Syn a dcera - na oba jiný metr?
.jpg)
V naší rodině to v současné době vypadá, jako bychom byli na válečné stezce. Na vině je manželův postoj k výchově našich dětí, se kterým nesouhlasím ani já, ani dcera.
Máme čtrnáctiletého syna a dvanáctiletou dceru. Můj manžel je typ klasického „vyznavače tradičních hodnot“. Potrpí si na důkladné rozlišování ženských a mužských prací a ani po patnácti letech manželství se mi nepodařilo jeho postoj změnit.
Bez problémů se postará o všechny technické záležitosti, které je čas od času v bytě nebo na autě potřeba udělat, ale aby vzal do ruky utěrku, hadr, nebo vysavač, to se ještě nikdy nestalo. Dokonce ani v době, kdy jsem byla nemocná. Postaral se o děti, umyl nejnutnější nádobí, nakoupil, ale tím to haslo. Aby utřel prach, dal prádlo do pračky, to pro něj bylo nemyslitelné, vždycky říkal, že to vydrží, dokud se neuzdravím.
Zpočátku jsem se s ním kvůli jeho postoji hádala, ale k ničemu to nevedlo, tak jsem rezignovala. Sice mi vadilo, že náš syn v něm nemá v tomto ohledu zrovna dobrý příklad, ale změnit jsem to nedokázala. Syna jsem se od malička snažila vést k pomoci v domácnosti, ale tatínek mu z druhé strany vštěpoval pravý opak, tak jsem to vzdala.
Teď však zjišťuji, že moje laxnost nebyla na místě, a přemýšlím, jak tomu „machismu“ v naší rodině učinit přítrž. Dcerka, které je sice teprve dvanáct, je, co se týká práce v domácnosti, naprosto v pohodě. Už umí uvařit několik jednoduchých jídel, dokáže vyžehlit a každý týden se mnou dělá větší úklid. Nevadí jí to, často se sama nabídne, že s něčím pomůže, a když přijdu z práce, kolikrát už jede pračka, protože ji dcera naplnila.
Co mi však vadí strašně, je přístup manžela a i syna. Oba dva si myslí, že my dvě jsme od toho, abychom se staraly o jejich blaho, sloužily jim. Už i syn používá hlášky jako „ženská práce“ nebo hůře „přece nejsem nějaká slepice, abych tady šaškoval s hadrem“. Samozřejmě, že to má do tatínka. Když si sedneme všichni ke stolu a večeříme, oba dva nás sekýrují: přidej, přines, dojdi… V poslední době jsme se tomu začaly obě bránit a posluhovat jim odmítáme. Manžel pak vždycky udělá úplné dusno a skončí to hádkou.
Přemýšlím, co s tím. Změnit manžela, to už jsem vzdala dávno. Není mi však jedno, jakým způsobem se tento model může podepsat na našich dětech. Ze syna by tak mohl vyrůst pořádný sobec a už předem lituju jeho budoucí ženu. Dcera by naopak mohla skončit jako putička, která se bojí ozvat a nechá si všechno líbit.
Vím, že velký podíl viny na současné situaci mám i já sama, neměla jsem dopustit, aby to došlo tak daleko. Přesto vás prosím o radu a názor. Je možné stav v naší rodině nějak radikálně změnit? Jakou taktiku bych měla zvolit? Domluvy a vysvětlování, ani odmítání dělat posluhovačku nezabírají, pokaždé to skončí křikem, hádkou a mým a dceřiným pláčem.
25.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn a dcera - na oba jiný metr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
za tu slepici by takovou chytil, že by zbytek života strávil v kotrmelcích......těžko se radí, ale rozhodně to utni, nenech si to líbit a už vůbec ne od mladýho, co si ten spratek vůbec myslí ?
.jpg)
Stanik: mám obavu že by náš kocour tvoje pesany sežral
To by asi nebylo to pravé ořechové
Linda: No to néééé.My se chceme s medvědem tulit. Puboši mají kecy a tak by jsme uvítali trošku soukromí.
Ale naše dětičky jsou vzorně vychované, mluví pouze spisovnou češtinou, ovládají zábavnou konverzac....No tak, nebuď labuť, vem si je
Linda: musím s nejmenší, ještě je na mě závislá
hlavně v noci
Tak to je hustý.
1) pokud se budete chovat jako slepice, tak se k vám tak budou ostatní chovat také,
2) psychologická poradna (manželská) - hezky s celou rodinkou, aby pánům tvorstva někdo objektivně přiblížil realitu,
3) když nepůjdou do poradny nebo rady z poradny budou zesměšňovat, pak minimálně 14 denní dovolená s dcerou (pokud můžete čím delší dovolená, tím lepší)- klidně v ČR v chatkách - je to levnější a za 3 týdny dáte to co za týden letecky u moře; před dovolenou nechat v baráku výbuch (neuklidit, udělat bordel při balení, nenavařit, nevyprat pánům); na dovolené nebrat mobil od manžela a syna, nereagovat na SMSky (pokud by byly vyčítací),
4) po návratu domů napsat rozpis domácích prací a rozdělit je; kdo i přes dohodu bude v budoucnosti bojkotovat, tomu ostatní nebudou provádět jiné práce, které budou mít za úkol oni,
5) pokud se vůbec na rozpise prací nebudou chtít dohodnout, tak jim nic nedělat (nevařit jim, neprát, uklízet jen společné prostory)
6) všechny šovinistické kecy odpálkovávat, NEBREČET, být klidně i drsnější mluvy a NEPOSLUHOVAT, přece jsou šikovní, tak si podají a přinesou sami.
Je dovoleno být i pěkně hnusná, ale za udělanou práci je chválit (cukr a bič). Když ani to nepomůže, pak bych se začala poohlížet po novém tatínkovi nebo pokud máte společný účet, tak bych najala paní na úklid a domácí práce 1x za 14 dní. Jednou bych to udělala já a podruhé ať tatík zaplatí, když nechce. Ale moc výchovné to není. Jinak Váš manžel a syn se chovají jako kreténi, ale bohužel nejsou jediní, myslím že tak min.30 % chlapů má stejné názory.
Koukám, že synkovi je 14 let. To je nejvhodnější doba na to, přihlásit ho do internátní školy, na nějaký zajímavý ( v místě bydliště neexistující) obor. 
Tam malý "macho" pozná, o čem je život. V internátě se služebnictvo zpravidla nenachází, a pokud bude ve společném pokoji dělat bordel, spolubydlící už ho umravní, že z něj bude pořádníček na 1 s *. 
Manžela bych neřešila, je to buran, s kterým stejně nic nehne. Pokud se zrovna nehodláš rozvádět, přehlížela bych ho jak planinu, dokud nepozná, že bez práce nejsou koláče.
Ale to chce se trochu osvobodit z toho otroctví. Půjde to pomalu, ale s trochou chytrosti se nějaké jeho domácí činnosti docílit dá. 
Linda: Tak jo,tak taky balím,
.jpg)
evica: klidne pribal vsechno co nemá víc jak 2 nohy, nesteká, nemnouká a nevydává jiné zvuky a HLAVNE dávno proslo pubertou ...... to abych si nekde vypujcila jeste i stan
Linda: můžu vzít i babču
kominice: moment - pouze pro samotný zenský, aby si odpocinuly od smrádat vseho veku, takze sbal sebe a omladinu a zver nech doma , mysli na cestovní výlohy
kominice: zviraky muze ke me... kdyz uz tam jsou dva peseti, je to sumak.. zbytek se vzdycky nejak zvladne...
Linda: jdu balit smráďata a zvěř Nech si je klíďo celé prázdniny
Linda: 
kujuuuu
Mamina6: 40 výjezdu z dálnice E20, odbocís doleva, potom 3. odbocka doprava, 1doleva, 1 doleva a 4 barák na levé strane (císlo domu 45)
Připomíná mi to chování mého otce(byl ale ročník 1919!).Ten taky doma na nic nesáhl,neuvařil si nikdy nic-a byl na to hrdý,nádobí umyl jen na Štědrý den,neuklízel,nepral,nežehlil,doma údajně nevěděl,kde co je a vždy mě rozesmál tím,když se ptal,kde máme např.ručníky...S mámou byli 30 let,pak se rozvedli.Mámě jsem mockrát vyčítala,proč se dávno s ním nerozvedla,ale prý nechtěla kvůli nám dětem.No nevím,než mít takového tátu,který věčně nebyl doma a ještě běhal za ženskými,tak možná bylo lepší ho nemít vůbec.Teprve na stará kolena okolo 75-80 let byl ochoten přiznat své chyby a ještě né zcela.Dokonce se naučil i nějaké to vaření,a ve své domácnosti se víc snažil.Taky nesnáším rozdělování na mužské a ženské práce,ale na ty ,co zvládnu a ty,které prostě neumím.Každý je šikovnější v něčem jiném,tak třeba nebudu někoho nutit do mytí nádobí,když ho to nebaví,ani do žehlení.Já celkem ráda nakupuju,tak to dělám,manžel zase víc uklízí,vymaluje,uvaří,upeče...Syn taky zkoušel podobné praktiky na sestru,ale poslali jsme ho všichni do háje,že musí sám vše umět v domácnosti,jinak se nechytá v budoucnu ,žádná žena není zvědavá na líného mača!! aspoň tady v ČR.
