsou tam dva takoví lenoši, kteří čekají, že jim všechno strčím pod nos, je to na mne prostě nějak moc. Ne, že bych to nezvládala fyzicky, s tím problém nemám, já to ale nezvládám psychicky. Strašně mi vadí, že chodím do práce stejně jako oni a doma dřu na dva balvany, kteří se pomalu nezvednou z gauče, v synově případě od počítače.
Promluvila jsem i s manželem, řekla jsem mu, že takhle to dál nejde, ale on to vůbec nechápe. Koukal na mě jako bych se zbláznila, co prý najednou z ničeho nic šílím, když doteď všechno normálně fungovalo. Prý se mám uklidnit a nedělat scény.
Asi mi řeknete, že jsem hloupá, že jsem v manželově případě měla zakročit už dávno a nezvykat ho na dokonalý servis. A budete mít pravdu. Teď to vidím, že to byla velká chyba. A má to dopad i na chování našeho syna, který plně převzal otcův model chování a považuje to za normální.
Možná už je pozdě, ale třeba taky ne. Chtěla bych to nějak změnit. Docílit u manžela alespoň nějakou pomoc v domácnosti a – neukamenujte mne prosím – hlavně chci, aby se syn odstěhoval a postavil se na vlastní nohy. Jak to mám udělat, abych nebyla za hysterku, které přeskočilo v hlavě? Domluvy ani prosby na ně neplatí.
30.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: Svatá pravda
Fakt super rada
. Takhle si představuju konstruktivní vyřešení sporů ohledně práce v domácnosti - opustím byt a budu se trmácet po podnájmech
když tě to tak štve bejt za služku, tak proč ji proboha pořád děláš? tvoje výčitky se pánové naučili pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven. dokud mají bez vlastního přičinění navařeno, uklizeno a vypráno jim nikdy nedojde, že by se měli pohnout, to je přece logický... jste v zásadě tři cizí lidi, když se neumíte dohodnout na základní věci, jak spolu žít pohromadě. a manžel je od toho, aby byl trpěným balvanem? to jsou mi novinky, o vztahu mám tedy jinou představu... hele miluše, jaký si to uděláš, takový to máš.
Syn nechce odejít, manžel nechce aby syn odešel, Černého Petra má ona.Když selže všechno, co tu holky navrhovaly, což asi selže, protože starého psa ani mladého psa žádným kouskům nenaučíš, tak si najít podnájem pro sebe...Nepálit mosty , přátelsky se s nimi navštěvovat, s manželem chodit na rande a počkat jak se to vyvine..
Má to ovšem háček v tom ,že by mohl manžel velmi rychle najít náhradu za domácí služku..osamělých žen , které ho budou opečovávat je dost a ještě pomlouvat jeho bývalou, že ho opustila a nestarala se o rodinu..
Jarča*: Pokud ji to zmáhá. nebo ji ledacos bolí, pak ať to samozřejmě řekne. Jen by si to neměla vymýšlet jako náhražku , protože je jí hloupé pánům říct, že už toho má dost a dělat to nechce, i když by mohla.
.jpg)
Především si pořádně rozmysli, co konkrétně po nich chceš - abys mohla jasně argumentovat. Chlap to nepochopí, že když chceš pomoct, tak on stejně neví co má dělat. Jasně a konkrétně to specifikuj, jedině tak můžeš klidně argumentovat a nestrhne tě to k křiku a oni nebudou moct říct, že hysterčíš. Dál argumentuj věkem, zdravím - teď už to není jako to bylo vždycky, teď už na leccos nestačím atd. - účel světí prostředky.
Jejich chlív neuklízej - není prádlo v koši? Vydrž a per jen to, co tam je, i kdyby měla být pračka na půl prázdná. Neuklidili si po sobě koryto na stole - nech ho tam a pokud přijde návštěva - jóó to je koryto synátora a manžela ani ten žvanec si neumí uklidit - ale to chce silný nervy
Mají připravit studenou večeři pro 3? Pokud večeře nebude, udělej si jen a jen pro sebe.
Uvědom si, že musíš především začít u sebe. Pokud TY nebudeš důsledná, pokud stále budeš ustupovat a pokaždý všechno uklidíš sama a budeš prosit a domlouvat - ničeho nedosáhneš. Jim to vyhovuje, takže se brání změně.
Paní Miluše teď jen sklízí plody své celoživotní práce-nechala ze sebe udělat služku a poskoka,a teď to má....Kdyby od počátku prosazovala,aby se domácích prací účastnili všichni,tak by se nyní nemusela zlobit.Syn i manžel jsou jak z minulého století,neschopní vývoje.Nechala bych z minuty na minutu obskakování a pečování,i za cenu,že domácnost zpustne.Možná paní Miluše byla z těch přehnaných hospodyněk,které češou třásně na kobercích,okamžitě po upadnutí drobku běží pro vysavač a okna myjí denně...takže pro ni to bude jako trest se dívat na pustnutí manžela,syna i bytu svatého,amen!!!
no rekla bych, ze je pozde bycha honit... nicmene asi bych se zabejcila a proste bych jim to pradlo nevyprala (kdyz to vypere pracka, tak at to vypere pracka a ne ty, ono to pradlo asi ma nozicky), nadobi bych myla vyhradne po sobe a vyhlasila studene vecere co dum dal, at si kazdy pripravi svoji. aspon mesic. pak uvidis dal, jestli je vubec napadne neco resit, kdyz nebudou mit vyprany a pripadne si budou muset umyvat hrnek, aby meli z ceho pit, jina rada na to asi nebude. drzim place.
Verera: asi máš pravdu. Ale myslím si, že v 55 letech už je to celkem reálné, že je ženská unavená a sem tam jí něco bolí. Nemá cenu ze sebe dělat hrdinku, která všechno zvládne sama. Byla bych pro přímé jednání kombinované s troškou taktiky.
No jo, no. Po tolika letech zavedeného systému se to těžko mění. 
Paní Miluše by si měla rozmyslet, co vlastně chce, aby pánové udělali/nedělali. Konkrétně. Jasné a přesné formulace, A pak taky to, co se stane/nestane, jestliže to, co od nich chce, neudělají. Taky konkrétně. Obecné formulace typu "víc mi pomáhat", to je na nic. Až to bude mít sama pro sebe vyjasněno a připraveno, tak jim to nejlépe oběma současně přednést, v klidu, bez výčitek a lamentací. A chtít jejich jasné a konkrétní stanovisko k celé věci. Hned. Pokud to odmítnou řešit, s poukazem na "uklidni se a nedělej scény", tak prostě začít realizovat to, co řekla, že se stane, když nebudou spolupracovat.
.gif)
caira: přesně to říkám já...hned od prvního dne.....po 35 letech je pozdě....
Jarča*: gauč 2 minuty....tak za dvě minuty zvládne ten můj celý byt... to je šup sem šup tam....
Jarča*: Já ti nevím, nemám ráda takové ty hry kolem.
Spíš bych byla pro přímé jednání. Můžu jasně říct, že to nezvládám, nebo už nechci dělat, vyslechnout si protinázor, vzít v úvahu rozumné argumenty, dospět k nějaké dohodě a pak spolíhám na to, že mám doma dospělého chlapa a ne rozmazlené dítě, takže když s e něco jednou dohodne, tak to platí. Pokud zapomene, připomenu, že jsem se na něčem dohodli, on souhlasil, takže to má udělat.
Domácnost není zas až tak složitá, aby dohoda nebyla možná. Pokud někdo nesnáší mytí nádobí, no tak holt bude vysávat nebo žehlit, i to je možné, proč ne.
caira: Verera: presne, je to vychovou...dikybohu tchyne kluky vychovala dobre 
kdyz jsem nastoupila ve 20 ja, tak bych mozna slavila drobne dilci uspechy, ale jako celek uz bych to kazdopadne nezmenila 
matky synu maji proste ukol nenechat to tak daleko zajit.....
Dámy,které máte ještě relativně malé a tvárné synky, nebo vy, které s někým teprve chodíte a v zamilovanosti si ty své opečováváte jak jen to jde, vemte si tady příklad a nenechte to dojít tak daleko.
Využijte toho, že děti strašně rády vykonávají dospělé práce a pomáhají, zapojte je, postupně za ně dělejte jen to, co opravdu nemůžou. Takový 15 letý kluk pak už klidně zvládne uvařit oběd pro celou rodinu i s následným úklidem kuchyně nebo bude s večeří pamatovat i na vás, když ho přepadně hlad a vy ještě nebudete doma, a nepřijde mu to divné.
A miláček zvládne jakékoli domácí práce. Využijete toho, že i on je zamilovaný a udělá rád,o co ho požádáte. Když to pak postupně přejde do dlouhodobého vztahu a opojení poleví, bude mít už určité úkony natolik zažité, že mu nepřijdou zatěžko
